Je sobota, jedna hodina noční. Obloha se mračí a vítr zpívá v oknech. Před naším domem se objevuje Gedeon. Chce vyrazit do Alp.SAM 8296.00 00 32 17.Still001

Účastníci výpravy: Gedeon Kašpar, Martin Došlý a Jan Studecký

 

            Jakkoliv to zní šíleně, blesková výpadovka za nejzajímavějšími druhy Alp je v plánu již více než půl roku. Vyrážíme na cestu uprostřed noci a před druhou hodinou nabíráme v Praze Martina. Pak už bez zastávky uháníme k našim západním sousedům. Za rozbřesku projíždíme ospalým Mnichovem a v šest stojíme na parkovišti v Unterammergau.

Unterammergau – Pürschling, Teufelstättkopf

10. 6. 2017, 6:00 - 13:30

kukačka obecná, lejsek šedý, pěnkava obecná, ořešník kropenatý, střízlík obecný, sýkora koňadra, králíček ohnivý, červenka obecná, sýkora uhelníček, káně lesní, hýl obecný, konipas horský, drozd brávník, kos černý, šoupálek dlouhoprstý, čížek lesní, budníček menší, pěnice černohlavá, králíček obecný, pěvuška modrá, strakapoud velký, tetřívek obecný, křivka obecná, linduška lesní, hýl rudý, rehek domácí, budníček horský, kos horský, krkavec velký, zvonohlík citrónový, datel černý + kamzík horský, myšice

            Abychom si po probdělé noci v autě rozhýbali nohy, podnikáme ihned výšlap k 1758 metrů vysokému vrcholu Teufelstättkopf. Poblíž vrcholku této a několika okolních hor totiž mají hnízdit zvonohlíci citronoví, jeden z cílových druhů výpravy. Zem je po dešti mokrá, ale mezi mraky každou chvíli prosvítá slunce. Stálým tempem se ubíráme vzhůru a zaznamenáváme prvního ořešníka, spoustu hýlů, čížků a dalšího běžného ptactva. Na zídce u cesty potkáváme velice krotkou myšici, která by se nechala i pohladit.

Krotká myšice lesní (Apodemus flavicollis).

             V 7:45 kotvíme na hřebeni lemovaném krásně rozkvetlými loukami. Ihned mi do ucha udeří nový, ale nezaměnitelný hlas ze smrků ve svahu – budníček horský. Pořizujeme dokumentační záběry, i když nám na ně budníček moc času nedává. Přidává se ještě zpívající hýl rudý z druhé strany a přeletují samec a samice kosa horského. Budníček se následující minuty ozývá z větší dálky, takže čekám na jeho přiblížení. Čekání ale naruší Martin, který se řítí dolů z kopce. Pozoroval zvonohlíka citronového. Rychle se přesouváme na místo, kde zvonohlík zmizel. Během chvíle ho odněkud slyšíme, ale nechce se ukázat. Netrvá to dlouho a přilétají hned dva zpívající zvonohlíci a usedají na nedalekou větev. A nejsou ani zdaleka poslední – v následujících hodinách se kocháme minimálně šesti zvonohlíky citronovými, vyzobávajícími luční kvítí poblíž Teufelstätkopfu, zpívajícími a často přeletujícími se svým zajímavým voláním. Daří se určit i přibližnou polohu jejich hnízda. Dolů sestupujeme nadšeni.

Budníček horský (Phylloscopus bonelli) se ukázal jen na chvíli.

Zvonohlíci citronoví (Carduelis citrinella).

Klinika Oberammergau

10. 6. 2017, 13:40

budníček horský, budníček lesní, kos černý

            Svačíme na parkovišti u kliniky v Oberammergau. Zde se z menšího lesíka občas ozve budníček horský. V úplně jiném biotopu než předchozí – na modřínech. Naproti pro srovnání vábí budníček lesní. Následuje přesun do Mittenwaldu, kde si kupujeme lístky na lanovku (obousměrné za 27 €), abychom zítra ráno mohli jet na Karwendelspitze jako první a nemuseli stát frontu. Pak už se hlásíme na ubytování v Garmisch-Partenkirchenu. Máme na jedno přespání zamluvený hostel der Athleten (28 €/noc). Bydlíme v celkem malém pokoji s dalšími německými turisty a kovové palandy poněkud hodně vržou, ale na tak lidovou cenu je to komfort. Martin se vydává na průzkum města a Gedeon zapisuje druhy, já si dávám kratší odpočinek. Po šesté hodině máme v plánu návštěvu obrovského mokřadu Murnauer Moos. Je třeba Vzbudit Gedeona, kterého uspalo sledování přeletujících včelojedů a luňáků červených na lavičce, a vyrážíme na největší rašeliniště ve střední Evropě.

Murnauer Moos (okolí Langer Köchel a Weghausköchel)

10. 6. 2017, 18:30 - 21:10

kukačka obecná, čáp černý, datel černý, budníček menší, budníček horský, strakapoud malý, strakapoud velký, strakapoud bělohřbetý, sojka obecná, pěnkava obecná, sýkora modřinka, budníček větší, holub hřivnáč + kuňka žlutobřichá, slepýš křehký

            Parkujeme kousek za Hinterbraunau a vydáváme se k lomu Hartsteinwerk Werdenfels, kde zůstalo po těžbě jezero a několik menších tůní, ve kterých sledujeme reprodukční proces kuňky žlutobřiché. Nedaleko se ozývá budníček horský, a to opět v naprosto odlišném biotopu – tentokrát v mladém remízku s javory a břízami. Zaznamenáváme strakapouda malého a několik kukaček. O něco dál se nám otevírají nádherné výhledy na rašeliniště, které je opravdu obrovské. V něm jsou rozesety i další menší kopečky porostlé většinou buky. Při našem odchodu nás překvapuje blízké bubnování z jednoho z nich, které patří strakapoudu bělohřbetému. Daří se nám určit místo, na kterém sedí, ale přes husté listí ho nepozorujeme. Na pokoj se vracíme za šera.

SAM 8325

Nádherná krajina v rezervaci Murnauer Moos.

Mittenwald - Mittlere Karwendelgrube

11. 6. 2017, 9:00 - 14:30

budníček horský, bělokur horský, pěnkavák sněžný, kavče žlutozobé, pěvuška podhorní, krkavec velký, rehek domácí

            Ráno nám zvoní budík současně s německými spolubydlícími. Bleskově balíme a vyrážíme do Mittenwaldu. V lanovce jsme jako první a vyjíždíme do ohromného kopce, ze kterého se už na začátku ozývá budníček horský. Obloha je azurově modrá a brzy se nám naskýtá výhled jak dolů na město, tak nahoru na vápencové štíty Karwendelspitze. Nad horní stanicí přelétá pár pěnkaváků sněžných a z protějšího svahu je občas slyšet podivné prdění, trochu podobné vzdálenému cvrčení lelka. Pouštím si hlas bělokura horského a je to jasné. Zanedlouho vzlétá prdící samec, přistává kousek před námi a naparuje se. V ten moment se z blízkosti lanovky zvedají další ptáci a sedají k němu. Jeden dokonce z místa, okolo kterého jsme prošli na pět metrů. A aby toho nebylo málo, jeden bělokur přilétá do ještě větší blízkosti a za ním druhý i třetí. Díváme se z patnácti metrů na zvíře, které jsme čekali někde v dálce ve stativáku. Nádherný začátek. Stoupáme vzhůru na Nördliche Linderspitze a pozorujeme stále přibývající kavčata žlutozobá, zpívající pěvušky podhorní, přeletující páry pěnkaváků a rehka domácího. Na vrcholku už jsou kavčata velmi početná. Je tu mnoho turistů, takže snáze vyžebrají nějaké jídlo. Neodoláváme a přidáváme se. Zatímco se s Martinem střídáme v krmení a natáčení kavčat, Gedeon se objevuje na okolních alpských štítech. O něco níže potkáváme místního fotografa. Dává nám tip na zedníčka, takže procházíme velmi dlouhým tunelem s příjemnou jeskynní teplotou na vyhlídku, zedníčka však nepozorujeme. Čas ubíhá rychle a dolů odjíždíme radši tři jízdy před tou poslední, do ní bychom se vzhledem k očekávanému návalu nemuseli vejít. Překvapuje nás, jak rychle lanovka klesá. Občas z toho pěkně zabrní nohy.

Bělokuři horští (Lagopus muta) byli zrána čilí.

Velmi přátelská kavčata žlutozobá (Pyrrhocorax graculus).

Lüsens

11. 6. 2017, 15:45 – 21:00

jiřička obecná, břehule skalní, orel skalní, pěnkava obecná, konipas horský, konipas bílý, kavče žlutozobé, sýkora koňadra, strakapoud velký, budníček menší

            Do večera zbývá ještě pár hodin, takže trochu improvizujeme a jedeme všemožnými serpentinami trochu více na jih do Rakouska. Zkoušíme najít nějaké příhodné údolí na sledování dravců. Vybíráme jedno vedoucí k maličké horské vesničce Lüsens a dobře děláme. Ocitáme se v malebném údolí s několika dřevěnými chalupami, pastvinami s kravami a nad tím limbovými lesy protkanými desítkami menších i větších vodopádů. Tomu všemu kralují zasněžené vrcholky tyrolských Alp tyčící se až k 3500 metrům a hrana ledovce Lüsenserferner na konci údolí. Hned vidím dvě břehule skalní, které zaletují pod střechu jednoho z místních domů. Majitel nám dovoluje břehule pozorovat ze dvorku, takže dělám několik záběrů. Gedeon mezitím objevuje na vzdáleném obzoru horského svahu orla skalního. Ten později odlétá, ale na druhé straně údolí se objevují další dva kroužící jedinci. Chladíme se v krásně modrém potoce a až do večera zůstáváme v údolí. Se zapadajícím sluncem je scenérie ještě hezčí. Procházíme po cestě limbovým lesem, který je místy pokryt mechy a lišejníky a na zemi roste borůvčí, rododendrony a jalovce. Má se zde vyskytovat tetřev, toho však nenacházíme. Vyrážíme za šera a tím naše krátké putování po Alpách končí.

Břehule skalní (Ptyonoprogne rupestris) stavějí hnízdo pod střechou horské chaty.

Během noci přejíždíme na Šumavu, kde ještě za tmy posloucháme chřástaly, cvrčilky a bramborníčky. Za rozbřesku se stavujeme v Jihočeské pánvi. Později se nám zde daří pozorovat dvě volavky rusohlavé. Gedeon a Martin míří na odpolední a já jedu domů vstřebávat zážitky, kterých je opravdu hodně. Od sobotního rána do nedělního večera jsme pozorovali 70 druhů včetně největších alpských lákadel.