aMG 9952

Kuvajt je poněkud obskurní ptačí destinace – jeho atraktivita do velké míry stojí a padá s jeho pozicí jihovýchodní výspy západního palearktu. Většinu zdejších druhů lze totiž nejspíš stejně dobře vidět v Ománu a v Iránu, kde na návštěvníka navíc čeká ještě širší výběr a zajímavější prostředí. Případné zahrnutí těchto zemí do západního palearktu (o němž se v poslední době mluví) by tak nejspíš cestu do Kuvajtu učinilo méně zajímavou. Dokud ale hranice soutěžního území zůstávají nezměněny je tato bezpečná, civilizovaná a turistice nakloněná země, vklíněná mezí neklidný Irák a stále ještě dost uzavřenou Saudskou Arábii, pro každého zájemce o rozšíření WP seznamu nezbytnou zastávkou. V prvním díle článku u Kuvajtu přinášíme obecné informace a rady, ve druhém díle se pak budeme věnovat konkrétním lokalitám a druhům.

IMG 7256

Oáza Al-Abraq v poušti na JZ Kuvajtu

Vzhledem k současné situaci v sousedství se do Kuvajtu lze reálně dostat jen letecky a cestu nelze bez dalšího přeletu snadno spojit s jinou destinací. Po trochu zoufalém začátku u běžných vyhledávačů jsme zjistil, že sem létají Pegasus Airlines, se kterými se dá letět rovnou z Prahy (s přestupem v Istanbulu na menším letiště Sabiha Gokcen) za asi 7000 Kč – spojení žádný vyhledávač nezná, celkem překvapivě mi ho ale nabídl přímo Google; Pegasus na webu nabízí letenky pouze zvlášť, ale k cestě se pak chová jako k jednomu letu. Pro pozorování ptáků je tu v podstatě nezbytné auto, které nás vyšlo na 8300 na 11 dní, dalšími nevyhnutelnými náklady je vízum (200 Kč na osobu, vydává se při příletu) a povinné ručení (platí se zvlášť a vyjde asi na 800 Kč).

IMG 7319

Poušť plná kempů s elektrickým osvětlením

Velmi drahé je v Kuvajtu ubytování, tři noci v nejlevnějším hotelu, který jsme našly, nás vyšly pro dva na 4300 Kč – zbytek času jsme tábořili v poušti, což je zde (v zimním období) zřejmě zcela běžná činnost a neměli jsme s tím žádný problém (kromě ukotvení stanu v krajině zcela postrádající kameny). Podle našich informací je v létě táboření zakázané, a to pro vlastní dobro táborníků, neboť zdejší teploty přesahující 50 stupňů jsou reálně životu nebezpečné – zimní teploty (přes den kolem 20, v noci někdy i pod 10) nám naopak přišly velmi příznivé. Jelikož je Kuvajt 4x menší než Česká republika a propojený dobrou sítí silnic, je představitelné bydlet po celou dobu pobytu v jednom hotelu v Kuwait City, ale na nás by to bylo drahé. Naopak velmi levný je benzín (asi 7 Kč za litr) a velmi levně se dá i najíst. Celkem nás se vším všudy 12ti denní cesta ve dvou vyšla na 17500 Kč na osobu.

aMG 9016

Bulbul bělolící, jeden z nejčastějších ptáků Kuvajtu

Přestože Kuvajt může na první pohled vypadat jako dost konzervativní země (zvlášť proto, že na ulicích lze vidět řadu tradičně oblečených obyvatel) je jeho návštěva pro evropana jednoduchá a příjemná. Velkou část obyvatel tvoří přistěhovalci, často z Indie a okolních zemí, a tak jsou i místní obyvatelé zvyklí na různorodost kultur a neplatí zde žádný přísný dress code. Jediná kulturní zvláštnost, na kterou jsme narazili, byl požadavek předložit při ubytování oddací list, jinak bychom prý nemohli bydlet spolu jakožto osoby rozdílného pohlaví. Nakonec se nám podařilo recepčního přesvědčit podobností jmen. Příjemným bonusem je, že prakticky všechna zaměstnání, s nimiž můžete přijít do styku, vykonávají Indové, kteří vždy mluví alespoň trochu anglicky. V zemi jsou četné supermarkety víceméně západního stylu; k večeří jsme si oblíbili indický fastfood v Jahře (29.3404, 47.6717), kde se navíc dá i chytit trochu wifi z nedaleké nemocnice (jinak mimo hotely téměř nemožný úkol) a který je po cestě v podstatě odkudkoliv kamkoliv.

IMG 7155

Pohled přes plot do oplocené rezervace ukazuje, jak by poušť vypadala bez nadměrného spásání hospodářskými zvířaty

Hodně jsem toho před cestou slyšel o řízení v Kuvajtu - a musím konstatovat, že moje obavy se nenaplnily. Je tedy třeba přiznat, že doprava tu má trochu jinou logiku, než u nás - především koncept použití blinkru při přejíždění mezi pruhy je pro Kuvajťany zcela neznámý (ač k tomu vyzývají billboardy u silnic!) a zdejší tříproudé kruhové objezdy, kde i na nejbližší sjezd se jezdí všemi třemi pruhy a provoz na objezdu nemá vysloveně “přednost”, vyžadují trochu cviku, ale celkově je doprava poměrně plynulá a obecný limit 120 km/h na dálnicích překračuje jen několik šílenců. Klíčem k úspěšnému řízení je dávat pozor, vnímat místní specifika a nesnažit se milion kuvajtských řidičů během jednoho týdne naučit jezdit jako v Evropě. Za několik tisíc kilometrů jsem viděl jednu nehodu (na křižovatce v malé rychlosti) a jednou mě někdo při vjezdu na kruhový objezd mírně otřel blatník (zatímco já jsem stál!), čehož si ale v půjčovně mezi záplavou již existujících škrábanců ani nevšimli. Zajímavé také je, že velká část pouště je volně sjízdná osobním autem – krajina vesměs vypadá, jako by ji někdo projel buldozerem. Spoléhat na to se ale nevyplácí, jednou jsme zapadli po tmě deset metrů od hlavní silnice a kdyby nám nepomohl kolemjedoucí Jemenec, asi bychom se z písku malou lopatkou (původně určenou pro hygienické vykonání potřeby) vyhrabávali dodnes. Určité nebezpečí představují zpomalovací prahy - narazili jsme i na takové, které nešly bez otření podvozku přejet ani krokem. Vyskytují se kdekoliv a bez varování, dokonce i na dálnicích!

IMG 7188

Jal Al-Zor, jeden z mála terénních útvarů v celém Kuvajtu

Geografie Kuvajtu je velmi jednoduchá: země se skládá z dvoumilionové aglomerace kolem Kuwait City a okolní pouště. Ta sice vypadá na mapě pustě, ale skutečně pustých míst je v Kuvajtu pomálu (a vesměs je nelze navštívit) – tam, kde to lze, je poušť (nejspíš ale jenom v chladnější polovině roku) posetá „kempy“ –  skupinami obřích stanů s generátory, osvětlením a nejspíš spoustou dalších vymožeností. Do většiny z nich, pokud to dobře chápeme, jezdí Kuvajťané jako my na chatu; menší část kempů pak patří pastevcům velbloudů a koz. Tato zvířata se na zdejší krajině podepsala až neuvěřitelným způsobem a na první pohled se zdá zcela nepochopitelné, že tu ještě někdo může pastevctví provozovat, protože většina pouště je zcela bez jakýchkoliv známek vegetace. To se může někomu zdát v poušti normální, ale pohled přes plot některé z uzavřených přírodních rezervací vás rychle vyvede z omylu – oblasti nevystavené intenzivnímu spásání jsou plné keříků a další pouštní vegetace a připomínají tak spíš pouště ve střední Asii než třeba v Egyptě.

bMG 3085

Orli volaví jsou v Jahra Reserve častí a krotcí

Jelikož většina plochy Kuvajtu je plochá pustina bez života nebo velkoměsto, je výběr lokalit pro pozorování omezený. Výborný místem, kde se o lokalitách dozvědět je web www.kuwaitbirds.org, kde si lze stáhnout e-průvodce v PDF nebo prohlédnout vyčerpávající Google mapu lokalit (z nichž některé ovšem již nejsou přístupné, viz dále). Co se lokalit týče, v principu jde o parky a jiné zelené plochy v Kuvajt City, pobřežní bahna kolem zálivu Kuwait Bay, přírodní rezervace (z nichž přístupná je nejspíš jenom Jahra Reserve, kam se lze dostat na povolení za 33 USD na osobu, které je ale netriviální sehnat), rozsáhlé oblasti soukromých farem v Abdali na severu a Al-Wafrah na jihu, několik menších, ale snáz přístupných farem v různých částech země, zemědělskou oblast Sulaybiya Circular Fields (s pozorováním jenom přes plot), oblast terénního schodu Jar al-Zor a ostrov Failaka. Na tomto místě je vhodné upozornit, že další atraktivně vypadající místa, jako je Bubyian Island (včetně velké části přilehlého pobřeží na pevnině) nebo rozsáhlý systém skalnatých údolí na hranicích s Irákem jsou nepřístupná vojenská území (kolem pobřeží u Bubyianu se také vyskytuje několik označených minových polí). Zcela nepřístupná je prý v současnosti také rozsáhlá Sabah-Al-Ahmad Natural Reserve; nepodíváte se jen tak ani na žádné z rozsáhlých ropných polí v zemi. Probíhající stavební aktivita odřízla přístup na polostrov za elektrárnou v Sabiyah, stejně tak i celé pobřeží na jih od Kuwait City je dnes již zastavěné nebo na něm zuřivá výstavba probíhá; v oblasti poloostrova Doha v Kuwait Bay je přístupná jen malá část původních lokalit z důvodu stavby dálničního obchvatu města skrz moře a výstavba obecně všude ukrajuje místa přístupu k vodě kolem Kuwait City závratnou rychlostí.

IMG 7289

Mokřad na opuštěné farmě v Al-Wafrah

Celkem jsme v Kuvajtu za 11 dní pozorovali 131 druhů, což pro nás není špatné skóre (je to jen o jeden méně než jsme viděli koncem března v Izraeli při jarním tahu). Z těchto druhů 12 bylo pro nás zcela nových (ťuhýk středoasijský, hedvábník šedý, snovač žluví, timálie pospolitá, krahujec šikra, pěnice černolící, plameňák malý, pobřežník černobílý, majna pobřežní, bělořit perský, budníček černonohý a slípka modrá, jejíž místní popuplace tvoří s přechodem na IOC samostatný druh oddělený od slípek modrých ze Španělska)  a pět dalších nových v západním palearktu (bulbul šupinkový, bramoborníček sibiřský, keptuška běloocasá, rybák chocholatý, kulík menší). Dovedu si ale představit, že pro někoho, kdo nebyl předtím (navíc třikrát) v Jordánsku/Izraeli nebo v Maroku by mohlo být přírůstků výrazně víc. Koneckonců ani jednoho z nejběžnějších ptáků v celé zemi (po holubech, hrdličkách a vrabcích), bulbula bělolícího, kromě nás v Klubu nikdo nemá (my ho ovšem už viděli už v Jordánsku).

bMG 3140

Ťuhýk středoasijský

Z dalších druhů, které jsme pozorovali, by členy Klubu mohly zajímat třeba rákosník hlučnohlasý (jeho zdejšímu poddruhu navíc hrozí oddělení jako Indian Reed Warbler), orel volavý, prinie obecná, ledňáček hnědohlavý, rybařík jižní, moták stepní, rybák oranžovozobý, hrdlička kapská, volavka západní, bělořit pouštní, skřivan dudkovitý, vodouš malý, bělořit černohřbetý, skřivan pouštní, běhulík plavý, ťuhýk běločelý, keptuška stepní, rákosník tamaryškový, chaluha příživná, orel stepní či majna chocholatá (zatím neuznatelná, ale prý by během několika let mohla být zařazena do kategorie C). V době našeho pobytu také byla hlášena přítomnost mandelíka indického, včelojeda chocholatého, čejek černoprsých a dvou exotických druhů břehulí (obou s poněkud nejasným taxonomickým statusem); o všechny druhy jsme se ale na příslušných lokalitách pokoušeli neúspěšně. Stejně tak jsme ani přes značné úsilí nenašli teoreticky “běžnou” pěnici malou nebo méně běžného, ale stále nikoliv raritního jespáka velkého.

aMG 8340

Epická hejna bahňáků v Kuwait Bay

Kromě již zmíněných všudypřítomných bulbulů bělolících, poměrně častých ťuhýků středoasijských a u moře početných kulíků větších se všechny zajímavé druhy v Kuvajtu vyskytují jen velmi řídce, známé “atrakce” jako je rehek středoasijský nebo drozd černohrdlý nejsou hlášeny ani každý rok. Jiné druhy je zas obtížné je najít v hejnech početnějších běžnějších druhů - nejspíš proto jsme například nepřivezli žádnou z exotických lindušek (velkou, proměnlivou, ani zelenou) či skřivana východního. Obecně také musíme konstatovat, že řada lokalit (s významnými výjimkami Jahra Reserve a pobřeží Kuwait Bay) byla dost “mrtvá” - což je ale podle místních obyvatel dáno tím, že byla “strašná zima” (rozuměj 20 stupňů) a třeba v únoru to prý všude žije. I z těchto důvodů je návštěvu Kuvajtu možné doporučit spíše vážnějším zájemcům o rozšiřování seznamů, než občasným birdwatcherům.

cMG 6968

Rybák chocholatý z plavby na ostrov Failaka