Máme za sebou další rok existence soutěže v počtech ptačích druhů zastižených na území České republiky. Tato soutěž byla vyhlášena v polovině roku 2008 a výsledky za celý kalendářní rok jsou tedy k dispozici prvně. Z jednoduchých souhrnů a statistik se již nyní dá získat řada zajímavých informací.

Na konci roku 2008 bylo v naší malé „soutěži“ přihlášeno 22 soutěžících. O rok později je v její výsledkové tabulce zapsáno 29 jmen a předpokládám, že s rostoucí oblibou birdwatchigu budou další jména následovat. Už teď mám data jubilejního třicátého soutěžícího nachystána ke zveřejnění a minimálně další tři kolegové projevili o soutěž zájem.
Všichni zúčastnění vesele šplhají po výsledkovém žebříčku vzhůru. Pod hranicí dvou set druhů se už nenalézá žádný. Tempo, kterým si někteří z nás připisují nové položky do svého seznamu, je závratné. Samozřejmě je to dáno počtem druhů „na startu“. Když někdo začíná kolem 170. druhů, pak mu další přibývají mnohem rychleji, než tomu, kdo se pohybuje někde o stovku výše. Přesto se našli i jednotlivci, kterým prosté nadšení a množství času, které věnovali cestování za novými druhy, vyneslo pěkné výsledky i v případě, že už se nacházeli někde nad 250. pozorovanými druhy. To vše je samozřejmě dáno mírou soutěživosti každého z nás a jeho osobním zaujetím. Z následující tabulky je patrno, kdo a o kolik si polepšil. Jen dodám, že i současný leader naší soutěže, Jožka Chytil, se zase o kousek přiblížil lákavé metě 300. druhů. Skokanem roku je pak Radek Holiš. V těsném závěsu za ním je Martina Nacházelová a František Kopecký.


Tab. č. 1: Absolutní a roční nárůst druhů jednotlivých soutěžících

Pořadí Soutěžící Abs. nárůst druhů Nárůst za rok 2009
1. Radek Holiš 33 29
2. Martina Nacházelová 30 26
3. František Kopecký 51 25
4. Ladislav Jasso 14 14
5. Jan Vidlař 28 13
6. Michal Šindel 16 12
6. Robert Doležal 19 12
8. Jiří Šafránek 17 11
9. Jakub Stančo 9 9
9. Jarmila Kačírková 9 9
9. Helena Doležalová 12 9
12. Adolf Goebel 9 7
12. Pavel Vojtěchovský 7 7
14. Jiří Malina 8 6
15. Luboš Novák 20 5
15. Vojtěch Kubelka 12 5
17. Robert Vlk 3 3
17. Jiří Šírek 5 3
17. Martin Šerek 4 3
17. Jožka Chytil 5 3
21. Libor Schröpfer 2 2
21. Lubomír Doupal 2 2
23. Martin Vavřík 5 1
23. Milan Tichai 1 1
23. Zdeněk Souček 5 1
23. David Lučan 1 1
23. Tomáš Grim 1 1
28. Zdeněk Vermouzek 0 0
28. Petr Podzemný 1 0

 


Přírůstky za rok 2009
Zajímavou vypovídací hodnotu mají také údaje o tom, který druh si kolik pozorovatelů v roce 2009 připsalo. Fenoménem loňského roku se stal jednoznačně kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus), který se ve větších počtech objevil na několika lokalitách jižní, střední a severní Moravy. Zatímco do konce roku 2007 bylo evidováno FK ČSO celkem 19 pozorování tohoto druhu, pak rok 2009 přinesl přinejmenším několik desítek nových zastižení kormorána malého na našem území. Objevoval se v hnízdní sezóně nejspíše díky nové hnízdní kolonii u blízkého Neziderského jezera v Rakousku, ale i v zimních měsících, což koresponduje i s výrazným zvýšením jeho počtů na zimovišti na Hrušovské zdrži u Bratislavy. Tento druh si připsalo 17 birdwatcherů.
Dalším šířícím se druhem je husice nilská (Alopochen aegyptiacus). Její výskyt v naší přírodě je stále častější a pokud se pak několik týdnů zdržuje dvojice těchto ptáků na populární lokalitě Tovačovských rybníků a jezer, pak si ji mohlo do svého seznamu doplnit 9 soutěžících.
U výše zmíněné dvojice druhů je nejvíce patrno, jak se nově šířící druh začíná objevovat v seznamech rostoucího počtu pozorovatelů. S trochou nadsázky se dá říct, že jejich seznamy jsou jakýmsi lakmusovým papírkem citlivě reagujícím na přítomnost nového taxonu v naší přírodě. To stejné platí i o dalších druzích, které je vidět stále častěji – jde o bernešku rudokrkou (Branta ruficollis), která je na pátém místě v počtu lidí, kterým přibyla do birdlistu a bernešku bělolící (Branta leucopsis), která se ocitla hned za ní. Podobné je to i s husicí rezavou (Tadorna ferruginea).
U jiných druhů nelze hovořit o jejich šíření, ale jednoduše na ně mohl být vhodný rok (kameňáček pestrý – Arenaria interpres, turpan černý – Melanitta nigra). Navíc se ovšem také začíná projevovat efekt informační provázanosti naší ornitologické obce, kdy za neobvyklým druhem vyrazí větší skupiny pozorovatelů nebo jsou za nimi ochotni cestovat i jednotlivci na větší vzdálenost. Typickým případem byl tentokrát březnový výskyt ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus) na Tovačovsku, prosincový výskyt káně bělochvosté (Buteo rufinus) u Horního Benešova na Bruntálsku či racka mořského (Larus marinus) na Nechranické přehradě. Skupinky birdwatcherů cíleně putujících za novými druhy už přestávají být podívanou známou jen ze zahraničí. Kompletní seznam ptačích přírůstků za rok 2009 naleznete zde.


Dá se u nás vidět 300 druhů?
Dá se v našich podmínkách tedy pozorovat 300 druhů? Odpovědí může být opět několik čísel, která jsem získal z birdlistů soutěžících a která jsem umístil do následující tabulky. Vedoucí naší soutěže Jožka Chytil má na seznamu 289 druhů, když k němu ale přidáme druhého z tabulky, Luboše Doupala, pak má tato dvojice na kontě už 307 druhů a rázem se ocitáme nad magickou třístovkou. Tyto počty dále narůstají. Když zkombinujeme birdlisty všech soutěžících, tak zjistíme, že se jim podařilo v naší přírodě zastihnout 327 druhů ptáků.


Tab. č. 2: Počty druhů pozorovaných v ČR

Soutěžící Počet druhů Podíl ze všech druhů ČR Podíl ze všech druhů ČR bez kat. B
Jožka Chytil 289 71% 74%
J. Chytil + L. Doupal 307 76% 79%
prvních pět 318 78% 81%
prvních deset 324 80% 83%
všichni 327 81% 84%
 

Do tabulky č. 2 jsem záměrně přidal ještě procentuální podíl pozorovaných druhů ptáků ze všech druhů ČR (podle FK ČSO je to k 8.3.2009 406 druhů) a procentuální podíl vůči druhům pozorovaným alespoň jednou od roku 1950 (s vyloučením kategorie B ptáků pozorovaných pouze před 31.12.1949). Pro další srovnávání se to může hodit. Následující tabulka nám ukáže jak jsou na tom okolní země.  
 

Tab. č. 3: Data ze sousedních zemí
 
 
Stát Oficiální počet druhů podle FK (kat. A, B, C) Max. počet druhů jednoho pozorovatele Podíl ze všech druhů země Počet lidí nad hranicí 300. druhů
Německo 507 421 83% 128
Polsko 447 331 74% 12
Rakousko 428 344 80% 24
Maďarsko 398 359 90% 45
Česko 406 289 71% 0
Slovensko 349 287? 82% ?
 

Opět nebudeme posuzovat absolutní hodnoty, protože Německo a Polsko jsou mimo naši kategorii, ale spíše se zaměřme právě na ony procentické podíly pozorovaných druhů vůči všem druhům ze seznamu dané země. Zde už máme co srovnávat.
S překvapením zjistíme, že procentuální podíl uvedený ve čtvrtém sloupci této tabulky je pro našince vůbec nejhorší ze všech okolních zemí. Snad ještě Polsko je nám nejblíže, ale ostatní státy nám utíkají do hodnot dosahujících 80-90%. Jak je to možné? Nejprve jsem si myslel, že to bude vysokým podílem druhů kategorie B, který by Česká republika mohla mít, ale není tomu tak. Když jsem si podrobně prošel seznamy druhů okolních států, tak jsem zjistil, že podíl druhů kategorie B je všude přibližně stejný. Jediným rozumným vysvětlením je tedy aktivita birdwatcherů v dané zemi a jejich schopnosti.

Aktivita a schopnosti birdwatcherů rozhodují
Hranice dosažení 300. druhů je v našich podmínkách reálná. Ruku v ruce s tím kráčí i přiblížení se „evropské“ hodnotě procentuálního podílu druhů pozorovaných vůči druhům, které máme pro ČR v kategorii A, B a C. Podmínkou je ale větší aktivita ornitologů či birdwatcherů a zdokonalení jejich znalostí. Stále se zdá, že ornitologická aktivita je rozložena velice nesouměrně a vázaná je hlavně na několik atraktivnějších oblastí či lokalit. Mnohé rozsáhlé a ornitologicky potenciálně zajímavé oblasti jsou opomíjeny a v podstatě zůstávají neznámé. Stále je také v čem se zdokonalovat co se schopnosti determinace obtížně určitelných druhů týče. Určitě nám unikají druhy, které přehlížíme jen z neznalosti a nezkušenosti – budníčci, strnadi apod.
Když se ještě jednou mrkneme na tabulku č. 2, tak zjistíme, že kdyby se dalo dohromady už jen prvních 10 účastníků naší soutěže, tak je z nich jeden velice schopný ornitolog, který dosahuje výsledků srovnatelných s těmi „nejlepšími“ birdwatchery v zahraničí. A tohle by nám mohlo být i nápovědou. Stačí se vzájemně podělit o informace a za novými druhy cestovat. Tady ale pozor. Záměrně jsem použil termín „nejlepší“ zahraniční birdwatcher s uvozovkami. V každé činnosti se najdou jedinci, kteří jí dávají maximum a ostatním mohou připadat tak trochu posedlí a nenormální v tom svém zaujetí, s jakým se jí, potažmo svému koníčku věnují. Čísla z okolních zemí, která jsem použil pro srovnání s naším birdwatcherem, se mohou týkat právě těch, u kterých obyčejný zájem o ornitologii hraničí s možná trochu nezdravým twitchingem. Teď jde o to, jestli se chceme srovnávat se špičkami ledovců čnějících nad birdwatcherskou hladinu v okolních zemích. Bez velkého nasazení a osobních obětí se nic výjimečného dosáhnout nedá, ale ... Právě to ale bychom měli mít stále na paměti. Ne každý extrém totiž ještě přináší radost.

Poznámka
1. Při zasílání výsledků by mohli soutěžící v příštích letech vždy přiložit také birdlist právě ukončeného roku, abychom pak mohli jednoznačně říct, kolik druhů ptáků bylo na území ČR v konkrétních letech pozorováno.
2. Jak mi napsal Adolf Goebel, tak průměrný účastník soutěže má po roce 2009 ve svém birdlistu 232 druhů s přírůstkem pěti druhů za tento rok.
 
 
 
 
 

Jen přihlášení mohou komentovat