P2350327 dropi pole rez

V roce 1991 jsem společně s kamarády Jardou Svobodou, Pavlem Džuberou a Michalem Macfeldou vyjeli na několikadenní výpravu na Znojemsko. Nazvali jsme ji „Burhinus 1991“ a jak její název napovídá, tak našim hlavním cílem bylo pozorovat dytíka úhorního a také dropa velkého. Průvodcem nám byl článek pana Klejduse „Ptactvo Znojemska“ který vyšel ve Zprávach MOS v roce 1980.

Naivní, nezkušení a začínající rádoby ornitologové se vypravili na svou první velkou výpravu na základě jedenáct let starého článku hledat druh, který málokdo u nás viděl. I přesto nám tehdy ornitologické štěstí neskutečně přálo.

První den (9. 5. 1991) jsme zastavili v polích u Hodonic a vyrazili po dvojicích hledat dropa velkého. Já s Michalem jsme vylezli na stoh z balíků slámy a asi po půlhodině jsme v dálce zahlédli něco, co připomínalo velký igelitový pytel valící se větrem po poli. Dalším pozorováním jsme zjistili, že jde o tokajícího samce dropa velkého. Později jsme jej již všichni opět pozorovali z auta a to až u obce Borotice.

P2350329 Dropi letiste 865
Obr. 2. Polní letiště u Borotic občas nazývané Dropí letiště, dne 6. 7. 2016.

První náš cíl byl tímto celkem hladce a brzy splněn, tak jsme opět zalistovali v našem průvodci a vyrazili za dytíkem. U tohoto skrytě žijícího a nenápadného druhu jsme zvolili jiný postup pátrání. Objížděli jsme vesnice, kde byl dytík zjištěn před více než jedenácti až dvaceti lety a hledali místní hostince. Po hospodách jsme se vyptávali, zda někdo neviděl dytíka. Slovo dytík neznal nikdo, tak jsme obcházeli stoly s klíčem k určování ptáků od pana Baláta a ptali se místních, zda neviděli na poli nebo ve vinici tohoto ptáka. Většinou jsme odcházeli s nepořízenou, ale občas jsme uspěli. Nevěděli sice, jak se ten pták jmenuje, ale říkali mu „pták s velkýma žlutýma očima“. Znali ho ti starší z dřívějších let, ale v posledních letech ho již nevídali.

V hostinci ve Velkém Karlově nám myslivec pan Lát řekl, že jej každoročně vídá na poli Pustina a v přilehlé vinici, že touto dobou už tam určitě bude, ale on tam letos ještě nebyl. Dále přidal několik historek o tom, jak tam před sedmi lety našel jednoho dytíka mrtvého a má ho doma vycpaného. A před třemi lety mu donesli kluci od Božic mrtvé mládě dytíka. Moc jsme mu nevěřili, ale vydali jsme se tam. Procházeli jsme uvedené kamenité pole oseté slunečnicí, přilehlou vinici i pískovnu a žádného dytíka jsme nenašli. V pískovně jsme zapadli a do tmy jsme vyhrabávali auto z písku. Na noc jsme se utábořili v sousedním ořechovém sadu.

Brzy ráno nás budil Pavel Džubera s tím, že se byl projít a na sousedním poli viděl pár dytíků úhorních. Nechtělo se nám věřit, ale byl tak nadšený svým objevem, že jsme se tam vydali. Dytíky jsme tam opravdu našli, a protože jsme je pozorovali z velké dálky, tak jsme je viděli i při střídání v sezení na hnízdě. Když jsme došli k hnízdu, tak jsme zjistili, že několik metrů od hnízda vedly naše stopy z předchozího odpoledne. Rychle jsme vyfotili hnízdo se dvěma vejci a vrátili se do sadu k autu.

dytik hnizdo SvobodaObr. 3. Hnízdo dytíka úhorního s vejci, foto Jaroslav Svoboda, Božice 10. 5. 1991.

Později jsme je oba opět pozorovali z auta ze silnice k obci Božice a ujistili jsme se, že již zase sedí na hnízdě s vejci. To že hnízdo neopustili, dokazuje i následující fotografie.

dytik 002 865
Obr. 4. Dytík úhorní u hnízda s vejci, foto
Petr Macháček, Božice 22. 5. 1991.

Náš hlavní cíl byl splněn nad očekávání. Prokázat hnízdění dytíka se dlouho nikomu nepodařilo a dnes již víme, že to bylo jedno z posledních prokázaných hnízdění v České republice.

P2350289 piskovna Bozice 865Obr. 5. Rozsáhlá pískovna u Božic, dne 6. 7. 2016.

Skoro celý další den výpravy byl před námi, tak jsme opět zalistovali v našem průvodci a zjistili, že v sousední pískovně u Božic se občas objevuje linduška úhorní, tak jsme se tam vypravili a opět jsme měli štěstí. Samec zpíval na hromadě skrývky u železniční trati. Mimo těchto tří výjimečných druhů jsme pozorovali i další na Znojemsku běžnější druhy, ale pro nás začátečníky to byly druhy nevídané, jako je například: zrzohlávka rudozobá, včelojed lesní, luňáci červení i hnědí, ostříž lesní a nebo cvrčilka slavíková.

Zpět po 25 letech ..

Z výše popsaných důvodů se vždy rád vracím na Znojemsko s očekáváním, že snad jednou tam zase možná uvidím dropa nebo dytíka.

Letos jsme tam také vyrazili, v novém složení a nejen po stopách výpravy Burhinus 1991. Osobně mne zajímalo, jak se změnila lokalita dytíků a jak to tam vypadá dnes. Navíc jsem se dočetl v tisku, že Ministerstvo životního prostředí ČR podpořilo projekt „Dropí pole“ na vytvoření vhodnějších podmínek pro dropa velkého v polích u Hrádku, tak jsme se na Dropí pole zajeli podívat. (Více na: www.statnisprava.cz)

ZN Dropi poleObr. 6. Poloha Dropího pole u Hrádku.

V době naši návštěvy na Dropím poli vrcholila sklizeň cibule a bylo tam dost rušno. Dropi žádní, pouze traktory, havrani, kavky a všude cibule (foto - obr. 1.).

(Reakce na výše uvedenou informaci: Evidentně jste ta dropí pole nenašli. Cibule je mimo ně. Na Dropím poli je vojtěška, úhory, ozimá pšenice, směsky. Je tam toho 100 ha, nezabírá to celou tu plochu, která je vyznačená na mapce, co máte u článku. Byla jsem tam teď několikrát, je to tam skvělé, plné života. I to okolí, jak to letos zemědělci oseli, bylo výborné, samé nízké plodiny. Vlasta Škorpíková, 2. 9. 2016.)

Dalším cílem byla pískovna u Božic, která se po 25 letech těžby poměrně dost vzdálila o obce, ale okolní vyprahlá a kamenitá pole s živořící kukuřicí jsou pro dytíka dobrou příležitostí k zahnízdění. I v dalších letech bude dobré tuto lokalitu pravidelně sledovat. Z mého laického pohledu tu vhodnou lokalitu k hnízdění stále má.

P2350321 Bozice kukurice 865Obr. 7. Písčité pole u pískovny v Božicích, dne 6. 7. 2016.

Pana Láta z Velkého Karlova jsem chtěl navštívit letos, ale jeho manželka mi řekla, že před pár lety zemřel a všechny vycpaniny si rozebrali jeho kamarádi myslivci. U koho skončila vycpanina dytíka, bohužel neví.

Naši krátkou jednodenní návštěvu Znojemska jsme se rozhodli ukončit u Jaroslavického rybníka, kde jsme také před 25 lety strávili jednu noc v přilehlém sadu. Vzpomínám, jak jsme si tam rozdělali oheň a v noci kolem nás poletovala nějaká sova a neúnavně a opakovaně pískala. Tehdy jsme ji neurčili, ale nedávno jsme se s Pavlem Džuberou shodli, že to asi byl výreček malý.

Při letošní návštěvě (6. 7. 2016) Jaroslavického rybníka foukal tak silný vítr, že vodní kapky létaly až na hráz a na hladině nebylo nic než velké vlny. Na dřevěném kůlu v rybníce se nad rozbouřenou hladinou krčil jediný pták – rybák malý. Občas se prolétl i nad výtažníky a opět usedl na stejný kůl. Na výtažnících jsme pozorovali i velmi krotké kvakoše noční a pár lovících bukáčků malých.

">Obr. 8. Video rybáka malého na Jaroslavickém rybníku, 6. 7. 2016.

Naše letošní výprava na Znojemsko byla velmi vydařená i přesto, že jsme neviděli dropa ani dytíka. Přiznám se, že jsme ani nečekali, že je uvidíme, ale jednou snad, možná již za rok je tam potkáte třeba vy.