Tenhle příspěvek vyšel v roce 1999 v Sylvii a jeho autorem je Josef Chytil. Tímto případné zájemce o celý článek odkazuji na tento zdroj. Jde o docela zajímavý příspěvek o výskytu vzácných druhů ptáků na Moravě a bylo by škoda si některé pasáže tohoto článku nepřipomenout.

Jak známo, lidé si mohou najít spoustu zálib. Některé jsou velice populární, jiné tak trochu raritou. To se však mění jak s letopočtem, tak se zeměpisnými souřadnicemi. Není to tak dávno, kdy se zálibám nejčastěji říkávalo koníček. To byl překlad německého slova Steckenpferd, jehož původní význam v doslovném překladu je „klackový kůň“. Ano, to je ona dětská hračka hlavně nás, dříve narozených, která byla tvořená vyřezávanou koňskou hlavou na holi. Mimochodem, v muzeích jsou některé vyrobené kolem roku 1500. Stačilo jen, obrazně řečeno, nasednout na hůlku a už se dalo běhat, poskakovat a stát se princem, rytířem, indiánským náčelníkem....... Měl ji, podobně jako zálibu, skoro každý. Běda, pokud by dítěti někdo tu hračku sebral. I to má se zálibami společné. Nedivme se, že záliby dostaly jméno koníček. Dneska, kdy je módou zapomínat na existující česká slova a nahrazovat je nepřekládanými anglickými, se zálibám říká hobby. Komické na tom je, že i toto slovo vzniklo ze jména stejné hračky zvané anglicky hobby horse. V angličtině však má hobby ještě jeden význam, a to ostříž. Ostříž je jak známo pták a ptáci jsou, jak také známo, moje hobby. Myslím, že se o této zálibě obecně moc neví, a tak se ji pokusím trochu přiblížit těm, kteří zabloudí na stránky Klubu 300 nebo se odhodlávají do něj vstoupit.

       Této soutěže jsem se zúčastnil prvním rokem, a jelikož momentálně dělám výzkum ohledně výskytu ptáků ve městě Brně, vybral jsem si jako lokalitu právě Brno.

Ve čtvrtek 16.5. jsem v rámci svého Velkého dne dorazil kolem poledne ke Střední nádrži VDNM nedaleko Pouzdřan. Už od rozednění foukal velmi silný jižní vítr a jakékoli pozorování ptáků nesmírně ztěžoval. Nejen že pro šumění korun stromů a hukot větru samotného nebylo nic slyšet, ale skoro všichni ptáci se drželi skryti v závětří a zahlédnout třeba dravce kroužící v termice bylo prakticky vyloučeno. O to příjemnějším překvapením pro mě byli dva ostříži prohánějící se nad topolovými remízky a lovící hmyz. Z polojasné oblohy svítilo ostré polední slunce a proti bílým oblakům byly po většinu času vidět jen siluety. Jeden z dravčíků mě zaujal zvláštní siluetou s delším ocasem a po chvíli detailnějšího zkoumání bylo zřejmé, že se jedná o samce poštolky rudonohé. Jednolité tmavě šedé zbarvení, rezavé kalhotky, absence jakékoli kresby na tvářích byly jasnými znaky i v ne zcela jednoduchých pozorovacích podmínkách. Měl jsem radost, byl to pro mě nový druh v ČR. Aspoň něco pozitivního na letošním Big Day, který mi jinak zpackal vítr.

 Za pomocí miniaturních geolokátorů se vědcům podařilo odhalit 30 000km dlouhou migrační trasu bělořitů šedých. Zjistili, že bělořitům trvá dva až tři měsíce, než se dostanou z arktických hnízdišť do zimovišť v subsaharské Africe. Ptáci vážící jen 25 g jsou během tahu schopni urazit v průměru 290 km denně.