Ve dnech 9. až 19. 7. 2012 jsem spolu se svojí manželkou Hanou navštívil na pozvání jižní Kalifornii, město San Diego a jeho okolí. Hostitelem byl dr. Jeff Lincer, americký ornitolog, kterého jsem zase já hostil u nás počátkem července 2011 v jihozápadních Čechách. Po pečlivých přípravách (zejména studium amerických druhů ptáků) jsme po obědě 9. 7. odletěli z Prahy Ruzyně, po 8 hodinovém letu jsme si počkali na J. F. Kennedy letišti v New Yorku na další spoj do San Diega.
Další 6 hodinová cesta už byla docela úmorná, ale měl to být jeden z nejúžasnějších výletů, které jsem kdy zažil. Moje srdce ornitologa bylo připraveno na pozorování nevšedních druhů. Manželka do pozorování tak zapálená není, proto jsme si náš čas rozdělili zhruba napůl - půl doby zvířata (birdwatching, 2 zoologické zahrady v San Diegu, Sea World s kosatkami a delfíny), půl doby pamětihodnosti a jiné zajímavosti. První čeho jsem si všimnul, byl na naší zahradě zpívající (i hluboko v noci) drozdec mnohohlasý Mimus polyglottos. Od rána 10. 7. nás pak skoro na každém kroku pronásledovali kolibříci. Zejména kalypta růžovohlavá Calypta anna zde byla velmi hojná, denně nám létaly kalypty na naší zahradu plnou nejrůznějších květin. Byl jsem z kolibříků úplně nadšený, radost mi nezkazilo ani to, že jsou mezi sebou velmi nesnášenliví a neustále se někde v okolí ozývaly jejich ostré hlasy svědčící o nějaké půtce o kvetoucí rostlinu. Dalším hojným druhem je vrána americká Corvus brachyrhynchus. V mém krátkém příspěvku zmíním jen pátek 13. 7., kdy jsme spolu s Jeffem vyrazili na birdwatching spolu s manželi Peterem a Millie Thomasovými z místní pobočky San Diego Audubon Society www.sandiegoaudubon.org. Hned na začátku jsme navštívili Imperial Beach na jižním okraji San Diego s výhledem na odsolovací nádrže u San Diego National Wildlife Refuge. Jedná se o komplex obrovských nádrží, mezi nimiž protéká říčka Otay, vše na nízké vodě a proto ideální pro pozorování zejména bahňáků. Prvním bahňákem, kterého jsme viděli, byl vodouš břehoušovitý Tringa semipalmata. Je relativně velký s nápadnou černobílou kresbou pozorovatelnou při letu v křídle. Byly zde pisily americké Himantopus mexicanus, dále tenkozobci američtí Recurvirostra americana, velmi hojný byl slukovec krátkozobý Limnodromus griseus. Mezi drobnými bahňáky dominovali jespáci aljaští Calidris mauri a nejmenší jespáci drobní Calidris minutilla. Celkem jsem z jednoho místa odhadoval, že je zde min. 5 000 bahňáků, ale opravdu na obrovské ploše. Občas přelétli pelikáni hnědí Pelicanus occidentalis, pozorovali jsme i břehouše velkého Limosa fedoa. Potěšil nás i jespák rezavý Calidris canutus, poddruh roselaari. Pro Evropana bylo potěšením sledovat zobouna amerického Rynchops niger, ptáka příbuzného rybákům při lovu. Vše se smí pozorovat pouze z cesty vedoucí po hrázi, takové to české „Ať mi všichni vlezou na záda, já jdu dovnitř“ se zde nepěstuje, všichni nařízení dodržují. Konec dnešního dopoledne jsme strávili na pobřeží Pacifiku na Imperial Beach v blízkosti ústí řeky Tijuana do moře. Zdejší rozlehlé pozemky v blízkosti veřejné pláže jsou místem pro hnízdění kulíka západního Charadrius nivosus a také rybáka nejmenšího Sternula antilarum, oba druhy silně ohrožené na západním pobřeží USA. Opět vše jasně a nezpochybnitelně ohraničené, viz fotografie výstražné tabule. Na mořském pobřeží v zóně přílivu a odlivu bylo kromě několika vodoušů břehoušovitých také několik kolih amerických Numenius americanus s extrémně dlouhými zobáky, přelétlo také několik kolih malých Numenius phaeopus. Krátce se nám podařilo také pozorovat dvojici zřejmě delfínů skákavých Tursiops aduncus. Naposled jsme se spolu vyfotili a pak už nastalo jen loučení. Další druhy jsem sledoval i v pozdějších dnech, více podrobností včetně mého birdlistu nově pozorovaných druhů najdete na www.ornitologie-hok.cz.
Já u Pacifiku
Výstražné tabulky
Libor Schröpfer