KLUB 300 CZ - Jezero Kerkini, Řecko

23.-27.2.2014

Luboš Doupal, Franta Kopecký, Petr Podzemný, Jiří Ševčík.

92 pozorovaných druhů

Jezero Kerkini, přesněji řečeno přehradní nádrž vybudovaná ve 30. letech 20. století za účelem zavlažování okolní zemědělské krajiny, leží přibližně 100km severně od Soluně. Jezero je relativně mělké a rozloha výrazně kolísá v závislosti na stavu vody (54-72 km2) – nejvyšší stav je na jaře a začátkem léta vlivem tání sněhu v okolních horách. Na podzim a v zimě, kdy je hladina nejnižší, se v převážně v severní části obnažují kilometry čtvereční mokřin, které fungují jako magnet na zimující vodní ptáky.

Pelikáni kadeřaví na jezeře Kerkini

V poslední době je oblast Kerkini právem považována za jednu z ptáčkařsky nejatraktivnějších lokalit v celém Řecku. Zejména v zimě tady lze potkat až desítky zimujících hus malých, orly volavé, tisíce čírek obecných a dalších vrubozobých, oba druhy pelikánů, plameňáky a mnoho dalších. Po vybudování umělých hnízdních plošin se pak jezero stává významným hnízdištěm pelikánů kadeřavých. A právě relativně krotcí pelikáni kadeřaví zvyklí na pohostinnost místních rybářů byli hlavním cílem naší předjarní výpravy.

Orel volavý (Aquila clanga)

V neděli odpoledne jsme s přestupem v Bělehradě doletěli do Soluně, na letišti si půjčili auto a vyrazili na sever do vesnice Kerkini, kde jsme měli zajištěný hotel. I zbytek cesty proběhl hladce a krátce po setmění jsme byli na místě a dopřávali si výtečnou večeři a místní červené. Pondělní ráno bylo tmavé a deštivé, přesně podle předpovědi, která však už na další dny slibovala lepší počasí. Vyrazili jsme na obhlídku terénu a už první zastávka přinesla překvapení v podobě výra velkého sedícího na stromě mezi skalkami kousek od silnice u JV cípu jezera. Jen kousek dál jsme si poprvé mohli prohlédnout společný lov hejna pelikánů kadeřavých a kormoránů velkých. Z křovisek zpívaly červenky, občas se nesměle ozval budníček menší, i přes sychravé a studené počasí bylo zřejmé, že jaro je tady o něco dál než u nás. Pokračovali jsme dál v cestě kolem jezera proti směru hodinových ručiček a asi největším zážitkem celého dne bylo pozorování několika orlů volavých z hráze v SV cípu jezera. Z jednoho místa se daly pozorovat tři druhy volavek (popelavá, bílá, stříbřitá), kolpík, plameňáci, oba druhy kormoránů, labutě velké, čírky obecné, hvízdáci, kopřivky, zrzohlávka, jespák bojovný, vodouši kropenatí, všudypřítomné stovky až tisíce racků chechtavých a další. Další zastávkou na severním okraji jezera byly mělčiny pod vesnicí Mandraki. Právě tady jsou vlivem nízkého zimního stavu vody stovky metrů obnaženého bahnitého dna lákající tisíce ptáků. Bohužel se většina z nich pohybuje na rozhraní vody a bahna ve velké dálce na hraně viditelnosti sebelepší optikou. Několik hus velkých, pár stovek běločelých (malé by rozeznat nešlo, byly příliš daleko, ale o týden dříve jich tu ještě mělo zimovat zhruba padesát), hejno jeřábů, plameňáci, husice liščí, tenkozobci a spousty čírek a hvízdáků. To už se pomalu blížil večer, mraky se začaly trhat a poslední zbytky světla jsme strávili v malém přístavu nedaleko vesnice Kerkini. Objet jezero proti směru hodinových ručiček nám zabralo celý den, zhruba jsme zjistili, kde můžeme co najít a podle toho upravit plány na další dny.

Chocholouš obecný (Galerida cristata)

Úterní ráno už mělo být slunečné, vstal jsem ještě za tmy s tím, že se pokusím o pár fotek svítání u jezera, ale bylo zataženo a ještě v sedm ráno byla úplná tma. Alespoň jsem ale cestou k jezeru v záři světlometů zahlédl sedět na plotě sýčka. Vrátil jsem se na snídani do hotelu a poté jsme už všichni společně vyrazili observovat. Prvním cílem byli strnadi - cvrčivý a viničný. Zastavili jsme u skalek v JZ cípu jezera a během chvíle oba druhy našli. Strnadi viniční se pohybovali ještě v hejnech, cvrčiví už zpívali a obhajovali teritoria. Téměř na stejném místě jako včera jsme vyplašili výra. To už se obloha protrhala a občas vysvitlo slunce. Po obědě jsme za pět euro koupili bednu ryb a zkusili fotit pelikány. Fungovalo to parádně, Luboš se výborně osvědčil jako vrhač karasů a během pár minut se nám hejno pětadvaceti těchto krásných ptáků předvádělo pár metrů od břehu. I kdyby nevyšlo nic jiného, tak už jen kvůli tomuto divadlu stálo za to se sem vypravit. Zbytek dne jsme potom strávili opět cestou kolem jezera, poslední paprsky slunce strávili na severu u rozsáhlých bahen pod Mandraki a večer opět s vínkem a specialitami z vodního buvola v hotelové restauraci.

Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus)

Středeční počasí mělo být podle předpovědi nejlepší, na desátou dopoledne jsme měli domluvenou loď na focení pelikánů na vodě a očekávání byla velká. Předpověď však moc nevyšla a celé dopoledne bylo zataženo nízkými šedými mraky. I tak ale byly dvě hodinky ve člunu obklopeném pelikány kadeřavými, mezi kterými růžově zářil dospělý pelikán bílý, úžasným zážitkem a rozhodně to stálo za to. Zbytek dne jsme opět strávili objížděním už známých lokalit kolem jezera. Hejno běločelek v severní části jezera bylo tentokrát blízko a mohli jsme je dobře prohlédnout. Žádnou husu malou jsme mezi nimi ale nenašli.

Poslední den jsme měli už jenom dopoledne na to, abychom se u jezera někam podívali, kolem oběda jsme museli vyrazit do Soluně, abychom vrátili auto a stihli letadlo. Předpovědi navzdory bylo celé dopoledne slunečno a příjemně jarně teplo. Kde jinde strávit poslední hodiny u jezera Kerkini než s pelikány a tak jsme opět investovali pět euro do přepravky ryb a užili si focení. Luboš učil pelikány panáčkovat, hory v pozadí se nám po třech dnech konečně ukázaly bez mraků, jen bez sněhové pokrývky vrcholků nebyly tak fotogenické, jak jsme je znali z nejslavnějších fotografií. Kolem oběda jsme se sbalili a vyrazili do Soluně. Cesta proběhla opět hladce a přesně na čas jsme vrátili auto. Nezbývalo než s pivkem na letišti zhodnotit úspěšný krátký výlet a těšit se na ten další. Naštěstí není nijak daleko.

Odkaz na krátké video na youtube