Biebrzanský národní park
7.5. - 11.5.2015
účastníci výpravy:
Martin Došlý, Gedeon Kašpar, Vladimír Toman a Ladislav Jasso
Tohle magické místo, jednu z největších záplavových oblastí Evropy, na severovýchodě Polska jsem navštívil už dvakrát. Oblíbil jsem si ho ale natolik, že to letos prostě musím celé zažít znovu.
Musím se znovu vrátit do toho kraje nekonečných říčních meandrů, zaplavených luk a pastvin, kraje, kde podmáčené březové a olšové porosty zvolna přechází do sušších borových lesů na písečných dunách s podrostem jalovců. Kde se rašeliniště táhnou od obzoru k obzoru.
Do kraje malých vesniček na konci světa, které mají více obsazených čapích hnízd než lidských obyvatel.
Kde není problém narazit na majestátního losa nebo nejvzácnějšího migrujícího pěvce Evropy rákosníka ostřicového.
Taková je pro mě Biebrza. Pro toho, kdo hledá klid v srdci přírody, daleko od všeho ruchu, není lepšího místa.
Čáp bílý je bezpochyby jedním ze symbolů Biebrzanského NP. Jejich hnízda jsou tu všude.
Na cestu vyrážíme v 8 hodin večer z Poděbrad, kde se scházíme s Gedeonem a Vláďou. O hodinu později nabíráme v Jaroměři Láďu Jassa a pokračujeme přes hraniční přechod v Náchodě k severovýchodu.
Moje vypůjčená GPS navigace si s námi cestou chvíli zahrává, a protože nezná nově postavený obchvat Lodže, vede nás úplně jinudy. Nakonec to dopadá tak, že se několik kilometrů vracíme směrem k Ostravě, než se nám povede dostat do opačného směru. Ale daří se nám a ve 4 hodiny ráno stavíme na severu Varšavy na odpočívadle, kde jsem kdysi viděl své první jeřáby v životě.
Severně od Varšavy se pak krajina začíná měnit. Stává se z ní dokonalá placka bez jakékoliv vyvýšeniny. Brzy zrána se nad loukami válí mlha, ve které jsou občas vidět přibývající čápi nebo jeleni.
Za městem Zambrów, nedaleko našeho cíle, nás čeká menší komplikace. Zůstáváme stát v koloně na hlavní silnici. Šňůra aut se za chvíli táhne od obzoru k obzoru a vůbec se nepohybuje. Trvá to už dlouhé desítky minut. Řidiči se znuděně prochází po silnici a někteří u krajnice venčí své psy. Když kolem nás projíždí odtahovka s naloženou troskou kamionu a vzápětí i kompletně zdemolovaným osobákem, dochází nám, že to bude na dlouho a otáčíme se. Objíždíme kolonu po polňačkách a přes malou vesničku Kossaki Borowe.
Zanedlouho přijíždíme na první lokalitu Bagno Wizna. Je tu obrovská síť melioračních kanálů, ale je vidět, že letos je tu velké sucho. Louky nejsou moc zamokřené. Zastavujeme u písečné duny za Grady Woniecko.
Téměř ihned před námi přeletí tři dudci a začínají se ozývat. Jdeme prozkoumat nádherně nezregulovaný úsek řeky Narew s hnízdní kolonií břehulí. Přeletují tady motáci lužní, všudypřítomní jsou jeřábi. Ozývá se tu také několik slavíků tmavých. Nad vzdálenějšími rozlivy Narewu poletují rybáci bělokřídlí a černí. Velmi hojní jsou tu konipasi luční. Objevujeme také ťuhýka šedého i obecného.
Bagno Wizna
dudek chocholatý (3ex.), koroptev polní, krkavec velký (min 30), bramborníček hnědý, čáp bílý (6), kukačka obecná, žluva hajní, moták lužní (2M), konipas luční, pěnice hnědokřídlá, slavík tmavý, jeřáb popelavý, čejka chocholatá, strnad rákosní, břehule říční (cca 300), vodouš bahenní, vodouš šedý, rybák černý, ťuhýk šedý, ťuhýk obecný, rybák bělokřídlý, linduška lesní, orel mořský…
Konipas luční patří v NP mezi nejběžnější pěvce.
Odtud pak přejíždíme k nedalekému soutoku řeky Narew a Biebrzy. Pokud je dostatek vody, tvoří soutok jedno velké mělké jezero. Letos jsou však koryta obou řek vidět a dá se k nim dostat suchou nohou. Ptáků je tu však stále dost. I samotná vesnička Ruś, podél které vede k soutoku cesta je ptáčkařsky zajímavá. Na malém úseku je velké množství obsazených čapích hnízd. Dudají tu dudci. Také tady zpívá několik slavíků tmavých, kteří jsou pro našince velmi atraktivní. Občas nad loukami kolem soutoku prolétne hejno bahňáků. Jsou to jespáci bojovní, místně zvaní batalioni. Symbol národního parku. Samci mají v tuto dobu různě zbarvené hřívy, a když tokají, je to pastva pro oči, které neodoláváme. Stále vyhlížím v loukách břehouše černoocasé. Jsem tu už nějak zvyklý na jejich z trávy vykukující oranžové hlavičky a letos mi tu zatím chybí. Objevujeme je až záhy, když se přiblížíme k soutoku. Jak tak posedáváme na břehu Biebrzy a sledujeme Narew vlévající se do ní, začnou nad námi přelétat rybáci. Jde hlavně o rybáky černé, ale i obecné, kteří tu nejsou tak početní. „Rybáci malí!“ volá najednou Láďa Jasso. A má pravdu. Nad hlavami nám přelétají dva malí rybáci a mizí po proudu Narewu. Zajímavé pozorování i na místní poměry. Vracíme se pomalu k autu a sem tam vylétne z louky vodouš rudonohý.
Ruś - soutok Biebrzy a Narewu
slavík tmavý (5), rybák černý, rybák bělokřídlý, rybák obecný, rybák malý (2), jespák bojovný (min 100), krutihlav obecný, jeřáb popelavý (14), dudek chocholatý (2), břehouš černoocasý (3), pisík obecný (2), vodouš rudonohý, pěnice slavíková, rákosník proužkovaný…
Je jen málo míst v NP, kde by nebylo slyšet troubení jeřábů.
U vesnice Laskowiec potkáváme pěkné hejno jespáků bojovných hned u silnice. Vydáváme se dál na sever po tzv. Carské Dróze, která se táhne přes 30 km napříč národním parkem k severu. Projíždíme po ní bez zastávky až do Goniadzu, který je takovým hlavním městem parku. Přejíždíme po mostě přes Biebrzu a dostáváme se do zapadlé vesničky Wólka Piaseczna. Je to tu hotový ráj dudků a skřivanů lesních. Všude písek a borovice. Bydlíme v penzionu Losiowy Kat, který je ukrytý za lesem a je tu naprostý klid a pohoda. Seznamujeme se s hospodářkou, která nám ochotně ukazuje, všechno co bychom měli vědět, včetně zapnutí ohřevu vody. Zabydlujeme se a dáváme si pár hodin na dospání po noční jízdě.
Odpoledne opouštíme náš domek a jedeme do Goniadzu dokoupit zásoby. Odtud se vydáváme znovu po Carské Dróze k jihu.
Zastavujeme až na lokalitě známé jako Dluga Luka. Jde o 400 m dlouhý dřevěný chodníček od silnice do rašeliniště a je to nejlepší místo v parku na rákosníky ostřicové. A také, že to netrvá příliš dlouho a ihned po příchodu na plošinu na konci chodníku, se jeden rákosník nedaleko od nás ozývá. Zpěv ostričáka je charakteristický. Je to on. A není sám. Počítáme jich minimálně 5 kolem plošiny. A když se tak díváme na ohromnou plochu rašeliniště Bagno Lawki, které leží před námi, musí jich tu být spousty. Nejsou tu však jenom rákosníci. Kromě nich slyšíme zdálky také kolihu malou. Po chvíli 3 kolihy přeletí nedaleko nás. Přidávají se k nim také 3 kalousi pustovky a moták lužní. Na něj útočí břehouši černoocasí. A do toho všeho nad námi tokají bekasiny otavní. Úžasná podívaná. Jsme až v šoku, když se náhle otáčíme a sto metrů od nás stojí los. Všichni ptáčkaři, kteří jsou na plošině a chodníku si ho hned začínají fotit. Je to krásný samec, kterému začíná rašit nové paroží. Nevypadá, že bychom ho nějak vyvedli z míry a v klidu se pase. Ve světle zapadajícího slunce je to krásný zážitek.
Dluga Luka
rákosník ostřicový (min 5), rákosník proužkovaný, cvrčilka slavíková, moták pochop (4), koliha malá (3), kalous pustovka (3), jeřáb popelavý (12), břehouš černoocasý (3), moták lužní (1M), bekasina otavní (min 10)…
První los, kterého jsme během výpravy viděli.
Spokojeni se zážitky prvního dne jedeme znovu k severu a u centra NP odbočujeme vlevo k pozorovatelně u kanálu Rudzki. Loni se tu ozývali chřástali kropenatí a polní. V tomhle směru je tu letos ticho. Chřástal ani jeden. Ozývá se bukač, slavíci tmaví a z kanálu, kterým proplouvá bobr, jsou slyšet sbory rosniček. Největším překvapením je tu další los, nedaleko mezi vrbičkami. Zvedám k němu triedr a objevuju malé letošní mládě. Upozorňuju na něj ostatní, aby si ho ještě stihli prohlédnout, než oba zmizí za křovím. Nádherný večer.
Kanal Rudzki
slavík tmavý (4), jespák bojovný, bukač velký (1), vodouš bahenní (cca 70), rybák bělokřídlý (23)…
Večer ještě chvíli poslouchám z našeho balkonu bukače a ráno mě budí svým dudáním dudek. Nastává druhý den, kdy bychom měli objet celou jižní polovinu parku. Nejprve se zastavujeme v centru v Osowieci, kde kupujeme vstupné do parku. Víkendová karta pro 1 osobu za 12 zlotých. Ochotná zaměstnankyně Anja nám na mapách ukazuje, kde můžeme vidět všechny druhy, které nás zajímají. Nasyceni informacemi ještě zaznamenáváme u centra rehka zahradního a lejsky šedé a vyrážíme na cestu. Jedeme oklikou kolem meandrů Biebrzy a betonových bunkrů. Jsme blízko místa, kde byla večer samice losa s mládětem. Teď jsou tu jen ptáci.
Osowiec - Twierdza
moudivláček lužní (2), čáp bílý, slavík tmavý (2), jeřáb popelavý (7), strnad rákosní, dudek chocholatý (1), bukač velký (1), rákosník proužkovaný…
Dudků bylo, zejména kolem ubytování, poměrně hodně.
Další lokalitou směrem k jihu je Bialy Grad u vesničky Mscichy. Od tohoto místa si slibuju opravdu hodně, protože mám v hlavě pořád vzpomínky na velká hejna rybáků bělokřídlých a neustále volající chřástaly. Začínáme zlehka velkým počtem čápů bílých na kraji vsi. Jak postupujeme po cestě, začínají nad námi tokat bekasiny. Na obvyklých místech jsou břehouši černoocasí, ozve se bukač, a jak se blížíme konci stezky, přibývá i rybáků. Chybí mi tu ti chřástali. Jednoho kropenatého se dočkám až skoro na konci cesty před pozorovatelnou. V dálce přelétává nějaký orel, kterého nejsme schopni určit. Tady je možnost orla křiklavého, volavého, ale i křížence.
Loni jsme se tu brodili přes spoustu brodů, kde nám u většiny z nich byla voda po kolena. Letos jsou jen dva. Voda je opravdu nízko. Přesto kolem pozorovatelny létá množství ptáků. Početnější než obvyklí rybáci bělokřídlí jsou tu rybáci bahenní. Sedáme si k dřevenému plotu u věže a kocháme se pohledem na tokající bataliony a rybáky, kteří nám kolikrát málem vletí až do klína. Nad hlavami nám přelétne také ostříž. A v dálce zaznamenáme další 3 losy.
Mscichy - Bialy Grad
čáp bílý, slavík tmavý, břehouš černoocasý (3), bramborníček hnědý, jeřáb popelavý (40), bekasina otavní, jespák bojovný (cca 60), bukač velký (2), chřástal kropenatý (1), ostříž lesní (2), rybák bělokřídlý, rybák bahenní, rybák černý, vodouš šedý, vodouš tmavý, vodouš bahenní, pěnice hnědokřídlá, bělořit šedý (1F), moták pochop, čáp černý (1), lžičák pestrý…
Kupujeme nějaké jídlo v Radzilowu a dostáváme se po proudu Biebrzy do Brzostowa. Vodouši bahenní se tu prochází po mokré louce mezi stodolami a nijak je nevyvádíme z míry. Na břehu řeky je však života víc. Pokoušíme se dostat k pozorovatelně u vody, ale všímavá majitelka zahrady nás jen tak nenechá a musíme jí každý zaplatit 3 zloté. Pohled ovšem za to stojí. Množství tokajících jespáků bojovných, pářící se břehouši, mláďata čejek a vodouši rudonozí. Aby toho nebylo málo, objeví se 3 rybáci malí a předvádí nám své lovecké umění, pár metrů od břehu.
Brzostowo
rybák obecný, rybák malý (3), jespák bojovný (cca 100), vodouš rudonohý, břehouš černoocasý, vodouš bahenní, jeřáb popelavý, konipas luční…
V loukách hnízdící břehouši černoocasí jsou v NP běžní. Proč tomu tak už není i u nás?
Z Brzostowa přes Mocarze, kde u silnice stojí jeřábi, přijíždíme na pozorovatelnu u Burzynu. Ještě ani nevystoupíme z auta a už v dálce vidím dva losy. Z pozorovatelny je nádherný výhled na říční nivu, nad kterou co chvíli přelétne hejnko batalionů. „Támhle jsou další 3 losi.“ hlásí Vláďa. Celkem tu nakonec počítáme 7 losů!
To znamená, že jsme už v parku pozorovali 13 losů. A to jsme tu teprve 1 a půl dne.
Burzyn
slípka zelenonohá, jespák bojovný (cca 80), volavka bílá…
Objíždíme park od jihu, znovu kolem soutoku a zajíždíme do vesničky Zajki. Na svém hnízdišti tu jsou břehouši, vodouši rudonozí a dudci. Na chřástali polní štěstí nemáme.
Zajki
čáp bílý, vodouš rudonohý, konipas luční, jespák bojovný (cca 20), dudek chocholatý (2), břehouš černoocasý, ostříž lesní (1), bělořit šedý (1M)…
Pravý symbol NP, jespák bojovný. Každý samec se může chlubit rozdílným zbarvením.
Cestou k severu po Carské Dróze zastavujeme u odbočky na Groblu Honczarowskou. Je to poměrně dlouhá stezka, ale aspoň kousek se po ní chceme projít. Naděje si velké neděláme, ale z loňska tu byl jeden záznam puštíka vousatého, i když pochybný. Les je tu zvláštní, celý podmáčený se starými okusy po bobrech a ozývají se z něj druhy, které normálně do lesa nepatří. Tiká tu bekasina otavní, ozývá se rákosník proužkovaný, strnad rákosní, cvrčilka slavíková nebo chřástal vodní. Odněkud zdálky z lesa je slyšet volání jeřábů, kteří by tu měli mít svá hnízdiště. V místě, kde končí les, objevujeme lejska černohlavého a vracíme se zpátky.
Grobla Honczarowska
lejsek černohlavý (1M), kukačka obecná, rákosník proužkovaný, bekasina otavní, chřástal vodní, cvrčilka slavíková, jeřáb popelavý, strnad rákosní, pěnice černohlavá…
Chceme být ještě za světla na tokaništi bekasin větších na Barwiku. Na parkovišti v lese zastavujeme vedle zelené Oktávky se zlínskou poznávací značkou. Už z dálky jsou na pozorovatelně vidět birdeři čekající na bekasiny větší. Přidáváme se k nim, a když reagují na polské slovo Dubelt, víme, že jsme tu správně.
Jak se slunce blíží k obzoru, začínají ve velkém tokat bekasiny otavní. Zuřivě se kolem nás honí 3 samci kukačky a také tu přelétá samec motáka lužního. Bekasiny větší se stále neukazují a někteří už to vzdávají. Otavní bekasiny posedávají kolem nás na suchých větvích a vytrvale tikají, zatímco další mečí na obloze. Po chvíli zahlédnu v dálce nad stromy zvláštního ptáka, který vypadá jako bekasina, ale je větší a letí v přímce. Nejsem si vůbec jistý, co by to mohlo být. Až když nakonec pozorovatelnu opouštíme s tím, že bekasiny větší se nejspíš neukážou, napadá mě, jestli jsem náhodou neviděl sluku. A jen to začneme probírat, objeví se sluka a přelétne nám velmi nízko přímo nad hlavami. A po chvilce další dvě a kvorkají. Máme to tedy potvrzené.
Barwik
moták lužní (1M), bekasina otavní, budníček lesní, jeřáb popelavý (cca 50), sluka lesní (3), čáp černý (1), cvrčilka zelená, kukačka obecná (3)…
Mečící bekasiny, to je běžná událost jarních večerů na Biebrzy.
Večer na ubytování následuje obvyklá inventura pozorovaných druhů. Celkem zajímavým číslem je 85 pozorovaných čápů při dnešním okruhu jižní částí parku. Pěkné, když uvážíme, že jsou to všechno místní hnízdiči.
Ráno vyrážím na průzkum našeho okolí. Zpívají tu skřivani lesní a počítám 7 dudajících dudků. Po snídani vyrážíme do severní části parku, do místa, kde by se podle jednoho tipu měli vyskytovat orli křiklaví a volaví. Projíždíme Starým Dolistowem. Přes most se dostáváme na pravý břeh Biebrzy a jedeme podle ní k severu. Najednou Vláďa volá, že viděl konipasa se žlutou hlavou. Téměř za jízdy vyskakuje z auta a vrhá se do mokré louky. Netrvá to dlouho a hlásí nám, že vidí konipasa citrónového. Vrháme se do louky a v okolí malého mokřadu objevujeme rovnou celý pár. Samec se chvilku honí s bramborníčkem hnědým a pak se prochází se samičkou kousek od nás. Krásné pozorování díky náhodě a Vláďovým bystrým očím.
Před vesničkou Jasionowo objevujeme hnízdní pár kolihy velké a několik břehoušů. Dostáváme se mimo hlavní cesty a stále je na co koukat.
Stare Dolistowo - Jasionowo
konipas citrónový (1P), koliha velká (1P), břehouš černoocasý (4), bramborníček hnědý (5), rákosník proužkovaný, konipas luční…
Velké překvapení objevené v nivě Biebrzy, hnízdní pár konipasa citrónového.
Dostáváme se až do malé vesničky Kopytkowo. Ta leží na úplném konci světa. Dál už jsou jen lesy a bažiny, ze kterých se ozývají jeřábi. Jaké je naše překvapení, když kousek od místa, kde necháváme auto, zpívá krásně vybarvený sameček hýla rudého. Reaguje i na nahrávku a přilétá se nám ukázat. Ze vzdálených rákosin jsou chvílemi slyšet i rákosníci ostřicoví a přelétá tu pár nejběžnějšího dravce Biebrzy, motáka lužního.
Sem se opravdu vyplatilo zajet.
Kopytkowo
jespák bojovný (min 15), břehouš černoocasý (1), jeřáb popelavý, čejka chocholatá, rákosník ostřicový (2), vodouš rudonohý, hýl rudý (1M), moták lužní (1P)…
Sameček hýla rudého objevený na konci světa v Kopytkowu.
Cestou dál k severu se zastavujeme u dřevěného zdymadla na Augustowském kanále. V Jaglowu pak začíná dost silně pršet. Přesto se nám daří pozorovat kousek od silnice dalšího losa. Není nijak daleko a zvědavě si nás prohlíží. Je to 14. los, kterého tu za 3 dny pozorujeme. Za lesem překračujeme řeku Netta, která se vlévá do Augustowského kanálu. Dostáváme se až k jezeru Tajno, kde přeletuje orel mořský, nad hladinou loví rybáci černí a u lesní cesty zobe dudek. Objíždíme ze severu známou lokalitu Czerwone Bagno, ve Woznawiesi si dáváme nějaké občerstvení a pak zastavujeme v lukách mezi lesy směrem na Grzedy. Toká tu několik bekasin a poletují pochopy.
Když pak jedeme lesem na parkoviště u Lesnicowky Grzedy, Gedeon na místě řidiče otvírá okno a téměř ihned volá: „Lejsek malý!“ Prudce zastavujeme, necháváme auto uprostřed silnice a vrháme se do lesa, kde se lejsek malý opravdu ozývá. S Láďou Jassem v čele ho sledujeme podle zpěvu a nakonec ho opravdu nacházíme. Krásně zbarvený sameček. Nechápu, jak se to Gedeonovi podařilo.
Zkoušíme se pak projít kousek po lesní cestě kolem obory s polskými koniky a rehabilitační stanicí losů. Zpívají tu skřivani lesní, lejsek černohlavý nebo králíček ohnivý. Docela to tu žije, ale budeme se muset vrátit. Majitel parkoviště si nás ještě odchytává a chce zaplatit za parkovné. Loni nám to prošlo zdarma.
Grzedy
moták pochop (2), bekasina otavní (5), lejsek malý (1M), lejsek šedý, lejsek černohlavý (1M), žluna šedá, krutihlav obecný, králíček ohnivý, žluva hajní (4), strakapoud prostřední, skřivan lesní…
Historická plavební komora v místě, kde se Augustowský kanál spojuje s Biebrzou.
Když se blížíme k mostu u vesničky Kuligi, vidíme na něm stát skupinu birderů se stativáky. Zdá se, že se všichni dívají jedním směrem. Zastavujeme a dáváme se s nimi do řeči. A dobře děláme. Je to čtveřice Angličanů s polským průvodcem. Pozorují v dálce sedícího orla křiklavého. Máme možnost si ho prohlédnout ve špičkovém Swarowáku. Vypravujeme si s nimi o zajímavých pozorováních, co jsme tu měli. Oni mají ještě před sebou cestu do Bialowiežského NP. Fousatý polský průvodce nám říká, že koupil nějaký pozemek, na kterém má bekasiny větší. Nechce nám ho však ukázat. Odmítá i typicky český pokus o uplacení. Ani za peníze bekasiny neprodá.
Kuligi
orel křiklavý (1), rákosník velký, morčák velký…
Zanecháváme skupinu na mostě a za blížící se bouřky přijíždíme lesem k jezeru Drenstwo. Je poměrně obtížné se vůbec dostat na jeho břeh, ale na jednom místě se nám to daří a v dálce vidíme siluetu připomínající potáplici.
Je však příliš daleko. Sedáme tedy do auta a vyrážíme na hlavní silnici č. 61. Pak první odbočkou na Rybczyznu, kde se dostáváme až k vodě. Jedna potáplice severní tu plave přímo před námi a další tři odsud právě odlétají.
Jezero Drenstwo
potáplice severní (4), sýkora uhelníček, hohol severní (1P), rybák černý, morčák velký, kormorán velký, potápka roháč…
Náš čtrnáctý pozorovaný los během třídenní výpravy.
Vracíme se znovu na hlavní silnici a jedeme do Grajewa. Tady celí špinaví a zablácení z celodenního terénu, lezeme do Tesca nakoupit. A pak už rovnou zpátky na ubytování. Dáváme si večeři a s Gedeonem se rozhodujeme vyrazit ještě ke Goniadzu na chřástaly. S nimi je to tu letos opravdu slabé v porovnání s předešlými roky. Hodně záleží na stavu vody a ta je letos rekordně nízko. U pozorovatelny volají jen nějací chřástali vodní. Potkáváme tu ovšem příjemného Švéda, který se s námi dává do řeči. Prozrazuje nám, že je tu se skupinou dalších asi 20 lidí a, že všichni v Goniadzu pozorují sovu pálenou. To nás zaujme. Nakládáme tedy Švéda i s jeho stativákem na zadní sedadlo a jedeme do města. Na oplátku, že nám ukáže místo se sovou mu na mapě ukazuju místo, kde zaručeně uvidí rákosníky ostřicové. Je nadšený. Nijak zvlášť nadšený už není z našeho pozorování 14 losů. U nich jsou prý úplně běžní.
Přijíždíme na místo k polorozpadlému domku v zapadlé uličce a čekáme ve stínu. Čekáme už docela dlouho. Hlučně kolem nás projde nějaký opilec, aniž by si nás všimnul a my pořád čekáme. Až se nakonec sova dvakrát ozve. Nejspíš i neslyšně vletěla pod střechu, kde nejspíš hnízdí.
Zkoušíme pak ještě u komplexu Bartla na břehu řeky vyposlouchat nějaké chřástaly, ale zvedá se vítr a život v rašeliništi utichá. Nejsou slyšet ani žáby.
Goniadz
chřástal vodní, sova pálená (1)
Ráno národní park definitivně opouštíme. Nemůžeme si odpustit ještě jednu návštěvu v turistickém centru u naší známé Anjy. A pak už po Carské Dróze k jihu na hlavní tah Bialystok - Varšava a bez větších komplikací se vracíme do ČR. Celá výprava proběhla velmi dobře. Všichni jsme byli nadmíru spokojeni s našimi zážitky. Nakonec se nám podařilo vidět 134 druhů ptáků, 14 losů, lišky, tchoře, bobry, jeleny nebo králíky.
Určitě se sem za nějaký čas znovu vrátím. Biebrza je jedním z těch míst, kam se prostě musíte pořád vracet. Tady čas plyne jiným tempem. A to tempo udává sama řeka.
Opuštěná dřevěnka v Kopytkowu. Nejzapadlejší vesnici, kterou jsme našli.
Příjemné ubytování Losiowy Kat ve Wólce Piaseczné.7
