Během pracovní cesty do Irska v půlce dubna jsem si udělal dva a půl dne čas a půjčil si v Dublinu auto s plánem pozorovat v Irsku ptáky. Poměrně rychle jsem ale zjistil, že rezidentní nabídka zde není příliš zajímavá - rybáci rajští jsou v dubnu ještě pryč, kormorána chocholatého jsem ulovil při ranní procházce ještě během konference a kromě lindušky skalní tak v podstatě nenabízelo Irsko žádný potenciál na rozšíření WP listu, alespoň co se zde běžných druhů týče.
Začal jsem proto hledat rarity. Opět se ukázalo, jak nedostižně skvělý je náš AVIF: zdarma, přehledný a s hodně informacemi. V Irsku bylo potřeba kombinovat informace z více zdrojů - kromě sledování http://www.irishbirding.com/birds/web?task=BasicBirdSightingSearch jsem si také pořídil free trial na http://www.rarebirdalert.co.uk. I tak ale bylo klíčovým zdrojem konkrétních informací vlákno, které jsem založil na http://www.birdforum.net k tomuto účelu. Právě tam jsem byl ujištěn, že aktuálně zdaleka největší rarita, racek šedokřídlý, by měl být stále na svém místě a proto jsem se rozhodl pro poměrně zběsilou cestu na 400 km vzdálené jihozápadní pobřeží. To totiž kromě racka slibovalo i mnohem zajímavější krajinu, než okolí Dublinu.
Racek šedokřídlý (Glaucous-winged Gull Larus glaucescens) je druh ze severního tichomoří, ve Svenssonovi je uveden až v tom seznamu úplně vzadu se čtyřmi pozorováními v rámci WP v historii - že někdy uvidím ve WP druh z tohoto seznamu, o tom se mi ani nesnilo. A přitom stačilo dojet do Castletownbere zaparkovat na prvním parkovišti v přístavu a rozhlédnout se. I přesto, že jde o poměrně obyčejného "velkého racka", byl nejen svými světlejšími konci křídel, ale i celkovou stavbou, mezi racky stříbřitými dost nápadný a viděl jsem ho prakticky okamžitě. Pozorovat takovou vzácnost uprostřed města plného zcela nezaujatých místních lidí, bylo mírně surrealistické ...
Dál jsem pokračoval na konec poloostrova k lanovce na ostrov Dursey. Kolem průlivu bylo k vidění několik terejů, buřňáci lední a kavčata červenozobá; na zemi všeak především poskakovaly již zmíněné linudšky skalní, na které jsem úplně zapomněl, že by tu mohly být, a tak mi připravily příjemné překvapení.
O pár kilometrů zpátky u Cahermore jsem se vydal hledat dva racky americké, v 1. a 2. zimě. Příliš šancí jsem si nedával, protože jejich odlišení není snadné a ani po prohlédnutí řady racků stříbřitých jsem žádného podezřelého jedince neodhalil. To ale nevadilo, protože na místě čekalo další překvapení, a to racek polární - na ty jsem měl sice připravených několik lokalit, ale zrovna tady ho nikdo nehlásil. Zkoumal jsem ho dlouho, jestli nemůže jít o racka šedého (toho už máme ze Špicberk), ale sedí skutečně všechny znaky, ať už jde o zbarvení, velikost zobáku či přesah ručních letek.
Vzdušnou čarou nedaleko, ale po klikatém pobřeží několik hodin cesty, u Waterville, se již delší dobu zdržovalo několik poláků proužkozobých - zatímco u nás se kolem nich vedou spory, jak jsem pochopil, tak v Irsku nikdo příliš nepochybuje, že jde o americké zálety. K jezeru Namona je dost komplikovaný přístup, ale ve spleti úzkých silniček jsou na něj šipky. Místní lidé mi pak poradili, že i když je obklopeno soukromými pozemky, mohu se k němu jít podívat, pokud za sebou vždy zavřu bránu a nenechám utéct ovce. Setkal jsem se i přímo s majiteli daného pozemku, a byli velmi přátelští. Bohužel večer jsem k jezeru přišel příliš neopatrně, přehlédl kachny těsně u břehu a pak zachytil jenom jejich rychlý odlet. Ráno, když už jsem věděl, kde by mohly být, jsem se připlížil a mohl je v klidu pozorovat - jen světlo bylo těsně před východem Slunce ještě špatné.
Zbytek času jsem strávil návštěvou dalších lokalit, kde bylo pozorováno něco zajímavého, ale neúspěšně - v Tralee Wetlands Centre jsem nenašel racka delawarského, a to ani přes podrobný popis místního rangera, kde všude bych se po něm měl podívat po okolí (samotná rezervace je dost malá a nepříliš zajímavá, je to spíš takový ekopark pro místní - a otevírá naprosto neuvěřitelně až v 10 dopoledne). Po přesunu na JV pobřeží jsem v Tacumshinu neviděl čírku karolínskou (podle zde přítomného hloučku birderů už byla nějakou dobu pryč) a u pobřeží nenašel ani kajky královské, ani potáblice lední. Asi nejzajímavějším místem v této oblasti bylo Kilmore Quay, kde jsem u kamenitého poloostrova viděl alkouny úzkozobé, alky malé a tereje. Nakonec jsem se ještě ráno stavil v Dublinu na North Bull Island, ale ani čírka karolínská nebyla. Weby ještě nabízely turpany pestrozobé, ale na hodně vzdálených lokalitách, které jsem nestihl.
Půjčení auta na tři dny (které mi účtovali celé) nebylo obzvlášť drahé, ale řízení vlevo s volantem napravo se ukázalo větší výzva, než jsem čekal, a na úzké venkonvské silnici jsem o dřevěnou tyč trčící ze zídky poškodil blatník. Kolik mě to bude stát, pořád nevím, maximum je 1500 euro. Spaní venku je v Irsku možné, ale míst pro stan je u silnice minimum. Naštěstí mi ani jednu noc nepršelo, tak jsem spal prostě venku na zemi u auta; druhou noc mě navštívila policie, ale v přátelském duchu a nechala mě spát dál. Překvapilo mě, jak je Irsko rozlehlé a kolik času (a benzínu) stojí dostat se z jednoho konce na druhý - jakmile nejedete po dálnici, je cestovní rychlost dost malá, všude je dost obcí a halvně menší silnice u pobřeží jsou nepředstavitelně klikaté. Co se ale týče sbírání rarit, mohl by delší pobyt než dva dny, nejspíš hlavně v době podzimního tahu, kdy se toho objevuje víc, být velmi plodný.