9. – 17. 7. 2016
Účastníci výpravy:
Jan Studecký, Gedeon Kašpar a rodiny
Po necelém roce opět mířím do této nádherné části Dalmácie, tentokrát však ve skvělé společnosti Gedeona Kašpara, s nímž jsme termín dovolené domluvili stejný. Již dopředu vybaveni skvělými tipy Radka Lučana a několika skromnými záznamy zahraničních birderů máme v plánu věnovat rána a večery snad ještě stále neutichnuvším opeřencům.
Neděle 10. 7. 2016
Tímto dnem začíná můj report, neboť pobyt máme o den posunutý. Gedeon dorazil již včera, a než se odebral k dospávání náročné cesty, pozoroval krom běžných druhů ve městě Pag i své první vrabce pokřovní a navečer krotké lelky. My překonáváme Velebit až kolem půl osmé ráno, ještě na pevnině zastavujeme poblíž obce Rudići, abych poprvé zkusil strnada černohlavého. Venku je již pěkné vedro a hlasy cikád znemožňují poslech vzdálenějších předmětů. Slyším jen zpěv lindušky úhorní. Z keříků vyletují dva dudci, ve vzduchu se perou dvě vlaštovky skalní a ze země zvedám samce skřivana lesního, který ve vzduchu zůstává a zpívá. Ve vyšších keřích jsou pěnice černohlavé, přeletuje strnad cvrčivý s potravou a ve vzduchu loví vlaštovky obecné, vlhy a rorýsi. S hlavou v oblacích si nevšímám velkého šírohlavce východního, na kterého málem šlapu.
Přijíždíme na Pag. V zátoce u Miškovići plave kormorán chocholatý, na pastvině za Dinjiškou sedí loňský samec motáka lužního a u Povljanského vysílače krouží samec poštolky jižní. Gedeon je zrovna poblíž rezervace Veliko Blato, kam za ním ihned po vyložení kufrů v Povljaně vyrážím. Již pozoroval volavky vlasaté, červené, kolpíka, husice liščí, pisilu, vodouše rudonohého, kolihy velké, rybáky obecné a bahenní, ťuhýky rudohlavé a nyní sleduje podezřelého dravce na sloupu vysokého napětí. Hned po mém příjezdu orlík vzlétá a krouží nad námi. Přidává se k němu druhý a ozývají se. Nedaleko imituje ťuhýk rudohlavý sedmihláska šedého a krátce slyšíme i zpěv, který po pozdějším zkoumání odpovídá skřivánku krátkoprstému. Kolem poledne pak poslouchám v Povljaně na terase hnízdící vrabce pokřovní, když se objeví pár rorýsů šedohnědých a začne zaletovat pod střechu protějšího domu.
Volavka vlasatá (Ardeola ralloides)
Večer po sedmé hodině si již vychutnávám dytíky okolo Blata, bohužel ale nejsem jediný a mnohem agresivnější slovinští fotografové hází mezi několik dytíků kameny, aby získali ideální letovku. Ptáci přeletují ke mně, kde se cítí bezpečněji. Nad mokřadem poletují volavky vlasaté a krátce se k nim přidává i trochu zmatený bukáček. Sletují se volavky stříbřité, kachny divoké a čírky obecné. Později za šera se hlavní chumel dytíků vzdaluje, takže si Gedeon svého prvního dytíka moc neužívá, ale vynahrazují to lelci, kteří nám loví občas poměrně nízko nad hlavami. Z dálky se nejspíš ozývá přeletující bukač a z ještě větší dálky k nám doléhá hlas sýčka. V Povljaně v borovicovém remízku pak cestou registruji tři žadonící mláďata kalouse ušatého.
Večerní atmosféra s dytíky úhorními (Burhinus oedicnemus)
Pondělí 11. 7. 2016
Byť jsem po cestě téměř nespal, tak mi vstávání po čtyřech hodinách spánku nedělá problém a ve tři čtvrtě na pět ráno vyrážíme z Povljany severním směrem. Za cíl volíme malá políčka v údolí za městem Kolan. Ještě za ranního šera slyšíme první varující slavíky obecné, čimčarání vrabců pokřovních, varování ťuhýků obecných a zpěv vlaštovek. Mezi pěnicemi černohlavými ve vyšších stromcích na kraji zástavby slyším krátce i pěnici bělohrdlou, zpívají zde i žluvy a dva samci strnada cvrčivého. Plašíme dvě slepice bažanta a vyrážíme na druhou stranu údolí. Zde se zdržuje pár ťuhýků rudohlavých a přeletuje několik strnadů lučních. V jednu chvíli z dálky slyším zpěv sedmihláska šedého, scházíme tedy za ním k vyschlé strouze a Gedeon zkouší nahrávku. Několik vteřin po jejím vypnutí se sedmihlásek přilétá podívat až na keř 5 metrů od nás, párkrát zakmitá ocáskem a odlétá. Na suchý strom sedají zde všudypřítomné vlhy s šedivkou a z nedalekého remízku za světla slunečného dne začíná naplno cvrčet lelek. Nacházíme velkého slepýše blavora žlutého a kudlanku. O něco dál pozorujeme celkem tři další sedmihlásky, které ale v rychlosti a mezi větvemi neurčujeme do druhu. U nich nacházíme pár pěnice bělohrdlé, který krmí mláďata v hnízdě a hlasitě varuje. Do jednoho z vyšších stromů přilétají tři ptáci – dva ťuhýci a jedna neznámá pěnice. Rychle dělám naslepo pár fotek ultrazoomem a s velkým štěstím je na jedné letmo zachycena mladá pěnice dlouhozobá, ještě než odlétla pryč. Vracíme se zpět a cestou potkáváme rodinku strnadů cvrčivých s vylétanými mláďaty.
Zastavujeme se u Šimuni, odkud Gedeon pokračuje za rodinou do Pagu. Sleduji keříky v již poměrně velkém vedru, když mi nad hlavou prolétá velká tmavá pěnice s bílými rýdováky. I bez dalekohledu je to jasná pěnice dlouhozobá, opět mladá. Chvíli sedí na viditelném místě a mezi dokumentačními snímky se mi daří zachytit i skvrny v podocasí, které jí odlišují od pěnice mistrovské.
Dokumentační fotka pěnice dlouhozobé (Sylvia crassirostris)
Večer vyrážím k Velkému Blatu bez Gedeona, který zatím v Šimuni našel sedmihláska švitořivého a další mladou pěnici dlouhozobou. Ihned si všímám zpívajícího strnada cvrčivého a zkouším se k němu přiblížit. Po cestě ale upoutává mojí pozornost ustrašená orebice horská, která se motá na silnici. Z ostružin u zídky za ní vybíhá 8 malých kuřat a spolu se drží mezi zídkou a krajem silnice. Po silničce zrovna projíždí spousta aut, naštěstí ale orebice vždy svolá kuřata k zídce. Chvíli to trvá, ale nakonec se mi daří rodinku navést na boční prašnou cestu. Při té příležitosti dělám pár záběrů. Další chvíli sleduji dytíky o něco dále, zjišťuji i přibližnou polohu hnízda chocholouše. Z Blata se ozývají vodouši šedí a jeden rudonohý. S lelky chvílemi těsně nad hlavou se vracím opět kolem žadonících mláďat kalouse ušatého.
Orebice horská (Alectoris graeca) s kuřaty
Úterý 12. 7. 2016
Ráno ještě za tmy při snídani na terase slyším mezi neustávajícími dytíky písknutí výrečka znedaleka. Odpovídám mu, ale nic se neděje. Během několika vteřin se ale ozývají další dva výrečci z borovicového lesíka na kraji Povljany. Spolu s nimi stále žadoní mladí kalousi. Opět před pátou vyrážíme a po pár metrech jízdy míjíme sýčka, který vzlétá z dopravní značky. Třetí druh sovy během deseti minut. Tentokrát jedeme směrem na Vlašići. Ještě dávno před východem slunce jsme mezi drobnými políčky, vinicemi a olivovými háji kousek před obcí. Krom všudypřítomných vlh a ťuhýků zde opět varují slavíci a nějací divní skrytí pěnicovití ptáci. Jejich řehtačce podobný hlas je nám neznámý až do chvíle, kdy se ukazuje sedmihlásek švitořivý. Jdeme napříč údolím a pouze cestou tam počítám 13 sedmihlásků švitořivých, pozorujeme i pár krmící mláďata. Na vrcholku stromu chvíli pózuje i sedmihlásek šedý. Trochu výš v keřících přeletují typické siluety pěnic vousatých, je zde pár a objevuje se i třetí jedinec. Pro mě jde vlastně o nový druh, protože všechny mé vousaté pěnice z Elby se změnily v pěnici Moltoniho. Postupně se ukazuje i samec a samice pěnice bělohrdlé, přeletuje nějaká poštolka a zpívá linduška úhorní. Jdeme zpět do údolí a sledujeme větší pěničku, která sletuje z tamaryšků na kraj ostružiní. Všímáme si výrazných bílých polí v křídlech jinak celkem jednobarevného štíhlého sedmihláska. Ten sletuje do vysoké trávy, kde ho nezvládám dostat celého na fotografii. Následně ho plaší zemědělec, který kolem něj prochází. Pohledem do literatury se ujišťujeme, že šlo skutečně o sedmihláska olivového, jehož hnízdní areál sem zasahuje. Nacházím ještě jednu podivnou samici pěnice bělohrdlé, opět se ukazuje jeden sedmihlásek šedý, z dálky slyšíme orebici a na soušce sedí káně lesní.
Cestou do Miškovići, kde máme v plánu navštívit rozsáhlá škrapová pole, si všímám v dálce na konci zálivu odletujícího sokola, kterého však již nemůžeme určit. Stoupáme nad obec až do míst, kde se polopoušť mění skoro v poušť. Zpívá zde jen několik lindušek úhorních, přeletují stehlíci a jeden zatoulaný zvonek. Máme štěstí a do naší blízkosti se přilétá podívat nádherný samec bělořita okrového. Ten se nám chvíli předvádí a pak odletuje. Cestou dolů pak pozorujeme chocholouše, vlhy a ťuhýka rudohlavého.
Sedmihlásek švitořivý (Hippolais polyglotta) krmící mladé
Večer jsme opět v okolí Velkého Blata. Na břehu se suší kormoráni malí, opět zpívá strnad cvrčivý a přeletuje pár motáků lužních. Plaším chřástala vodního a tři bekasiny, z borovic vylétá kvakoš a blízko mě si sedá volavka stříbřitá. Asi deset dytíků se zrovna předvádí na nejpřehlednější pastvině. Nad rákosím přeletují volavky vlasaté, stříbřité a bílé. Začínají se sletovat kachny, čírky a stříbřité volavky z odsolovacích nádrží a nebe je plné zpívajících chocholoušů. Přeletují dva dudci a sedají si na zídku. S příchodem šera začíná štěkat bukáček a v jednu chvíli se k němu přidává i přeletující bukač. O chvíli později bukáčka překryje hlasité volání dvou sýčků a na obloze se dlouhou dobu ozývá bloudící vodouš tmavý. Nebýt těch mraků komárů, dalo by se tam vydržet celou noc.
Kormoráni malí (Phalacrocorax pygmeus)
Středa 13. 7. 2016
Ráno vyrážíme ve třech s mým tátou a Gedeonem do NP Paklenica. V 7 hodin máme u vstupu sraz s chorvatským ornitologickým velikánem Gordanem Lukačem, který od nás loni přebíral zraněnou poštolku jižní. Hned nad parkovištěm zpívá první brhlík skalní a kaňonem se prohánějí rorýsi velcí, kteří co chvíli zaletují do hnízd ve skalních štěrbinách i nízko nad cestou. Skály jsou plné také břehulí skalních, kterých je zde mnohonásobně víc než loni v srpnu. Zato těch brhlíků je méně. Další zpívá až skoro na konci kaňonu, přelétá na suchý strom a je poměrně blízko k cestě. Dalšího už cestou nahoru nevidíme. Nad skálou se občas mihne rehek domácí, v podrostu nízkého lesa se pohybují koňadry, modřinky, brhlíci lesní, rodiny slavíků a v korunách zpívají žluvy. Ukazuje se orlík, který si na chvíli sedá do skalní stěny a podél potoka několikrát přeletuje konipas horský. Z dálky se ozývá hlas žluny šedé, přeletují dlasci a ukazuje se i strakapoud malý. Místo koňader se začínají objevovat babky, ozývá se strakapoud velký a nad potokem dvakrát přeletuje pro změnu skorec. Jeden z ptáků na suchém stromě u potoka působí podezřele a během chvíle se otáčí k nám a ukazuje masku sýkory temné. Strhávám pozornost výpravy doleva, ale sýkora odlétá, ještě než jí stíhám vyfotit. Sledujeme jí, jak letí nad potokem níž, než se ztratí úplně. Byť hlava vypadala přesvědčivě, nechávám u toho s ohledem na krátkost pozorování otazník. Zatímco na ni čekáme, nacházíme hnízdo pěnkavy obecné. Sýkora už se neobjevuje. Na nedalekém skalním štítu nacházíme 3 skalníky modré – jednoho samce a dvě samice a nad tím krouží další orlík. Po cestě pobíhá několik ještěrek zedních, jeden modrohrdlý samec místní varianty ještěrky zelené a k potoku se plazí užovka stromová. Výstup končí u horského domu (Planinarski Dom). Cestou dolů slyšíme zvláštní hlas sýkory, který možná patří sýkoře temné. Tu už ale nenacházíme. Potkáváme jen jediného brhlíka skalního a nad parkovištěm skalníka modrého. Loučíme se a odjíždíme, byla to nádherná výprava s nejlepším doprovodem.
Orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus)
Cestou si Gedeon všímá kormorána, ze kterého se klube jeho první kormorán chocholatý. Stavujeme se v kopcích u obce Kitnjasta Glavica, kde není vidět jediná známka obydlenosti. Zde by se měli nacházet strnadi černohlaví, ale nám se žádný neukazuje. Potkáváme jen 3 bělořity okrové, několik ťuhýků rudohlavých, vrabce, žluvy, skřivana lesního, záplavu mladých pěnic vousatých a samce skalníka modrého. Na obloze krouží další pár orlíků (celkem letos již 7 jedinců) a jedna káně. Po cestě u Velkého Blata potkáváme semknutou skupinku min. šesti dytíků. Večer přichází bouřka.
Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) s Velebitem v pozadí
Čtvrtek 14. 7. 2016
Ráno vyrážím do terénu později, až když je pobouřkové počasí lepší. Jdu se podívat k pozorovatelně na severním břehu Velkého Blata. Na rozlitinách pod ní loví 6 volavek vlasatých, na největší laguně postává i kolpík spolu s volavkou stříbřitou. Zpívají rákosníci obecní a velcí, lindušky úhorní a chocholouši. Několikrát se nad porostem objeví volavka červená a v podmáčeném tamaryšku u hnízda vrány šedé odpočívají kormoráni malí a 4 kvakoši. Nepřetržitě volá bukáček. Na bahně se s několika konipasy lučními italskými, pisíky, kulíky říčními a vodouši bahenními objevuje i pisila a na kraji rákosí se každou chvíli ukazuje chřástal vodní. Ozývají se slípky a lysky. Klid narušuje jen policejní honička, kdy pronásledované auto ujíždí vysokou rychlostí po úzké silnici lemované zídkami a pokouší se policejní vůz setřást odbočením na kamenitou cestu u Blata. Ozývá se výstřel a auto už dál nejede. Střelba zvedá všechno ptačí osazenstvo, včetně volavek vlasatých. Po chvíli krouží v termice celkem 1300 racků středomořských a jednotliví chechtaví. Překvapivě přelétá ozývající se jespák křivozobý.
Přijíždí Gedeon a vyrážíme přes Pažský most na pevninu. První zastávka je v údolí nevysychající říčky u obce Rtina, ke které se přilétají napít vlaštovky obecné, jiřičky, rorýsi obecní i jedna břehule skalní. Každou minutu se jich zde vystřídá asi 50. Z cesty vzlétají pisíci, kolem krmí mláďata strnadi luční, na stromech vysedávají špačci s vlhami, stále hlasitě přeletuje vodouš kropenatý a v keřích se pohybují tři mladé pěnice vousaté a jeden sedmihlásek švitořivý. Naší pozornost ale zaměstnávají vlaštovky skalní, které mají pod mostkem několik hnízd. Nyní zaletuje pár jen do jednoho. Po chvíli na kraj mostku usedá ledňáček a loví. Kormoráni malí, kteří zde chytají ryby a suší se, jsou extrémně krotcí, ale až do chvíle, kdy vytáhnu foťák s dlouhým objektivem. Náhle odlétají na 30 metrů. Přesouváme se do Rudići, kde opět strnady černohlavé nenacházíme. Je zde jen několik vlaštovek a ťuhýk rudohlavý. Vracíme se za šera a v Povljaně opět poslouchám mláďata kalouse. Podle Gordana Lukače je to první zaznamenané hnízdění na chorvatském pobřeží.
Hnízdící vlaštovky skalní (Hirundo daurica)
Pátek 15. 7. 2016
Celou noc mě budí hlasité přerušované dunění a šustění větví. Ranní pohled z okna maří veškeré plány, neboť venku zuří bóra o rychlosti přesahující orkán. Taková tu prý nebyla přes 20 let. Obloha je zatažená a je chladno. Do terénu vyjíždíme až pozdě odpoledne. Těsně před tím ještě stihl Gedeon na Velkém Blatu najít kolihu malou, evidentně také nespokojenou s počasím. Míříme ke skalním útesům u Metajny. Je to jedno z míst, kde by mohl hnízdit raroh jižní a silný vítr by sokolím křídlům neměl vadit. Šance, že se budou zdržovat blíže k hnízdu, je navíc trochu vyšší. Silný vítr a časté rarášky si s autem trochu pohrávají, to je také důvod, proč byl uzavřen Pažský most. Když vystupujeme sami na plážovém parkovišti, které ještě včera bylo naplněné k prasknutí, ihned dostáváme několik silných nárazů větru. Na pustou pláž dopadává vodní tříšť, která se prohání po celém zálivu. Střecha plážového bufetu se válí poměrně daleko na moři. Vítr stále zesiluje a chvílemi je lepší jít do dřepu, než riskovat pád na skálu i s vybavením. Sedáme na malé sedélko a pozorujeme skály. Létá zde několik holubů skalních a rorýsi obecní. V jednu chvíli vidím mizet nad skálou i něco rychlejšího. Registrujeme také pád většího kamene ze skály. Dostáváme jednu spršku za druhou, byť jsme několik desítek metrů nad mořem. Náhle přeletuje rychlá silueta štíhlého sokola, podobá se spíše ostříži lesnímu než jižnímu. Stejně rychle i mizí a nedává nám čas na určení. Vracíme se zpět a pozorujeme ještě pár rorýsů velkých, zaletující k hnízdu ve skále. Vítr s námi pohazuje a jeden opravdu obrovský náraz naštěstí včas registrujeme a kryjeme se. Zastavujeme ještě v obci Caska, kde na posekaných loukách kromě králíků pozorujeme vrabce pokřovní, vlaštovky a rorýse. Nic víc z toho dnes nebude.
Jadranská bóra v plné síle
Sobota 16. 7. 2016
Ráno odjíždí Gedeon s rodinou. Před tím ještě stíhá najít nad Velkým Blatem krotkou orebici horskou, téměř jistě s ukrytými kuřaty poblíž. Já se jdu kolem Velkého Blata projít až odpoledne. Na břehu je několik pisíků, vodoušů bahenních, dvě pisily, překvapivě jen dva kormoráni malí, jedna volavka stříbřitá a také jedna vypelichaná čejka. Na hladině jsou kachny, roháči s mladými, lysky a jedna potápka malá s mládětem. Z rákosí vyletuje volavka bílá se dvěma kvakoši a ozývají se jen 3 dytíci. Vítr je sice slabší než včera, ale stále neustává.
Volavka červená (Ardea purpurea)
Neděle 17. 7. 2016
Ráno vstávám opět před rozedněním, abych před odjezdem ještě stihl navštívit políčka u Vlašići. Ihned na sebe upozorňují žadonící mláďata sedmihlásků švitořivých a jejich starostliví rodiče, objevuje se pěnice vousatá a do seznamu přibývá krutihlav a přeletující krahujec obecný. Sedmihláska olivového už nenacházím.
Vyrážíme po desáté a stavujeme se u Rtiny, kde se jdu projít k potůčku. Ihned mi nízko nad hlavou prolétá krásně vybarvený rorýs šedohnědý. U mostku vzlétá podivná skřivanoidní silueta a motá se nad keříky. Pohled do dalekohledu a strnad černohlavý je na světě! Ptáků je víc a přeletují v korunách stromků a občas sletují na zem, kde se pohybují zajímavým způsobem. Na cestě pak nacházím prasárnu v podobě uříznuté hlavy kormorána malého, zbylí dva loví v povzdálí. Už chápu, proč se báli objektivu. Ozývají se vlhy, žluvy a krátce i nesmělý zpěv strnada černohlavého. Zajímavé je hejnko křivek obecných, které přelétá JZ směrem. Za potokem musí být nějaká mokřina, protože se odsud překvapivě ozývá bukáček. Vlaštovky skalní krmí mláďata a obecné sem s rorýsy obecnými létají pít.
Opouštíme pobřeží a po cestě sjíždíme z dálnice do nádherné krajiny, která odpovídá té české mezi válkami. Poblíž obce Donji Kosinj vidím vzdáleného světlého ťuhýka. O kus dál loví nad pokosenými pruhy vojtěšky dva mladí ťuhýci menší. Užívám si té nádherné krajiny a jejich přítomnosti. Přeletují zde krkavci, samice jestřába s potravou a na drátě sedí mladý bramborníček černohlavý. Po cestě nám přeletuje před autem dudek a u Čovići sedí jeden krásný dospělý ťuhýk menší na drátě blízko nad silnicí, ale po zastavení by určitě odlétl. Blíže k Záhřebu míjíme jednoho čápa bílého za druhým a pak už opouštíme chorvatské hranice.
Strnad černohlavý (Emberiza melanocephala)
Celkem jsme v Chorvatsku pozorovali 120 druhů, z toho 22 specialit. Já jsem si připsal 10 a Gedeon 17 úplně nových druhů.
Seznam je barevně rozdělen na druhy pozorované na Pagu, pozorované na pobřeží mimo ostrov, pozorované pouze v NP Paklenica a pozorované pouze ve vnitrozemí.
Labuť velká Vodouš kropenatý Bramborníček černohlavý
Husice liščí Vodouš tmavý Bělořit okrový
Čírka obecná Vodouš šedý Skalník modrý
Kachna divoká Vodouš bahenní Kos černý
Orebice horská Vodouš rudonohý Sedmihlásek šedý
Bažant obecný Racek chechtavý Sedmihlásek olivový
Potápka malá Racek středomořský Sedmihlásek švitořivý
Potápka roháč Rybák obecný Rákosník obecný
Kormorán chocholatý Rybák bahenní Rákosník velký
Kormorán malý Holub skalní Pěnice vousatá
Bukač velký Holub hřivnáč Pěnice bělohrdlá
Bukáček malý Hrdlička zahradní Pěnice dlouhozobá
Kvakoš noční Hrdlička divoká Pěnice černohlavá
Volavka vlasatá Výreček malý Sýkora modřinka
Volavka stříbřitá Sýček obecný Sýkora koňadra
Volavka bílá Kalous ušatý Sýkora parukářka
Volavka popelavá Lelek lesní Sýkora babka
Volavka červená Rorýs obecný Brhlík lesní
Čáp bílý Rorýs šedohnědý Brhlík skalní
Kolpík bílý Rorýs velký Žluva hajní
Orlík krátkoprstý Ledňáček říční Ťuhýk obecný
Moták pochop Vlha pestrá Ťuhýk menší
Moták lužní Dudek chocholatý Ťuhýk rudohlavý
Jestřáb lesní Krutihlav obecný Sojka obecná
Krahujec obecný Žluna šedá Straka obecná
Káně lesní Strakapoud velký Vrána šedá
Poštolka jižní Strakapoud malý Krkavec velký
Poštolka obecná Chocholouš obecný Špaček obecný
Chřástal vodní Skřivan lesní Vrabec domácí
Slípka zelenonohá Břehule skalní Vrabec pokřovní
Lyska černá Vlaštovka obecná Pěnkava obecná
Pisila čáponohá Jiřička obecná Zvonohlík zahradní
Dytík úhorní Vlaštovka skalní Zvonek zelený
Kulík říční Linduška úhorní Stehlík obecný
Čejka chocholatá Konipas luční italský Konopka obecná
Jespák křivozobý Konipas horský Křivka obecná
Bekasina otavní Konipas bílý Dlask tlustozobý
Koliha malá Skorec vodní Strnad cvrčivý
Koliha velká Slavík obecný Strnad černohlavý
Pisík obecný Rehek domácí Strnad luční