Už když se bukáček trpasličí (5. ve WP) začátkem zimy objevil na Fuerteventuře, uvažovali jsme, že se pro něj “zastavíme”, ale nějak se to nehodilo - když tam pak vydržel několik měsíců, postupně nás zviklal. Po pořízení letenek jsme pak jen trnuli, jestli neuletí, ale nekončící řada birdwatcherů, kteří jej hlásili, nás uklidňovala. Z letiště jsme zamířili hned do Baranco de Rio Cabras, na dobře známé místo jeho pobytu, kde jsme ho asi sto metrů po proudu od souřadnic z rarebirdsinspain.net poprvé zahlédli. Pak už stačilo jen čekat na svahu a bukáček čas od času pomalu a klidně přešel od jednoho keře ke druhému otevřenou vegetací na dně údolí.
Fuerteventura má svoje kouzlo i bez bukáčka, především diky endemickému bramborníčkovi kanárskému, který žije jen na tomto ostrově. Právě Rio Cabras je zřejmě jednou z nejlepších lokalit na ně - během čekání na bukáčka jsme jich několik viděli zblízka a jasně, obzvlášť sameček je nápadně odlišný svým bílým hrdlem. Dál je již nabídka ostrova méně bombastická - za čtyři dny jsme videli 62 druhů, což se ale na poměrně malém ostrově dá očekávat. Nejlepší report, který jsme našli, se chlubí 82 druhy za týden a nejlepší hotspot na ebird.org tu má 88 druhů za celou historii. Přesto je tu birding celkem zajímavý a přinesli jsme si 6 (já), respektive 8-9 (Ivana, 9 až podle IOC) druhů do WP listu.
Na Fuerteventuře najdeme kromě bramborníčka několik dalších druhů, na něž má smysl zacílit. Drop obojkový sice žije i v Maroku, ale jeho hledání je tam složité a původ některých jedinců diskutabilní. Na Fuerteventuře je lze vidět zřejmě dost snadno, my na ně narazili dvakrát z auta u cesty (s opatrností sjízdné) vedoucí na SZ z Tindayi - na mnoha dalších místech ostrova jsou však cedule upozorňující na jejich přítomnost a žádající o neopouštění cest pro jejich klid. Faeton červenozobý žije i na Kapverdech, ale Kanáry jsou přeci jen blíž. Jejich hnízdní lokalita je zatím překvapivě úspěšně tajena. My ji známe a skutečně jsme tam viděli jednoho faetona přilétat k útesu - ovšem ze značné vzdálenosti, abychom omezili rušení, takže nevíme, zda hnízdění už probíhá. Vzhledem k tomu, že mi byla lokalita poskytnuta pod příslibem důvěrnosti, omezím se na tvrzení, ze je v SZ části ostrova.
Fuerteventura nabízí také některé typické kanárské speciality, které ale najdete i na jiných ostrovech. Kanár divoký je tu překvapivě vzácný, za celou dobu jsme viděli jednoho v rokli u hlavní silnice jižně od Bentacurie, což nás potěšilo, protože byl nový pro Ivanu. Častější je sýkora modrokřídlá, vyskytující se hlavně v parcích ve městech, a běžná je linduška kanárská, ta naopak hlavně v divokých otevřených biotopech. U přehrady Embalse de Los Molinos jsme narazili na rorýse jednobarvého (v zimě tu jiní nejsou), od majáku Faro de Jandia jsme před blížící se frontou pozorovali řadu buřňáků šedých (atlantický poddruh oddělený IOC) a nejčastější pěnice na ostrově je pěnice brýlatá. Naopak budníček kanárský se zde téměř nevyskytuje a samozřejmě tu nenajdete ani lesní speciality (pěnkavy a holuby).
Před touto cestou jsem netušil, že sokol stěhovavý je na Kanárech vlastně rarita a většina místních sokolů jsou šahíni; jednoho jsme našli na útesech na konci “dropí” cesty z Tindayi. Na polích hned SZ od Betancurie byla hlášena dobře viditelná sova pálená, kterou jsme skutečně krátce v letu zahlédli asi hodinu po setmění. K dalším alespoň mírně exotickým pozorovaným druhům patří sup mrchožravý, orebice berberská, husice rezavá a dytík úhorní. Mnozí birdwatcheři na Fuerteventuru jezdí hledat stepokury písečné a běhulíky plavé, jelikož ale oba druhy máme a vyžadovaly by hodně času, rozhodli jsme se jim nevěnovat.
Místo toho jsme se zaměřili na zimující sibiřské druhy, které bychom sice mohli někdy najít i v ČR, ale každá příležitost se počítá. V dlouhém parku kolem hlavní ulice v Costa Calma byly celou zimu hlášeny lindušky zelené a strnadi malincí - ty druhé dokonce dvakrát během dne viděla skupina Němců, kterou jsme potkali, ale my neměli štěstí, přestože jsme park obrátili vzhůru nohama během dvou půldnů zde strávených. V SZ rohu jsme alespoň trochu překvapivě narazili na budníčka pruhohlavého, kterého jsme předtím neúspěšně hledali v Betancurie a v Pájaře.