Navštívené lokality:

Cala Sant Vicenç (místo ubytování)

Na https://www.mallorcabirdwatching.com/ jsem našel informaci, že je zde malá kolonie ostřížů jižních a několik párů pěnice baleárské. Chyběla však přesnější lokalizace. Největší šanci jsem dával stezce Coves Blanques, kterou jsem objevil na jiných webových stránkách (http://www.liniaverdapollenca.com/documentacion/medionatural/Coves%20Blanques.pdf).

Z ptáku pozorovaných v Cala Sant Vicenç mimo stezku Coves Blanques mne zaujali kormoráni chocholatí (European Shag), kteří se sušili na skalnatém pobřeží. Na nafukovačce se k nim dalo připlout do vzdálenosti několika metrů a prohlédnout si jejich krásné zelené oči. Dalším zajímavým druhem byl lejsek středomořský (Mediterranean flycatcher), nový druh oddělený od lejska šedého (ve srovnání s lejskem šedým je světlejší a na hrudi méně skvrnitý). Dne 21. 6. ráno jsem z balkónu našeho pokoje s výhledem na moře pozoroval stativovým dalekohledem na hladině smíšené hejno racků středomořský a buřnáků. Přestože podle reportů by měli být pravděpodobnější buřňáci šedí, já se přikláněl k buřnákům baleárským.

Kormorán chocholatý

Lejsek středomořský

Stezku Coves Blanques jsem navštívil nakonec jen dvakrát (22. 6. a 28. 6), vždy ráno po úsvitu. Hned u vstupu na stezku je informační tabule (39.919334, 3.052753). Zpočátku stezka prochází borovicovým lesem, kde jsem jednou pozoroval hejno juvenilních křivek obecných ssp. balearica (Red Crossbill). Z lesa vede stezka přes bránu (39.921302, 3.051662), která je zavřená, ale dá se snadno projít malou brankou. V otevřené krajině, která následuje, je hojná pěnice bělohrdlá (Sardinian Warbler) a polodivoké kozy. Nakonec jsem uslyšel zpívat i pěnici baleárskou (Balearic Warbler) (39.928817, 3.053312), která při každé návštěvě velmi dobře reagovala na nahrávku a okamžitě přiletěla. Na lokalitě byly minimálně dva páry. V lomu (39.930555, 3.053728) jsem pozoroval mladé skalníky modré (Blue Rock Thrush) a u jeskyně (39.932025, 3.055204) lejsky středomořské (Mediterranean flycatcher). Z místa s krásným výhledem na moře (39.932680, 3.055679) jsem pak zkoušel seewatching. Při první návštěvě poměrně blízko na moři plavalo hejno racků středomořských a buřnáku (cca 20). Občas se zvedli a přeletěli na jiné místo, mohl jsem tak pozorovat i nohy přesahující ocas, takže jsem je bezpečně určil jako buřňáky baleárské (Balearic Shearwater). Buřnáka šedého (Scopoli's Shearwater) jsem viděl jen jednoho. Okolo 8:15 se buřňáci baleárští začali definitivně zvedat a po skupinkách odlétali na SV ve směru na Formentor. Také při druhé ranní návštěvě jsem buřňáky baleárské pozoroval, tentokrát však jen přelétávali (po dobu 10 minut od JZ na SV) po malých skupinkách. Při první návštěvě jsem se již chystal k odchodu a schovával jsem stativáč, když jsem uslyšel klasický křik sokolovitých dravců. Ze skalního útesu pode mnou vyletěli tři ostříži jižní (Eleonora's Falcon). Jeden byl světlé fáze, zbylé dva jsem viděl jen shora. Bohužel jsem neviděl na místo odkud vyletěli a při druhé návštěvě jsem na ně čekal zbytečně.

Pěnice baleárská

Pěnice baleárská

Pohled z Coves Blanques na Cala Sant Vicenç

Místo seewatchingu

Celkově tedy Cala Sant Vicenç bylo velmi dobrou lokalitou nejen pro dovolenou, ale i pro birding. Protože jsem zde viděl pěnici baleárskou, nenavštívil jsem lokality kde se na tento druh jezdí nejčastěji (Boquer Valley, Son Real). O to více mne překvapilo, když jsem se z reportu z návštěvy jen necelý měsíc po mém pobytu (https://www.cloudbirders.com/tripreport/repository/HEDLEY_Mallorca_07_2018.pdf) dočetl, že zde došlo k požáru a lokalita birdery zklamala.

Cap de Formentor

Toto místo, kde hnízdí ostříži jižní a měli by tu být snadno k vidění buřňáci, jsem navštívil 24. 6.. Cestou k majáku jsem občas zastavoval a na první zastávce - Es Colomer (39.931182, 3.112355) jsem pozoroval sokola stěhovavého (Peregrine Falcon). U samotného majáku na konci poloostrova jsem viděl jen kozy a turisty, buřňáky a ostříže žádné. Asi za to mohla taky denní doba, pravé poledne.

Parc Natural de s'Albufera de Mallorca

Tuto nejvýznamnější mokřadní oblast ostrova jsem navštívil jen jednou, večer 26. 6.. Zdejšími hlavními taháky jsou slípka modrá, čírka úzkozobá, lyska hřebenatá, největší populace rakosníka tamaryškového ve Španělsku (800 párů) a večerní hejna lovících ostřížů jižních. Bohužel konec června nebyl příliš vhodným termínem, ze zmíněných druhů jsem pozoroval jen slípku a rákosníka.

Zaparkoval jsem na doporučovaném místě (39.799088, 3.119225) a prošel branou (39.800320, 3.118883), která je průchozí i po 18. hodině, kdy se zavírá. Na hlavním kanálu (39.799442, 3.114577) fotím racky Audouinovy (Audouin's Gull) a domnívám se, že slyším zpívat rákosníka tamaryškového, ale velký hluk z hnízdní kolonie volavek stříbřitých a rusohlavých mne v determinaci znejišťuje. Jednoho rákosníka tamaryškového (Moustached Warbler) nakonec po přehrávání zpěvu krátce spatřuji na jiném místě (39.796589, 3.111371), které pro tento druh doporučuje Gosney (4/10). Na stejném místě pak fotím slípku modrou (Western Swamphen). Jezírka Sa Roca jsou téměř bez vody a bez ptáků a ani z mostu přes hlavní kanál (39.797347, 3.103971) nenacházím mezi lyskami žádnou lysku hřebenatou. Se zajímavých druhů v parku ještě pozoruji několik pisil čápnohých (Black-winged Stilt), ibisů hnědých (Glossy Ibis), cistovníků rákosníkových (Zitting Cisticola), cetií jižních (Cetti's Warbler) a volavku červenou (Purple Heron).

Racek Audouinův

Slípka modrá

S'Albufereta

Tento mokřad je oproti předešlému menší a hůře přístupný a proto jsem původně jeho návštěvu neplánoval. Pozdě večer (21.45) dne 27. 6. jsme jeli kolem místa, kde v této oblasti ústí řeka do moře (39.860507, 3.097747). Nad silnicí a mokřady zde lovilo 8 ostřížů jižních (Eleonora's Falcon), v šeru jsem mohl pozorovat jen siluety. Jel jsem zde ihned následující večer (poslední s autem). Bohužel pravděpodobně velký vítr způsobil, že se ostříži na lov nezastavili. Viděl jsem jen přelétávat jednoho ostříže tmavé faze.

Embassament de Cúber

Okolí této přehrady uprostřed hor je nejznámějším místem pro pozorování pěnice Moltoniho. Výlet na toto místo (27. 6.) jsme spojili s návštěvou fantastické horské vesničky Fornalutx. Pěnice zde bývají pozorovány v borovicovém lese (39.785540, 2.794501) nebo v místě pod hrází. Na jižním konci borovicového lesa (les je zde méně hustý) jsem uslyšel zpěv neznáme pěnice. Přestože se mně ji nepodařilo vidět, nakonec jsem ji díky nahrávkám v diktafonu určil jako pěnici brýlatou (Stectacled Warbler). Charakteristický střízličí hlas pěnice Moltiniho (Moltoni´s Warbler) jsem uslyšel ze vzrostlých stromů pod hrází (39.780552, 2.791078). Díky přehrávání zpěvu se mně jednu samici podařilo na chvilku zblízka i vidět.