Hned na začátku je důležité přiznat, že cesta do USA byla koncipovaná jako normální rodinná dovolená, jejímž cílem (jak by jistě řekli ostatní členové výpravy) rozhodně nebyli ptáci. Ptáky jsem z pěti lidí pozoroval pouze já, což se samozřejmě odrazilo na počtu pozorovaných druhů. Na výsledném čísle se také podepsal fakt, že severoamerickou avifaunu moc neznám, a tak jsem určoval jen druhy, které jsem opravdu dobře viděl nebo které se mi podařily vyfotit. K druhové determinaci jsem ve vší spokojenosti využíval Field Guide to the Birds of North America od National Geographic.
kolihy (Numenius hudsonicus)
San Francisco
První den ve státech, neděli 9. února, jsme strávili prohlížením San Francisca. Ze skromného ubytování v čínské čtvrti jsme se hned ráno vydali k pobřeží a podél vody vyrazili asi na osmikilometrovou procházku směrem k mostu Golden Gate. Meteorologové hlásili na neděli silný vítr a předpověď se vyplnila. Slunce sice svítilo a hřálo, ale při silném větru a pouhých 12 °C bylo přece jenom poměrně chladno. Přesto to byl krásný den. Nebylo překvapením, že jako první se z ptáků objevili holubi domácí (Columba livia f. domestica). Nad rozbouřeným mořem sanfranciského zálivu potom létali racci američtí (Larus smithsonianus) a racci západní (Larus occidentalis). Ve vlnách jsem po chvíli objevil mizící a znovu se objevující potápku západní (Aechmophorus occidentalis). Zanedlouho jsme došli ke slavnému molu Pier 39, kde se v roce 1989 začali shlukovat lachtani kalifornští (Zalophus californianus). Místo se nedlouho potom stalo turistickou atrakcí. Kromě lachtanů tu také odpočívalo hejnko racků amerických a západních. V blízkosti mola se rovněž potápěl hybrid potápky Clarkovy (Aechmophorus clarkii) a potápky západní. Tento hybrid byl podobný potápce západní, ale měl sytě žluto-oranžový zobák, jaký mají právě potápky Clarkovy. Kousek dál na vodě pospávala potáplice lední (Gavia immer). Kromě zvířat jsme si zde také prohlédli nedaleký Alcatraz s nechvalně známým vězením. Když jsme se nasytili lachtanů, vydali jsme se dál podél pobřeží. Po cestě jsme naráželi na běžné vlhovce pospolité (Euphagus cynocephalus) a vrány americké (Corvus brachyrhynchos). V přístavu mezi loděmi plavaly další dvě potáplice lední. Neustále jsem také pokukoval po všudypřítomných raccích, když jsem náhle zahlédl zvláštního jedince. Šedé tělo, světlá hlava a krásně červený zobák. Byl to samozřejmě nádherný racek mexický (Larus heermanni)! Během cesty ke Golden Gate a zpět se objevili ještě několikrát. Po chvíli jsem na betonovém mole narazil také na racka delawarského (Larus delawarensis). Při příchodu k písčité pláži odpočíval na stromě sameček kalypty růžovohlavé (Calypte anna). Zaujala mě hra světla na jeho hlavičce. Při pohledu z boku působila tmavá až černá, pokud se však člověk podíval zepředu, byla tvář tohoto kolibříka krásně růžová. V křovinách v písku poskakovali krásně zbarvení strnadci bělokorunkatí (Zonotrichia leucophrys). Zanedlouho jsme došli ke slanisku Crissy Field Marsh. Na hladině sedělo hejno racků. Většinou to byli racci američtí a racci (Larus brachyrhynchus), kteří byli dříve považovaní za poddruh racka bouřního. Na břehu slaniska postávala volavka velká (Ardea herodias) a opodál lovila také volavka bílá (Ardea alba). Na hladině plavaly rovněž lysky americké (Fulica americana), kachnice kaštanové (Oxyura jamaicensis), potápky žlutorohé (Podiceps auritus) a morčáci prostřední (Mergus serrator). Po chvíli pátrání jsem objevil i tři bahňáky. Byl to poměrně velký, šedavě zbarvený vodouš břehoušovitý (Tringa semipalmata) a dvě kolihy americké (Numenius americanus) s velmi nápadně dlouhými zobáky. Kousek dál stálo na větvi koukající z vody několik kormoránů ušatých (Phalacrocorax auritus). Po opuštění slaniska jsem na moři zahlédl ve vlnách dva černé ptáky s barevnými zobáky. Ihned mi můj instinkt říkal, že se jedná o některého ze severoamerických papuchalků, kteří to ale samozřejmě nebyli. Když jsem se dostatečně přiblížil, bylo jasné, že se jedná o samce turpanů pestrozobých (Melanitta perspicillata). Nádherní ptáci! Po chvíli se nedaleko od nich vynořil lachtan, ale hned zase zmizel ve vlnách. Když jsme dorazili k ikonickému mostu, kroužil nám nad hlavou kondor krocanovitý (Cathartes aura). Po nabažení se panoramat „zlaté brány“ jsme vyrazili podél pobřeží zpět k ubytování. V přístavu jsem narazil na osamělého kormorána mořského (Phalacrocorax pelagicus), který se potápěl hned u břehu a samici hohola severního (Bucephala clangula). Na travnaté ploše za pláží se promenádovala berneška velká (Branta canadensis) a na obrovských kamenech, o které se rozbíjely mořské vlny, pobíhalo několik zvláštních kamenáčků. Podle literatury jsem zjistil, že to jsou kamenáčci černohlaví (Arenaria melanocephala). Objevili se rovněž vrabci domácí (Passer domesticus). Celkem (i se zacházkou ke slavné klikaté ulici Lombard Street) jsme ten den ušli téměř 24 km, během kterých jsem pozoroval (na můj vkus solidních) 29 druhů ptáků a lachtany kalifornské.
hybrid potápky Clarkovy a potápky západní
potáplice lední
turpan pestrozobý
vodouš břehoušovitý
strnadec bělokorunkatý
kormorán mořský
racek americký
lachtani kalifornští
Point Reyes
Další den ráno jsme vyrazili na mys Point Reyes ležící asi 50 km severně od San Francisca. Nachází se zde rezervace Point Reyes National Seashore. Po cestě jsem při zastávce na focení nádherných zelených vrcholků pozoroval u silnice malé hejnko čížků žlutých (Spinus tristis), na jedné z lagun plavali morčáci velcí (Mergus merganser) a během jízdy jsem z auta zahlédl sojku Stellerovu (Cyanocitta stelleri). Na rozsáhlých pastvinách v Point Reyes stál na ohradě u silnice krkavec velký (Corvus corax) a na malém rybníčku, okolo kterého se pásly krávy, plaval polák vlnkovaný (Aythya affinis). Z auta jsme zpozorovali kojota prérijního (Canis latrans). Zastavili jsme u krajnice a několik minut sledovali, jak pomalu mizí mezi keři. Když jsme dojeli k našemu cílovému místu – nádherné pláži Drakes Beach – tak nás hned na prázdném parkovišti vítaly cedule s upozorněním, že na pláži jsou rypouši severní (Mirounga angustirostris). Na písku se skutečně válelo několik ohromných samců. Po chvíli z oceánu vylezl další a začal se nemotorně soukat na pláž. To se ale nelíbilo jinému samci, který se vzpřímil a začal nově příchozího zahánět. Ten se soupeře zalekl a začal se urychleně dekovat pryč. Rozhlédl jsem se po pláži a viděl v dálce také několik racků, které jsem ale nedokázal rozeznat. Kličkovat blíž mezi až čtyřmetrovými samci rypoušů se mi nechtělo, tak jsem se spokojil s tím, že to beztak zase budou racci američtí a západní. Po dlouhém fotografování rypoušů jsme se vydali na útes, který se tyčil hned vedle. Byl z něj úžasný pohled na oceán, který během dlouhých časů obnažil vnitřnosti kopců. Ty jsou teď viditelné jako žlutavé skály, které spadají od horního travnatého porostu až dolů ke zlatavému písku, který neustále uhlazují vlny pacifiku. Na mořské hladině bylo z této vyhlídky vidět větší hejnko kachen. Po pohledu do dalekohledu jsem zjistil, že šlo o turpany pestrozobé, které jsem už pozoroval v San Franciscu. Po opuštění Drakes Beach jsme vyrazili k místnímu majáku. Po cestě jsme narazili na dalšího kojota, který byl ale výrazně dál než ten první. Když jsme zaparkovali na parkovišti nad majákem, řekl jsem ostatním, že tady mají lebku plejtvákovce šedého, a že jsem nedaleko odtud před pár lety dokonce pozoroval pár těchto kytovců přímo ze břehu. Vystoupil jsem z auta, rozhlédl se po moři, a ještě, než jsem úplně opustil parkoviště, uviděl jsem na moři charakteristický výdech. Velryba!!! Následně jsme pozorovali dokonce několik plejtvákovců šedých (Eschrichtius robustus) při jejich cestě na jih do mexických vod. Během února poslední opozdilci táhnou kolem kalifornských břehů na jih do svých zimovišť, zatímco první plejtvákovci už zase plují na sever k pobřeží Aljašky, kde tráví tito kytovci letní období. Po navštívení majáku jsme se ještě vydali na nedalekou North Beach. Nad hlavou nám přelétali další kondoři krocanovití a také orlovec říční (Pandion haliaetus). Na krásné divoké pláži utíkalo před vlnami několik jespáků písečných (Calidris alba). Na písku také odpočívalo několik racků. Přišel jsem blíž, zvedl dalekohled a začal si je prohlížet. Zelenkavé nohy, žlutý zobák s červenou a černou skvrnou. Konečně racek mormonský (Larus californicus). Podle jeho druhového jména v latině jsem čekal, že ho tu uvidím dřív… Při procházce po pláži jsem málem zašlápl hejnko malinkých nenápadných bahňáčků. Všiml jsem si jich, až když vyskočili a začali nad sebe vzrušené zvedat křidélka. Šlo o jespáky nejmenší (Calidris minutilla). Po chvíli jsem narazil také na osamělého kulíka (Charadrius nivosus). Při cestě k dalšímu ubytování v Santa Cruz jsme opět projížděli San Franciscem. Využili jsme proto krásného světla od téměř zapadajícího slunce a zastavili na vyhlídce na most s mrakodrapy v pozadí. U parkoviště nás překvapil kojot, který přišel až úplně k autu. Když jsme v dalším průběhu dovolené naráželi na cedule „nekrmte kojoty“, věděli jsme moc dobře proč…
Point Reyes
racek mormonský (uprostřed)
jespák nejmenší
rypouš severní
Golden Gate Bridge a San Francisco
kojot prérijní
Santa Cruz
Santa Cruz je pobřežní město s asi šedesáti tisíci obyvateli ležící přibližně 120 km jižně od San Francisca, na severní straně montereyského zálivu. Nachází se zde fotogenická Natural Bridges State Beach. Hned tam jsme ráno zamířili. Na skalním mostu tyčícím se před pláží sedělo tak 30 kormoránů. Jednalo se o kormorány ušaté a také kormorány západní (Phalacrocorax penicillatus) se svítivě modrou barvou pod zobákem. Mezi kormorány seděl také osamocený racek západní. Ve vlnách se tu a tam objevovaly hlavy tuleňů obecných (Phoca vitulina). Třetí den a třetí druh ploutvonožce, solidní skóre… Okolo nás poletovalo pár tyranovců černých (Sayornis nigricans) a po pláži pobíhala linduška proměnlivá (Anthus rubescens). V příbojové zóně lovila volavka bělostná (Egretta thula) a kus stranou volavka bílá. Na útesech po pravé straně pláže byla řada krásných velkých zelených sasanek (Anthopleura sola) a porosty slávek kalifornských (Mytilus californianus). Při prohlížení oceánu jsem si v dálce zase všimnul plejtvákovce šedého a při odchodu z pláže se objevil další samec kalypty růžovohlavé a lesňáček žlutokorunkatý (Dendroica coronata). Z pláže jsme zamířili do Big Basin Redwoods State Park severně nad Santa Cruz. Jak název napovídá, dominantou tohoto parku je les sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens). Jedná se o nejvyšší stromy na světě dorůstající výšky i 115 metrů (dle nepotvrzených údajů i víc) a jsou staré stovky let. Nejstarší z „redwoodů“ je starý dokonce 2200 let. Při procházce mezi těmito giganty jsem objevil opět sojku Stellerovu a také dva exempláře datla sběrače (Melanerpes formicovorus). Podle informačních cedulí v lese na stromech hnízdí také alkoun mramorovaný, na toho jsme ovšem nenarazili. Po návratu do Santa Cruz jsme navštívili promenádu Santa Cruz Boardwalk. Zábavní park zel prázdnotou a místo vypadalo až hororově nepřirozeně (nedávno se tu skutečně natáčel horor My z roku 2019). Pravděpodobně to bylo tím, že v únoru nebyla hlavní sezóna. Na přilehlé pláži byla řada racků západních včetně několika racků mormonských. Z promenády jsme si šli projít molo Santa Cruz Wharf. Na dřevěných pilířích mola zhruba 2 metry nad hladinou odpočívalo mnoho lachtanů kalifornských, kteří se tam museli dostat během přílivu. Okolo mola proplouvalo v narůstajícím šeru zvíře. Nejprve bylo velmi špatně vidět, ale když se dostalo blíž, bylo vidět, že je to vydra mořská (Enhydra lutris) ležící ve své typické poloze na zádech. V blízkosti mola také lovila potápka západní a potáplice malá (Gavia stellata).
Natural Bridges State Beach
volavka bělostná
sojka Stellerova
Monterey
Ráno jsme se vydali do města Monterey ležícího na druhé (jižní) straně montereyského zálivu. Zaparkovali jsme auto a došli na Monterey Wharf. Po cestě jsem narazil na vlhovce červenokřídlé (Agelaius phoeniceus). V přístavu byla řada racků – západních, amerických i mexických. Mezi loděmi tu a tam plavaly potáplice lední a potápky černokrké (Podiceps nigricollis). Na skaliskách vlevo od mola leželo několik tuleňů, kteří v prohnuté poloze připomínali ohromné rohlíky. Vidět bylo také lachtany kalifornské. Došli jsme do malé dřevěné chatky na mole s nápisem Monterey Bay Whale Watch Centre. Společností zprostředkovávajících pozorování velryb bylo na molu víc, podle mého průzkumu na internetu měla však tato asi nejlepší výsledky. Navíc jejím vlastníkem je přímo mořská bioložka. Zhruba tříhodinový výlet na moře byl poměrně drahý (49 dollarů na osobu), ale vzhledem ke světové proslulosti lokality jsem byl ochoten tyto peníze obětovat. Dvakrát. V deset hodin ráno jsme vyrazili. Nejprve jsme zastavili u kamenného vlnolamu ohraničující přístav, na kterém byla poměrně velká kolonie lachtanů kalifornských. Mezi nimi byli i racci západní, mexičtí a rovněž kormorání západní. Neviděl jsem však tereje žlutonohého, který se zde už delší dobu zdržoval. Vzhledem k tomu, že jsem ale už tento druh viděl v Mexiku a v Portoriku, mi to však moc nevadilo. Poté jsme opustili přístav a vyjeli dál na oceán. Neustále byli na moři vidět ptáci. Kromě obligátních racků a kormoránů se opět objevili turpani pestrozobí a další potáplice lední. Netrvalo dlouho a narazili jsme také na alkouny úzkozobé (Uria aalge) v zimním i letním šatu. Dalším druhem v pořadí byly světlé i tmavé formy buřňáků ledních (Fulmarus glacialis). Konečně se objevili také kytovci. Hejno (stádo) cca 250 delfínů obecných (Delphinus delphis bairdii; v té době ještě jako druh Delphinus capensis) poměrně dlouhou dobu plulo hned vedle naší lodi. Jen co delfíni zmizeli z dohledu, objevily se na obzoru vysoké ploutve jiného druhu. Bylo to asi 15 plískavic šedých (Grampus griseus). Tito až 4 metry velcí delfíni se pomalu vynořovali a v porovnání s delfíny kapskými působili jako zpomalený film. Ještě nám ani grampusové, jak jsou také nazýváni, nezmizeli z dohledu a už jsem zaměřil svůj pohled na racka, který do něčeho kloval na hladině. Jaká byla moje radost, když jsem zjistil, že se jedná o měsíčníka svítivého (Mola mola). Tento nedospělý jedinec mi byl hned něčím podezřelý, ale nevěděl jsem čím. Až z fotek jsem si všiml, že má ukousnutou svou hřbetní a řitní ploutev. Z literatury jsem se dočetl, že ploutve ukousávají měsíčníkům lachtani kalifornští a pak si s nimi hrají jako s létajícím talířem. Chudák měsíčník už asi dlouho nepřežil… Po pár minutách další plavby jsme narazili na několik plejtvákovců šedých migrujících k jihu. Putovali ve skupinách o několika jedincích a několikrát nám zblízka ukázali své typické srdčité výdechy a při ponorech také svoje ocasní ploutve. Celkem jsme jich toho dne dle záznamů posádky pozorovali 17 jedinců. Při cestě zpátky do přístavu jsem kromě mnoha dalších alkounů úzkozobých a buřňáků ledních zpozoroval alkouna holubího (Cepphus columba). Poobědvali jsme u dlouhé písečné pláže kousek od přístavu. Odpočívala na ní spousta racků západních a na vodě plavala potáplice lední a několik krásných hoholů bělavých (Bucephala albeola). Při procházce po pláži jsme narazili na smíšené hejnko kolih (Numenius hudsonicus) a břehoušů velkých (Limosa fedoa). Druhý den ráno jsme opět vyrazili na velryby. Kvůli čekání na mladý pár se třemi psy jsme vyrazili o něco později, a tak jsme se nezdržovali pozorováním lachtaní kolonie a rovnou vyjeli na otevřené moře. Po chvíli jsme narazili na velkou skupinu plískavic šedých, kterých bylo podle odhadu posádky lodi okolo 300 kusů, podle mě jich bylo méně, ale je pravda, že já na počty kytovců nemám vycvičený odhad. Pozorování to každopádně bylo krásné, protože jedna plískavice několikrát vyskočila celá z vody a po zádech zase se šplouchnutím dopadla zpátky na hladinu. Poté jsme vyrazili jižním směrem podél pobřeží. Viděli jsme výdech plejtvákovce, nicméně velryba se zanořila a nepodařilo se nám jí dohledat. Jeli jsme dobu a pozorovali nic než mořské ptáky – racky, alkouny úzkozobé a buřňáky lední. V jednu chvíli hladinu rozetnula tupá ploutev následovaná další menší ploutví, brzy ale zase zmizely. Byl to žralok modrý (Prionace glauca). Žralok bílý, který v oblasti bývá občas pozorován, se nám neukázal. Pluli jsme dál a žádní kytovci se neobjevovali. Až zhruba v polovině cesty zpět loď náhle rychle stočila kurz na volné moře. V dálce bylo vidět výskoky něčeho velikého následované mohutnými výstřiky vody. Byl to keporkak (Megaptera novaeangliae). Ukázalo se, že jich je dohromady 7. Skákající jedinec se bohužel unavil, nebo ho skákání prostě přestalo bavit. Každopádně když jsme dojeli blíž, tak už z vody nevyskakoval. Několikrát nám ale keporkaci předvedli své mohutné bílé prsní ploutve, kterými jsou keporkaci známí, a vystrčili je z vody a pleskali s nimi o vodní hladinu. I to byla úchvatná podívaná. Samozřejmě nechyběly ani výdechy a ocasní ploutve zdvižené z vody při hlubších ponorech. Neměli jsme už moc času, tak jsme keporkaky pozorovali jenom pár minut. Z kapitánského můstku se najednou začalo ozývat nadšené výskání paní kapitánky. Uviděla velké hejno delfínů. Když jsme se k nim rozjeli, pozoroval jsem ještě kousek od keporkaků plavat na hladině ptáka s mohutným barevným zobákem. Tentokrát už se má intuice nepletla a opravdu se jednalo o papuchalka chocholatého (Fratercula cirrhata). Ten vážně potěšil. Po chvíli jsme dojeli k delfínům. Bylo to smíšené hejno dvou druhů. Přibližně 600 plískavic plochočelých (Lagenorhynchus obliquidens) a 400 delfínců velrybovitých (Lissodelphis borealis), kteří jsou zajímaví tím, že nemají žádnou hřbetní ploutev. Osobně bych zase řekl, že těch delfínů bylo méně, v každém případě jich bylo i tak hodně a pozorování bylo super. Při cestě zpět do přístavu jsem si přičetl ještě další dva ptačí druhy. Nad lodí nám přeletěl racek tříprstý (Rissa tridactyla) a na vodě jsem zpozoroval 6 papuchalků růžkatých (Cerorhinca monocerata). Z druhů, na které jsem myslel, cesty po moři nepřinesly snad pouze albatrosy, kteří zde bývají pozorováni v několika druzích. Z kytovců trochu zamrzela absence kosatek, které zde byly pozorovány o den později. I tak jsem byl ze 2 druhů velryb (oba druhy jsem už dříve pozoroval) a 4 druhů delfínů (všechny 4 druhy jsem pozoroval poprvé v životě) rozhodně nadšený. Odpoledne při procházce po nádherném pobřeží Monterey jsem kromě již dříve pozorovaných druhů viděl špačky obecné (Sturnus vulgaris) a potěšil mezi útesy celý černě zbarvený ústřičník západní (Haematopus ostralegus). Bylo zde také hodně krotkých syslů veveřích (Otospermophilus beecheyi) a na malebné plážce se válelo přes 80 tuleňů. Na kamenech ve vodě byly vidět barevné hvězdice (Patiria miniata) a na obzoru zase dýchalo několik plejtvákovců šedých…
pláž v Monterey s racky západními
koliha (Numenius hudsonicus)
břehouš velký
racek západní
ústřičník západní
racek mexický
alkoun úzkozobý
buřňák lední
papuchalk chocholatý
papuchalk růžkatý
mladý měsíčník svítivý
delfín obecný
plískavice plochočelá
delfínec velrybovitý
plejtvákovec šedý
keporkak
lachtan kalifornský a kormorán západní
tuleň obecný
Kalifornské pobřeží mezi Monterey a Los Angeles
Další den ráno jsme vyrazili po silnici číslo 1 směrem na Los Angeles. Kousek pod Monterey jsem zahlédl na obzoru u Point Lobos (cca 4 km daleko) výstřik. Něco vyskočilo z vody. Vzal jsem dalekohled a začal zkoumat hladinu oceánu. Bohužel, bylo to hodně daleko. Viděl jsem skupinu tmavých kytovců s vysokou hřbetní ploutví a viditelnými, poměrně vysokými výdechy. Výrazná hřbetní ploutev zúžila druhovou determinaci na dva druhy – plískavice šedé a kosatky dravé. Vzhledem ke značné vzdálenosti (kosatky jsou výrazně větší) a také díky výrazným výdechům jsem myslel na kosatky. Bohužel, pro velkou vzdálenost nebylo pozorování moc průkazné. Udělal jsem sice pár dokumentačních fotografií, ale kvalitu obrazové dokumentace by ocenili tak maximálně kryptozoologové (nicméně podle odborníků to byly opět plískavice šedé). Zajímavé je, že zrovna ten den byly kosatky u Monterey pozorované (děje se tak 2‑5x měsíčně). Na útesech jsem pozoroval dvojici hus. Jednu bernešku velkou a druhou, podobně velkou husu, možná dokonce o něco větší, která byla celá bílá. Neviděl jsem černou na křídlech, takže na husu sněžní ani husu bělostnou mi nepřipadala. Možná to byla jen husa domácí… (edit: jednalo se o křížence husy velké a bernešky velké). O pár kilometrů jižněji se mi krásně vystavovala sojka západní (Aphelocoma californica) a po kamenech poskakovali strnadci zpěvní (Melospiza melodia). Pokukoval jsem po obloze, jestli neobjevím kondory kalifornské, ale neúspěšně. Z dálnice jsem ale viděl sedět na stromě luňce amerického (Elanus leucurus), bohužel nebyl čas na fotku. V podvečer jsme dorazili k plážím u San Simeon. Leželo zde mnoho jedinců rypoušů. Mohli jsme pozorovat několik soubojů impozantních samců, páření se samicemi i kojení mláďat. Zajímavé, i když také trochu smutné bylo sledovat několik mrtvých mláďat, které trhali racci. Nad pláží také kroužil v Kalifornii častý kondor krocanovitý. Mezi rypouši bylo možné zahlédnout také jespáky písečné, kamenáčky černohlavé a vlhovce pospolité. V keřích a trávě okolo pláže pobíhali králicí drobní (Sylvilagus bachmani).
Big Sur
sojka západní
kondor krocanovitý
rypouš severní
racek západní požírající mrtvé mládě rypouše
Los Angeles a okolí
Ráno po probuzení v Beverly Hills jsem na stromě objevil hýla rudoprsého (Haemorhous mexicanus). Návštěva místní observatoře přinesla datla sběrače a na Hollywoodském chodníku slávy byli pouze holubi. V Beverly Hills jsem mezi domy zbohatlíků včetně bývalé haciendy Bruce Willise pozoroval hrdličky karolínské (Zenaida macroura), drozdce mnohohlasého (Mimus polyglottos) a tmavohlavý poddruh strnadců zimních (Junco hyemalis). Řvalo a poletovalo tu také několik zelených papoušků, které se mi nepodařilo identifikovat. Nečekaně ptáčkařsky zajímavá byla návštěva Malibu. Cesta na Malibu Beach vedla okolo Malibu Lagoon, která byla plná ptáků. Kromě mnoha racků již dříve pozorovaných druhů zde létalo několik pelikánů hnědých (Pelecanus occidentalis), rybáků královských (Thalasseus maximus) a také jedna vzducholoď. Z kachen jsem zde poprvé pozoroval nám důvěrně známé kachny divoké (Anas platyrhynchos), kopřivky obecné (Anas strepera), lžičáky pestré (Anas clypeata) a ostralky štíhlé (Anas acuta). Povědomě vypadaly i čírky. Nejednalo se ovšem o čírky obecné, ale o čírky karolínské (Anas carolinensis). O poznání méně povědomý byl další druh čírky – čírka skořicová (Anas cyanoptera). Na hladině laguny jsem také našel jeden exemplář hvízdáka amerického (Anas americana). Z bahňáků zde bylo několik kulíků bledých (Pluvialis squatarola) a zrzavoocasých (Charadrius vociferus). Pobíhali zde také jespáci nejmenší. Po keřích v okolí poletoval tyranovec hnědobřichý (Sayornis saya) a jako třešnička na dortu se objevil malinký kolibřík kalifornský (Selasphorus sasin). Přímo na pláži pak lovilo několik břehoušů velkých. Ve vlnách za nimi se nápadně zmítalo nějaké zvíře. Nebylo třeba moc intuice, aby člověk poznal, že je mrtvé. Jako správný biolog jsem se jal vytáhnout jej z vody, abych mohl zdánlivě zachovalou mršinu lépe prozkoumat. Bylo jasné, že je to mládě lachtana. Ukázalo se, že bylo ovšem bez hlavy. Jen, co jsem hodil zbytky zvířete zpátky do vody, ukázaly se kousek od břehu hřbety, které pravidelně vídám v severním Chorvatsku. Okolo pláže (známé ze záběrů populárního seriálu Dva a půl chlapa) proplouvali dva delfíni skákaví (Tursiops truncatus), které zbytek rodiny na pláži pozoroval už během mé návštěvy laguny. Pátý druh delfína a sedmý druh kytovce během jedné dovolené!!! Při návštěvě Long Beach jsem moc nečekal. Hned při příchodu se ovšem opět objevili delfíni skákaví. Mezi racky (západní, delawarský, mormonský, mexický) jsem našel také juvenilního racka šedokřídlého (Larus glaucescens). Opodál potěšilo hejno zobounů amerických (Rynchops niger). Co mě ovšem moc nepotěšilo, že nějaký fotograf s dlouhým objektivem neustále do hejna nabíhal, aby se ptáci zvedali a on je tak mohl fotit v letu. Po chvíli mi došla trpělivost a šel jsem mu říct, jestli se nezbláznil, a ať ty zobouny už nechá na pokoji. On si jen poklepal na čelo, jestli jsem se spíš nezbláznil já, a odešel. O kousek dál jsme objevili ještě hejno rybáků královských. Překvapením dne potom bylo, když se kousíček od břehu vynořili dva plejtvákovci šedí. Museli sem prokličkovat mezi ostrovy a nákladními loděmi. Tady bych je opravdu nečekal.
Malibu Beach
kulík zrzavoocasý a jespák nejmenší
čírka skořicová
pelikán hnědý
racek západní, mexický a delawarský
racek mexický
racek delawarský
racek šedokřídlý
zoboun americký
rybák královský
kolibřík kalifornský
delfín skákavý
plejtvákovec šedý
Americké pouště
Z města andělů jsme se vydali do Joshua Tree National Park. Národní park pojmenovaný dle specifické rostliny juky krátkolisté (Yucca brevifolia), která zde v poušti vytváří téměř lesní porosty. Mezi nimi jsem zanedlouho zahlédl zajíce tmavoocasého (Lepus californicus) s výrazně velikýma ušima. Na nebi občas kroužila káně rudoocasá (Buteo jamaicensis). Mezi jukami také poletovali palmovníci tmaví (Phainopepla nitens) a strnádky černohrdlé (Amphispiza bilineata). Při obědovém grilování jsem zahlédl létat okolo skal několik rorýsů bělohrdlých (Aeronautes saxatalis). Mezi kameny také pobíhali sysli běloocasí (Ammospermophilus leucurus). Z Joshua Tree jsme se vydali do Mojave National Preserve. V dunovém poli Kelso jsme viděli ze zvířat pouze leguánka (Uma scoparia) a naprosto paranormálně fialový vyschlý exkrement neznámého živočicha. Potom jsme se vydali mrknout do Arizony na Grand Canyon (západní část vlastněná indiány – výrazně drahá). V arizonské poušti jsem objevil drozdce skvrnitoprsého (Toxostoma curvirostre). Hodně zajímavý pohled byl na velké „barel kaktusy“ (Ferocactus cylindraceus). Při návštěvě blízkého nevadského parku Lake Mead National Recreation Area jsem si připsal ještě několik vodních druhů. Na řece Colorado u Willow Beach byla řada ptáků. Mezi lyskami americkými plavali hoholi severní i bělaví, kachny divoké nebo kachnice kaštanové. Mezi nimi bylo možné zahlédnout poláky vlnkované, dlouhozobé (Aythya valisineria) a rovněž proužkozobé (Aythya collaris). Potápělo se tady taky několik potápek šedých (Podilymbus podiceps). Ve stromech v okolí poletovali vrabci domácí. U samotné přehrady jsme pozorovali na přeletu dva bílé pelikány severoamerické (Pelecanus erythrorhynchos). Při návštěvě Red Rock Canyon National Concervation Area bylo možné na krmítkách pro kolibříky pozorovat několik kalypt růžovohlavých, v kaňonu pak drozdce mnohohlasého nebo sojku (dle mapky rozšíření v literatuře druhu Aphelocoma woodhouseii). V Las Vegas na velkých fontánách plavaly lysky americké a kachny divoké, mezi vegetací pak poletovali vlhovci velkoocasí (Quiscalus mexicanus).
juka krátkolistá, Joshua Tree National Park
palmovník tmavý
strnádka černohrdlá
Mojave
Lake Mead
potápka šedá
kachnice kaštanová
lyska americká
polák proužkozobý
polák vlnkovaný
polák dlouhozobý
kalypta růžovohlavá
Celkem jsem za 14 dní hrubého času pozoroval cca 91 druhů ptáků, 2 druhy velryb, 5 druhů delfínů, 3 druhy ploutvonožců a řadu dalších zvířat v nádherné přírodě Severní Ameriky.