Když jsem na začátku léta sepisoval doprovodný článek k videu Ptáci jižní Evropy, ani ve snu by mě nenapadlo, že v souvislosti s další „jižní“ destinací brzy zažiju o něco větší „dobrodružství“ než jen někdejší ztrátu tašky s notebookem a částí fotodokumentace z „ptačích“ výprav. Nechť vám tento příběh, moje přímá zkušenost a poznatky, které uvedu v závěrečném shrnutí, slouží jako jistý návod a určité varování při plánování vlastní dovolené a výprav za ptáky v cizině v této turbulentní době, která se bohužel k naší nelibosti prodlužuje. Předem upozorňuji, že jsem si neodpustil, tak trochu úmyslně, delší popisný článek s mnoha snad důležitými a snad poučnými detaily a na konci článku různé zkušenosti a zamyšlení, jak dnes funguje celý náš skvělý systém. A kdo nemá čas a chuť číst, nechť přeskočí rovnou na skromné dokumentační video z dovolené, značně stabilizované, neboť mnoho záběru jsem z časových důvodů bral „z ruky“ bez stativu….
Jak si všichni určitě všimli, tento rok je v mnoha ohledech naprosto odlišný od předchozích. Ať už z hlediska pracovního, rodinného či zdravotního, ovšem i z hlediska cestování a trávení volného času. To, co nám dříve připadlo jako standartní možnost a běžné občanské právo, se s příchodem koronaviru změnilo v naprostý opak nebo minimálně v neustálá překvapení, nesrozumitelné změny a nepříjemné komplikace, a to navíc za překotného vývoje událostí.
Mám tím na mysli nejen nouzový stav, omezení práv a svobod (v našem „ptáčkařském“ případě třeba omezení pohybu, kdy např. plánovaný výlet na Moravu za dropem malým se stává potenciálním konfliktem s úřady či policií či shlukování více jako 10, 6 nebo 2 ornitologů na jednom místě /dle momentálního nařízení/ se stává dalším potenciálním problémem, jak někdo trefně poznamenal při setkání u vodouše žlutonohého, ovšem toto může platit pro jakákoliv hromadná pozorování). K tomu se přidávají další někdy protichůdná a nelogická vládní nařízení, nesystematické a často nespravedlivé, někdy přímo selektivní až diskriminační zavírání provozů (např. i třeba malých ubytovacích zařízení, hospod nebo obchůdků, takže se na výpravách není kde ubytovat a zužuje se možnost stravování či nakupování), nemluvě o zákazech nepodložených veřejným odůvodněním či dostupnými daty nebo vynuceném home officu či zavírání škol. Mnozí s obavami vnímáme kolísající až kolabující zdravotní a ekonomickou situaci, a tím i pokračující velkou nejistotu a chaos a následně i velké emoce, zejména strach a frustraci a atmosféra v zemi postupně houstne. Ale zpět k cestování, volnému pohybu osob a mé výpravě!
Samozřejmě, člověk je tvor přizpůsobivý a adaptuje se na nastalou situaci a letos se na ni adaptovat musel a mnozí si prostě cestování u nás nebo v zahraničí odpustili, ať jako své pracovní cesty či svou dovolenou. Mnoho pracovních i volnočasových plánů, různé služební či studijní cesty, stáže, veletrhy, přednášky, konference, festivaly, mistrovství, sportovní události byly nakonec stejně zrušeny nebo donekonečna odsouvány. Mnozí zůstali letos doma dle výzev našich politiků (kteří sami ale doma často nezůstali), ovšem někteří měli již dovolenou zakoupenou dopředu, přes CK (stejně jako já) nebo jiní přes rezervační portály typu Airbnb či Booking.
Nakonec mi nevyšel pobyt v Chorvatsku, koupený přes cestovku s organizovanou skupinou, v podstatě s partou známých, plánovaný jako tzv. aktivní dovolená, v duchu „více kondičního plavání v moři či cvičení v přírodě a méně válení se na pláži a chytání bronzu“. Kvůli nejistotě těsně po prvním rozvolnění a zúčastněným rodinám byl pobyt přesunut nakonec do našich hor - do Jeseníků a vlastně se velmi vydařil. A nevyšel mi ani pobyt na Kypru, rovněž plánovaný jako aktivní odpočinek s partou a na programu měl být i jeden výlet za místním ptactvem, ale i tento pobyt byl nakonec stornovaný kvůli zrušeným letům na ostrov a zhoršující se celkové situaci. A tak z 2 mých týdenních dovolených v cizině zakoupených ještě před covidem nedošlo ani k jedné.
Jelikož tyto plány postupně padly, po krátkém zvažování a zjišťování aktuálního stavu a podmínek v destinaci jsem přijal další nabídku od mého letitého dobrého známého a schopného organizátora na „komorní“ 5-denní výpravu po Kanárských ostrovech, spojenou s plavbou po moři, a to pouze pro 5 osob. Navíc jsme chtěli společně nastudovat a do budoucna připravit podobnou akci pro české birdery, takže to bylo částečně i za pracovním účelem (podobnou expedici jsem poslední tři roky z důvodů značného vytížení příjezdovým cestovním ruchem do Prahy a ČR nezajištoval). Oba děláme v oboru dlouho a nechtěli jsme tudíž boj za „záchranu“ turismu hned vzdávat, i když momentálně se to jeví jako marný boj. Nabídka přišla někdy na začátku léta, zhruba na přelomu června a července, tedy v době, kdy věci začaly vypadat optimisticky, všude docházelo k rozvolnění a mnozí jsme začali mít pocit, že vlna nákazy je zřejmě za námi, čísla padala strmě dolů, zdravotníci měli situaci pod 0kontrolou a cestování se opět pomalu rozjíždělo. Lidi jak u nás, tak i v zahraničí začali jezdit do regionů, do hor, do lázní, na přehrady i k moři.
I z hlediska „ptáčkaře“ vypadal návrh programu skutečně zajímavě a bez rizika - v plánu byla plavba po moři v úzké skupince lidí a pozorování mořských druhů, tedy žádné velké shromažďování a masová turistika, dále pátrání po místních endemitech na ostrovech, tedy mimo civilizaci, objevování specifických biotopů, vulkánů či pouští a příslušných suchomilných druhů, dravců atd. Na Kanárech jsem navíc předtím nikdy nebyl, ministerstvo zahraničních věcí destinaci označovalo jako bezpečnou a zařadilo ji na zelený semafor, ostrovy měly minimální počty nakažených v řádu jednotek či desítek a letecké společnosti a cestovky začaly vypravovat první letadla..…Ač jsem v turismu už hodně ostřílený, neboť v něm působím celý profesní život, vlastně už čtvrtstoletí, napadly mě i jisté pochybnosti a rizikové alternativy, ale ty jsem po zralé úvaze a vzhledem k příznivému vývoji zaplašil a nakonec jsem souhlasil a k akci se připojil. Slovo dalo slovo, v červenci jsem předplatil přes CK Canaria Travel letenku, ubytování před a po plavbě, komplet služby včetně trajektu, delegátky, pojištění, přes španělskou agenturu pronájem lodi, místního průvodce, výlety atd a už jsem se těšil, že v druhé půlce srpna vyrazím a že dovolená u moře a objevná výprava nakonec bude. Podle vývoje situace jsem usuzoval a věřil, že nebudou vážné komplikace. Ovšem tento dojem bývá v dnešní zrychlené době a neustále se měnící situaci jen zdánlivý až zrádný.
První nepříjemné překvapení přišlo, když mi na začátku srpna, tedy až po zaplacení služeb a ještě před odjezdem agentura oznámila, že i přes médii, cestovními kancelářemi i úřady avizovanou možnost přicestovat na území ostrovů bez vstupního PCR testu na covid, je test nakonec povinný a to kvůli výletní lodi řízené kapitánem, uzavřenému prostoru a času stráveném na palubě. Co to má jako znamenat? Na letištích, na palubě letadla pro 200 osob či na velkém trajektu nic takového nepožadují a na malém člunu pro 7 osob včetně technického personálu ano? Trošku jsem začal soptit, že mi to přijde jako nesmysl, a co kdyby náhodou, a hlavně další platba testů mi přišla nepatřičná, hlavně s ohledem na fakt, že si platíme každý měsíc zdravotní pojištění, které by náklady hravě pokrylo. Náklad na jeden vstupní test mezi 1700-2900 Kč u nás nebo 120-150 EUR na ostrovech je ovšem velmi nepoměrný k současným cenám týdenního pobytu na „Kanárech“ mezi 15000 – 20000 Kč, přičemž cena zahrnuje zpáteční letenku, polopenzi, trajekt, transfer, služby delegáta, pojištění. Ale nakonec jsem to vyhodnotil jako formalitu a nechtěl jsem, aby mi napočítali nějaké stornopoplatky za pozdní zrušení zájezdu. Test nebylo možné udělat v ČR, jelikož mi let časově plynule nenavazoval na plavbu lodí (taková široká nabídka letů po rozvolnění zase nebyla) a testy obecně nesmí být příliš „staré“ kvůli uznání úřady, v tomto případě ne starší než 3 dny. Navrhli mi, že si test za 120 EUR (plus náklady na dopravu do odběrného místa) udělám na ostrově v místním odběrném místě.
Po čtyřhodinovém letu jsem přistál na sopečném ostrově Fuerteventura, vyplnil dvakrát tolik formulářů a dotazníků než obvykle, trajektem se přesunul na ostrov Lanzarote a z autobusu jsem s potěšením pozoroval ve vyprahlé lávové krajině prvního dropa obojkového. Dorazil jsem do nezaplněného letoviska, ubytoval se v příjemném hotelu nedaleko pobřeží, na pláži a skaliskách si prohlédl první bahňáky a broďáky, kameňáčky, kulíky mořské i písečné, volavky stříbřité i rusohlavé, kolihy malé a s chutí si užíval první koupání v lehce rozbouřených vlnách a blahodárný mořský vzduch. Nutno podotknout, že Španělé (cizinců zde tolik nebylo) po velmi špatném jaru důsledně dodržovali opatření i v létě (na rozdíl od všeobecného přístupu u nás během letního rozvolnění): nosili roušky, a to i na plážích, kontaktní místa, recepce či bufetové stoly byly oddělené plexiskly, na každé terase a v každém obchodě dezinfekce - další signály k tomu, že situace je relativně pod dohledem a kontrolou. Až jsem byl při srovnání překvapen, že je to u nás zas takový problém.
Pak jsem ale musel PCR test absolvovat a čekat trpělivě na výsledek. A co myslíte, světe div se, po 2 dnech přišel očekávaný telefonát, slovy klasika: „natočili mu ho…a co myslíte? …měl ho tam“. Byl jsem pozitivní na koronavirus. Oznámili mi to telefonicky, pak i písemně a zůstal jsem stát jako opařený. A po 2 dnech dovolená skončila. Ne, to není možné, cítím se dobře, jsem bez příznaků, na letišti mi měřili teplotu, jinak bych neprošel, měl jsem respirátor, který jsem sundával jen při jídle či komunikaci s personálem. Asi bylo nepodstatné, jen těžko zjistitelné, kde jsem to „koupil“, zda na letištích, v letadle, na velkém trajektu, v buse nebo někde jinde. Možná bylo skoro nemožné zdroj vytrasovat, ale testy hovořily nesmlouvavě, ve vzduchu a prostoru to prostě je, přinejmenším v tom klimatizovaném a uzavřeném, možná i za vyšších venkovních teplot, i když se to v létě tak neprojevuje. Ať tomu chcete věřit nebo ne, bráníte se, argumentujete, proklínáte laboratoř do pátého kolene, ptáte se jich marně, zda nedošlo k chybě testu či administrativními omylu (ke kterým prokazatelně již mnohokrát došlo), váš plán a krásný sen o nových končinách se okamžitě rozplyne a vy se stáváte součástí administrativní mašinérie, kterou si nepředstavíte ani v nejbujnější fantazii. Ani zvažovaný „opravný“ test by nic neřešil, byly by to další značné výdaje a s jedním pozitivním testem by cestování stejně nebylo hned možné. Sice mi sdělili, že mám minimální množství viru a nikdo zjevně nestanovil, kdy začínáte být infekční a kdy ještě ne, ale že preventivně musím do karantény.
Zavřeli mě na hotelovém pokoji. Do úplné izolace a bez možnosti vycházení. Lékař ze státní nemocnice mi zavolal s tím, že mě budou denně kontrolovat na pevné lince, napočítal mi 10 dnů karantény a po této lhůtě mi přijedou udělat kontrolní test. Vylomeniny typu osamělého nočního skočení do vln, které mi někdo ze zdravotního personálu později do telefonu odsouhlasil, ale s dodatkem „ode mě to nemáte“, jsem zavrhl, jelikož šel do karantény preventivně i recepční a uklízečka. Nepřišlo mi to moc rozumné a zůstal jsem celou dobu na pokoji. Čekal mě dlouhé dny stejný pohled na stejné palmy, stejný bazén, stejný úsek moře, stejné nebe, no ale pořád milionkrát lepší než covid ubytovna nebo hospitalizace. V hlavě se vám najednou vyrojí ostře a jasně mnoho scénářů, co se s vámi může stát v případě zhoršení zdravotního stavu, sice v zemi EU, ale přesto v cizině, bez dobré znalosti místního jazyka, v jiném zdravotnickém systému atd atd.
Do toho silná frustrace, že musím ihned zrušit veškerý plánovaný program. Obvolal jsem organizátory a omlouval se, že se kvůli nákaze a karanténě nemůžu akcí zúčastnit. Zrušil jsem bohužel jak výlet na ostrov Tenerife a putování za místními endemity „modromodrou“ pěnkavou a „vavřínovým“ holubem (neeee!!!), tak společnou plavbu po oceánu a cestu za buřňáky a buřňáčky (pomoooc!!!!). Oželel jsem návštěvu vulkanického národního parku Timanfaya a pátrání po místních dravcích sokolovi šahinovi nebo supu mrchožravém (prooooč????), prohlídku jeskyní Cuevas de los Verdes či Jameos del Aqua nebo parku kaktusů Jardín de Cactus atd, atd. Plány v troskách, šup na samotku, máš zaracha, drž hubu a krok a čekej. Bohužel těsně přede mnou stornoval výpravu ještě jeden účastník, já jsem byl druhý, a pro zbylé 3 byly náklady na mikrobus, loď a všechny služby příliš vysoké, ač někteří už bohužel přicestovali na místo. Celou akci, dopravu, obslužný personál, pronájem lodi atd museli zrušit, o práci přišel kapitán, řidič, průvodce, prostě výborný výsledek několikatýdenních příprav a rezervací. A to vše během pár hodin!!!!
Měl jsem značný problém se se situací rychle smířit, ale nebylo zbytí. Na jednu strany jsem byl rád, že jsem byl v dobrém stavu bez symptomů, na druhou stranu je to trochu těžké docenit při zásadním „odříznutí od světa“ a přerušení plánů. Z přicházející depky a trudomyslnosti mě tahala jen moje rodina, kamarádi, kolegyně, kteří mi pravidelně volali, dělali mi společnost „v domácím vězení“ a komunikovali se mnou přes kameru. Samozřejmě jsem si vyslechl od některých: dobře ti tak a máš to, máš sedět doma na prd…li, máš zůstat u nás a podpořit domácí turismus. No v médiích už proběhlo, jak masové pobyty na Lipně či v Krkonoších, státní poukazy na léčebné pobyty ve Františkových lázní nebo hromadné seznamovací akce pro vysokoškoláky na Máchově jezeře zachránily domácí cestovní ruch, možná pár podnikatelům v regionech pomohly, ale šíření viru u nás stejně nezastavily. Ono se to dobře „kecá“ a dokud se do takové situace jeden nedostane, nepřipustí si dopředu úplně, jaké nejhorší varianty mohou nastat a uvědomí si je natvrdo, až když nastanou. Nejsem sice už nejmladší, ale ani nejstarší, nepatřím do rizikové skupiny, takže člověk si takový scénář prostě moc nepřizná a do všech důsledků ho domyslí. Nyní bych to mnohem více zvažoval, jestli pojedu, a to i v případě např. alpských či českých lyžařských středisek, wellness či lázeňských hotelů nebo bližších přímořských destinací, jelikož každé uvíznutí kdekoliv udělá z volna velký „opruz“. Delegátka, CK a pojišťovna se naštěstí staraly a komunikovaly, mnohé samy zjišťovaly a zařizovaly, což byl dobrý signál.
Najednou si musíte nastavit úplně odlišný režim. Hotel mě naštěstí pravidelně zásoboval nadbytkem jídla i vody. Zabušili na dveře, zanechali tác s jídlem a zmizeli… Z původní polopenze se stala kvůli místní štědrosti a omezenému výdaji energie téměř plná penze bez příplatku, takže hlady jsem opravdu nestrádal a tolik času jsem konzumací stravy snad nikdy netrávil. Byl jsem rád, že jsem vzal od CK nabídku se stravou a doobjednané vynucené noci navíc, včetně polopenze, hradila Evropská pojišťovna, jelikož jsem na začátku zvažoval i nabídku od Airbnb a Bookingu nebo dokonce na privátě od známých, ale tam by tedy servis a donáška rozhodně nebyla v ceně a vůbec těžko říct, zda by nákupy potravin pojišťovna vůbec řešila, i když by to zřejmě nějak řešit musela, aby jim klient nevyhladověl… Na místní velmi silné wifině (naštěstí silné, protože hotelové wifiny bývají často velmi slabé) jsem postahoval, co se dalo, Kung fu Panda 1, 2, 3 apod, vyhrabal z kufru všechny atlasy a knihy, u kterých jsem ani moc nečekal, že je tolik použiju, na youtube si pouštěl jógová cvičení, meditační hudbu i mluvené slovo a částečně pracoval a komunikoval se svými klienty na dálku z „hotelového home officu“.
Mysl dokáže v izolaci přehrávat různé katastrofické filmy, co by mohlo nastat a dokáže křičet kvůli zbavení volnosti a „bezpráví světa na člověku spáchaném“, ale první dny se mi chvílemi dařilo si karanténu i užívat. Až v tu chvíli jsem si všimnul a ocenil, že pokoj je dost členitý, v podstatě prostorný apartmán, takový minibyt, a to tedy nebývá na hotelech pravidlem, někdy to bývá úzká nudle nebo čtverec 3x3m, v tomto případě měl oddělenou ložnici, kuchyňský kout a linku, varnou konvici, sporák, gauč a dokonce balkón s výhledem na moře. Do té doby mě to příliš nezajímalo, hlavně nízká cena, neboť jsem původně ani neplánoval se na pokoji moc zdržovat…Ovšem je pravda, že prostorný pokoj s balkónem může být dnes kvůli hrozbě izolace výhodou pro každého. Balkón jsem také ocenil až posléze, i když se na něm dalo vydržet hlavně první týden jen půl hodinky, neboť teploty zpočátku dosahovaly až 40oC. Vlnu veder a písečný prach ze Sahary, tzv. kalimu, zbarvující oblohu do žluta a zakrývající sluneční kotouč, tlumil jen příjemný čerstvý vítr nebo občasná osvěžující sprcha. Po pár dnech a při ustání větru jsem si všimnul, že lze z balkonu pozorovat teleskopem rybáky severní a desítky buřňáků šedých nad mořem – jednou jsem napočítal dokonce 60 jedinců. Byť to byla jen slabá záplata za původně plánovaný program a zážitky, bral jsem to jako malé plus v izolaci.
Horší už to bylo následující týden, kdy jsem se postupně dovídal nové nepříznivé zprávy, tzv. jobovky a vývoj událostí nabral novou dynamiku a příznačný koronavirový spád. Na starost mě dostal jiný lékař - Juan Carlos - už to znělo trochu vojensky, Juan z vojenské junty - a po telefonu mi přes svoji asistentku oznámil, že na ostrově přibývá případů, že nemají čas a kapacitu provést závěrečný test po karanténě, musím si zrušit zpáteční let a na místě zůstanu 3 týdny. To mě značně hnulo žlučí, tělo to sice stále dávalo bez příznaků, ale hlava se začala bouřit a na asistentku jsem vyjel, co si to dovolují, že jimi naplánovaný termín testu jsem již oznámil zainteresovaným stranám: pojišťovně, hotelu, cestovce, letecké společnosti. Moc to nepomohlo a ona na to: je nám líto, protokol a opatření se stále mění, musíme řešit situaci operativně blabla, vaše letovisko není „in plan, time, schedule“, prostě chaos. Oni prostě často neznají odpovědi na otázky a nedodrží ani vlastní navržené termíny a předpisy, jak to rovněž známe z naší hygieny a našich odpovědných míst a z pochopitelného opatření se stává najednou buzerace a šikana. K tomu přišla další blesková a zarážející zpráva, že MZV ČR přesune s novými počty nakažených Kanárské ostrovy ze zeleného do červeného semaforu, což by způsobilo, že při pozdním návratu do ČR budu absolvovat další karanténu či testy, a to by v důsledku mohlo znamenat celkem i měsíc domácího vězení. A hovořilo se i o tom, že se zredukuje i počet přímých návratových letů. Do toho mi z recepce sdělili, že hotel už je v září velmi málo obsazený, že budou brzy zavírat a že půjdu zřejmě do covid ubytovny.
A to jsem ani nezmínil, jak ignorantsky se zachovalo naše velvyslanectví v Madridu, když mi po dotazu na začátku karantény sdělilo, že se zabývá jen případy v nouzi. Podobně se při testování zachovali i na recepci odběrné laboratoře. Přestože už měli v ruce pozitivní test, po dodatečné krevní zkoušce na protilátky mi odmítli zavolat přepravu či adaptované taxi vybavené např. plexisklem a i přes mou předešlou zkušenost, že taxikář po rezervaci nedorazil na místo, mi sdělili: poraďte si jak umíte, přeprava je vytížená, tohle neděláme, ne, mhd nejezděte, sežeňte si dopravu v centru, vyfoťte si SPZ taxikáře, kdyby něco…Poslali mě do ulic hlavního města ostrova, abych si sehnal taxi, čímž porušili vlastní nařízení (v duchu „zaplať za test a vypadni“: ano, laboratoře mají teď žně). Aha, tak ať se úřady a hygieny nediví, že jim čísla narůstají. Trochu mi to připomnělo zkušenosti z médií či z mého okolí, že je systém jak u nás tak v zahraničí často neintegrovaný a nelogický, jeden krok nenavazuje na další a spousta výjimek, změn a nedopatření narušuje účinnost opatření. Ve hře bylo samozřejmě i to, že test bude vycházet stále pozitivní, což by mi pobyt prodlužovalo do aleluja a s nímž by mě nepustili na palubu trajektu i letadla. No ale neber to, když noci navíc i případnou náhradní letenku hradí pojišťovna (a nakonec skutečně uhradili všechny testy, vícenáklady či odškodnění za tzv. nevyužitou dovolenou, tedy zhruba 2/3 nákladů, jenže to je trochu slabá útěcha za zmařený výlet a pohodu). A v rezervě bylo dalších 15-30 dní navíc, avizovaných a hrazených kanárskou vládou, když si vyberete dovolenou na ostrovech a musíte si pobyt kvůli komplikacím prodloužit. Prostě bomba!!!! Pevnina daleko, na palubu mě nevezmou, tak jsem začal shánět pomalu online výuku španělštiny a připravoval se na variantu, že se tady „maličko“ zdržím. A co tady budu jako dělat, když část turismu nefunguje? Sklízet víno nebo aloe vera na lávových polích nebo pást kozy a vyrábět kozí sýr?
Tak tohle všechno prosím během 2 týdnů!!!!! To už bylo trochu moc i na mě a zvedlo mě to ze židle a přimělo k akci. Zatlačil jsem a komunikoval intenzivně s CK, delegátkou i pojišťovnou. To bude asi moje poslední záchrana a možnost včasného opuštění ostrova. Šlo přece jen trochu o čas. Pojišťovna mi nakonec poslala na hotel lékařku ze soukromé kliniky, aby by mi udělala výtěr a uhradila dle smluvních podmínek a dle původního plánovaného termínu závěrečného testu. Po jednom dni čekání na výsledek vyšel test jako negativní (pokud budeme ať už pozitivním či negativním testům věřit). Spadl ze mě balvan či spíš skála. Hurá, konečně volný, jdu ven. Ale omyl, musel jsem čekat na další dokument ze státní nemocnice, ve kterém ošetřující lékař uzavře případ a umožní člověku opustit hotelu a nastoupit na palubu letadla (dokument, který při odbavení stejně nakonec nikdo nepožadoval). Člověk by čekal, že stačí papír s negativní výsledkem, ale všechno má své byrokratické háčky a úskalí…Do zpátečního letu mi zbývaly jen 2 dny, takže jsem užuž chtěl opustit pokoj a zkusit stihnout alespoň nějaký odpočinek u moře a jeden výlet. Ouha, lékaři nestíhají a dokument nepřicházel. Přece nebudu trčet další zbytečný čas na hotelu. Opět jsem musel zatlačit a uspíšit formality, volal na všechny strany a ukecávat, že tohle přece není možné. Protože nebyl čas na vystavování dokumentů, lékaři mě pustili z hotelu nakonec na dobré slovo, že dokument pošlou do odletu.
Účastníci birdwatcherské výpravy už byli pryč nebo vůbec nedorazili, a ani organizátora nemělo smysl znovu zapojovat. Rychle jsem otevřel internet, zda se někdo takovými výpravami zabývá. Auto jsem neměl ani objednané ani půjčené, trasu nastudovanou a času moc nezbývalo. Náhoda a štěstí tomu chtěly, že po prvním zadání do vyhledávače jsem narazil na ne ornitologa z Birdlife nebo specializovanou agenturu, toho času mnohdy s pozastavenou činností, ale na ochranářskou organizaci, spravující místní poušť El Jable, která plánovala během víkendu úklid části pouště od lahví a plechovek. Organizátorka předpokládala, že se čištění zúčastní možná více lidí a navrhla mi, že mě vyzvednou následující den v 7h ráno a po úklidu absolvujeme výpravu pouští a hledání pouštních druhů ptáků. Příjemné překvapení bylo, že z paní Carmen, kterou jsem zkontaktoval, se vyklubala poloviční Češka hovořící stále perfektně česky, což mi usnadnilo komunikaci. Druhý den ráno vše klaplo dle původní domluvy. Jen na parkoviště jsme dorazili pouze 3 lidi, což na velký úklid nestačilo, a jeli jsme rovnou do terénu. Jako přimražený jsem zůstal stát, když se na chráněná území a do divoké přírody přihnali čtyřkolkáři, paraglidista nebo cyklisti, a hned mi to trochu připomnělo zkušenosti z našich „klidových zón“ a přírodních lokalit. I tak tento jediný polodenní výlet zvrátil alespoň částečně průběh této dovolené a alespoň částečně mi vynahradil omezování, karanténu a zrušený program. Konečně jsem se setkal s očekávanými ptáky, zejména s běhulíky plavými, dropy obojkovými, hýly pouštními, ťuhýky pustinnými, linduškami kanárskými, skřivánky menšími atd. A poušť El Jable je opravdu nádherná.
„Hele, a nechceš si to tam ještě teda prodloužit, když už jsi v pohodě?“, ptali se mě kamarádi. Za daných okolností a při zběsilých změnách situace a nařízení, s blížícím se červeným semaforem a hrozbou druhé karantény ještě u nás a s možným rušením letů jako na jaře tedy rozhodně neeee. Alou odtud. Kdoví, co ještě bude. Je čas vzít kramle a nohy na ramena. Ještě jsem se stačil párkrát vykoupat ve vlnách, pozorovat ptáky během odlivu a sbalit kufr. A tradááá na trajekt a na letiště. Pár dnů po odletu zavřel brány i můj hotel, již minimálně obsazený. Je to neuvěřitelné, co se během jedné dovolené může seběhnout. A 1,5 měsíce po zakoupení pobytu. Ano, takto v tomto roce může dopadnout letní dovolená a nutno podotknout, že jsem měl při vší smůle ještě stále notnou dávku štěstí, i když jsem se po návratu a po dovolené cítil paradoxně zcela psychicky vyčerpaný a „baterky byly zcela vybité“. A situace se následně kvůli klesajícím podzimním teplotám a další virové vlně začala všeobecně zhoršovat, jenže tentokrát měla ČR vůči zbytku Evropy díky různým vládním nedbalostem asi 3 týdny náskok, v tom negativním slova smyslu… K opatřením naší vlády a úřadů se vůbec nebudu vyjadřovat a myšlenky více rozvíjet, o tom jsou popsané stohy papírů a internetových stránek a je to kapitola sama pro sebe a téma pro jiný článek…A nakonec se na podzim chod země stejně znovu téměř zastavil, ekonomika se podruhé silně zbrzdila a zřejmě nás čekají další vlny a všichni už si přejí, aby tato doba skončila a věci se vrátily alespoň trochu do starých kolejí…..
prosinec 2020, František Pochmon
P.S.
Doporučení a poznatky získané na mé poslední zahraniční výpravě (možná se stanou díky vakcíně neaktuálními a vše bude brzy zapomenuto…):
1.
Po prožitých zkušenostech doporučuji v blízké době, jedné až dvou sezón zvážit natvrdo, jestli vycestování v době covidu stojí za případné starosti, a to i pro neohrožené a odvážné cestovatele. Třeba dojde k zázraku a virus zmizí v silném mraze nebo situaci vyřeší vakcína či jiné okolnosti. Ale je vhodné představit si do důsledků, co by mohlo nastat a jaké varianty vývoje vás v cizině mohou čekat a pak se rozhodnout, zda do toho i přes možné riziko a s přihlédnutím k vašemu individuálnímu případu jít. Tato horší alternativa kvůli infekčnosti viru a překotným událostem v různých státech může skutečně nastat a očividně nastává. Rizikové jsou kvůli omezeným možnostem návratu zejména ostrovy, nejen Kanárské ostrovy, ale i Baleáry /známí neměli na Mallorce dobrou pojistku a týden karantény si na rozdíl ode mě uhradili sami), dále italské, francouzské a řecké ostrovy, Sardinie, Sicílie, Kréta, Kypr, Korsika atd. I když cesta po pevnině je jednodušší, uvězněni můžete zůstat i v sousedních zemích, mnozí si vzpomenou na poslední zimu v lyžařských střediscích v Rakousku či Itálii a na rychlý úprk odtamtud. O exotických a velmi vzdálených destinacích nemluvě.
2.
Doporučuji nastudovat si aktuální podmínky vstupu na území státu, systém testování a karantén, kolik kontrolních testů vyžadují, jaké jsou ceny a náklady atd. Já jsem měl sice na pomoc českou i španělskou cestovku, aktivní delegátku i místního kamaráda, ale změny ve státních nařízeních a zdravotnickém systému na poslední chvíli nejsou rozhodně vyloučeny. Jako velmi přínosná se v této době jeví a tentokrát se velmi vyplatila dobrá pojistka (v mém případě Evropská pojišťovna) včetně připojištění proti covidu, která kryje výdaje za prodloužený pobyt, náhradní letenku, testy i kompenzaci za zkaženou dovolenou či případnou hospitalizaci (a bylo mi skutečně uhrazena či proplacena značná část výdajů). Nikdy předtím jsem pojistné krytí v takovém rozsahu nevyužil. Ano, proplacené náklady jsou trochu slabá útěcha za zastavenou dovolenou, ale mohou pomoci.
3.
Po zkušenosti je dobré se předem pečlivě podívat na typ ubytování a dispozici pokoje či apartmánu, i když ne každému na tom záleží, ale je fakt, že vás teď mohou kdekoliv na čas zavřít. Kouknout se, zda to je apartmán v soukromí, s vlastním přístupem k moři, terasou, dvorkem či předzahrádkou, jak tomu bývá v Chorvatsku či na Sicílii nebo alespoň členitý prostorný hotelový pokoj s prostorem na případné cvičení nebo balkónem. Veškeré plusy, balkóny, terasy, zeleň před ubytování v nouzové situaci oceníte. Nejhorší varianta je zjevně maličký pokoj ve skleněném supermoderním hotelu či izolovaný, levný a odlehlý airbnb apartmán bez služeb a bez možnosti vykouknout na čerstvý vzduch.
4.
Pro případ karantény se vyplatí jakékoliv médium, filmy, TV, jakékoliv spojení se světem, skype, komunikace po telefonu s přáteli a rodinou, webkamerou, cokoliv online, silná wifi, dostatek dat, ale i cokoliv v papírové podobě, knihy, atlasy, časopisy, případně „záložní“ práci sebou, odkládané třídění fotek, prostě se zaměstnat, hudba, mluvené slovo, youtube, ale i dobré a pravidelné jídlo zvedne náladu. Možná v zimě virus zmizí nebo objeví tu účinnou vakcínu, ale na dovolenou v příštích letech odjíždějte vybaveni.
5.
Vyzbrojte se i psychologicky, na případné komplikace a horší scénáře. Na izolaci je těžké se „zenově“ připravit, i když je to individuální. Ale doporučuji rychle se situací smířit, vnitřně se uklidnit, racionálně uvažovat a zaplašit úzkostné a depresivní myšlenky, takové to, co by, kdyby, určitě nepomáhá, ubírá pohodu a spánek, vyčerpává a přidává na vzteku a frustraci. Určitě pomůže dobrý lékař na drátě se schopností vysvětlit, uklidnit a odpovědět na otázky a pochybnosti, dobrý delegát či průvodce hovořící místním jazykem, jakákoliv odborná či vlídná podpora, případně linka důvěry či pomoci, správné informace od zastupitelských úřadů, spojení s kamarády a rodinou, občas si spravedlivě zanadávat, ale zároveň nechat tělo i mysl v zájmu brzké regenerace odpočívat. Ovšem nebýt ani úplně pasivní, a při pocitu, že instituce a placení poskytovatelé služeb zanedbávají povinnosti, ozvat se, volat a citlivě otravovat a domáhat se svých práv.
