Účastníci: Michal Kavka, Jan Křemenák, Ondřej Boháč
Již loni na podzim mi Michal Kavka nabízí v případě neúčasti jednoho jeho parťáka účastnit se výpravy na sever. Dlouho to vypadá, že má přítomnost nebude nutná, nakonec se v dubnu ale rozhodlo, že mohu jet. I když jsem se na sever už dlouho těšil, 14 dnů v sezoně je pro mě silný výpadek a zcela otevřeně mohu říct, že i skrze finanční situaci nabídku zvažuji. Již v únoru jsem přeci jen byl v Dánsku a s další výpravou jsem nepočítal. Nakonec jsem ale po ukecávání Michalovi kývnul. Výprava se koná brzy, takže není ani potřeba se těšit dlouho.
Jak to u mě bývá zvykem před každou velkou výpravou, pár hodin před odjezdem si užívám intenzivní chřipku, která naštěstí po poslední noci doma trochu slábne, a tak mohu odjet.
Den první
Michal s Honzou ráno vyrážejí z Kutné Hory, a v 8:50 mě nabírají v Olomouci. Následuje cesta do polského NP Biebrza, celých 920 kilometrů nám vytrvale prší. V 17:30 přijíždíme do městečka Gorica, stále vytrvale prší. Přímo kolem našeho dnešního ubytování se vedle řeky Biebrza ozývá hýl rudý a večer přeletuje bukač. Až pozdě do noci stále silně prší a zdejší trávníky u připomínají jeden velký mokřad.
https://ebird.org/checklist/S111307268
Den druhý
Ráno v 5:30 vyrážíme směr Gugny, zde pozorujeme první tokající bekasiny ozývá se zde hýl rudý a skřivan lesní. Přejíždíme na lokalitu zvanou Dluga Luka. Zde krásně tokají břehouši, bekasiny otavní, a slyšíme zde prvního rákosníka ostřicového.
https://ebird.org/checklist/S111305694
Později pozorujeme také orla křiklavého. Po včerejším dešti je dnes slunečno a poměrně teplo. Po asi hodině pozorování se vracíme lokalitu Gugny, kde nasazujeme gumáky a jdeme vodou po značce více do luk. Nakonec si znovu a mnohem lépe užíváme 3 ostřicáky, dalšího křiklouna a množství jiných pěkných druhů. V dálce vidíme prvního losa.
https://ebird.org/checklist/S111306991
Rákosník ostřicový
Potom následuje dlouhý přejezd přes Litvu, kde snad nejběžnějším druhem je havran polní. Zhruba v polovině Lotyšska se krajina rázem mění a začíná připomínat skutečný sever. Cesta (alespoň) mně ubíhá rychle, kochám se novým krajem, a sleduji rozdíly v hospodaření v zemědělské krajině.
Během jízdy nás často “sejme” některá ze silných dešťových přeháněk. Zastavujeme až těsně před estonskými hranicemi, kde během chvíle pozorujeme z parkoviště asi 8 druhů ptáků včetně parukářek a skřivanů lesních. Nocujeme nakonec asi 20 kilometrů nad Lotyšskem, stíháme se ještě projít po pláži, kde pozorujeme řadu pěkných druhů.
https://ebird.org/checklist/S111350458
Jeden z jespáků obecných
Den třetí
Ráno jsme kolem 5:30 všichni pomalu na nohou, Michal prochází pláž, kde pozoruje mj. své první břehouše rudé. Pokračuje zatím poměrně nehezké počasí – panuje silný vítr a střídavě prší. Nehustým provozem v Estonsku se přesouváme do NP Lahemaa na rašeliniště Viru Raba. Opravdu nádherná lokalita plná rašelinných jezírek, ve kterých nakonec pozorujeme 50 druhů ptáků, mimo jespáčka ploskozobého, konipasů citronových a několika druhů tokajících bahňáků nás překvapují ve vzrostlém borovicovém lese lejsci malí – zpívá tu hned 5 samců.
Viru Raba
Z pozorovatelny k nám přilétají 2 křivky, v jednu chvíli máme možnost samce pozorovat na pouhých pár metrů. Navíc se postupně přesvědčujeme, že se vlastně jedná o křivku velkou. Z rašelinišť vyrůstá také řada více či méně zajímavých rostlin, např. masožravé rosnatky (Drosera intermedia, D.rotundifolia). Mně zase dělají radost první břízy trpasličí (Betula nana).
Jediným, za to velmi hojným motýlem je zde ostruháček ostružinový. Michal jakožto skvělý entomolog určuje také vážku Leucorrhinia rubicunda.
Křivka velká
Tuto opravdu hezkou lokalitu opouštíme jen velmi pomalu, nicméně nakonec kolem 13 h. odjíždíme a před odjezdem trajektu do Helsinek se ještě zastavujeme na náhodném místě u moře nedaleko Talllinu.
seznam z Viru Raba: https://ebird.org/checklist/S111386263
Hned po příchodu k moři jsme celkem překvapeni, kolik je tu ptáků. Hned počítám přes 100 hoholů, morčáky prostřední a první kajky mořské. Velkou radost mi dělá, když ve stativáku nacházím daleko na moři nedospělého racka tříprstého. Nad mořem létají také rybáci dlouhoocasí, které já i Honza vidíme poprvé. Konečně mám možnost zjistit v čem se liší oproti obecnému, protože o sobě dlouhodobě tvrdím, že bych jej v Česku asi nepoznal.
Zhruba za hodinku se posouváme o cca 2-3 km dál na kosu, kde je to ještě lepší. Rybáci loví na pár metrů, Michal nachází první hoholku, a za chvíli se objevují další. Na obrovských balvanech hnízdí jednotlivě racci bouřní a při odjezdu se s námi zpěvem ze zahrady loučí další hýl rudý. https://ebird.org/checklist/S111391564
Rybák dlouhoocasý
Racek bouřní na hnízdě
Míříme na trajekt do Talinnu, cestou ještě pozorujeme na benzínové pumpě během rychlého oběda luňáka hnědého, a po zaparkování auta na trajektu jdeme v naději pozorovat moře, ale moc toho nevidíme. Navíc brzy začíná být mlha a slabě pršet. Michal s Honzou mizí v útrobách trajektu a já ještě v naději na nějaký hezký mořský druh vyčkávám, ale nakonec odcházím do tepla taky.
Po celkem nudné plavbě se blížíme k Helsinkám a v dešti jdeme znovu koukat na moře. Brzy se objevují první bernešky bělolící a kajky mořské kterých je za pár minut už všude víc než dost. Já si všímám na moři typického ptáka, kterého z původního rychlo-určení turpana měním na alkouna obecného – krásný pták, kterého také konečně vidím v letním šatu. Bohužel je však pozorování krátké a nestíhám ho ani včas ukázat kolegům. Kolem lodě už hojně poletují racci, z nichž je velká část žlutonohých, kteří se nám opravdu vyloženě nabízí. Než se definitivně rozběhneme zpět do auta všímáme si první bernešky velké. https://ebird.org/checklist/S111462727
Následuje líný průjezd Helsinkami a pak asi 150 km jízdy abychom ujeli dešti a mohli v klidu spát. To se nám nakonec daří, já krátce usínám už před zastavením. Po příjezdu na místo slyšíme z lesů řadu cvrčal, odněkud se ozývají také zpěvanky a z lesa bublá tetřívek. Atmosféru večera doplňuje tok sluk.
Den čtvrtý
Dopoledne přijíždíme do NP Patvinsuo.
Čeká nás poměrně dlouhá trasa pěšky, vyrážíme však až cca v 11:45, aktivita ptáků je dost nízká, ale i tak okolím zní zpěvy jikavců a cvrčal. Na jezeře jsou dvě potáplice severní a dvě malé, kolem břehů se ukazuje pisík, vodouš šedý a tokající vodouš kropenatý. Tím vše utichá a brzy je problém vidět a slyšet jakéhokoliv ptáka. Holt odpoledne. Po chodníčkách jdeme směrem na pozorovatelnu, již cestou slyšíme tok kolih malých a kulíků zlatých. Na pozorovatelně s krásným výhledem pak objevujeme řadu dalších druhů (bojovníky, kolihy velké, ostralku), po necelé hodince odcházíme. Kolem se prohání dešťové přeháňky, sem tam nás nějaká lízne. Všude nacházíme peří tetřívků, při průchodu lesem si říkám, že pozorování je na spadnutí. Za chvíli slyšíme také strakapouda bělohřbetého.
https://ebird.org/checklist/S111491818
NP Patvinsuo
Po návratu zpět už dost k večeru se při chystání jídla ozval jeřábek, pouštím nahrávku a brzy skutečně přilétá. V okolí píská ještě dlouhou hodinu, a nakonec i sám přilétá nechat se vyfotit. Večer ještě míříme krátce do jižní části zdejšího NP. Konečně tady vidíme i slyšíme tokat tetřívky. Brzy nás však vyhání déšť. Cestou zpět si během řízení všímám na silnici slepici tetřeva. Upozorňuji ostatní a pomalu před ní dobržďuji, ale ta po pár vteřinách mizí v lese.
https://ebird.org/checklist/S111566841
Jeřábek lesní u parkoviště
Den pátý
Ráno vstáváme do slabé přeháňky a pomalu opouštíme stanoviště. Cestou jsme blízko hranic s Ruskem a já mám chuť přičichnout si k hranici s ním. Michal s Honzou nakonec mé žádosti celkem ochotně vyhovují. Dost nehezkou cestou končíme 1 km před hranicí s Ruskem, kde je už striktní zákaz vstupu a bohužel dobře označený. Já bych šel dál, v takových situacích jsem vždy až trochu moc odvážný (návštěva Ukrajiny tehdy skončila kontrolou pohraničníků), ale kolegové jsou správně proti, a tak zůstáváme v okolí na území Finska. Opět tu tokají kolihy malé, Michal zvedá tetřeva, a místo působí opravdu divoce.
Krajina na rusko-finské hranici
Všichni se nakonec spontánně rozcházíme do různých míst, tady se mi opravdu líbí. Toto místo nakonec hodnotím z celé výpravy asi jako třetí nejlepší. Na mapě zjišťuji, že z kopečka je do Ruska alespoň vidět, tak chvíli koukám proti svahu, a nakonec v dálce vidím letět vránu a rorýse. Tudíž 2 druhy pro Rusko :-). Za chvíli letí první brkoslavi, ozývá se strnad rolní, kterého Michal nakonec později i nachází a krátce ho velmi pěkně pozorujeme. Michal zvedá také bělokura rousného. Nakonec ho zvedáme všichni znovu o kus dále. Ještě zkoušíme hledat datlíka ve zcela ukázkových lesích, ale odjíždíme bez něj.
https://ebird.org/checklist/S111574270
Strnad rolní
Následuje přejezd nad Kuusamo kde plánujeme nocovat. Vhodný nocleh nacházíme po delším hledání až několik kilometrů před městečkem Maaninkavaara. I přes možnost takřka volného táboření po celém Finsku máme takřka každý večer problém najít vhodné místo. Každý se jde ještě projít po vlastní ose. Já zvedám 2 bělokury a Michal vidí morčáky malé. Je to tu opravdu hezké a všem se nám tu líbí. Já dnes pro změnu nespím v autě, na lokalitě je celkem suchý vzduch, nehrozí déšť, a tak usínám rád pod širákem pár metrů od sněhového pole. Spí se ale blbě, přesně o půlnoci je venku světla jako u nás kolem západu slunce.
https://ebird.org/checklist/S111679412
Brkoslav severní
Den šestý
Ráno na spací lokalitě pozorujeme během procházky mezi rozsáhlými rašeliništi a borovými porosty velké množství druhů ptáků, mj. hýly křivčí, brkoslavy, čečetky, jsou zde 2 P jeřábů. Michal díky své schopnosti vstát ještě před námi má také tokající slučky malé.
https://ebird.org/checklist/S111677922
Samec hýla křivčího
V 11 hodin odjíždíme do NP Pyhä-Luoston, na této lokalitě opět procházíme rozsáhlé rašeliniště s mnoha jezírky, kde se objevují první kaholky, dále vodouš tmavý, další strnadi rolní a zdejší klasika v podobě četných jíkavců, cvrčal, budníčků větších a čečetek. Je to trochu paradox, ale čím více jedeme k severu, tím je tepleji a slunečněji. Zde až +21°C.
Po chvíli rozhlednu opouštíme a rozhodujeme se vystoupat na Noitatunturi (538 m n.m) - nejvyšší kopec parku. Trasa se zdá být v pohodě, ale brzy se mění v cestu po velkých šutrech, které při nášlapu všelijak nepřirozeně kroutí nohy. Cesta je stále horší, ač je to na první pohled jen 3,5 km do kopce, s terénem to dělá úplně jiné kafe. Část trasy je opravdu o zranění. Na vrcholu jsou sice krásné výhledy, ale z ptáků přibývá pouze bělořit a mořák. Stejnou cestou jdeme i zpět.
Noitatunturi (538 m n.m)
Pohled na Noitatunturi (vlevo) z místa, kde jsme si ještě říkali, že to není žádný kopec. Foto: Michal Kavka
Honza nachází dvě sojky zlověstné, které se ukazují jako značně krotké, a tak si jich užíváme i v těsné blízkosti. Zcela vyčerpání po 13 km odjíždíme do kempu v městečku Sodankylä kde si po pár dnech konečně dopřáváme sprchu. Slunce je zde pod horizontem už jen necelou hodinu, večer tokají přímo zde 2 sluky. Kluci se dávají do řeči s birdery z Holandska a sdílí zážitky.
https://ebird.org/checklist/S111776735
Sojka zlověstná
Den sedmý
Další ráno máme v plánu se věnovat konečně také druhům v otevřené tundře. Ještě před tím se ale zastavíme na lokalitě Sodankylä--Ilmakkijärvi lintutorni. Mezi nejhezčí pozorování zde musíme všichni zařadit tokající jespáčky ploskozobé.
https://ebird.org/checklist/S111853139
Typický lávkový chodníček, který nás doprovázel na každé lokalitě
Lokality vybírám jinak tentokrát já, a nakonec však volíme po dohodě kopec Kiilopää na západním okraji NP Urho Kekkonen. Opět za dokonalého slunečného počasí parkujeme kolem poledne na téměř prázdném parkovišti, které ještě lemují metrové bariéry sněhu. Cestou na kopec přeskakujeme co chvíli potůčky z tajícího sněhu. I přes včerejší únavný den a fakt, že zde spíme často jen kolem 6 hodin, mám dnes nějak mimořádně moc chuti pozorovat a aktivně mířím na kopec. Pomalu se mi totiž plní dětský sen a dostávám se do holé tundry. Na kopci jsme rychle, i když je teplo, dost fouká a tak jsme v bundách.
Kiilopää
Po pokochání výhledy začíná intenzivní hledání kulíků hnědých. Každý nakonec mizíme na jiné straně kopce, já mířím do míst bez turistů (je jich tu asi 1/100 toho co na našich horách) a postupně místo hledaní kulíků spíše relaxuji v krajině snů. Probouzí mě až daleký přelet bělokurů horských, volám Michalovi, který je u mě z druhé strany kopce snad za pár minut. Přelety bělokurů jsou stále blíže, až nakonec prolétají (trošku bezhlavě) přímo mezi námi. Vracíme se za Honzou pod kopec, ten již volá zase Michalovi, že mu bělokuři zobou u nohou. Nakonec přichází skutečně vyloženě za námi, na dva metry. Já pozoruji z větší dálky, ani moc nefotím, ale spíš si užívám situace.
Michal fotící bělokura
Nakonec se zase rozdělujeme, já stále koukám na modrou oblohu a hledám vymodleného rousňáka. Nakonec se začínám věnovat hledání lumíků, ale jsou na tom špatně. Nacházím pouze jedinou aktivní noru, ale tohoto krásného hlodavce bohužel nevidím. Nakonec se dozvídáme, že zde od poslední gradace v roce 1997 dochází s výkyvy k prudkému poklesu. Již doma, po výpravě si dopisuji s jednou kroužkovatelkou z Finska, která mi dále popisuje osud lumíků a mě začíná být jasné, proč naše vysílačkou značené káně rousné hnízdí tak málo, a proč asi tak ubývají…
Kulíky hnědé nevidíme, cestou ale potkáváme často neméně krásné kulíky zlaté a modráčka tundrového. Nahoře je ptáků ale celkem málo. Až pozdě odpoledne opouštíme lokalitu, kterou za tuto výpravu řadím na první místo. Nakonec se ještě večer přesouváme na vedlejší horu Kaunispää nad vesnicí Saariselkä, kde znovu hledáme kulíky hnědé, ale opět nám musí stačit zlatí. Na noc se přesouváme už jen „pod kopec“
Kiilopää: https://ebird.org/checklist/S111856469
Kaunispää: https://ebird.org/checklist/S111852576
Kulík zlatý
Den osmý
V noci zůstal Michal vzhůru, aby viděl půlnoční slunce. Spali jsme totiž tak na severu, že zde už ani nezapadá.
Brzo ráno, když já a Honza spíme, Michal opět vyráží pátrat a klasicky se mu daří (další tetřev, první káně rousná). Společně pak vidíme před opuštěním našeho nocoviště prolétající samici pilicha. Po včerejším neúspěšném pátrání po kulíkách hnědých ráno zkoušíme již v pořadí třetí kopec – Urupää. Opět nám svítí slunce, nejdříve pozorujeme hned několik modráčků tundrových, na vrcholu pak toká 5 kolih malých a dopřávají nám další moc hezké pozorování. Z vřesů se ozývají zlaťáci a hnízdiště kolih malých narušuje prolétající krkavec který dostává pěknou čočku. O chvíli později se dočkáme také prvního dřemlíka. Já přitom stále smutně sleduji prázdnou oblohu bez dravců. Cestou zpět Michal s Honzou ještě fotí modráky, což já vypouštím a spíše se snažím vnímat co vše mixují do svého zpěvu.
https://ebird.org/checklist/S111858554
Slavík modráček (tundrový), foto: Jan Křemenák
Po návratu k autu zněl plán vyrazit už na jih, ale nakonec jsme se ještě dohodli naopak na další posun na sever, kde skončíme u jezera Inari nad Ivalem.
Náhodně vybírám ústí řeky podle satelitní mapy, a nacházím i pozorovatelnu. Hned po příjezdu na místo konečně zvedám hlavu a vidím káni rousnou, v nadšení hned na to objevujeme i první sýkory laponské.
Běžný pohled do tundry na severu Finska. Foto: Jan Křemenák
Samec káně rousné
Docházíme na pozorovatelnu, kde je opravdu nádherně. Překvapuje nás zde žluna šedá, podle eBirdu je náš záznam zde teprve druhý a jedná se téměř o nejsevernější hnízdiště v Evropě. Na obrovskou velikost jezera se to tu sice ptáky vyloženě nehemží, ale co chvíli se objevuje něco nového.
Jezero Inari
Překvapivá jsou zde pro nás i běžná pozorování, třeba poštolka hnízdící na miniaturním ostrůvku v jezeře. Lokalita je to zase nádherná, už jen cesta k pozorovatelně čistým březovým lesem se prostě neokouká. Okolí samotného jezera Inari mi velmi připomíná prostředí, ve kterém hnízdí naši rousňáci s vysílačkou daleko na Sibiři. Mají tu prostě krásně. Tuto lokalitu ze svého pohledu nakonec řadím na druhé nejhezčí místo během celé výpravy.
https://ebird.org/checklist/S111858379
Neklidná „Laponka“
Dvojice labutí, která vzbudila dohady o druhové určení – tohle však do pohledu stativákem nikdo nečekal 😊- labuť umělá
Vracíme se k autu, a já ještě trochu povzbuzuji k dalšímu přesunu na sever, a to k Utsjoki, ležící na hranici s Norskem. Je to ale další pěkný kus cesty, a tak už se opravdu otáčíme k jihu. Po chvíli střídám Honzu v řízení, a nějakou tu hodinku si zase užívám prázdných rovných cest já. Zajímavé bylo, že nakonec jsme za celou výpravu neměli na svědomí žádného ptáka, což teda zrovna mě během chvíle málem krátce po sobě ukončili u silnice neviditelní jikavci. Jinak dalším zajímavým poznatkem je, že oproti Česku zde ptáci kolem silnic potravu sbírají úplně minimálně…Odpoledne přijíždíme do Rovaniemi, kluci jdou do muzea a já jdu do obchodu koupit zase nějaký výborný brusinkový džus a procházím i místní moc hezký lesopark.
https://ebird.org/checklist/S111928769
Poté přejíždíme do Švédska, kde kousek za hranicemi u moře nocujeme
Ještě jeden pohled od jezera Inari…
Den devátý
Ráno lezu v 6:20 z auta a hned vidím 10 přeletujících potáplic, které bohužel hned mizí za stromy.
Stejně jako večer se ozývá z lesů jeřábek a my pomalu balíme. Krátce koukneme hned do nedalekého přístavu. Zde nic zajímavého nepotkáme, a tak jedeme zpět do Finska pokračovat v původním plánu. Přímo u hranic se ve městě Haparanda před nákupákem zastavujeme u krásné kolonie racků chechtavých, na tu navazují rackové malí a mezi nimi jsou rybáci obecní a ojedinělé páry dlouhoocasých. Občas mezi nimi pobíhají ústřičníci a vodouši rudonozí. Jsem mile překvapen, že na tak frekventovaném místě taková kolonie funguje v souhře s lidmi.
https://ebird.org/checklist/S111929447
Hnízdiště racků a rybáků, foto: Michal Kavka
Znovu zastavujeme na mořském pobřeží u městečka Siikajoenkylä, kde už jdeme plným lesem komárů. Na pobřeží značně fouká ale je teplo, dokonce takové že se vlní i vzduch nad mořem. Cestou míjíme kulíky písečné, doprovází nás rybáci dlouhoocasí, nacházíme tu dokonce 3 hnízda, na dvou jsou již snůšky. V zálivu je obrovské hejno 450 jeřábů, 3 kolihy velké a mnoho labutí zpěvných. Těch po přesunu na druhou stranu počítám 56 a poli jich pak za deště vidíme dalších 96. Překvapením nám je taky na pláži hejno 250 čírek. https://ebird.org/checklist/S111943394
Déšť se mění na opravdové provazy vody, a proto dnes vynecháme spaní v autě a ve stanech a domlouváme si chatku ve vesnici Vuolijoki. Před večerem přijíždíme a konečně zaslouženě odpočíváme.
Den desátý
Ráno vstáváme do větrného počasí, během cesty na první lokalitu občas prší. Po příjezdu na jezero Välikorpi chvíli koukáme, a postupně se autem přesouváme podél něj. Nad jezerem létají početní racci malí a na hladině pozorujeme mj. potáplici severní a morčáky malé. Kluci nakonec jdou na pozorovatelnu, ale mně se do hnusné vichřice nechce, a tak čekám v autě.
https://ebird.org/checklist/S112004544
Posouváme se na mokřad Nurmerjarvi, asi 15 km jižně od města Kärsämäki, opět fantastická mokřadní lokalita hostící hlavně zpěvanky, kolihy velké atd., včetně prvního nesnesitelného roje komárů. V zahrádce u chatky ještě fotíme pár hýla rudého. Michal nachází přímo u cesty hnízdo kolihy s vejci.
https://ebird.org/checklist/S112007496
Hýl rudý hnízdící před chatkou
Pak už míříme opět směr Helsinky, kde nocujeme. Na dobrou noc nám zpívá hýl rudý, slavík tmavý a přeletuje první finský doupňák.
Den jedenáctý
Hned ráno se přesouváme Helsinkami na naši poslední zastávku ve Finsku, Espoo – Laajalahti. Lokalita je překvapivě plná birderů, ale taky ptáků. Druhů je zde dost, po bahnech chodí několik rodin bernešek bělolících, odpočívají tu rybáci velkozobí, občas vidíme racky mořské a různé druhy kachen. Zpívají nám opět slavící tmaví a hýl rudý.
https://ebird.org/checklist/S112078913
Po opuštění této lokality míříme na trajekt, stejně jako včera je počasí horší a často prší. Z trajektu opět koukáme na moře a ostrůvky, kluci mizí po chvíli do tepla, ale mně je množství lidí proti srsti, a tak si kupuji akorát RedBull a jdu zase rychle zpět ven kde jsem zcela sám.
Racek žlutonohý z trajektu v Helsinkách
Moře je daleko od pevniny opravdu mrtvé, pouze výjimečně přeletí v dálce racek nebo kormorán velký. V Tallinu už je počasí lepší. Rychle se snažíme prokousat městem ať jsme zase v terénu. Volíme Matsalu NP, kde nám opravdu padá huba. Na moře navazují podmáčené louky s pasoucím se skotem a rozkvetlými vstavači vojenskými. Všude běhá nespočet kuřat čejky, hnízdí tenkozobci, vodouši rudonozí, kulíci píseční a potkáváme i skupinu ústřičníků. Nad hlavou nám poletují dva rybáci malí, o chvíli později rybák severní. Počítám min. 177 rybáků obecných. Trochu zdejší nadšení pokazil jen toulající-se pes, který jako by cíleně hledal v louce kuřata bahňáků, což jsem se mu prakticky pokusil „rozmluvit“.
https://ebird.org/checklist/S112100293
Vodouš rudonohý, foto: Jan Křemenák
Za hodinku a něco máme i přes odpoledne 56 druhů a spokojení s myšlenkami budoucí výpravy do Estonska míříme zase blíže domovu, jedeme až do večera, a nocujeme u severní hranice Litvy. Společně s komáry chystáme spaní, ti se na nás už moc těší. Na náhodně zvoleném místě u lesa toká sluka, z lesa se ozývá puštík a z louky křepelka.
Den dvanáctý
Ráno za slunečného počasí jedeme na poslední lokalitu naší výpravy – tou je rezervace Žuvintas. Na pohled opravdu moc hezké místo, lokalita je ale obrovská, a ptáci jsou zde dost rozházení. Určitě by stála za návštěvu uprostřed migrace. Ale i teď je tu rozhodně na co koukat, mimo jediné potápky černokrké za výpravu stojí za zmínku bukač, pak už tak trochu klasicky hýl rudý, moudivláčci a rybáci černí.
https://ebird.org/checklist/S112372483
Žuvintas
Při odjezdu je tu už poměrně velké teplo. Startujeme a následuje už jen cesta domů.
Tu s krátkou pauzou ve Varšavě zvládáme víceméně na jeden zátah, a kolem 19:30 jsme v Olomouci, o něco později pak zbytek výpravy v Kutné Hoře. Tachometr ukazuje 6581 km za výpravu a v nás zůstávají silné zážitky.
Z několika postřehů bych určitě rád upozornil na přítomnost radarů kolem silnic, které se občas vyskytovaly opravdu „na husto“, často i za každou cedulí na snížení rychlosti.
Trochu zklamání byla kvalita některých cest, přes které nás i často tahala navigace – většinou šlo o hrubější „štěrkovky“ nebo děravé „pískové“ cesty.
Celé výprava stála dohromady cca 27 tisíc (19 nafta) a po rozpočítání to dělalo cca 9 tisíc na osobu, což za takový výlet rozhodně není nic strašného.
Po návratu nakonec zjišťujeme, že jsme pozorovali celkem 189 druhů. Naše výprava však v tomto směru byla poměrně netypická – místo snažení o maximum viděných druhů jsme se zaměřili více na poznání lokalit předem vybraných, nebo náhodně nalezených, což vlastně celou výpravu naladilo na klidnou vlnu bez zbytečného pocitu se za něčím hnát. Asi nejvtipnější v tomto ohledu bylo projetí kolem známé lokality modrušky tajgové, která s námi vůbec nehnula.
Trip report: https://ebird.org/tripreport/74799
Ondřej Boháč