Úvod:
Stejně jako jsem loni vyrazil počátkem února s T. Oplockým na krátký výlet do Dánska, i v letošním roce jsme chtěli něco podobného zopakovat. Mělo se opět jednat o několikadenní lehkou výpravu „na oddech“ před hnízdní sezonou. Nápadů bylo mnoho, dlouho to vypadalo že vyrazíme do irského Dublinu (na zimující bahňáky). Na začátku nového roku si sedáme ke stolu a začínáme reálně plánovat.
Napadlo mě letět opět do Kodaně, a pokusit se nějak dostat na známou ornitologickou lokalitu Falsterbo ve Švédsku, což k našemu překvapení není nic až tak těžkého, a tak od jiných plánů zcela upouštíme a soustředíme se už jen na tento nápad.
Jelikož já ani Tom nejsme zrovna schopně mluvící angličtináři, chceme někoho třetího do party, kdo za nás bude mluvit, loňské Dánsko jsme sice zvládli, ale bude to rozhodně pohodlnější. I co se týká celkových nákladů. Nakonec jsme tedy přidali Tomovu přítelkyni.
Výprava:
Letenky do Kodaně a zpět sháníme z Vídně (podstatně levněji než z Prahy) tam i zpět za 2.200 Kč, ubytování nebyl příliš problém sehnat, hotel jsme nechtěli a tzv. letní domek byl ideálním řešením (https://www.booking.com/hotel/se/falsterbo-camping-resort.cs.html) ubytování na tři noci stálo za jednoho necelé 2 tisíce. Mimo to nás čekalo zjistit spoje. Přímo z letiště v Kodani jezdí velmi často vlak do švédského Malmö. Cesta trvá asi 25 minut, jízdenka za tři lidi s celkem významnou skupinovou slevou stála cca 650 kč. Z Malmö, konkrétně zastávky Hyllie nám jede autobus přímo na Falsterbo. Cesta trvá 50 minut, cena za 3 osoby 420 kč. Autobusy jezdí pravidelně ráno, a odpoledne. Mezi 9-14 h. ale náš spoj nejezdí ani jedním směrem.
Ptáci:
Co se týká ptáků, před výpravou zjišťujeme, co zde touto dobou bývá, a celkově to na nás dělá dobrý dojem, víc nás tak nezajímá, nesledujeme přítomnost rarit ani kde konkrétně máme jaké druhy hledat.
Lokalita Falsterbo:
Kdyby někdo nevěděl, o kterou lokalitu se jedná – Falsterbo leží na jihozápadě Švédska, tvoří jej relativně malý poloostrov. Zdejší lokalita je podobně jako jiné cípy vystupující do moře (Skegen, Hel atd.) významná zejména pro migrující ptáky. Ptáci letící z tohoto místa přelétají přes moře 25 km do Dánska. Na podzim zde dlouhodobě probíhá systematické sledování migrace, různé odchytové akce atd. Hned po Ottenby ležící na ostrově Öland je Falsterbo druhově nejpestřejší lokalita ve Švédsku (nejlepší hotspot má 282 druhů: https://ebird.org/hotspot/L4947936?yr=all&m=&rank=mrec )
Den 1 (0)
Jelikož letíme z Vídně, odkud naše startovací pozice z Olomouce nabízí jen několik nočních spojů na letadlo v 8:15 a protože nám naší laxností všechny spoje vyprodali, musíme hned na úvod řešit, jak se do Vídně dostaneme. Autem se mi nechce, a tak zkoušíme uprosit Lucku Rubáčovou o nocleh v Bratislavě. Ta nám ochotně vychází vstříc. V pondělí 6.3. večer tak vlakem dojíždíme do Bratislavy.
Den 1
…Odtud pak jedeme ve 4 ráno do Vídně, kde jsme po páté ráno. V 8:15 vzlétáme do Kodaně.
Už několik dní před tímto dnem je celkem jasné, že zažijeme celkem drsnou vichřici. Vše vychází podle plánu a dle očekávání před přistáním prožíváme celkem slušnou „houpačku“ v podobě turbulencí. Letadlo kvůli větru dokonce i musí změnit směr při přistání, a tak jsme se nad Švédskem ocitli vlastně dřív než v Dánsku. Ale celá tato situace rozhodně nebyla nic hororového.
Po přistání procházíme nekonečně dlouhé letiště, kupujeme lístky na vlak a míříme do podzemí. Bus na Falsterbo nám jede až před 15 h., takže máme několik hodin času a s těžkými bágly trošku poznáváme třetí největší švédské město Malmö. Vítr je zde opravdu drsný, navíc zde v noci na zdejší poměry celkem dost sněžilo, a trochu toho sněhu ještě zůstává i pro nás (díky převažujícímu západnímu proudění zde v zimě skoro nesněží, ale prší). Moc dlouho nás to nebaví, a vracíme se na nádraží kde jsme si vyhlédli hned po příjezdu Pizzu – ta zde chutná opravdu skvěle. Nakonec se vracíme vlakem o 2 zastávky zpět, do Hyllie, odkud nám už jede autobus. Na poslední chvíli zjišťujeme, že je zde ale autobusových zastávek asi 15 a my nevíme, ze které nám to vlastně jede. Nakonec ji ale nacházíme a po pár přehodnoceních míříme k ní. V tu chvíli jsme mezi ulicemi vlezli do proudu neskutečného větru, proti kterému bylo téměř nemožné jít, paní s kočárkem vedle šla náhle pozadu s větrem, mladíkovi zase odlétá čepice přes půlku ulice pryč. Shodujeme se, že takový vítr zažíváme poprvé. Vítr zde dle všeho foukal až 100 km/h.
Na poslední chvíli se dostáváme k autobusu. Po cestě vidíme mimo běžných druhů první bernešku velkou, a na pobřeží taky ústřičníky a vodouše rudonohého
Po příjezdu to máme asi 10 minut pěšky k ubytování, domek je na kód, což je sice fajn, ale je jich tady asi 30 a my nemáme číslo, o který jde. Telefonní číslo na recepci je nedostupné, pověřená osoba přestala reagovat na sms i volání. Už docela naštvaní tedy začínáme zkoušet kód každý u jiného domku. Máme štěstí, hned u prvního, co zkusím já kód sedí a jdeme se ubytovat. Při západu slunce za hustých sněhových přeháněk a velmi silného větru jdeme alespoň na nejbližší pláž, ale logicky už nic moc nevidíme.
Den 2
V noci pokračoval vítr, který hýbal i s naším domkem, nad ránem začal slábnout. Dle předpovědi jsme věděli, že nemá ještě cenu spěchat, vyrážíme ven tak až v 9 h. do jasné oblohy, vítr každou půl hodinou slábne.
Náš plán zní obejít první část poloostrova podél moře, rozmýšlím to tak, abychom měli slunce v zádech. Na moři už jsou vidět morčáci prostřední a po pár metrech vidíme první skupinu konopek žlutozobých, a na moři prvního racka mořského. První asi 3 km toho z ptáků vidíme celkem málo, ale přibývá konopek, a nakonec i dalších druhů. V hlavním cípu, kde leží i nejlepší hotspot ptáků už přibývá výrazněji, na „druhé straně“ moře kde fouká směrem ke břehu už vidíme taky početněji (a blíže) skupiny kajek, turpanů černých, hejna hvízdáků a na sousedním jezeru asi 2,5 tisíce chocholaček.
Na pláži odpočívají čírky obecné, jednotliví ústřičníci a osamocený kulík písečný. Celkem mě baví koukat do dálky na moře, Seawatching s binokulárem je sice trochu směšný ale i tak nacházím v dálce třeba potápky roháče a jedinou rudokrkou výpravy. U konopek žlutozobých brzy svítí počet 170 ex. Vítr téměř utichá, obloha je stále jasná, takže počasí úplně dokonalé. Snažíme se proto sledovat i oblohu, ale v našich polích holt nejsme 😊 vykoukáváme jen orla mořského a přeletující doupňáky. Později si všímáme i prvních hoholek, není jich moc, ale i tak mi připomínají po 6 letech jejich sympatický hlas při toku.
Z pláže občas nakoukneme i vedle na jezera, kde pro změnu plave pár labutí a je zde několik ústřičníků. Na moři si Tom všímá tří tuleňů. Mimo pár jednotlivců potkáváme minimum lidí, všichni mile zdraví. Přicházíme k malému přístavu, jelikož si Tom s Verčou občas vyznávají lásku jsem většinou o pár kroků napřed. Jdeme k majáku, kde plave blízko skupina asi 20 kajek, rád bych si je vyfotil, než odplují zase dál. Jsou celkem v klidu, koukám do hledáčku a chystám se na první fotku, když mě střelí do oka podivné barvy – KAJKA KRÁLOVSKÁ! Okamžitě řvu na Toma, který mi pochopitelně nevěří, a já sobě moc sobě taky ne, protože pták záhy mizí (pod vodou) ale stihl jsem ji vyfotit a ověřuji si, že se mi to nezdálo. Kajka je pod vodou dobře půl minuty a nervozita u Toma roste, nakonec se ale rozhodla, že dnes se ještě neutopí a vyplouvá. Užíváme si ji dlouho v krásném světle, cca na 50 metrů. Říkáme si, že to tady asi moc běžné není, neznale zjišťujeme, že se zde jedná o dost mimořádné pozorování. Sice záhy koukáme, že je zde již delší dobu, ale nejbližší kajka královská je dle ebirdu současně až v Británii a další za západní straně Norska!
V přístavu si ještě užíváme krotkého samce morčáka prostředního a přes městečko se vracíme pomalu zpět. Ještě před tím ale nakupujeme v marketu, kde jme nadšení z množství potravin, sladkostí, brusinkových džusů, kompotů atd. po konzumaci nemáme chuť se do našich obchodů už nikdy vrátit! Z obchodu jdeme přes nádherný lesopark, potkáváme 0 lidí, je zde úplně neskutečný klid, který později doplňuje jen nesmělý zpěv cvrčal.
Přicházíme zpět do kempu, na trávnících se „pase“ asi 50 cvrčal, zastavujeme se u nich minimálně na 20 minut. Mezi domky se konečně ukazuje krátce hezky i králík divoký, kteří zde žijí po celém Falsterbu bez toho, aby to někomu vadilo. Z chození po písku jsme celkem značně unavení, až do večera jen povídáme a sdílíme dojmy z prvního dne. Mně to večer ještě nedá, a kolem 22 h. se jdu na chvíli projít na pláž. Za svitu měsíce je krásně vidět, ale mimo neurčený flight call nějakého ptáka není nic slyšet, a protože je dost chladno, vracím se brzy do postele.
Den 3
Ráno vstáváme dřív, po jasné noci bychom třeba mohli vidět i nějaký lehký jarní tah, ale nakonec se dostáváme ven jen o hodinku dřív. Dnes navíc začínáme lesem, kterým jsme se včera vraceli.
Potkáváme množství střízlíků a červenek, Tom si poprvé má možnost trochu užít zpěv jikavce. Stále marně čekáme na brkoslavy, kteří v jižním Švédsku v úvodu zimy byli poměrně početně. Na to, kolik je tu žlutozobek nepotkáváme třeba ani žádnou čečetku. Přicházíme na lokalitu Falsterbonäset--Hamnvägen area, zde jsme už včera zpovzdálí sledovali hejna bernešek. Máme štěstí, koná se velký přílet, a situace vypadá trochu jinak než v Česku. Je to tady 100% berneška bělolící, husa žádná. Hejna letí blízko a celkem v rozumných počtech, a tak je poctivě počítáme všichni tři. Nakonec to je 3469 bernešek.
Pokračujeme z místa, kde jsme včera skončili do nejsevernějšího dostupného bodu poloostrova, jdeme opět převážně po pláži. Znovu nacházíme celkem bez problému kajku královskou, prolétají tři kulíci píseční. Když už to dál kvůli průlivu nejde, počítáme vzdálené ptáky, kde se nachází hlavně husice liščí (77 ex.) ale realita je mnohem vyšší. Všímám si první kolihy velké, sedí zde 82 ústřičníků a opět větší hejno žlutozobek, které jsou dnes celkem krotké.
Slunečné počasí začíná doplňovat studený vítr, ale to alespoň dostává na oblohu luňáka červeného a také orla mořského. Vracíme se kus zpět a jdeme se projít mezi pastviny. Ty úplně zavání kulíky, ale vidíme jen čejky, občas trochu vtipně doplněné ústřičníky. Tom si pak konečně všímá šesti kulíků zlatých, a od té doby jich vidíme v letu stále více, až nakonec 71 ex. Že dnes přeci jen nějaký pohyb už je dokazují jeřábi, v menších skupinách je pozorujeme celé dopoledne. Přidávají se konečně i dvě káně, krahujec a dva orli mořští. Tom pak v dálce zjišťuje i prvního a posledního pilicha výpravy.
Nad mořem letící hejno samců kajek se nakonec mění v očekávané tenkozobce. Z malé mokřinky v louce se zvedá bekasina. Na moři vidíme také už slušný počet ostralek (167) které doplňují opět hvízdáci a asi 1500 kachen divokých. Z luk často vyletují lindušky, ale proti loňskému Dánsku žádná skalní není. V borovicích pak chvíli sledujeme menší hejno jikavců.
Vracíme se do městečka, opět nakupujeme a vracíme se přes náš nově oblíbený lesopark bez lidí. Březo-borovicový les s malým potůčkem nás už včera přiměl k diskusi o sluce. Naše předpoklady jsou dnes naplněny a po silnějším kroku vzlétá asi 5 metrů od cesty sluka. Vracíme se dnes asi o hodinku dříve, ale chvíle světla ještě využíváme k pozorování ušatých sousedů, kteří ze mě mají při snaze o dokumentaci vyloženě srandu. Za šera ještě vyráží Tomáš s Věrčou na romantickou procházku (bez ptáků).
Den 4
Ráno jdeme projít ještě jednu část poloostrova, počasí má být už horší, a vítr je opět dost nepříjemný, což nás brzo donutí změnit směr a jít zase po větru. Ještě před tím ale vidíme poprvé morčáky malé, kopřivky a společností na chvíli zamíchá rychlý přelet sokola. Dál se nic zvláštního neděje. Na moři dnes skoro nic není, Verča se později odpojuje a vrací se trochu si odpočinout. Já s Tomem začínám věnovat pozornost dunám, zde brzo zjišťujeme sílu přírody a to, jak to mají ptáci na moři těžké – nacházím hned 2 starší torza těl pěvců, dále jednotlivá pera z káně rousné a velkou spoustu peří z luňáka roztahané na asi 100 metrech. Všechno přisuzujeme vyčerpání nebo utopením v moři. Postupně přecházíme do úzkého pásu lesa a v závětří se snažíme vykoukat ještě místní pěvce, kterých tu co do druhové pestrosti moc není.
Po návratu balíme a chystáme se na cestu zpět. Cestou na autobus se Falsterbo loučí kvalitně pozorováním křivek velkých. Z autobusu nás tentokrát nejvíce rozhodí množství bažantů.
Máme ještě čas, v Malmö odkládáme zavazadla a jdeme si projít město, Tom nás přivádí do parku, kde pozorujeme slípky zelenonohé, jinak toho z ptáků už logicky moc nemáme, čas se pomalu krátí, a tak se vracíme zpět na nádraží a přesouváme se vlakem opět na letiště. Vlaky zde jezdí až 200 km/h, což je, co se týká cestování pro nás příjemná novinka. O dost smutnější jsou „červená razítka“ po ptácích, které se bohužel objevují na každém druhém vlaku.
Na letišti nás check-inu dlouho zdržuje řada jiných cestujících a čas se celkem nesympaticky krátí, problém byl nakonec i u nás, ale šlo spíše o menší nezkušenost personálu. Už však docela na poslední chvíli běžíme po odbavení k letadlu, ale nakonec tady stejně ještě 20 minut čekáme.
Co by to bylo za let, kdybychom nepřistávali zrovna do přechodu silné studené fronty doprovázené dalším velmi silným větrem. A tak si ještě možná o něco zábavnější přistání užíváme i na zpáteční cestě.
Díky Verči máme odvoz přímo z letiště až do Prostějova, kde přespávám u Toma a ráno pokračuji konečně domů taky.
Trip report: https://ebird.org/tripreport/112989
Video 1: https://www.youtube.com/watch?v=4DHMEwdKTNY
Video 2: https://www.youtube.com/watch?v=BuKsB7vjZX4
Dojmy z výpravy
Většinou na čistě ptačích výpravách, kde se většinou dost míjí civilizace si jen těžko dělám názor o tom, jaký je zde asi život. Tato výprava ale byla zajímavá i v tomto směru, a hezky jsme poznali proč je Švédsko úrovní tam, kde je.
Neskutečná efektivita všeho – nákup jízdenek, dálkové vlaky bez minutového zpoždění, kvalitní nepředražená restaurace hned na nádraží, velmi pěkné dopravní prostředky. Lidi zde respektují, co mají, a je to vidět na každém kroku. Obchody s potravinami – mimo neskutečného výběru všeho je zde vše ve větších baleních, ne nijak výrazně dražší, a hlavně mimořádně kvalitní. Pečivo vydrží několik dní velmi čerstvé. Co se nám nelíbilo, tak hlavně na Falsterbu skleněné plochy bez ochrany proti nárazům, pod jednou jsme hned našli cvrčalu a v době tahu si to tady ani nechci představit. Jinak moc není co vytknout.
Nezbývá tak než doporučit jak Falsterbo, tak Švédsko. Lokalitu rozhodně bude lepší navštívit v říjnu, ale jelikož pro nás ždímání maxima na výpravě nebývá prioritou, za nás mohu doporučit klidně i brzké jaro.
Ondřej Boháč