Fotografování ptáků (hlavní cíl: mandelík hajní, ťuhýk menší, poštolka rudonohá, volavka rusohlavá a volavka vlasatá)
Den: 0. NEDĚLE 20. 8. 2023
Nedělní ráno, Robert přijíždí ze Sokolovska v domluvený čas, překládáme jeho věci do Yetiho, poslední kontrola a chvilku před sedmou vyrážíme směr Maďarsko, Fülöpháza, Balászpuszta. Čeká nás necelých 800 km. Cesta na Slovensko utekla jak voda a v 10:50 hodin obědváme v motelu M u Malacek, česnečka a svíčková byly znamenité, jedeme dál. Jízda po maďarské dálnici je bez problému a tak okolo 14:50 hodin sjíždíme na sjezdu 53 z dálnice ve směru na Örkény. Před vesnicí Taborfalva zaznamenáváme prvního mandelíka sedícího na drátech vedoucí přes posekanou louku. Zajíždíme na cestu a zjišťujeme další dva mandelíky. Všichni jsou mimo fotografickou vzdálenost, přesto se o to ke vší zbytečnosti pokoušíme. Stojíme na cestě, jsme nadšení a vymýšlíme co dál. Všímáme si nádherného bažantího kohouta, jak se travou blíží k našemu autu, aby se vzápětí zastavil a vystavil se v plné kráse při odpoledním sluníčku. Mačkáme spouště a radujeme se z prvního úlovku.
S mandelíky jsme nevymysleli nic, ti si v klidu sletovali z drátů na louku za hmyzem a každým vzletem zpět se od nás pomalu, ale jistě vzdalovali. Jedeme dál, projíždíme obcí Lajosmizse po silnici 5211 směrem k obci Kerekegyháza. Nejedeme rychle, rozhlížíme se po kraji, když si v jednom místě všímám mandelíka sedícího na nějaké rostlině, nízko nad lučním porostem, kousek vedle silnice. Pokračuji v cestě, ale o 100 metrů dál otáčím auto, Robert si připravuje foťák a jedeme zpátky. Mandelík sedí na svém místě a v okamžiku kdy má Robert zaměřeno odlétá. Ale ne sám, z louky se zvedají další 3 – 4 mandelíci, aby vzápětí usedli na nedalekých drátech poblíž budovy, na které je nápis MUZEUM (nevím čeho). Pomalu přijíždíme pod sedící mandelíky a oba z auta fotíme. Jsme nadšení, vždyť do cíle naší cesty ještě chybí nějakých 15 km. S rozhodnutím, že se sem zítra odpoledne vrátíme, otáčíme auto. Při otáčení si všímáme sysla, který za malou chvilku mizí ve své noře. Nemáme šanci ho vyfotit.
Příjezd na ubytování máme domluven na 19.hodinu, proto lokalitu opouštíme a míříme k penzionu.
P o z o r o v á n í :
- 7 – 8 x mandelík hajní
- 2x poštolka obecná
- 5x hrdlička divoká
- 6x straka obecná (mladí ptáci)
Den: 1. PONDĚLÍ 21. 8. 2023 max. teplota: 34,5°C
Dnešním cílem je jezero Kolon, máme načtené dvě stezky. Vyjíždíme po silnici 5214 směrem na obec Szabadszállas (dále ,,Šabadaba“, lépe se nám do vyslovuje), kde kupujeme nezbytné zásoby pití. Na konci obce Soltszetimre najíždíme okolo benzínové pumpy na cestu vedoucí k jezeru. Po ujetí několika málo stovek metrů naší pozornost upoutává cedule, jejíž obsah nám překladač oznamuje, že ,,Z DŮVODU ZÁVODŮ CESTA UZAVŘENA“. Kousek opodál vede cesta, která je označena KOLON.TÓ, tak jedeme. Zpočátku to vypadá nadějně, všímáme si několika žluv hajních a spousty vlh pestrých. Cesta je zarostlá čím dál víc až nakonec zastavuji a otáčím auto, vracíme se na rozcestí. Je pondělí, a tak ceduli zakazující vjezd bereme tak, že ji někdo po víkendu ještě neodstranil, zkoušíme to. Cesta je však uzavřena stavením a zavřenou bránou.
Zkoušíme to ještě z druhé strany, od obce Iszák. U sportoviště necháváme auto a vyrážíme po písčité cestě. Vedro nabírá na obrátkách. Cestou nás míjí několik aut. Protože se na mapě objevují symboly připomínající pozorovatelny nedaleko rákosin, ale ještě hodně daleko před námi, vracím se pro auto a přibližuji se k pozorovatelnám autem. Asi po dvou kilometrech odstavuji auto a docházím k pozorovatelně, která však není pozorovatelnou, ale přístřeškem pro turisty, daleko od rákosu. Trochu zklamán volám Robertovi, scházíme se a odjíždíme se podívat na vody v okolí obce Dunatététlen.
Trasu začínáme nájezdem na rozbitou a frekventovanou silnici 52, ve směru na Járaspusztu si všímáme rozsáhlých mokřadů po pravé, později i po levé straně. Spojovací silnicí 5305 najíždíme na silnici 53 a na vhodném místě pro zastavení necháváme stát auto a vpravo cestou odcházíme mezi vody nebo vyprahlé pánve vyschlých mokřadů. Dalekohledem se snažíme zjistit druhy obývající jezírka, která jsou od nás poměrně vzdálená. Na jednom z bližších jezírek počítáme pisily, čejky, vodouše bahenní. Vzhledem k tomu, že se v dáli před námi objevují další jezírka, rozcházíme se, Robert ve snaze vyfotit volavku červenou, kterou jsme z dálky zahlédli, pokračuje dál a já věnuji pozornost nedalekému statku s rozsáhlou zahradou, vše je pečlivě oploceno. Mezi stromy se vyjímá obrovská osika, která je v dolní části pozemku. V jednu chvíli moji pozornost upoutává kolotoč dokola kroužících ptáků, jejich počet odhaduji 15+. Zanedlouho všichni mizí uprostřed koruny vysoké osiky. Jedná se o poštolky rudonohé. Šance fotit je mizivá.
Dostavuje se hlad a rádi bychom zasedli v krytu na místě, kde jsme včera viděli poměrně dost mandelíků. Nasedáme do auta a v Šabadaba si dáváme vynikající, trochu pozdní oběd.
Odstavujeme auto u Muzea a rozhodujeme se, kde si postavíme kryty. Už včera jsem si všiml maličké mizerné hruštičky uprostřed asi metr vysoké nespasené trávy. Kolem dokola posekané louky. Nad loukami na drátech 2 mandelíci, kteří si co chvíli slétávají na louku pro potravu. Lákavé místo, přesto se rozhoduji a sázím ,,na jednu kartu“, usedám do krytu před vysokou tůji, přímo proti té nízké hruštičce.
První přilétl ťuhýk obecný, následoval přílet bramborníčka černohlavého. Okénkem sleduji, že se ti dva mandelíci začali honit, prudce letí směrem ke mně, jeden usedá na dráty nade mnou, druhý na místo, kde jsem si ho přál. Paráda. Můj OM 1 ukládá fotku za fotkou.
P o z o r o v á n í :
- 100+ havran polní a kavka obecná
- 30+ vlha pestrá
- 15x mandelík hajní (za celý den)
- 7x pisila čáponová
- 3x vodouš šedý
- 3x kulík říční
- 20+ čejka chocholatá
- 15+ poštolka rudonohá
- 1x kolpík bílý
- 4x žluva hajní
- 2x bramborníček černohlavý
Den 2. ÚTERÝ 22. 8. 2023 max. teplota 36°C
Dnešním cílem je focení včera objevených poštolek rudonohých. Cesta je v popisu prvního dne. Dnes si všímáme pisil čáponohých vpravo od spojovací silnice 5305. Brouzdají v lučním mokřadu, je jich asi 5, možná 6. Trpělivost dochází osmi čírkám, které jsme neviděli, odlétají. Zanedlouho se vznesla i volavka červená, která byla ukryta ve vyšším rákosovém porostu.
Za krátkou chvíli již obcházíme statek a hledáme si místo. Zůstávám v nižších partiích s výhledem na několik suchých vrcholových větví místních stromů. Robert statek obchází z druhé strany. Stojím v příjemném stinném místě, avšak za 1 a ½ hodiny si žádná z poletujících poštolek nevybrala větev na sezení, na kterou mám výhled. Odcházím směrem za Robertem, který se krčí za stativem u plotu, kryt nízkým akátem. Jdu k němu a ulehám do trávy pod strom. Na stromy přilétají poštolky v jakýchsi intervalech a porůznu usedají. Snažíme se fotit, ačkoliv je vzdálenost poměrně velká, nějakých 60 – 70 metrů. Na stromech je zavěšený větší počet budek, velikostí vhodných pro poštolky. Důvod jejich přítomnosti je zřejmý.
Robert mi sděluje, že na keři za námi zahlédl ťuhýka menšího. Zanedlouho ťuhýk opravdu přilétá, krátce usedá na keř a přelétává přímo na akát, pod kterým nacházíme. Fotit se nedá, neradi bychom ho vyplašili. Opět přeletuje, tentokrát do zahrady na malý stromek, doprostřed korunky. Téměř není vidět, ale pokoušíme se fotit. Sedí chvilku a přelétá na betonový sloupek oplocení, nějakých 30 m od nás, minutu nebo dvě se zdržuje a opět se přemísťuje na keř za nás, sice proti obloze, ale usedá na špičku. Nechal nás udělat několik záběrů a letí ke vzdálenému remízku.
Balíme, scházíme dolů k cestě, když si všímáme volavky červené, která vylétla z krytu rákosu, neletí daleko a zapadá opět do vysokého porostu. Slyšíme křik orlů mořských, zvedáme oči k obloze, kde vidíme kroužit dva, i přes velkou výšku svítí jejich bílé rýdováky. Zaznamenáváme průlet tenkozobce opačného a kolpíka bílého.
Na pozdní oběd zajíždíme do rybářského areálu Akastztói Halászcsárda, dáváme si vynikajícího candáta. Radíme se a vyjíždíme na mokřad podél silnice 52 za místo Járaspuszta. Poblíž břehu se sluncem v zádech stavíme s Robertem kryty, jsme asi 100 m od sebe, usedáme. Zjišťujeme, že se voda táhne mnohem dál, než bylo vidět ze silnice. První, kteří se vrací na svá místa po našem příchodu jsou pisily, na úseku přede mnou, se jich pohybuje 6 – 8. přilétají vodouši bahenní a o kus dál usedají vodouši šedí, z kachen dominují čírky obecné, na druhém břehu se objevuje bakasina otavní. Robert dalekohledem objevil vodouše tmavé a hvízdáka euroasijského.
P o z o r o v á n í :
- 15+ poštolka rudonohá
- 1 x ťuhýk menší
- 2 x volavka červená
- 1 x tenkozobec opačný
- 100 + vlha pestrá
- 2 x orel mořský
- 20+ pisila čáponohá
- 8 x vodouš bahenní
- 2 x vodouš šedý
- 2 x vodouš tmavý
- 1 x hvízdák euroasijský
- 15 x volavka bílá
- 2x volavka stříbřitá
Den 3. STŘEDA 23. 8. 2023 max. teplota 36°C
Robert stále touží po červené volavce a já mám v plánu projít si naučnou stezku na Bódí Szék. Vyjíždíme v 7:45 a po ujetí několika metrů zastavuji, stahuji boční okénko a Robert fotí mandelíky, kteří vylétli z porostu neveliké louky, aby si sedli na sloupky ohradníku. Pořizuje slušné fotky, bez drátů. Po cestě na příjemné silnici 5214 směrem na Šabadaba kontrolujeme, zda již známí mandelíci sedí na svých místech, na drátech, je jich asi 7.
Rozcházíme se na obě strany, Robert jde na mokřady za svou volavkou, já přejíždím silnici (53) asi po 200 m parkuji na místě k tomu určeném a nastupuji na stezku. Na stezce je několik informačních tabulí, na kterých objevuji fotografie dropa velkého a dytíka úhorního. Zanedlouho docházím ke středně velké vodě, která se na druhé straně bělá velkým počtem racků různé velikosti. Netroufám si určit jejich druh. Prolétá rybák obecný, na břehu se pokyvuje pisík, je slyšet nádherné pískání vodoušů šedých, po chvilce je objevuji a v letu fotím. Na konci vody brouzdá u břehu pět vodoušů bahenních.
Nad hlavou v jednom kuse přelétají formace husí velkých a někdy i běločelých. Vracejí se z noční pastvy a zapadají na vodu kamsi daleko přede mnou. Procházím po dlouhých dřevěných lávkách, místy nad vlhkým bahnitým dnem, místy nad vyschlou pánví po mělké vodě. O kus dál se tyčí rozhledna, na kterou za chvíli usedám a na její podlahu nechám kapat můj pot, vedro je docela úmorné. Z vyhlídky je vidět na vodu kam přistávají hejna hus. Na mysl se mi vkrádá myšlenka na to, jaké to tady musí být na jaře. Vracím se prakticky po stejné trase, na jednom úseku dřevěného chodníku stojí bělořit šedý a z mokrých bahnin vyletují slavíci modráčci, aby vzápětí zmizeli v rákosu.
Robert se vrací bez volavky, odjíždíme do Šabadaba na oběd a pak se vracíme na včerejší vodu k Járazpustě, jen usedáme poněkud výše, severněji.
P o z o r o v á n í :
- 7+ mandelík hajní
- 1 x bělořit šedý
- 3 x slavík modráček
- 1 x břehouš černoocasý
- 5 x vodouš tmavý
- + ostatní v textu
Den 4. ČTVRTEK 24. 8. 2023 max. teplota 37,5°C
Plníme večerní rozhodnutí a jedeme směr Apaj, vody Urböpusztai Halasto, vstříc nepříliš šťastnému rozhodnutí a velmi pravděpodobnému omylu.
V Šabadaba musíme natankovat, tahle věc se mění v příjemnou záležitost díky sympatické pumpařce. Jedeme ve směru na Kunszentmiklós a Kunpesér a Bugyi, kde v blízkosti silnice 5206 objevujeme vyhlídkovou věž, stavíme u ní. Věž byla postavena v rámci programu Natura 2000 a tak jak jsme si mysleli, měla by sloužit k pozorování dropů velkých, neboť největší populace dropů v Maďarsku, by se měla vyskytovat právě v této oblasti. Jenomže, tak jak jsem někde četl, kdosi napsal, že v době zrání slunečnic a kukuřice, je šance vidět dropa téměř nulová. Asi ano, možná, snad proto mi opět cinkla v hlavě myšlenka, jak by tomu bylo na jaře.
Dojeli jsme k vodám, domlouváme se a každý jdeme nějakým směrem tak, abychom se setkali na vyhlídkové věži uprostřed. Nastalá dlouhá cesta v úmorném vedru, kde se ani fotit moc nedá, vzduch se vlní a také není moc co fotit. Trochu optimizmu vnáší rodinka sýkořic vousatých, která shání potravu na vlhkém dně rákosin. Na veliké vzdálenosti lze vidět letící skupinu kvakošů nočních, několik motáků pochopů, dvou orlů mořských, samozřejmě kachen divokých, lysek černých a husí, rodinky slípek zelenonohých vždy v blízkosti břehu. Výsledek se nevyrovnává námaze. Po telefonu se domlouváme s Robertem na času odjezdu, jdu směrem k autu. Trápí mě špatné svědomí, že jsme v lokalitě Apaj, měli navtšívit rákosiny na druhé straně lokality a tuhle výpravu se tam již nedostanem.
Radost mi vrací setkání s černým skotem, který připomíná bůvoly a také nadšené vyprávění Roberta o tom, jak vyfotil sedícího orlovce. Odjíždím s myšlenkou, že se sem někdy vrátím (zase cinklo jaro) a na Apaj půjdu z druhé strany.
P o z o r o v á n í : popsáno v textu
Den 5. PÁTEK 25. 8. 2023 max. teplota 37,5°C
Program na dnešní poslední den v Maďarsku byl zvolen již včera v podvečer ve venkovním bazénu našeho ubytovacího zařízení. Rád bych dnešek věnoval opětovnému focení poštolek rudonohých na již uvedeném statku. Robert to vítá s nadšením, neboť se vydá do mokřadů za statkem a bude se moci pokoušet o focení volavky červené. Před objektiv M. Zuiko Digital ED 150 – 400 mm f/4,5 TC1,25x IS PRO nasazuji konvertor Olympus MC-14 1,4x.
Po příjezdu za statek jdeme každý svým směrem, ulehám pod známý akát a okolo sebe rozvěšuji maskovací sítě, a to nejen z důvodu maskování, ale i stínu. Poštolky jsou hodnou chvíli někde pryč, ale pak začínají nalétávat a posedávat na stromech. Fotím, jak to jenom jde, karta se plní. Nenechávám nic náhodě, fotím kontinuálem, něco z toho snad bude ,,koukatelné“, smiřuji se s tím, že ,,úžasnou fotku“ za daných podmínek asi neudělám. Ale všechno jednou končí, je po půl třetí, balím saky paky a jdu dolů k autu. Setkávám se s Robertem, červenou nevyfotil.
Naposled si dáváme vynikající oběd v restauraci hotelu Zold ASz v Šabadaba. Přímo před naším penzionem sedí na dřevěném sloupu el.vedení dva mandelíci a nechají se Robertem fotit na dobrou vzdálenost.
Večer chladivá voda bazénu, připíjíme už druhý den Jagermaistrem, Don Papa došel už ve středu.
Den 6. SOBOTA 26. 8. 2023
Vyklízíme, balíme, nakládáme, v 8:00 hodin vyjíždíme směrem na jižní Moravu, Mutěnice. Popis cesty není předmětem tohoto reportu, nic moc hezkého.
Na Mutěnické rybníky přijíždíme v jednu hodinu odpoledne, teplota je příjemná, před chvílí tudy prošla bouřka. Tak, jak to máme ve zvyku, každý odcházíme jiným směrem s tím, že se průběžně informujeme mobilem.
Začínám cestou mezi rybníky U křížku a Srálkovským, zabočuji do mezery mezi stromy U křížku a první čeho si všímám je orel mořský letící vzadu u lesa. Vzápětí odkudsi přelétá rybník kormorán malý, za ním druhý. Cvakám několik letovek, protože se oba po malé chvilce vrací a tyto lety několikrát opakují. Ze stromů vylétlo také několik kvakošů nočních a pomalým klidným letem mizí za stromy. Na rybníku Šilhánek si všímám mladého kvakoše, který sedí nedaleko na nějaké trubce, která trčí z vody. Podél Kyjovky a rybníku Mlynářka se dostávám na zarostlou hráz Bažantnice, vedle na Davidu kdosi cvičí ohaře v přinášení kachny z vody, to je v pořádku, chvilku je pozoruji. Pomalu se blížím ke dvěma bezejmenným rybníkům před lesem, kde počítám s tím, že odněkud vyletí volavka červená, ale namísto toho se někde blízko ozývá hurónský řev dvou lidí, je po nadějích.
Mám domluvenou schůzku s mým kamarádem Filipem z Hodonína, tak se pomalu blížím k autu, zde se podle plánu setkáváme a srdečně se zdravíme. Asi za hodinu přichází Robert, oba navzájem seznamuji. Robert má radost z nafoceného ostříže lesního, volavku červenou rovněž neviděl. Později se jedeme ubytovat do Josefova.
Den : 7. NEDĚLE 27. 8. 2024
Nesyt, vystupujeme na východní pozorovatelnu v naději, že voda vypuštěného rybníku alespoň trochu nastoupala, ale opak je pravdou. Voda je daleko, je na ní toho víc než dost a to o co se jedná, se snažíme zjistit dalekohledy (nikoliv stativáky). Asi po hodině se ale rozhodujeme a odjíždíme domů.
ZÁVĚR:
První fotovýprava do maďarské pusty dopadla dobře. Z pěti cílených ptačích druhů jsme našli a v různé kvalitě nafotili tři. Pusta je krásná a lákavá, množství jezírek a mokřadů se spoustou vodních druhů, stepi, louky, remízy a pole. Maďarský venkov mi připomíná venkov v Čechách před několika desítkami let, ale o to víc se mi líbí. Maďarská kuchyně je vynikající.
Pozornost při přípravě jsem věnoval lokalitám, ne všechny plánované jsme navštívili nebo jsme do nich vstoupili ,,odjinud“, ale s tím se musí při neznalosti počítat a navíc, s tím se dá žít.
Rád bych se do Maďarska vrátil, tentokrát na jaře, nejen kvůli teplotám, ale prostě z principu jara.
Josef Horák a Robert Krejčíř