Vzhledem k příznivým cenám letenek od Ryanairu (cca 1500 CZK) jsme se rozhodli pro pětidenní rodinný výlet do Jordánska. Cílili jsme hlavně na památky a přírodu, já ale jako vždy koukal i po místní fauně. Zaměření výletu mi neumožňovalo pozorovat vysoké počty ptačích druhů a ani žádné vyložené špeky. Přesto jsem pozoroval některé druhy, které jsou pro tuto oblast typické. Proto jsem se rozhodl z cesty sepsat krátký report.
Značnou komplikací byla absence dalekohledu, který jsem díky zkušenostem ostatních birderů nechal raději doma. Protože jsem nechtěl riskovat ani zabavení teleobjektivu, musel jsem se spokojit pouze s ultrazoomem (Canon PowerShot SX60 HS), který mi oboje nahrazoval (kvalita fotografií je tedy bohužel spíše dokumentační). Realita byla ovšem taková, že jsme po příletu do Ammánu již neprocházeli žádnou kontrolou příručních zavazadel (odbavená zavazadla jsme vůbec neměli), a tedy by mi dalekohled ani teleobjektiv pravděpodobně nikdo nezabavil.
Před odletem do Jordánska
Před cestou do Jordánska jsme zakoupili Jordan Passy. Po předložení Jordan Passu jsou zdarma víza (ty jinak stojí 40 JOD) a vstupy na většinu turistických atrakcí – včetně např. Petry či Wadi Rum. Samotný vstup do Petry jinak stojí 50 JOD (jednodenní vstupné), 55 JOD (dvoudenní vstupné) nebo 60 JOD (třídenní vstupné). U Jordan Passu pak také existují tři varianty, které se liší pouze délkou návštěvy Petry: 70 JOD (jednodenní vstupné), 75 JOD (dvoudenní vstupné), 80 JOD (třídenní vstupné). Kdo tedy letí do Jordánska a chce navštívit Petru, tak se Jordan Pass v každém případě vyplatí.
Neděle 10. března – PŘÍLET
Let z Prahy do Ammánu trval něco málo přes 4 hodiny. Přiletěli jsme těsně před setměním a já tak první den připsal pouze jediný druh do svého jordánského seznamu, a sice holuba domácího (Columba livia domestica). Ten den už jsme jinak stihli pouze vyzvednout auto z půjčovny a přesunout se do nedaleké Madaby, kde jsme měli zamluvené ubytování v hotelu Black Iris Hotel (cca 500 CZK os/noc).
Pondělí 11. března – PETRA
Hned ráno před snídaní jsem vykouknul z balkónu a rozhlédl se po ptácích. Všude štěbetali vrabci domácí (Passer domesticus) a na drátech posedávaly hrdličky senegalské (Spilopelia senegalensis), první exotický druh dovolené. Oba druhy patří mezi nejběžnější ptáky Jordánska a vyskytují se zde prakticky všude.
Po snídani jsme vyrazili na asi tříhodinovou cestu směrem ke skalnímu městu Petra. Řízení v Jordánsku je trochu chaotické, s trochou opatrnosti se ale dá zvládnout. Z okénka auta jsem během cesty pozoroval vlaštovky obecné (Hirundo rustica), chocholouše obecné (Galerida cristata), dudky chocholaté (Upupa epops), špačky Tristramovy (Onychognathus tristramii), a zahlédl jsem (pro mě překvapivě) jedinou čejku trnitou (Vanellus spinosus) celého pobytu. Zhruba hodinu před cílem jsem na drátech konečně uviděl první nový druh – ťuhýka běločelého (Lanius nubicus). Při jedné z toaletních zastávek u povětšinou prázdné dálnice se z dálky najednou začal ozývat divný hluk, který postupně zesiloval. Zjistili jsme, že vychází z přibližujícího se auta. Když se přiblížilo dostatečně, rozpoznali jsme, že mělo pneumatiky jen na třech kolech a čtvrté kolo tak jelo pouze na disku…
ťuhýk běločelý
Ještě před navštívením Petry jsme zastavili v nedaleké Malé Petře. Vstup je tam zdarma a místo bývá liduprázdné, což platilo i v našem případě. Hned nad parkovištěm létalo několik břehulí světlehnědých (Ptyonoprogne obsoleta) a na jedné ze skal seděl bělořit černohřbetý (Oenanthe lugens). V soutěsce mezi skalami a skalními chrámy poletovali hýlové sinajští (Carpodacus synoicus), národní ptáci Jordánska. Tento druh je proto také vyobrazený na jednodinárové jordánské bankovce. Na stromě uprostřed soutěsky poletoval strdimil palestinský (Cinnyris osea) a bulbul arabský (Pycnonotus xanthopygos). Na obloze nad soutěskou přelétla káně bělochvostá (Buteo rufinus) a později také poštolka obecná (Falco tinnunculus). Na konci soutěsky jsme narazili na schody a rozhodli jsme se vystoupat nahoru. Nahoře rostl strom, na kterém zpívala sýkora koňadra (Parus major). Tady jsme udělali chybu, že jsme se neotočili zpět. Když jsme pokračovali dál, narazili jsme brzy na „obydlí“ dvou beduínů, které spíš než obydlí připomínalo skládku odpadu s dvoučlennou lidskou osádkou, která ke všemu nevypadala zrovna nadšeně z naší přítomnosti. Rychle jsme se tedy otočili a začali se vracet stejnou cestou zpět. Po návratu na parkoviště jsem si na nedaleké skále všiml agamy Laudakia vulgaris.
Malá Petra
hýl sinajský, bulbul arabský, bělořit černohřbetý a strdimil palestinský
Při krátkém přejezdu mezi Malou Petrou a „velkou“ Petrou jsem v dálce na obloze spatřil poměrně velkého dravce. Po přiblížení ultrazoomem se z něj vyklubal orel stepní (Aquila nipalensis). Na skále připomínající slona zase seděli dva další bělořiti černohřbetí.
slon a dva bělořiti černohřbetí
orel stepní dokumentační
Po obědě jsme zaparkovali u hlavního vstupu do Petry a vydali se k nádherné soutěsce Sík (Al-Siq). Měli jsme štěstí, že i zde bylo minimum turistů (snad díky kombinaci Ramadánu a nedaleko probíhajícího konfliktu Izraele s teroristickým hnutím Hamás). Všude se ozýval flétnový zpěv špačků Tristramových. Špačci často přeletovali z jedné strany soutěsky na druhou a byla tak krásně vidět oranžová pole v jejich křídlech. Zanedlouho jsme došli k dechberoucí Pokladnici (Al-Khazneh) známé z filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava. Jeden ze špačků poskakoval přímo na její fasádě. Když jsme se dostatečně pokochali, vydali jsme se ještě kousek dál k divadlu. Na obloze přelétli dva krkavci krátkoocasí (Corvus rhipidurus). Jejich krátký ocas byl velice nápadný už na první pohled. U divadla jsme se otočili a museli se vrátit. Kdybychom měli víc času a neměli s sebou 18měsíčního syna, jistě by Petra stála za větší průzkum. Toto kdysi až třicetitisícové město postavené Nabatejci před začátkem našeho letopočtu se rozkládá na 264 kilometrech čtverečních. Prozkoumávat by se tedy opravdu dalo i vícero dní a určitě by stálo za to. Místo je to skutečně úchvatné. Při opouštění Petry jsme nedaleko východu z areálu ještě narazili na konipasa bílého (Motacilla alba).
Petra
slavná Pokladnice (Al-Khazneh) v Petře
špaček Tristramův na Pokladnici
krkavec krátkoocasý
Večer jsme dojeli do města Akaba na břehu Rudého moře, kde jsme měli zamluvený další nocleh v hotelu RAWA'AT ALAQABA (cca 250 CZK os/noc).
Úterý 12. března – AKABA a WADI RUM
Ráno jsme se vydali prozkoumat pobřeží ve městě. Na moři odpočívali racci chechtaví (Chroicocephalus ridibundus) a mezi palmami přeletovali alexandři malí (Psittacula krameri). Pokukoval jsem na moře, jestli nebudu mít štěstí a nespatřím delfína indočínského (Sousa plumbea), který se v Akabském zálivu vyskytuje, ale bez úspěchu. Po asi hodinové procházce jsme došli k autu, abychom popojeli jižněji na veřejnou pláž. Bohužel jsme měli prázdné kolo. Pneumatika byla propíchnutá hřebíkem. Kolo jsme tedy vyměnili za rezervu a já doufal, že už znovu nepíchneme, abychom potom nemuseli jet zpět do Ammánu taky jenom na disku… S mírným zdržením jsme se tedy dopravili na Public Beach, kde nás hned přivítaly vrány domácí (Corvus splendens). Pláž byla úplně liduprázdná a proto jsem se vydal na procházku s cílem najít nějaké další ptáky. Na kraji pláže odpočívalo smíšené hejnko racků žlutonohých (Larus fuscus) a arménských (Larus armenicus) Kousek dál jsem narazil na osamoceného kulíka písečného (Charadrius hiaticula) a hejno jespáků malých (Calidris minuta). Nad mořem jsem při pokusu o seawatching zpozoroval přelet tří racků tenkozobých (Chroicocephalus genei), jednoho rybáka velkozobého (Hydroprogne caspia) a potom v dálce ještě nějakého jiného neurčeného rybáka. Na stromě u místních záchodků pozpěvovala pěnice pokřovní (Curruca curruca) a po chodníčku se promenádovala hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto).
veřejná pláž kousek pod Akabou
alexandr malý, vrána domácí, kulík písečný, jespák malý, rybák velkozobý
Po obědě jsem se vydal na chvíli šnorchlovat (měl jsem jenom masku a šnorchl, ploutve se do příručního nevešly). Moře bylo krásně teplé a podmořský život zde byl celkem ucházející. Asi nejvíc mě potěšila muréna hvězdovitá (Echidna nebulosa) a šedá (Gymnothorax griseus), protože pro murény mám slabost. V jedné ze sasanek jsem zase objevil klauna dvoupruhého (Amphiprion bicinctus). Trochu mě mrzelo, že na moře nemáme více času, a že zde ani nestihnu žádný ponor. Co se dá dělat, třeba někdy příště.
muréna šedá
Když jsme oschli, vyrazili jsme do slavného Wadi Rum, kam je vstupné s Jordan Passem také zdarma. Poušť v tomto chráněném území je oblíbenou lokací filmařů. Natáčeli se zde například Marťan, Transformers nebo Star Wars. Už při příjezdu do Wadi Rum jsme spatřili na drátech u silnice krkavce hnědokrké (Corvus ruficollis). Ty jsme potom v poušti pozorovali ještě několikrát. Ve tři hodiny odpoledne jsme měli sraz ve vesnici Wadi Rum Village, odkud jsme měli vyrazit na čtyřhodinovou cestu jeepem po nejhezčích místech údolí. Ta stála u rodinné beduínské společnosti Wild Wadi Rum 80 JOD na celé auto (6 lidí). První zastávkou byl Lawrence’s spring. U napajedla poskakovalo smíšené hejnko hýlů sinajských a skřivanů pouštních (Ammomanes deserti). Další zastávka byla u velké duny, na kterou jsme vylezli, a ze které byl krásný výhled. Zde jsme žádné ptáky neviděli, ovšem rostlo zde několik zajímavých rostlin. Malé fialové kosatce, které jsem si pomocí iNaturalistu určil jako kosatcovníky badilové (Moraea sisyrinchium). Ještě krásnější ovšem byly parazitické rostliny Cistanche violacea. Oba druhy rostlin jsme v poušti potkali ještě několikrát. Zastavili jsme také u malého kaňonu, kde bylo mnoho zajímavých petroglyfů z přelomu našeho letopočtu. Závěr dne jsme strávili čekáním na západ slunce. Čas jsem si zkrátil focením skřivanů pouštních a místní flóry. Narazil jsem také opět na jednu agamu Laudakia vulgaris. Nad hlavou mi najednou prolétl ptáček, který přistál na nedaleké skále. Rychle jsem udělal fotku (stihnul jsem pouze jednu) a dobře jsem udělal – šlo o hýla trubače (Bucanetes githaginea). Po západu slunce jsme se chtěli vydat zpět do vesnice, ale náš muslimský průvodce řekl, že to nejde, protože se celý den postil a teď hodlá hodovat a kouřit vodní dýmku. Nakonec jsem ho ale díky přítomnosti našeho malého syna umluvil (bez dítěte bychom v poušti klidně pobyli) a on nás tak zavezl zpět do vesnice k našemu autu. Na noc jsme se vrátili opět do Akaby.
Wadi Rum
Wadi Rum
skřivan pouštní, hýl sinajský, krkavec hnědokrký, agama Laudakia vulgaris, hýl trubač
parazitická rostlina Cistanche violacea
Středa 13. března – MRTVÉ MOŘE a AMMÁN
Ještě před východem slunce jsem se vydal na krátkou procházku k moři. Nejprve jsem si prohlédl akabskou pevnost a po východu slunce jsem se ještě chvíli pokoušel o seawatching. V dálce jsem zahlédl (s nejvyšší pravděpodobností, pták byl opravdu daleko) létat jednoho racka bělookého (Ichthyaetus leucophthalmus). Tento druh jsem naštěstí pozoroval už v Egyptě, tedy mi zde nejistota v určení ani moc nevadila.
U snídaně nás zaujalo, že nám na mobilu svítil signál od operátora Gaza O2, což měla být asi předzvěst problémů, které nás ten den čekaly. Když jsme se najedli, chtěli jsme se totiž vydat do Aqaba Bird Observatory, která se nachází hned u hranic s Izraelem. Observatoř byla vzdálená asi 15 minut jízdy autem z našeho hotelu, navigace ale ukazovala 6 hodin a 30 minut. Něco bylo špatně. Nefungovala mi GPS v mobilu. Vyzkoušeli jsme tedy i další telefony, ale GPS nefungovala nikomu z nás. Všichni jsme byli v nějaké zapadlé ulici v Káhiře (na které byl navíc podle Google Maps silný provoz). Napadlo mě, zda snad Izrael neblokuje kvůli konfliktu v Gaze GPS signál. Díky tomu, že jsem si na letišti koupil místní sim kartu s daty (Orange, 15 JOD, 20 GB dat), ihned jsem se rozhodl svou hypotézu ověřit. Skutečně, kvůli bezpečnosti Izrael blokuje GPS signál. Do ptačí observatoře jsme se tedy pokusili dojet (s obtížemi) postaru bez navigace. Když jsme se konečně dostali na silnici vedoucí k observatoři (a taky hraničnímu přejezdu), narazili jsme na vojenský check point. „Kam jedete?“ zeptal se nás anglicky voják držící samopal odměřeným hlasem. „Do ptačí observatoře,“ zazubil jsem se. On ovšem ihned velice stručně „sestřelil“ moje nadšení: „Zavřeno.“ Byl jsem docela překvapený. Když jsem se totiž ráno pokoušel zadat ptačí observatoř do navigace, tak Google psal, že je tam otevřeno. „Jak to myslíte, že je tam zavřeno? Teď jsem koukal na Google, že je tam otevřeno,“ řekl jsem zcela zbytečně. „Zavřeno,“ zopakoval voják. Návštěva ptačí observatoře tedy skončila fiaskem a nám nezbývalo než se otočit a pokračovat dál v naší cestě směr Mrtvé moře.
Nedaleko za Akabou jsme u silnice narazili na vlhu arabskou (Merops cyanophrys) sedící na drátech. Opodál pak seděl ještě ťuhýk šedý (Lanius excubitor). Narazili jsme také na dalšího orla stepního. Když jsme míjeli krásné písečné duny, zastavili jsme, že se k jedné zajdeme podívat. Díky tomu jsem spatřil dva skřivany dudkovité (Alaemon alaudipes). V úrodných oblastech před Mrtvým mořem jsme ukradli na poli jeden meloun, kterých rostlo všude spousty. Byl krásně sladký. Když jsme dojeli na začátek Mrtvého moře, zastavili jsme kvůli focení. Na obloze kroužilo asi 9 kání bělochvostých. Z auta jsme pak podél pobřeží pozorovali několik krkavců krátkoocasých. Krátce jsme přibrzdili u parkoviště vedle Wadi Mujib (zavřeno), kde poskakoval skalníček černoocasý (Oenanthe melanura) a majna obecná (Acridotheres tristis). Téměř na severu Mrtvého moře jsme zastavili na jedné z veřejných pláží. Ty jsou narozdíl od rezortových pláží zdarma, ovšem nemají sprchy. Kdo se tam chce vykoupat, musí se tedy důkladně omýt vodou z vlastní lahve. Já se v Mrtvém moři už koupal dvakrát v Izraeli, tedy jsem tentokrát kvůli absenci sprch koupání vynechal. Místo toho jsem se věnoval „ornitologickému průzkumu“. Na břehu totiž byla malinká rákosina (5 x 5 metrů), ze které se vytrvale ozýval nějaký pták. Spustil jsem aplikaci Merlin, která mi sice tvrdila, že slyší ptáka, ovšem vůbec nenapsala kterého. Tak díky za nic. Přestože rákosina byla opravdu malá, tak mi trvalo asi 15 minut, než se mi podařilo ptáka uvidět a vyfotit. Byla to prinie obecná (Prinia gracilis).
veřejná "pláž" u Mrtvého moře
skřivan dudkovitý, prinie obecná, vlha arabská, ťuhýk šedý, majna obecná
Po chvíli u moře jsme pokračovali v cestě. Kousek nad Mrtvým mořem je u řeky Jordán místo, kde byl prý pokřtěný Ježíš. Toto místo je jedno z mála, kam neplatí Jordan Pass. Při nákupu Jordan Passu lze však vstup přikoupit za zvýhodněnou cenu (8 JOD namísto 10 JOD), čehož jsme my využili. V 15:15 jsme přijeli ke vstupní bráně. „Zavřeno!“ volal na nás borec z dálky. Déjà Vu. „Jak zavřeno? Podle Googlu je otevřeno do pěti!“ odvolával jsem se dnes už podruhé na Google. „To je standardní otevírací doba. Teď je Ramadán, to je jen do tří.“ Paráda. „Ušetřili“ jsme asi tak 30 korun za ukradený meloun a přišli o 250 korun na osobu za propadlé vstupné. Karma je zdarma.
Zvolili jsme tedy operativně centrum Ammánu jako plán B načatého odpoledne. Asi po 10 minutách cesty jsem si z auta všimnul, jak na stromě u silnice sedí nápadný dravec. Okamžitě jsem zastavil, byl to totiž luněc šedý (Elanus caeruleus). Tohoto krásného ptáka jsem už jednou zahlédnul v Egyptě, když jsme jeli do Luxoru. Tehdy se mi ovšem z auta nepovedl vyfotit. Teď jsem zvládnul udělat pár fotografií, než pták odlétl. Když jsem se vracel do auta, uviděl jsem na drátech sedět ptáka, kterého bych přehlédl, nebýt právě luňce. Byl to ledňáček hnědohlavý (Halcyon smyrnensis). Mimochodem, až v tuhle chvíli jsme se vzdálili od Izraele dostatečně na to, aby zase začala fungovat navigace… Když jsme dojeli do čtyřmilionového hlavního města, bylo krátce před pátou hodinou. Celkem bez problémů jsme v centru zaparkovali a vydali se k historické památce označované jako Ammánská citadela. Jedná se o římské, byzantské a ummajovské ruiny na nejvyšším kopci města. Z kopce je také hezký rozhled na Ammán, přičemž kousek pod kopcem je vidět slavné římské divadlo. Mezi ruinami poletovalo mnoho chocholoušů, na nebi kroužili nějací rorýsi a na cestě lezla obrovská mnohonožka Archispirostreptus syriacus. Když jsem si vyfotil „syrskou mnohonožku“, tak jsme si nedaleko od citadely dali u postaršího syřana kobbeh – tradiční a v Levantu velmi oblíbené jídlo (opravdu výborné). Najedení jsme se vydali do Madaby, kde jsme měli zamluvený stejný hotel jako první noc.
luněc šedý a ledňáček hnědohlavý
ammánská citadela
chocholouš u ammánské citadely
vynikající kobbeh od syrského kuchaře
Čtvrtek 14. března – MADABA a CESTA ZPĚT
Letadlo nám letělo až 12:45, ráno jsme se tedy ještě vydali podívat do centra Madaby. V nevýrazném byzantském kostele svatého Jiří je tu na podlaze mozaika z 6. století n.l., která zobrazuje Jeruzalém a Svatou zemi. Jedná se přitom o světový unikát. Jde o nejstarší zeměpisnou mozaiku v dějinách umění. Kromě této mozaiky je v centru ještě řada dalších míst (např. Madaba Archeological Park), kde se vyskytují další historické mozaiky, včetně některých ptačích motivů. Během hodiny jsme si centrum oběhali a vrátili se zpět k autu. Přímo u auta na cypřiši prozpěvovala další prinie obecná. Poté už jsme se vrátili na letiště. Posledním ptákem, který se s námi rozloučil, byla jedna majna obecná, která poletovala přímo uvnitř letištní haly.
unikátní madabská mapa
mozaiky s ptačími motivy
prinie obecná
Celkem jsem si za tento krátký výlet připsal 13 nových druhů do mého WP seznamu, přičemž 12 druhů jsem pozoroval poprvé v životě. Bylo to hezký. Díky, Jordánsko.