Těžko byste v současné době hledali pro ptáky atraktivnější prostředí, než jsou polní louže. Tyto mokřiny v orné půdě přilákají kolikrát mnohem větší množství ptáků širšího druhového složení, než kdejaký vypuštěný rybník. A to jsou většinou mnohokrát menší. Většinou….

Celou svou krátkou ornitologickou historii jsem se musel spokojit s tím, že bydlím v naprosto nezajímavé, nudné a hospodářskou činností zdevastované polabské nížině. Nijak mi to sice nezabránilo sledovat ptáky v nejbližším okolí, ale při potulkách po skvělých lokalitách v okolí mé birdwatcherské srdce prahlo po tom mít svojí, jezdit tam každý den… Taky jsem obdivoval polní louže, obdivuji je pořád. Kdysi, je to myslím tři roky nazpět, jsem tolik chtěl naživo spatřit tu velkou louži u Dubu nad Moravou, každý den mě v databázi uchvacovaly počty bahňáků a jiných ptáků. Nakonec jsem se tam dostal, bylo to až v říjnu, bahňáka jsem neviděl snad žádného, teda až na čejky. Ale radost mě nepřešla - z racků, pilicha. Byl jsem tam…

Až najednou jednoho krásného skoro letního dne, nebo spíše víkendu začalo pršet. Pršelo a nechtělo přestat. Jako by ten květen nestačil. Půda byla už úplně nasáklá, čvachtalo to v ní. Naše malá říčka Výrovka, která se prohání meliorací i u naší zahrady byla permanentně zakalená. Jedno ráno začaly být nárazy na střešní okno ještě silnější. Překvapivě pršelo, ba ne, ono lilo! Ve zbytku republiky po dlouhé době zavládl klid a zrovna přes nás na srážkové mapě přecházel červený pruh. Pohled do strouhy byl zcela pochopitelný, Výrovka se vylila z koryta. Nic neobvyklého, to se tu děje tak čtyřikrát do roka. Na překonání meliorace by voda potřebovala ještě hodně přes tři metry. Ale kde je srážkám konec? Stále lije a dokonce i hřmí! Voda stoupala až moc rychle, avšak ten nejhorší scénář nám všem obyvatelům připadal absurdní. Pouličními drby se prohnala informace o dvou protržených hrázích rybníků nebo o Kouřimi pod vodou, ale internet byl plný Vltavy, Lužnice, Berounky. Výrovka nikde. Vcelku poklidný život ve vsi panoval až do chvíle, kdy u návsi koryto přeteklo. A když máte na záchranu svého majetku ani ne půl hodiny, klid a pohoda je rázem tytam.

No a voda přece nenavštívila jen obec – pod ní se ocitla většina přilehlých polí například až po Cerhenice, které jsou od Výrovky vzdušnou čarou přes tři kilometry. Ale mezi Cerhenicemi a Výrovkou je ještě jedna maličkost – kdysi, tedy ještě před dvě stě lety se zde nacházel rybník Klenot (Domecký) velký 416 ha (pro srovnání: Žehuňský má 258, Rožmberk 489 ha), který byl s velkým bohužel kvůli výstavbě trati v roce 1840 vysušen. Jeho hráz spolu s hrázním domkem a zároveň baštou stojí neporušena dodnes, jen ze stavidla záhadně zmizelo několik podstatných železných věcí. Současná meliorační strouha, pravý přítok Výrovky, která stavidlem protéká, tak byla uzavřena, aniž by si toho přes její malý průtok někdo všiml. Ta však nebyla jediná, která rybník napájela. Přímo z Dobřichova (který se tehdy ještě nacházel pouze na kopci) vedlo rameno Výrovky. To bylo při povodni v podstatě zcela obnoveno, a tak po dobu téměř týdne zdobil krajinu obnovený Klenot v plné kráse.

Shrnující video „jak to všechno začalo“ zde:

https://www.youtube.com/watch?v=7pWJiEvrHYo

Následující deník popisuje den po dni, budu rád, když poslouží jako inspirace do terénu, obzvlášť pokud by někdo sledoval ptáky na polních loužích.

              Mapa zatopené oblasti, různé barvy ukazují velikost vodních ploch v jednotlivých obdobích.

 7.6.2013

Volání z lagun

Dopoledne mi zvoní telefon. Naši právě poslouchají zvláštní ptačí hlasy, ozývající se směrem od Cerhenic. Domnívají se, že by mohlo jít o jeřáby. „Nejlepší bude hlasy nahrát, pak to z toho snad rozluštím“, odpovídám. O obnoveném rybníku jsem měl sice doposud skoupé informace, ale pomalu si začínám uvědomovat, že se tam děje něco velkého. Doma jim domněnku potvrzuji, na nahrávce jsou dobře slyšet min. 2 jedinci, ale podle očitého svědectví později JV směrem v průzoru nad polem přeletovalo alespoň 10 ptáků v řadě. Zatím jsem se na druhý břeh ale nedostal a o tom, co se v polích za malým lesíkem nachází, mám krom ze zahrady viditelného zatopeného kusu pole pouze vylíčeno. V dalších dnech se mi stejně nedostává času ani příležitosti jet se tam podívat, ale starostí je až nad hlavu, takže na to vůbec nemyslím.

                              Toto je vše, co jsem prozatím mohl vidět. Na druhý břeh jsem se nedostal.

 

13.6.2013

Konečně jsem se navečer rozhodl zkontrolovat vodní stav na polích, i když moc od toho nečekám – už nějakou dobu z naší zahrady není vidět voda a od povodně taky dost uplynulo. Když však vyjíždím ze zatáčky, pohled do krajiny mě naprosto šokuje – mám před sebou spoustu lagun, malých i velkých. Podle zmáčeného a shnilého máku jde dobře rozeznat, kam až voda sahala. Vše je nádherně nasvícené zapadajícím sluncem. Přijíždím blíž, abych zaznamenal pouhé čtyři kachny divoké na přední laguně a další jednu vzadu. Mám pouze binokulár a vzadu musí být skryta spousta dalších lagun, ale s tím skromným výsledkem se jakoby spokojuji, i když jsem trochu zklamaný, přece jen je to na pohled skvělá lokalita. Alespoň už mě netíží nevědomost a mohu se dál věnovat nyní potřebnějším věcem.

16.6.2013

Po čtvrtečním pozorování mi to nedá, a do polí ráno vyrážím znovu. Dávám si malou naději, že ptáci lokalitu teprve našli a bude to tam jimi obsypané. Po příjezdu bych si nejradši zajásal – měl jsem pravdu. Přelétává několik racků chechtavých a jeden luňák červený. Na první louži sbírá potravu 24 čejek a ještě víc jich je na louži za ní. Mám je proti slunci, tak velkým obloukem objíždím laguny na polní cestu vedoucí z Cerhýnek. Teď se dá teprve dobře pozorovat, avšak část lagun se mi skrývá za stále vysokým zaplaveným mákem. Přes to se mi daří napočítat 31 ptáků, tudíž s přihlédnutím na pár přeletů, kdy se mohly pomíchat, to dává nějakých 50 čejek. Z rákosí zpívá rákosník obecný a vzadu nad škarpami krouží další dva luňáci. Pokračuji dál po polní cestě, aby mi nad hlavou přelétl konipas luční a posadil se na staré hnojiště. Za ním se ze suché vegetace ozývá zpěv strnada rákosního. Dva nové druhy pro Dobřichov hned takhle najednou. I z takhle běžných druhů má člověk obrovskou radost, když je poprvé pozoruje doma. Doprovázejí ho dva rákosníci zpěvní a z dálky se ozývají tři křepelky. Ve svodnici, která je i se svými břehy hustě zanesená silně páchnoucím bahnem lape po vzduchu několik kaprů, karasů a dalších menších ryb. Ještě víc jich musí být v lagunách. Vzduch se začíná prohřívat a věstí další parný den. Lagun musí být vzadu ještě několik, jen k nim najít cestu. Voda stojí i v plodině, přistávají do ní hejna špačků. Vracím se domů. V týdnu mám volno, tak už se těším na další návštěvy. Cestou mi nad hlavou krouží pochopové a další luňák červený.

                                                         Kapři s karasem, zřejmě je nečeká nic pěkného.

 

18.6.2013

 Překvapení mezi čejkami

 Ráno při příjezdu z Kolína využívám možnosti a v rychlosti kontroluji louže. Nad nimi létají čejky a racci a v dálce září čáp bílý. Doma beru bágl a ihned vyrážím. Čáp je stále na místě. Sleduji ostatní ptactvo, na loužích jsou opět k vidění i kachny. Přejíždím k Cerhýnkám a čápa mám hezky nasvíceného. Zvedá se a z řepky vedle vzlétá další jedinec. Odlétají směrem na Ratenice. O kus dál z louže u cesty zvedám přes 70 kopřivek. To už je na polní louži docela zajímavý počet. Kopřivky se otáčejí stejným směrem co čápi. Vzduch už je pěkně prohřátý, máme před sebou další parný den. Z louže se ozývá kulík říční. Stativákem prohlížím čejky, dnes je jich zde dokonce 93, když v tom… za mákem si všímám pobíhajícího vodouše. S barvou zobáku si na tu dálku zprvu nejsem moc jistý, ale nakonec se ukazuje i s nohami. Mám před sebou vodouše rudonohého ve svatebním. To dovede potěšit. Pokouším se o fotky, ale moc se mi to nedaří. Přibližuji se ke kraji louže, přičemž ptactvo nijak plaché není – pouze odpochodují na druhý konec. Kolem poletují břehule a vlaštovky. Začíná mi být pěkné horko. Vracím se k první louži, na které plave krom několika kachen i 6 kopřivek. Čejky se zvedají, na louži přiletuje pochop. Mám dobrý pocit, zítra sem vyrazím brzy ráno.

                                                 Vodouš rudonohý (Tringa totanus) na jedné z louží.

 

                                                                                                Nekvalitní videozáznam zde: 

https://www.youtube.com/watch?v=oG4LIETf4hI  

19.6.2013

Mlhavé ráno

Vstávám v půl páté, házím do sebe snídani a vyrážím do probouzejícího se červnového dne. Na lokalitě jsem s východem slunce. Zakrývá jí hustá mlha, není vidět vůbec nic. Moc se mi do ní nechce. Vlní se nad rovinou, každou chvíli mění tvar. Sjíždím po polní cestě do těžké studené hmoty, která opravdu silně zapáchá rybinou a kdovíčím ještě. Je to až k nevydržení. Vidět je pouze část přední louže se siluetami kachen, slyšet jsou racci. Vynořuje se letící hejno čejek. Přilétají směrem od trati, noc musí trávit někde jinde. Další hejno mizí vzadu. Naštěstí se mlha velmi rychle zvedá a odplouvá. Početnost ptáků se nijak zvlášť neliší od včerejška, čejek je opět do devadesáti, racků do deseti. Přejíždím na druhou stranu. Na včerejším místě jsou dnes jen 4 kopřivky a 7 kachen. Výrazně se zmenšila vodní plocha na loužích. Tropické počasí už dokonale zapůsobilo. Jestli bude pokračovat, tak by tu do týdne už žádná voda nemusela být. Přesouvám se nazpět, chci se podívat do vymletého koryta v poli u obce, tedy obnoveného napájecího ramene. Rozmočená a zkvašená pšenice páchne a lepí se mi na tělo. V korytu jsou stopy od divokých prasat. Už jsem z té mlhy a rosy pěkně promočený, bude čas jet domů. Počty ptactva už se zřejmě začaly snižovat, takže skutečnost že si v nejbližších dnech moc času na terén opět neudělám mi zas tak nevadí.

                 Mlha nad rybničním dnem při východu slunce. Na vlastní kůži však už tak pěkná není.

 

25.6.2013

Více vody, více ptáků

Za ten týden, co jsem lokalitu nenavštívil, se toho odehrálo opravdu hodně. Především v neděli 23.6. začalo pršet a přišla další povodeň. To je v dnešní době změny klimatu prostě normální. Ještě tři dny nazpět přitom bylo osmatřicet stupňů a všichni umírali na horko. Povodeň sice nedosáhla rozměrů své předchůdkyně, ale třetí stupeň platil znovu a k vylití z koryta chybělo už jen málo. Přesto, že pole znovu zatopena nebyla, dešťové srážky (přes 100 mm) se nemohly vsáknout do ještě pořád přesycené půdy a naplnily všechny polovyschlé laguny až po okraj, ba dokonce i přes něj. V úterý po opadnutí hrozby jsem se tedy rozhodl pro kontrolu ptactva na zatopených polích. Voda už sice začala klesat, ale prší pořád. Vyrážím po obědě a při prvním pohledu na laguny mi vyráží úsměv na tváři. Jsou ještě větší než před dvěma týdny. Zastavuji u silnice. U vody zejména na jedné velké podlouhlé laguně posedává 270 čejek, 350 racků chechtavých a dvě volavky popelavé. Mezi racky si všímám dvou větších objektů, je to dospělý a mladý velký racek. U velkého si všímám světlejších nohou a mohutného zobáku a u mladého zase černých „brýlí“ a rovněž velkého a tlustého zobáku. Jde o racky středomořské. Mezi racky chechtavými mě mate několik letošních mláďat, působí mezi „davem“ jako nějací větší bahňáci. Přejíždím na polní cestu. Louže u ní se rovněž výrazně zvětšila. Dokonce přetéká proudem přes cestu a kácí řepku na druhé straně. Nad ní loví dobře dvě stovky vlaštovek a zhruba stejně břehulí. Půjde zřejmě o ptáky, které povodeň připravila o snůšku. Sem tam se objeví jiřička nebo rorýs. Zkouším dělat nějaké letovky, každou chvíli hledám nějakou tu skalní. Ptáci jsou evidentně po deštivých dnech vyhladovělí, loví mouchy i metr ode mne. Za svodnicí je voda už úplně všude. Jen jí bohužel z naprosté většiny zakrývá vegetace. Balím to a jedu domů. Mně sice déšť nevadí, ale foťák už má dost. Pomalu mi dosluhuje a zrovna teď bych mu nerad ukončil trápení.

              Voda je teď úplně všude, včetně polních cest. Jen škoda, že jí na většině míst zakrývá plodina.

 

27.6.2013

Odpoledne vyrážím do terénu. Pršet už sice přestalo, ale že by bylo zrovna slunečno, to se říci nedá. Ze silnice sjíždím na kraj pole a vytahuji stativák. Jako na potvoru zrovna k polím přichází nějaká rodinka venčit psa. Ptactvo se zvedá a odlétá evidentně na jinou lagunu vzadu. Počty jsou o dost větší – počítám určitě přes 500 čejek a okolo 400 racků. Nemá smysl čekat, až se vrátí, radši při té příležitosti najdu další pozorovací místa na další laguny. Pokračuji přes Cerhýnky a vyšlapávám kopec u Cerhenic. Teď mám celý Klenot jako na dlani. Blíže k trati je pod vodou opravdu úplně všechno. Na obnažené louži rovněž v makovém poli pobíhají veškeré čejky a racci. Prohlížím čejky, všímám si řady světlejších jedinců a zřejmě letošních mláďat. Kvůli velké vodě se ocitly ve zlé situaci a zdejší mokřady jim poskytují útěchu a azyl. Přejíždím do pole a rozbahněnou kolejí od traktoru se snažím přiblížit. Přicházím až k vodě, přede mnou je zaplavené ječmenové pole. Na pohled pro ptáky vypadá docela lákavě, ale voda zde musí být značně hluboká. Na spoustě míst sahá až nad klasy. Jedině kopřivkám to nevadí – vzadu se jich 30 cpe ječmenem. Čejky mám stále daleko a přes keře, blíže u nich stojí posed, tam se ale přes vodu nedostanu. Z ječmene kuňkají kuňky a cvrčí ropuchy zelené, přeletují konipasi luční. Během chvíle se z kulturní krajiny stane úžasný ekosystém. Tlačí mě čas, čemuž nijak nepomáhá zasekané bahno v mém kole. Tak zase zítra.

                                   Hejna se neustále zvětšují, ovšem čím je ptáků víc, tím jsou plašší.

 

28.6.2013

 Dnešní den je pro nás všechny studenty dnem zaslíbeným, konečně můžu být v terénu už od rána. Tentokrát však vyrážím až po obědě. Zastavuji na svém pozorovacím místě. Ptáky dnes nikdo neplaší, takže se můžu naplno věnovat počítání a prohlížení. Čejek počítám 580 a racků okolo 410. Často se zvedají a přeletují. Netrvá to dlouho a nacházím vodouše rudonohého. Na fotku je ale až příliš daleko. Věnuji se jeho stylu sbírání potravy, když se vedle něj objevuje druhý. Pokouším se je vyfotit přes dalekohled, ale místo toho se mi ztrácí a už je nenacházím. Zřejmě odletěli. Celou dobu na mě z máku něco štěká, až po chvíli se vynořuje vypelichaný bažant zelené formy (tenebrosus). Přesouvám se na další louže, u trati je rozeseto dalších 85 čejek a 160 racků. Slyšet je kulík. Vepředu jsem viděl stěží dva mladé racky, zato tady jich je určitě přes dvacet. Z kopce zkouším dělat panoramatické snímky, vše mám hezky nasvícené sluncem. Blíží se večer, vyrazím dřív, abych ještě prohlédnul přední část. Znovu zastavuji vedle silnice a lezu do pole s nezralým mákem. Je mi jasné, co si všichni projíždějící lidé myslí. Jen ten stativák mě zachraňuje. Znovu objevuji vodouše rudonohého, racků je zde už 510. Slunce se pomalu chystá zapadnout, když v tom se mi do ucha dostávají hlasy kolih velkých. Rychle připravuji do pohotovosti foťák. Přeletují nad mokřadem a nabírají výšku. Na velkou dálku cvakám pár fotek, zatímco mizí směrem k trati. Rozhoduji se, zdali to otočím a vyrazím za nimi, ale vítězí varianta až zítra ráno. Dnes už to zabalím.

                                                                  Jedna z lagun z bočního pohledu.

 

29.6.2013

Nejlepší stav mokřadu

Vstávám po šesté. Po včerejším pozorování mám jistou naději a docela se těším. Na první zastávce provádím jen zběžnou kontrolu, objektem mého zájmu jsou mokřady vzadu. Zastavuji v poli na kopečku a koukám do polí po kolihách, zároveň i dozadu k trati. Překvapení čeká uprostřed velké laguny – voda klesla na úroveň dlouhého pruhu louky s osetým obilím vedle – všude na nich je nyní ideální hloubka pro bahňáky. Taky že to na nich žije – počítám 66 čejek (spolu s 650ti zepředu už 716 ex!), překvapivě jen deset racků (zatím dnes na dvou loužích 420 ex.) a rozruch ve mně vzbuzuje spousta malých i velkých jiných bahňáků. Rozeznat jdou jespáci bojovní ve svatebním, z nichž jeden mi zpočátku díky své zcela bílé hlavě připomíná pisilu. Dále spousta menších, ti mi bohužel na ten asi kilometr od silnice a z kopce rozeznat nejdou. Musím jít blíž. Mám strach, abych je nezvedl a nezjistil nic, tak se radši plížím skrčený v pšenici s občasnými zastávkami na kontrolu. Docházím až na okraj pšenice. Pomalu rozkládám stativák a s napětím počítám a určuji. Mám před sebou 16 jespáků bojovných, z naprosté většiny samců ve svatebním. Čejek výrazně ubylo, racek už tu není žádný. Doufám, že část bahňáků nevzali s sebou. Ti menší jsou vodouši bahenní, je jich určitě hodně přes dvacet, některých si všímám až po chvíli. Sleduji bělohlavého bojovníka a do očí mi uhodí postava proplétající se spolu s konipasy vzadu mezi rašícím rákosím. To konipas nebude. Přichází k němu druhá, oba jsou to malí bahňáci, se kterými už jsem párkrát za život tu čest měl – jespáci šedí! Chvíli si potvrzuji správnost určení, snažím se pořídit fotky, ale jsou tak malí a já jsem tak daleko, že se je nedaří zachytit ani přes dalekohled. Nechci je spouštět z očí, sleduji je snad čtvrt hodiny. Mezitím utíkají jinam a cestou potkávají třetího, světlejšího ptáka, který má zdá se tmavou hruď skoro až po nohy, ale šedák to je. Vycházejí z vegetace a upravují si peří. Znovu zkouším dělat fotky, ale na už tak šíleně zrnitém snímku jsou to jen tmavé tečky. Musím si pořídit lepší foťák. Jespáci se odcházejí schovat za trávu a já se snažím ještě víc přiblížit. Po chvíli osazenstvo znovu vzlétá a zvedají se i ptáci schovaní za vegetací. Mezi nimi i 3 vodouši rudonozí (dnes už 5 ex.) a zbylí bahenní. Počítám tedy celkem 42 vodoušů bahenních. Letící jespáky šedé neregistruji, ale lehce jsem si jich mohl nevšimnout nebo mohli odletět při zemi. Část ptáků bohužel mizí směrem na Pečky a mezi nimi i vodouši rudonozí a malá část bahenních. Přilétá hejno špačků. Jsem už na úplném okraji plodiny a dokumentace se daří o něco lepší. Jen jespáky šedé už nemůžu najít. Ptáci se tváří velmi ostražitě, nemá smysl chodit bez zákrytu blíž. Zcela jistě by se zvedli a už by se nemuseli vrátit. Stejně ale přelétá pochop a zvedá většinu čejek a bojovníků. Vodouši bahenní zůstávají. Znovu hledám šedáky, ale začínám si být jistý, že odlétli také. Prohlížím zaplavený ječmen, plave na něm stále několik kopřivek a mezi nimi rozeznávám i samce a samici čírky obecné. Všude okolo létají konipasi luční, někteří zřejmě dokonce nosí potravu do hnízd. Domů jedu bez zastávky, mám už docela hlad.

                         Část zatopené louky. Na fotce čejky, bojovníci a vodouši bahenní.

                                        Schválně si zkuste spočítat, kolik je na fotce druhů bahňáků.

Na další kontrolu se nakonec dostávám až pozdě odpoledne. Nebe už zakrývají mraky, vypadá to na déšť. Zastavuji na prvním pozorovacím místě. Ptačí osazenstvo zrovna přelétá a posedává si blíž ke mně. Přímo na nejbližší malou louži si sedá 6 jespáků bojovných, ihned odlétají. Přesouvám se na místo zaslíbené, sjíždím kousek dolů. Na louži odpočívá pouze 13 vodoušů bahenních. Přicházím blíž, až na její okraj. Ptákům to nijak nevadí, většinu času spí. Pod vodou je rovněž neposekaná část louky, to by mohlo být ideální prostředí pro bekasiny. Přecházím pšenicí k nejzadnější louži. Cestou si několikrát koupu nohy v zaplavených kolejích od traktoru. Louže vypadá o něco lépe – uprostřed spí 21 v. bahenních a okolo pobíhá 7 kulíků říčních. Po chvíli přilétá i 5 vodoušů kropenatých, jeden na zlomek chvilky až ke mně. V zadní části vzlétá 23 kachen divokých. Jeden mladý kulík na mě upoutává svými černými nohami, chvíli ho zkoumám a trochu se od ostatních liší. Má neúplnou rozpitou tmavou pásku přes hruď a trochu kontrastnější pásku přes oči. Připomíná kulíka mořského. Snažím se dělat dokumentační fotky, podle kterých by se dalo určení prokonzultovat, ale můj foťák to prostě nedává. Nakonec určení končí u divného mladého říčního s černýma nohama. Co se dá dělat. Slunce zapadá a začíná se šeřit. Z nebe vypadávají první kapky. Vracím se zpět k zatopené louce, u které mám kolo. Mám co dělat, abych se v těch hlubokých kolejích nevykoupal celý. Z ječmene řvou žáby. Tak ještě vyšlapat v tom bahně na silnici a hurá domů.

                               Pohled na zatopenou louku, v popředí vyšší tráva, rovněž pod vodou.

 

30.6.2013

Poslední vyjížďka

Mám před sebou celou neděli. Bohužel je to ale na nějakou dobu poslední den, kdy se podívám doma do terénu – zítra odjíždíme na dovolenou. Vstávám brzy ráno, abych se v rychlosti dostavil na louku. U silnice parkuje auto, o kousek níž už pozoruje Robin Šícha s tátou. Hledají cestu k dalším loužím a už jsou taky pěkně mokří. Z louky moc dobrý pocit nemám. Přes noc se opět snížila vodní hladina a pod vodou je tak už jen asi její třetina. Sbírá na ní potravu pouze 5 vodoušů bahenních, stativákem prohlížím všechny kouty, ale nic jiného nevidím. Dokonce ani v ječmeni neplavou žádné kachny. Šíchové odjíždějí na další lokality a já se přesouvám ke včerejšímu kulíkovi. Bohužel už ho nenalézám, ale alespoň tři dospělí kulíci tu stále jsou. Na druhém břehu posedává 6 volavek popelavých a přes 10 kachen. Chvíli se mi zdá, že mezi kachnami vidím dvě samice chocholačky, ale než se jim stačím plně věnovat, ztrácím je. Ve vzduchu krouží luňák červený. Vracím se zpět a zajíždím na polní cestu u Cerhýnek. K ní se přesunula část racků. Živí se na zatopeném obilí a kolem nich se prohání spousta rorýsů a vlaštovkovitých. Ještě vedle počítám čejky – je jich něco málo přes 450, na nejpřednější louži sbírají potravu čtyři jespáci bojovní. Loučím se s mokřadem, ještě ho fotím z vesnice. Za chvíli vyrážíme. Tuším, že až se opět dostanu do terénu, vodu už v něm nenaleznu.

                                           Jespáci bojovní (Philomachus pugnax) spolu s čejkou.

                    Rychle vysychající mokřad teď na nějaký čas opustím, bylo to až moc krátké.

 

                                                                                    Sestřih za celou třetí dekádu června:

https://www.youtube.com/watch?v=85LSuh76wRM

 

Během následujících dní zavládlo velmi suché počasí, za ony dva týdny nespadly prakticky žádné srážky, což mě přesvědčilo o tom, že mokřad je již vyschlý. Domů jsem se dostal pouze na dva dny, přičemž jsem se na pole nedostal. V následujících dnech jsem byl znovu pryč, a to až do konce července. Mezi tím panovaly až extrémně dlouhé tropické teploty a minimum srážek. Na mokřad jsem již přestal myslet. Jen ze zvědavosti jsem se po příjezdu zeptal, jak to vypadá v polích za obcí. Informace, že tam stále chodí lidi lovit ryby, mě dost překvapila. Ještě to odpoledne jsem se tam vydal.

Po dobu mé nepřítomnosti byla lokalita kolegy občas navštěvována, za což jim moc děkuji, jen informace mi na webu unikly. Zároveň prosím, pokud (nejen) z tohoto období někdo máte nezveřejněné pozorování, doplňující mé záznamy, o poslání nejlépe na mail.

 Z mně známých záznamů jmenuji např.:

-      jespák bojovný – 1.7.   (D. Matthey)

 vodouš bahenní - 10.7. – 10 - 15 ex. (R. Lučan)

 vodouš tmavý – 27.7. – 3 ad. v s. š. (P. Palčej)

 jespák křivozobý – 27.7. - ? ad. v s. š. (p. Kodera)

       kulík písečný – 31.7. – 2 ad, 1 juv. (J. Ebr)

 ostříž lesní – 31.7. – 3 ex. (J. Ebr)

 

 2.8.2013

Návrat do mokřin

 Napumpovaný očekáváním vyrážím do úmorného vedra. Je přes sedmatřicet ve stínu, to už je pro cyklistu docela hazard. Vyjíždím z Dobřichova a pohled směřuji do polí, kde ještě před měsícem bývala voda. Nic. Pouze vyprahlá pláň, u které vzduch přímo žhne. Sjíždím dolů, teploměr na kole ukazuje skoro rovných 38°C, ale žádné stopy po vodě neregistruji. Teprve po chvíli vidím přeletující hejno čejek. Usedají do zákrytu několika zbylých makovic. Tam by voda mohla být. Vyjíždím zpět na silnici a směřuji na Cerhýnky. Ihned se mi odkrývá, co bylo skryto – ze silnice vidím docela velkou polní louži, tak přece jen nevyschlo všechno. V tom horku už se mi dál nechce, ale letmý pohled na ptačí osazenstvo mě povzbuzuje. Na louži je kromě čejek i spousta postav podobných vodoušům. Pokračuji dál a přejíždím na polní cestu. Přes ni právě přeletuje hejno bahňáků zvednutých pochopem. Rozeznávám hlasy vodoušů bahenních, kropenatých, šedých a tmavých. Paráda, hned dva nové druhy pro Dobřichov. Ptáci se uklidňují a sedají do louže, která musí mít v tomhle neměnícím se teple teplotu termálního pramene. Asi jim to takhle vyhovuje. Na bahnité části louže sedí tři vodouši šedí, 18 vodoušů bahenních, do deseti kropenatých a 46 čejek s jediným rackem. O kus vzadu, v zatopeném strništi pochodují 4 jespáci bojovní. Voda je i na poli vedle, jen dobře skrytá pod vegetací, jak zjišťuji při dalším přeletu pochopa – zvedají se další zhruba dvě desítky vodoušů, většinou bahenních, kterých je při vzletu 10 nebo 11, ale znovu slyším i jiné hlasy – znám je z loňského Nesytu, patří vodoušům tmavým. Je jich přes deset, ale míchají se do celého hejna a to se rozpadá a zase slučuje. I přes to jich dvakrát za sebou počítám 16, to není málo. Ptáci zapadají do zadní části zatopeného strniště, kde je rovněž vyšší vegetace. Před měsícem zde ale bylo ještě zatopené vzrostlé obilí. Zajímavé, vypadá to, jako by ho někdo posekal. Na bahně teď zůstal už jen jeden vodouš šedý s několika bahenními a čejkami. U nich úspěšně trhá racka zmíněný pochop, má to i s koupelí. Bahňáci ho sledují s respektem. Mezi čejkami pochoduje o něco menší jespák s rezavou hrudí a docela dlouhým zobákem. Předtím jsem si ho nevšiml, chvíli dělá dojem bojovného, ale po chvíli mi připadá jako jespák křivozobý ve svatebním. Jen je nějak moc zavalitý. Po diskuzi o určení si teprve uvědomuji, že je hrozně veliký, nakonec je určen jako bojovník. Taky si všímám pozorování dvou kolegů, kteří před i po mně pozorovali mimo jiné i kolihu. Tak na ní jsem měl teda velkou smůlu.

                                                Mladý pochop (Circus aeruginosus) s uloveným rackem.

 

3.8.2013

 A teď zase ráno…

 Vstávám v šest ráno. Jsem docela zvědavý, co na mokřadu najdu, vzhledem k těm úžasným počtům včera odpoledne. Přijíždím k polní cestě a vytahuji stativák. Už na první pohled to vypadá, že to žádná sláva nebude. Na volné vodě plave pár lžičáků a několik čírek modrých. Po bahně běhají vodouši bahenní a kulíci, přilétá volavka. Odjíždím na další místa, zdali voda není i tam. Scházím dolů po louce, mám před sebou stále suchou půdu. V místě, kde byla zaplavená louka, je už dvaceticentimetrová vegetace. Kolem poletují jak mladí tak dospělí konipasi luční. Půda je trochu vlhká, přede mnou vylétá 5 bekasin. Obletují místo a přistávají na mokřadu. Jdu dál a zvedám celkem přes dvacet ptáků, většina přistává na mokřadu. Vracím se tam.

                                   Vzlétající bekasina otavní (Gallinago gallinago) na kdysi zatopené louce.

 

Na mokřadu přibylo čírek – je jich tu asi 40 a z nich část jsou obecné. Bekasiny jdou i ve vyšším porostu na mokřadu lehce dohledat. Naplno se věnují sběru potravy, přičemž jedna z nich přichází až na volné bahno. Jedu domů.

                                            Konipasi luční (Motacilla flava) zde letos zřejmě i vyhnízdili.

 Vracím se po obědě. V trnce vedle mě si pochutnává na spadaných špendlících pěvec, kterého po chvíli určuji jako samici pěnice hnědokřídlé. Je zajímavé, jak může při jiném chování, než na které jsme zvyklí vypadat neobvykle. Jen hlas se pěnici moc nepodobá, ale spíš půjde jen o jakousi variantu varování. Mezi ptáky na louži se toho moc nezměnilo, trávím tu asi tři hodiny. Jsem zvědavý, jestli se bude opakovat to co včera, až se voda dostatečně prohřeje. Na chvíli zajíždím prozkoumat další přístup z druhé strany, když se vracím, stojí na pozorovacím místě auto. Poznávám Honzu Ebra s manželkou. Na louži přilétá vodouš šedý a ptactvo opět ruší motáci. Do řepky přilétá čáp černý. Loučíme se a já jdu ještě z větší blízkosti prozkoumat porost řepky vedle. Nedaleko probíhají žně a nepříjemný mrak prachu a osin se během chvíle rozšiřuje po celých polích. Je čas odjet.

                                                  Pár lžičáků pestrých (Anas clypeata).

 

4.8.2013

Klid před bouřkou

Je před námi další horký den, možná poslední – na večer je hlášena fronta a s ní i extrémní bouřky. Dnes musím šetřit foťák. Baterky už jsou skoro vybité a já nemám doma nabíječku. Nijak brzy nevstávám, u mokřadu jsem okolo desáté. V řepce sedí dva čápi černí a na louži plavou kachny divoké s čírkami. Jeden vodouš šedý si čistí peří a po chvíli odlétá. Většina ostatních bahňáků je skryta ve vegetaci, co jiného taky v tom horku dělat. Vybíjí se mi foťák. Čekám ještě chvíli, ale horko je i mně. Pomalu balím věci a odcházím. Ještě jednou se otočit a… Na louži právě přistály dvě volavky bílé. Foťák už rozchodit nejde, tak je fotím alespoň přes dalekohled. V mokřadu je stále méně vody, doufám, že ho večerní bouřky posílí.

                                      Možnosti ráno ještě osvěžující koupele využívá všechno živé.

 

V odpoledních hodinách se celou republikou prohnal mohutný bouřkový systém. Vítr lámal stromy a bral střechy, přívalové srážky dosahovaly extrémních hodnot. Nedlouho po odchodu bouřky jsem se rozhodl zkontrolovat situaci na mokřadu. Vyrážím do zalitých ulic. Celá vesnice i okolí je bez proudu, místy leží polámané větve. Nyní panuje bezvětří a vzduch je příjemně chladný a osvěžující, voní deštěm. Takhle by mohlo být pořád. Hlavní silnice je plná vody, musím si dávat pozor, aby mě nějaké auto neohodilo. Polní cesta je rozbahněná, déšť vymlel kameny, takže nadskakuji jako auto na dálnici. Vody v mokřadu je o dost víc, stojí i v hlubších částech jeho původní plochy. Bahňáci sedí schovaní ve vegetaci, ještě se z té bouřky nevzpamatovali. Zapadající slunce nádherně barví zbylé mraky, vracím se zpět. Znovu projíždím tankodromem, a jaký důsledek má na mé kolo zjišťuji už po sto metrech – přední mám prázdné.

                                             Čírky předvádějí nad mokřady hbité manévry.

 

 5.8.2013

Co fronta nepřinesla

Vyrážím opět brzy ráno, nad poli se válí opar. Během chvíle mizí, ale stále zůstává v dohledu. Skrz vysokou vlhkost vzduchu pronikají zajímavě zbarvené sluneční paprsky, krajina se ze včerejší smrště ještě nestačila vzpamatovat. Na louži to žije. Vepředu víří vodu bezmála 40 vodoušů bahenních, alespoň 4 kropenatí a tři šedí. Dělám pár fotek a až později zjišťuji, že se jeden vodouš na okraji louže podobá vodouši štíhlému. Mám ho ale už jen na fotce a nikde na louži takového nenacházím. Dozadu přilétá koliha, pije a po dvou minutách odlétá. Všude jsou rozesety čírky. Je jich už přes padesát obou druhů, v početnosti stále vedou č. modré. Také lžičáci jsou stále přítomni, po vystřídání různě přepelichaných jedinců počítám 6 ex. Popocházím o kus blíž a snažím se spočítat jespáky bojovné, ti jsou však poschovávaní, ale alespoň tři tu jsou. Všude posedávají bekasiny, je jich tu určitě víc než 20. Pomalu přecházím na druhou stranu, přičemž se nemůžu vyhnout rozplašení části ptáků. Chci se podívat i do řepky. Provází mě podivné vábení rákosníka, kterému zprvu nevěnuji tolik pozornosti. Ozývá se z řepky a vylézá, zrovna když na něj mířím dalekohledem. Je to proužkovaný druh. První co mě napadá je rákosník tamaryškový, má totiž kaštanové zbarvení a velmi tmavou hlavu. Sahám pro foťák a vystřeluji pár fotek. Na dvou z nich je vidět, ale zrovna když zapadá do spodního patra řepky. Tohle chování by ho jen potvrzovalo. Krotím v sobě jistotu s určením, je mi jasné, jak by po takhle skromném zachycení několika znaků a ještě skromnějších fotek zněl verdikt FK, nechávám to na rákosníku proužkovaném. Hlodá mě to ale dost. Musím sjet domů pro nahrávku. Vracím se během chvíle, pouštím ho a sleduju okolí. Během chvíle přichází reakce, ovšem jen od rákosníků obecných. U starého hnojiště dostávám nápad. Celý ho pokrývají dost vysoké byliny, do kterých by se dalo schovat. Podél meze s keři se asi půlkilometrovou chůzí po oranici člověk může připlížit až k louži bez vyplašení. Večer to zkusím. Vracím se zpět, balím věci a odjíždím na oběd. Cestou se ještě stavuji u jedné úzké meze s kopřivami a bolehlavem, kde rákosníci obecní právě dokrmují vzletná mláďata. Zajímavé.

             Zřejmě vodouš šedý (Tringa nebularia), který ale připomíná vodouše štíhlého (T. stagnatilis).

                                  Vodouši šedí (Tringa nebularia) na jedné z louží v oranici.

 

 Přijíždím před půl osmou, kolo si nechávám v místech, kam jsem chodil pozorovat úplně poprvé. Jdu podél dlouhé meze, když jsem už blízko, tak se radši v průzorech mezi keři plížím po čtyřech. Vylézám na hnojiště, kryje mě vysoká tráva. Nejbližší ptáci jsou 10 m ode mne, ale přípravou výbavy dělám trochu rozruch, takže odlétají o pár metrů dál. Přilétá 9 vodoušů šedých, to je zatím nejvíc. Natáčím je foťákem na stativu. Začínají se kolem sebe rozhlížet a spolu s ostatními ptáky najednou hlasitě vzlétají. Co je důvodem ihned zjišťuji – k mokřadu přijíždí auto. Vystupuje evidentně tatínek se synem, nejspíš tu chtěli lovit ryby. Rozruchem, který budí bahňáci, jsou dost překvapeni, zřejmě nikdy nic takového neviděli. Naštěstí zase nasedají do auta a odjíždějí. Ptactvo přistává kousek ode mne, jsou ostražití, tuší, že se v křoví někdo skrývá. Snažím se je fotit, ale každou chvíli mi před objektiv leze nějaký list. Nejblíž jsou vodouši bahenní, těch je přes 30, šedí už se nevrací. Čírky se už zdá se ustálily. Modrých je 39 a obecných 14. Někde uprostřed chodí jespáci bojovní, z výšky už jdou zjistit lépe. Počítám 6 ptáků, ale může jich být víc. Slunce se blíží k obzoru a celý mokřad se barví do oranžova. Hmyz začíná být stále otravnější. Po chvíli balím věci a ubírám se zpět. Opouštím úkryt a v tu ránu se ocitávám v nějakém hororovém filmu – obklopují mě mračna hladových komárů, sají i přes oblečení. Prvně v životě jsem proti nim bezmocný. Dvě ruce jsou málo a po smetení jedné ruky se počet na druhé ztrojnásobuje. Hrůza. Přes nepříjemné bzučení slyším hlasy kolih. Jedna poodlétá 200 m přede mnou, to je ale teď to poslední, co mě zajímá. Proč jen to mám ještě tak daleko… Ještě na silnici jimi mám obsypaná záda, někteří jsou přisátí ještě doma.

                                       Vodouš bahenní (Tringa glareola), mohl by popojít o pár cm dál…

 

                                                                                                                             Vzlet ptáků:

https://www.youtube.com/watch?v=SKjGQ3gUzWg

 6.8.2013

Krátká večerní zastávka

Dostávám se na lokalitu až večer. Na kraji odpočívá 53 racků chechtavých, všichni jsou to letošní ptáci, několik vodoušů bahenních a 4 jespáci bojovní. Místy jsou vidět bekasiny, ale jejich počet si netroufám odhadnout. Kromě čírek je na hladině také přepeřující samec lžičáka a neúnavně loví dvě volavky popelavé. Přelétá hejno 250ti špačků, dnes to na déle nebude. Zítra večer půjdu zase do skrýše.

 

 7.8.2013

Další večer ve skrýši

V poli jsem dnes už po šesté večer, mířím k hnojišti. Vedle mě v oranici přeletují čejky. Pomalu prolézám porostem, snažím se dělat co nejmenší rámus. Hned přede mnou se brodí vodouš šedý, neví o mně. Přelétá koliha a na louži přistávají dvě volavky bílé. Vzadu posedává 13 mladých racků chechtavých, k nim přilétá velký racek. Na velkého racka je ale nějak malý, s tenkým a krátkým zobákem. Mám podezření na žlutonohého, ale po pozdější konzultaci je určen jako racek bělohlavý. Čírky zůstávají ve stejných počtech, lžičáky nahradily kachny divoké. Slunce se schovává za mraky a ptáci začínají každou chvíli podnikat různé přelety a manévry. Začínají lovit rorýsi a přeletuje hejno 1116ti špačků, kteří zřejmě nocují v rákosí podél svodnic. Odcházím trochu dřív, přece jen se nechci nechat sežrat. Volavky bílé už se přesunuly na oranici. Mířím na ně foťákem, přičemž si všímám kolih, které se pohybují za nimi. Vzlétají a zrovna v tu chvíli mi dochází místo na kartě. Přelétají a usedávají na mokřad, jsou celkem tři. V rychlosti mažu pár nepotřebných snímků a fotím kolihy na louži. Světla ubývá a komárů přibývá. Je čas zmizet.

                         Čírky modré (Anas querquedula) na mokřadu, vpravo jedna č. obecná (A. crecca).

 

                                                                     Manévry na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=bPNQZChgtlA

 

8.8.2013

Perný den

Rozhodl jsem se zkusit skrýš i brzy ráno, přicházím k ní s východem slunce. Vítají mě čírky opět ve stejných počtech, bahňáků je tu skromně. Oproti večeru je to docela rozdíl. Početné jsou akorát bekasiny – jsou po celém mokřadu. Některé přelétají až ke mně, snažím se je přes vegetaci fotit. Co chvíli se za mnou ozývá koliha, najít jí se mi nedaří. Hlasy jsou stále častější, dokud se trojice ptáků nezvedá a nepřelétá přímo nade mnou. Usedají na mokřad, pijí a sbírají potravu. Po chvíli znovu vzlétají a usedají zpět na oranici. Teď už se mi je daří nalézt. Šťourají se v hlíně, popolétají dál. Přijíždí chlap s traktorem a vykládá hnůj. Naštěstí dál ode mě. Odcházím.

                                        Bekasiny otavní (Gallinago gallinago) v ranním slunci.

                                                                                                              Bekasiny na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=thIUC6XXU_s

 

Krátce se přijíždím podívat po obědě, přibyla volavka bílá a zdá se je i víc vodoušů. Na odpoledne jsem domluvený s kolegou, přijíždím před půl sedmou. U mokřadu už stojí auto, ptáci se ho vůbec nebojí. Marek Zindulka si dokonale osvojil skvělou pozorovací techniku. Přijíždí ke mně, prý viděl asi jespáka obecného ve svatebním. Koukám mezi kulíky a má pravdu – jespák sbírá potravu kousek vedle v bahně a je skutečně ještě nepřepelichaný. Popojíždíme až k louži, s ptáky to nedělá vůbec nic. Fotím jespáka se 17ti kulíky říčními, jsou mezi nimi i tři píseční. Volavka bílá nerušeně loví a mezitím ještě blíž k nám přilétá jedna popelavá. Kulíci odlétají i s jespákem, letí docela jistě. Zřejmě už dopředu vědí, kde přistanou. Natáčím volavku, v lovu moc úspěšná není. Všude řvou vodouši bahenní a kropenatí. Marek hlásí kolihu, zprvu si myslím, že pouze nějaká přelétla, ale ona sedí neuvěřitelně blízko a pije. Znepokojuje mne blikání baterky, tak se snažím co nejrychleji pořídit snímky. Zároveň natáčím video. Koliha znovu pije a hledá potravu. Odchází dál, pak teprve usíná můj foťák. Ještě jsem mohl zaznamenat její odlet, když se vrací zpět na oranici, ale to už zas tak nevadí. Couváme zpátky a loučíme se.

                     Jespák obecný (Calidris alpina) ve svatebním šatu, jen bohužel foceno proti slunci.

                                                       Volavka bílá (Egretta alba) při lovu.

                                      Koliha velká (Numenius arquata) se na nás přišla podívat zblízka.

 

                                                                            Jespák na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=QVtM296TiU4

 

                                                                           Volavky na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=Fg0DwmcxNxQ

 

 9.8.2013

Pod mrakem

Celý den je pod mrakem, nemění se to ani odpoledne. U mokřadu jsem po jedné. Loví tu 6 volavek popelavých a jedna bílá. Z bahňáků tu pobíhají zejména vodouši kropenatí a jespáci bojovní, ozývá se přeletující vodouš šedý. Sleduji volavky a všímám si za nimi v poli dravce. Vypadá to na sokola, zkusím jít blíž. Docházím až na konec cesty a sokol to opravdu je, sedí v oranici a pozoruje okolí. Kousek vedle něj se seřadily všechny volavky. Sokol nízkým letem poodlétá a vrhá se zřejmě po hrabošovi jako nějaký moták. U tohoto druhu mě takovéto chování dost překvapuje, asi je to nějaký pomatený mladík. Sokolnická poutka nemá. Bahňáci se mezitím seskupují do jednoho místa a mám tak u sebe 21 jespáků bojovných a 27 vodoušů bahenních, mezi nimi pobíhá 8 kulíků říčních. Začíná pršet.

                                                    Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) na poli u mokřadu.

 

Čekám, než přestane, to se děje až skoro večer. Beru věci a vyrážím. Ihned po příjezdu se ale znovu rozpršívá, to na srážkové mapě vidět nebylo. Na mokřadu loví tentokrát dvě volavky bílé. Ve 20:01 přilétají tři kolihy a procházejí mokřadem. Na fotky už je moc šero, navíc prší, tak jen chvilkami natáčím video. Najednou se k nim přidávají další dvě, je 20:17. To je prozatím rekordní počet, tak se to snažím dokumentovat, jak jen to jde. Světla je stále méně, až nakonec odjíždím.

                                                             Záběry kolih za uplynulý týden:

https://www.youtube.com/watch?v=ItQCQL0sZw8

 

 10.8.2013

Skrýš prostě neomrzí

Až do odpoledne nejsem doma, tak ihned po příjezdu beru věci a vyrážím do terénu. Na louži už zdálky vidím čápa černého. Společnost mu dělají volavky popelavé, jedna bílá a překvapivě i tři kolihy. Tentokrát používám víc foťák než dalekohled. Je tu také 5 vodoušů šedých, 6 kropenatých a přibližně stejně bahenních jako včera. Objíždím pole, chci zkusit fotit ze skrýše. Cestou na mě opět varují z kopřiv rákosníci obecní. Zřejmě rovněž chrání vylétaná mláďata. Tento úkaz pozoruji už poněkolikáté, může se jednat ještě o zbytek populace historického rybníka, podobně jako další takoví ptáci. Myšlenku mi jen potvrzuje rákosník velký, který naplno zpívá z rákosí ve svodnici. Tentokrát nejprve fotím schovaný v keři, čápa mám přímo kousek od sebe, po chvíli odlétá mezi volavky. Přesouvám se na hnojiště, čáp stále loví. Kousek blíž přichází dvojice vodoušů šedých, jiná dvojice mi zase hlasitě přeletuje přímo před nosem. Kolihy už na louži dávno nejsou, místo nich nacházím čtyři vodouše tmavé. Zřejmě jsou to všechno ad. ptáci. Čírek obecných je pořád stejně, modré už jsou jen čtyři. Mezi jespáky bojovnými, kterých je tentokrát 12, nacházím samce téměř ve svatebním. Slunce se schovává za podezřelé mraky, možná mě za chvíli vyžene bouřka. Na blížící se déšť ukazuje i 70 rorýsů, kteří nad mokřad přilétají lovit. Přeletují mi nevysoko nad skrýší, je to nádherná podívaná. Už jsou vidět blížící se provazy deště. Pršet začíná, jen co doma zavřu dveře.

                              Kolihy velké (Numenius arquata) mezi pěti dalšími druhy bahňáků.

                                                      Mokřadní trikolóra…

                                  Vodouši šedí (Tringa nebularia) při procházce mokřadem.

 

                                                                  Všecny druhy vodoušů na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=Iv6rr2RXKTw

 

11.8.2013

Je přede mnou další ráno ve skrýši. S rozedněním už sedím schovaný u mokřadu. Nic závratného se nekoná, kolem 20ti vodoušů bahenních, 2 šedí a několik jespáků bojovných. Čírky tu stále jsou, ale ubývá jich. Obecných už je jen osm, modré budou asi stále čtyři, ale umí se dobře schovat. Z pole se ozývá koliha, žádná nevzlétá. Pro tentokrát to balím.

Na lokalitu přijíždím opět až v půl sedmé, již z dálky u mokřadu registruji nějaké postavy. Dva lidi se stativákem stojí přímo u mokřadu, ptactvo je rozplašené. Přicházím k nim a vysvětluji, že překročili únikovou vzdálenost většiny ptáků. To je holt riziko všech profláknutých lokalit, musí se počítat s občasným usměrňováním návštěvníků. Pořád je to ale oproti návštěvníkům z neornitologické veřejnosti záležitost menšinová. V řepce je namačkaných 8 čápů černých. Zobáky si prodírají cestu v porostu. Spolu s nimi je tu také 5 volavek popelavých a jedna bílá. Z bahňáků zbývá 8 kulíků říčních. Vracíme se do bezpečné zóny, čekáme na přílet bahňáků, ten se ale nekoná a na louži usedají jen jednotliví vodouši bahenní. Snad na dva kilometry nacházím až u trati postupně čtyři kolihy velké, béžové pohybující se objekty v oranici. Loučíme se a já stále čekám. Čápi přeletují vedle, na louži usedá vodouš šedý. Přijíždí Honza Ebr, prohazujeme pár slov. Dnes odjíždím o něco dřív, mám ještě nějaké povinnosti.

                                                          Zatím nejvyšší počet čápů černých (Ciconia nigra).

 

                                                                                                 Čápi na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=J1Uxc9VIlNM

 

12.8.2013

Parno

Nastává nezvykle suchý a parný den. Dorážím sem po obědě, není ani tolik horko, ale vzduch se neskutečně tetelí. Mezi 5ti volavkami popelavými je jeden čáp černý a volavka bílá. Mokřad vysychá, je tu jen několik kulíků říčních a dvě čejky. Nad řepkou přelétá sokol, nalétá nad hlavní část mokřadu a loví. To se mu snaží znemožnit čejka, ale k jeho leteckým i loveckým schopnostem má hodně daleko. Nakonec stejně odlétá bez úlovku, krouží a stoupá v termice. Extrémně se tetelící vzduch znemožňuje jak dokonalé pozorování, tak i pořízení slušných letovek. Sokol mizí ve výšce. Vracím se zpět, další dva dny nebudu doma. V poli sedí hřivnáči spolu se třemi doupňáky.

 15.8.2013

Vysychá to

Konečně jsem zase v terénu. U mokřadu jsem už brzy ráno, první co na sebe upoutává je spousta břehulí, které posedávají na bahně kolem louže. Kromě kulíků jsou tu z bahňáků jen vodouši bahenní, všichni vzadu, tak přicházím blíž. Hlavní mokřad se až příliš zmenšil, rozdělil se na tři samostatné louže. Vedle neúnavně loví 11 volavek popelavých s jednou bílou a dvěma čápy černými. O zvukovou kulisu se stará pár motáků pochopů, kteří předvádějí snad dokonce svatební let a nechtějí s tím přestat. Zvedám několik bekasin, zbytek ptactva si mě nevšímá. Snažím se fotit břehule, které naprosto pravidelně dodržují pauzu na odpočinek a hromadné vzlety za účelem nahánění much. Tuto techniku mají zdá se velmi dobře secvičenou, a vypadá to, že to také funguje. Počítám 147 ptáků, samozřejmě při odpočinku. Je mezi nimi menšina vlaštovek a jiřiček, na louži se přilétají několikrát napít i rorýsi, kteří létají pár metrů ode mne. Nádherná podívaná. Za mnou v řepce varuje modráček, na chvíli se leze nahoru ukázat. Má oblečený prostý šat, chvíli pózuje a zase mizí v porostu. Břehule stále dokola omílají tu samou techniku, nad nimi přeletuje luňák červený. Zprvu jsem byl zklamaný z mizící vody, ale takto veselá atmosféra dovede hned zlepšit náladu.

                   Jeden z rorýsů obecných (Apus apus) před náletem na louži, pod ním břehule a jiřičky.

 

                                                                                 Video ze dnešního dne:

https://www.youtube.com/watch?v=9XD5LKIlz6E

 

 16.8.2013

Zesílení tahu a příprava na odchyt

Celý den je parno, opět zavládly tropy. Poprvé se mnou cloumá lenost, nejradši bych v klidu ležel ve stínu a chládku, pár vteřin na přímém slunci je mi dost nepříjemných. Už jsem holt takový, sníh a mráz mi dělá daleko větší radost, než letní vedro. Beru bágl a kolo, žádné ne neexistuje. Cestou mi přes cestu přebíhá krotký křeček, lehá si do trávy a plive na mě, asi nebude úplně v pořádku. Na mokřad přijíždím po sedmé, u něj jsou zaparkovaná dvě auta. Lučanovi právě vybalují věci. Byli se zde podívat už v červenci, ale teď se zdají louže k chytání bahňáků naprosto ideální. Po jistých trendech početnosti, které jsem zaznamenával v minulých dnech, o tom do jisté míry pochybuji, ale pohled na louži mě vyvádí z omylu. Ptáci se museli pohnout. Vodouši bahenní s kropenatými a jespáci bojovní dosahují stejných, ne-li vyšších počtů než před týdnem, přítomni jsou také 2 vodouši šedí a bonusem je 5 tmavých, kteří se vystavují vepředu. O kus dál už je František Pochmon natáčí na iPhone přes Meoptu, ta videa nemají chybu. Vypráví o neurčeném jespákovi, kterého zde včera pozorovali. Radek při letmém pohledu na video hovoří o jespáčkovi, a to podle jeho stylu sbírání potravy. Po důkladnějším prohlédnutí videa ale všechno sedí na jespáka obecného, na tom se nakonec shodujeme všichni. Mimo to ještě dostávám informaci, že tu chvíli přede mnou viděli letět luňáka hnědého. Nakonec je rozhodnuto pro odchyt, s čímž rád souhlasím. Jsem si vědom, že někteří kolegové by byli v podobném případě striktně proti odchytu, ale já proti kroužkování ptáků nic nemám, spíše naopak – vždy to rozšíří povědomí o početnosti a intenzitě nočního tahu, o druzích které táhnou v noci a unikají pozornosti, v neposlední řadě také samotný zážitek z blízkého setkání s bahňáky a jinými druhy. Navíc začíná být jasné, že mokřad se pomalu ale jistě blíží do záhuby a toto zesílení tahu je možná jeho posledním záchvěvem plodnosti. Přistupujeme blíž a postupně všechny bahňáky zvedáme. Do řepky se právě sletují konipasi luční na nocování, za ní v oranici vzlétají tři čápi černí a usedají tři volavky bílé. Dvě sítě už jsou nataženy a světla ubývá. František odjíždí a nad loužemi se začíná namísto mračen komárů a rorýsů násobit mračno netopýrů rezavých. To je pro každého kroužkovatele nemilá záležitost, potvory se zamotávají jeden za druhým a během chvíle jsou schopni rozkousat nebo roztrhat pořádný kus sítě kolem sebe. Navíc dnes je počet opravdu rekordní, spolu s ptáky využili mně neznámých evidentně ideálních tahových podmínek. Počet si netroufám odhadnout, nikdy před tím jsem jich takové masy neviděl. Zkouším je natáčet na stativu, létají opravdu všude. Po chvíli od jednoho kupuji kvalitní facku, padá mi na rameno. Musel se leknout ještě víc než já. Komáři jsou samozřejmě také přítomni, ale s Radkovým repelentem se mi je daří držet od sebe. Takový si taky koupím, do teď jsem jim moc nedůvěřoval. Starost s netopýry znemožňuje instalaci dalších sítí, navíc i přes naši přítomnost uprostřed mokřadu přiletují celkem velká hejna ptáků, při čemž se v nemalých počtech chytají a starostí je o to víc. Postupně se ochlazuje a počet netopýrů klesá, nějací ale stále létají. V sítích se objevují první vodouši bahenní, bekasiny a jeden jespák bojovný. Vracíme se k autu pro další potřebné věci a doprovází nás hlasy přiletujících kolih. Už je úplná tma, takže chtějí usednout na jednu z louží, aniž by si nás na těch pár metrů všimly. Volání se rázem mění v křik a tleskání křídel. Je jasné, co se stalo. Následuje sprint k jedné ze sítí. V ní se houpou dvě kolihy velké, jedna se zachytila jen za nohu. Po vysvobození jsou umístěny do prostorné přepravky, takový VIP apartmán. Vybíjí se mi baterka. Ze tmy se vynořuje jakási lidská postava – přichází nás zkontrolovat nimrod. Prý si našeho světélkování v polích všimli a probudili celé myslivecké sdružení. Se skutečností je obeznámen a na závěr má ještě možnost vidět kolihu, kterou určuje pouze do podřádu (bahňáci). V síti visí mimo jiné ještě čírka modrá a kromě další spousty netopýrů rezavých i jeden n. parkový (Pipistrellus nathusii). Jedu na chvíli domů, potřebuji si nabít baterky a snad se i trochu prospat. Vrátím se sem zanedlouho během noci. Radek odchází nainstalovat zbylé sítě.

                             Vodouši tmaví (Tringa erythropus) chvíli před odletem, foto: František Pochmon.

´

                                                                                   Video:

https://www.youtube.com/watch?v=FMyxgZHz_aM

 

                                                                                                Ještě video ze včerejšího dne (15.8.):

https://www.youtube.com/watch?v=4xOfeQUmSUs

 

 17.8.2013

Výsledky odchytu

Baterky jsou nabité, skoro vůbec jsem nespal. Z okna je slyšet střídavě hlas křepelky, chřástala polního a trochu i malého a kropenatého. Zvuk z repráků tedy doléhá i několik kilometrů daleko. Vyrážím do tmy a chladu. Z dálky vidím osamocené světélko uprostřed polí, Radek právě kontroluje sítě. Přijíždím zrovna, když se vrací k autu. U sítí se střídají hlasy křepelky a všech našich chřástalů. Z nich už se chytili chřástali vodní (3 ex.) a kolem sítí několikrát pobíhali 2 ch. kropenatí. Z čírek krom modré uvízla v síti ještě jedna obecná, později pak dvě kachny divoké. Z bahňáků už visí v pytlících nebo dupe v přepravkách přes 30 bekasin, 18 vodoušů bahenních, kolihy, bojovník a 7 kulíků. Velká část z nich se chytla ještě večer během instalace sítí. Do sítě také narazila volavka popelavá, ale chytit se jí nepodařilo. Ze tmy je slyšet hlas vodouše šedého a všude kolem nás volají nalákané křepelky, jednu z nich už pytlíky také obsahují. Na obzoru už se začíná šířit světlo, ale bez čelovek se stále neobejdeme. Další kontroly sítí nesplňují Radkovo očekávání, nejvíc ptáků se mělo chytit na ranním rozletu, jenže v sítích je jich minimum. Už se docela rozednívá. V síti se houpe další křepelka a ještě milejším překvapením je mladý chřástal polní. Rozletuje se snad stovka nocujících konipasů lučních, jenže díky svému zraku se všichni sítím vyhýbají. Přijíždí František, z počtu chycených ptáků je docela překvapený. Přenášíme úlovky k autu, s východem slunce začíná jejich představování, kroužkování a dokumentace. Všechny druhy obsahuje video. Franta sleduje sítě stativákem, hlásí zřejmě ostříže, visí vespod jedné ze sítí. Jeho domněnku mu potvrzuji, následuje další sprint. Pták lovil nad louží vlaštovky a sítě si i přes svůj dokonalý zrak nevšiml. Letky má špinavé od bahna, je potřeba mu ho z konců smýt. Během chvíle usychá a odlétá, ještě si peří na nějakém klidném místě musí opravit. Přijíždí další auto, tentokrát však jde o velmi nepříjemně naladěného „předsedu“ mysliveckého spolku. Neustále opakuje, že s podobnými akcemi musí být obeznámen a že nás všichni myslivci měli za pytláky. Včerejší „posel“ asi nic nedonesl. Po uklidnění ještě dostává do ruky vodouše bahenního a bekasinu. Určuje je oba jako bahňáky, bekasinu navíc jako slučku malou. Tohle chování je u myslivců naprosto normální, chovají se jako by jim celý revír patřil a mohli rozhodovat, co se bude a nebude dít. Ovšem jediný, kdo by mohl proti podobné akci zakročit, je majitel pozemku. Ten přijíždí po chvíli, a jediné co potřebuje vědět je, jestli budeme do odpoledne hotovi, potřebují zde totiž projet kombajnem. Obsah sítí už není skoro žádný, přibývá několik konipasů lučních, dva špačci, dvě břehule a v pořadí 41. bekasina. Přijíždí další návštěva, tentokrát je to pan Kodera, kterému mokřad letos také nemohl ujít. Vypráví o jespácích křivozobých, které zde pozoroval na konci července. Ptactvo je vypuštěno a jde se na už poslední kontrolu sítí. Zdálky je vidět něco většího světlého, zprvu to vypadá na čejku, ale jde o mladou hrdličku divokou, která se k louži přilétala napít. S ní je v síti po jednom konipasovi lučním a bílém. Je na čase sbalit sítě, začíná být vedro. Musím vyrážet o něco dřív, už takhle jsem dost natahoval čas. Myslím, že odchyt se vydařil na jedničku. Radku, Majdo, díky že jsem u toho mohl být!

                                                Část úlovků, zbytek ještě zaplňoval přepravky.

                                                        Ještě takový malý detail od zobáku…

 

                                             Pár záběrů z odchytu, obsahují všechny chycené druhy:

https://www.youtube.com/watch?v=cfQdLpivLeo

 

Večer po příjezdu ihned vyrážím. Zrovna odtud odjíždí Marek Zindulka, prý nic moc neviděl, jen bekasiny a kulíci. Ti se mi nezjevují, zato na vyschlých bahnech pobíhá jeden vodouš bahenní, bez kroužku. Společnost mu dělají početní konipasi luční, pomalu se shromažďují na nocovišti. Mokřad to má, zdá se, spočítané. Jedinou nadějí je ochlazení, které by mělo přijít. Uvidíme.

18.8.2013

Tento večer se nijak zvláště neliší od včerejšího, až na pár kulíků říčních na mě nic nečeká. Loužičky dosahují žalostných rozměrů, zítra má přijít ochlazení.

19.8.2013

Tentokrát jedu už ráno, uvidíme, jestli to nebude moudřejší. Na louži sedí volavka bílá ve společnosti popelavé, už na první pohled je zřejmé, že aktivně loví rybky. Používá zajímavou techniku lovu. Potravou musí být zrovna ta nejhlubší louže přímo přeplněná, a tak volavka citlivě našlapuje a čeká, až vyplaší rybu. Daří se jí to velmi dobře a oproti minulým dnům je i mnohem úspěšnější. Při sledování z větší blízkosti se mi naskýtá pohled na velkého amura, plácajícího se v bahně. Tak přece jen nebyli karasi jediní, kdo tu do teď přežil, jak jsem si myslel. Ryba je přímo přichystaná k odnesení domů, ale v jejím mase už musí být kdoví co. Jelikož trochu znám citlivost rovnováhy mezi rybami a vůbec celým vodním prostředím, jsem zásadně proti tyto nepůvodní druhy zachránit. Lepší bude, když poslouží jako potrava zdejším ptákům. Odjíždím, abych se sem o pár hodin později vrátil. Tentokrát už začalo pršet. Volavky nahradili dva čápi černí, z nichž jeden má na noze odečítací kroužek. Snažím se ho přečíst alespoň s pomocí foťáku, ale špatné světlo a déšť to znemožňuje. Radši tu moc dlouho nebudu, prší víc a víc. Hřeje mě ale dobrý pocit – s každou kapkou se mokřad zvětšuje.

                                                Kroužkovaný čáp černý (Ciconia nigra), foceno v dešti.

 

                                                                                              Lovecká technika volavky bílé:

https://www.youtube.com/watch?v=op_nkmEZ96Y

 

  20.8.2013

Na mokřad dorážím během dopoledne, bez většího očekávání. Pouze chci přečíst kroužek toho čápa černého, což se včera nepovedlo. Čáp i se svým kolegou odpočívá v poli mimo louže, jenže zrovna na té druhé noze. Přicházím blíž, abych ho trochu zaujal. Po louži pobíhají pouze kulíci říční. Čápi odlétají o pole dál, jdu za nimi. Opět odpočívají na jedné noze. Proč musí být sakra zrovna ten kroužkovaný pravák! Vzdávám to, snad se tu ještě zdrží. Dělám, co můžu, ale večer dorážím až těsně před západem slunce. Louži obsazuje volavka popelavá, a to je asi všechno. Deště louži sice trochu zvětšily, ale už se pomalu vytrácí i ty nejběžnější druhy.

 21.8.2013

Záchvěv úspěchu

Konečně se během odpoledne začala trhat oblačnost a vysvitlo slunko. Čekám hlavně lepší podmínky na odečítání kroužku, ale žádného z čápů už nikde nenacházím. Zkoumám kulíky, všímám si mezi nimi několika kroužkovaných jedinců. Skoro jistě půjde o ptáky kroužkované zde minulý týden, dělám pár fotek. Slyším hlas vodouše šedého, jde ale jen o ptáka na přeletu. Vydávám se na průzkum dále do polí, procházím místy, kde nedávno stála voda. Některá pole už jsou zvláčená, ale třeba do velkého ječmenového se ještě nikdo neodvážil. Čápy ani jiné ptactvo nenacházím, vracím se zpět. Zrovna přilétají 3 kolihy velké a sedají k jedné louži. Jde zjevně o dva mladé a jednoho dospělého ptáka. Pijí, něco zobou a stále si povídají. Snažím se jít pomalu blíž, ale sotva ujdu pár kroků vpřed, tak se ptáci zvedají a mizí za horizontem u Cerhýnek. Mezi vlaštovkami stále ještě loví rorýsi.

                                                              Kroužkovaný kulík říční (Charadrius dubius).

 

                                                                                                                           Kolihy na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=pOe_ynVmS7A

 

  24.8.2013

Ráno jsem trávil u odchytu na Hrabanovské Černavě, po příjezdu si jedu vyzvednout fotopast, kterou jsem tu včera už za tmy instaloval na monitoring jedné louže. Výsledky sice nejsou nic moc, ale za to všude kolem poletují bramborníčci hnědí. Odhadem jich tu může být 25 – 30, asi začal početnější tah. Moc dlouho se nezdržuji, jen dělám pár fotek.

                                           Jeden z bramborníčků hnědých (Saxicola ruberta), mladý pták.

 

 27.8.2013

„Prcek“

Opět se dopoledne po delší době ocitám v terénu. I když s přestávkami během víkendu docela pršelo, vody není o moc víc. Na louži pobíhá 11 mladých kulíků říčních a mezi nimi se motají konipasi luční. Zjišťuji i 2 kulíky písečné, téměř dospělé. Už jsem si zvyknul chodit po celé polní cestě, co zmizeli všichni vodouši a spol., tak k plašení prakticky nedochází. Během chvíle registruji malého poletujícího bahňáčka s páskou v křídle, ozývá se takovým jespáčím, ale tišším a tlumeným hlasem. Krátce usedá a zase letí. Je to jespák malý, letošní pták. Musím se usmívat, na tak malou louži je to docela úspěch. Za to vděčím hlavně kulíkům, kteří ho sem přibrali s sebou. Jen tak by se tu asi těžko zjevil. Úsměv je o to větší, když si uvědomuji, že je to můj první. Přistává vzadu mezi kulíky a postupně s aktivním hledáním potravy přichází blíž. Je tak malý, že se chvílemi úplně schová do zbytku kolejí od traktoru, odtamtud i kulíci vykukují. Postupně se mi dostává asi na 20 m a zase zdrhá zpět. Jeho rychlost je impozantní, mám co dělat abych ho dostal do foťáku. Jdu dál, v keřích se pohybuje spousta mladých ťuhýků obecných, ale jsou mezi nimi i dospělí ptáci. V termice nabírá výšku několik dravců, kromě kání a motáků i dva včelojedi. Zdá se, že se i v takovémto počasí nějaké proudy vyskytují. V hustší části řepky u mě vylétá modráček, opět mizí ve vegetaci. Na poli kousek dál hledají potravu skřivani, plaším bělořita. Stále nad sebou slyším hlasy lindušek lesních, pár jich vzlétá ze suché řepky a zapadá do mladé. Tam se také slétají i další táhnoucí. Vracím se zpět k loužím, jespák zrovna přelétá na louži v řepce. Tam se k němu také přibližuji na pár metrů. Nerušeně spolu s kulíky sbírá potravu.

                                                    Jespák malý (Calidris minuta) spolu s mladým kulíkem.

 

                                                                                     Video:

https://www.youtube.com/watch?v=nFkBOV_mO9Y

 

Večer jedu zkontrolovat jespáka, ale nenacházím jediného kulíka. Těžko říct, kam odletěli, ale tuším, že se zítra zase vrátí. Po obloze zrovna pluje dlouhý pruh, tvoří ho cca 3500 špačků. Procházím po cestě a v dešťové louži si všímám dvou skokanů. Podle zadní nohy je určuji jako skřehotavé, ale jeden z nich je svrchu celý břidlicově šedý. Zajímavé, jestli ona se nám tu nezrodila nějaká mutace. Ve vzduchu pořád loví poměrně dost rorýsů, počítám jich alespoň 6. Balím věci a vyrážím nazpět. Už jsem na silnici, když si všímám šesti tiše letících kolih velkých. To je zatím rekord. Vracím se zpět, vypadalo to, jakoby si chtěly sednout do řepky za mokřad, ale nenacházím je. Později bych skoro připouštěl i kolihy malé, ale myslím, že tyto byly velikostně naprosto v normě.

 

 28.8.2013

Dopoledne s prckem a špek v poli

Původně mám v plánu vyrazit už brzy ráno, ale nakonec se ven dostávám až před jedenáctou. U mokřadu už stojí kolega a kouká na jespáka malého. Tak jsem to odhadl dobře. Kulíků je také zdá se stejně a stále mají někteří kroužky. Hlavně ale po včerejší večerní dlouhé a intenzivní dešťové přeháňce přibylo mnohem víc vody než co za celý týden. Pokračuji dál, abych se podíval po linduškách. Ty jsou slyšet někde v dálce, zdá se, že přeletují v poli. Mezitím nacházím krásně vybarveného samce bělořita. Vracím se zpět a asi hodinu vedeme debatu o ohrožení polních louží, o zemědělství a všemožných jiných věcech. Loučíme se a já se vracím k řepce, chci najít ty lindušky. Do pruhu suchých kopřiv u ní přilétá mladá kukačka, po vyfocení odlétá a sedá ke svodnici. Procházím mladou plodinou, půda je ještě promáčená od včerejších dešťů. Zvedám několik skřivanů a postupně slyším pískání odletujících lindušek. Jejich úniková vzdálenost není malá, ale občas se nějaká schová a vylétá na pár metrů. Už mám zjištěno, kam jich většina zapadala a vydávám se tím směrem. Najednou mi těsně pod nohama vylétá bekasina a rovným letem stoupá do výšky. Slyšet byl jen ten mohutný odraz od země a mávání křídel. Letí mírně doleva a zanedlouho zapadá zpátky, mohla uletět tak 200 m. Bekasina větší mě samozřejmě napadá, ale vždy jsem si jí spojoval jen s jarním tahem a teď při podzimním mi to připadá jako nesmysl. Stihl jsem udělat video i fotky, i když žádné extra kvality. Nakonec hlavně díky nim padá jisté určení na tuto vzácnou a tajemnou bekasinu, ovšem až v září po jistých zkušenostech. Jdu dál a kousek přede mnou vykukuje jedna linduška lesní a vzápětí za ní druhá. Dělám pár fotek, než zase vbíhají zpět do porostu. Mám splněno. Vracím se, abych u mokřadu zastihl tři přiletující bekasiny otavní, usedají a myslí si, že je nevidím. Nakonec je zvedám a mám tak možnost je po pár minutách porovnat s jejich kolegyní z řepky. Je to úplně něco jiného, to tomu ale ještě stále nemůžu uvěřit. Jespák se právě vrací z nějaké obhlídky, přistává mezi kulíky. Balím to, večer se sem chystám dát fotopast na noční druhy.

                                                     Dokumentační fotky bekasiny větší (Gallinago media).

 

Vracím se v půl sedmé, jespák malý opět odněkud přilétá. Pouštím se do instalace, před fotopast umístím nabitý přehrávač s hlasy chřástalů, snad mi to tu přes noc nikdo neukradne. Když bude úspěch, tak v noci některý nahrávku uslyší a zapózuje před fotopastí. Jsem na to docela zvědavý. Slyším hlas vodouše šedého, obletuje ve výšce lokalitu. Snažím se zamaskovat, ale vodouš ztrácí zájem. Nedlouho po něm se mi do ucha z větší dálky dostávají hlasy vodoušů tmavých, ti se nezjevují, ale musí být alespoň tři. Vypadá to na dobrou tahovou noc, o to zajímavější překvapení může fotopast nachystat. Zvyšuje se počet lovících netopýrů, za chvíli se asi vyrovná počtu při odchytu. Mezi nimi loví 5 rorýsů. Dělá se tma, zapínám přehrávač a mizím.

 

 29.8.2013

Krátké zastávky

Vstávám před rozedněním, později už bych měl o fotopast strach. Naštěstí je v pořádku na místě, kousek od ní pochodují konipasi a na vedlejších loužích jsou kulíci s jespákem malým, u nich pije konopka. Displej však neukazuje nic moc dobrého, za celou noc jediný záznam. Škoda. Odcházím se ztěžklým batohem. Je úžasné, kolik se toho do něj vejde. Slyším hlasy vodoušů tmavých. Přeletují nade mnou a jeden se prudce pouští k louži. Prolétá kolem mě, usedá. Natáčím ho. Pouští se do sběru potravy, spolu s ním jsou tam i špačci a několik kulíků. Nechci ho plašit, odjíždím. Kousek od našeho domu pak nacházím čerstvě mrtvou křepelku, dospělou samici, musela sousedům narazit do okna. Takový je tah, ale u této křepelky je to poměrně překvapující.

                                             Letošní vodouš tmavý (Tringa erythropus) spolu se špačky.

 

                                                                                          Video přiletujícího vodouše tmavého:

https://www.youtube.com/watch?v=Mfu2E-Y4kzA

 

Na chvíli se stavuji před výletem na Rozkoš, už zdálky vidím většího bahňáka. Zvedá se a plaší bekasinu, po chvíli zase přistává. Jde o jespáka bojovného, jdu trochu blíž. Jespák si z mé přítomnosti nic nedělá a cpe se něčím větším. Před chvílí se tu prohnala bouřka, tak ho asi srazila. Večer sem dávám znovu fotopast.

 

 30.8.2013

Noc byla poměrně klidná, jsem zvědavý, co fotopast zachytila. Přijíždím radši opět brzy ráno. Hned je vidět, že je na loužích živo. Obklopují je špačci a mezi nimi se pohybují krom kulíků i nějací jespáci. Na našeho „prcka“ to nevypadá, jeden přeletuje na vedlejší louži, kde je lépe vidět. Kulíci ho moc nesnesou, a tak je během chvíle vyhnán. Ta chvilka ale stačí k bezpečnému určení. Jde o dva mladé jespáky křivozobé, v rámci početného tahu v celé republice se Dobřichovu nemohli vyhnout. Přicházím blíž, louži v řepce spolu s nimi obývají ještě 3 samice jespáka bojovného, hlasitý vodouš kropenatý, několik kulíků a starý známý prcek (jespák malý). Zvedají se a přistávají o kus dál. Chvíli mi trvá, než je znovu nacházím, ale jsou dobře schováni mezi porostem. Přecházím až na druhou stranu, přičemž na chvíli vzlétají a mizí. Čekám na ně na druhé straně s připraveným foťákem, vrací se zatím jen jeden. Druhý křivozobý, bojovní, malý ani špačci se neobjevují. Mrzí mě to, nevěděl jsem, že jsou více plaší. Zjevují se dvě postavy se stativákem, přichází Aleš Marek a Zdeněk Ponáhlý. Ukazuji jim jespáka a za ním objevuji i prcka. Sledujeme nezvykle zbarveného mladého ťuhýka obecného, alespoň mně se honí hlavou možné i nemožné, ale pták odlétá a už ho nenacházíme. Místo něj na stejné místo po chvíli sedá samice bělořita. Jsme tolik zaměstnáni sledováním dvou druhů jespáka u sebe, že si vůbec nevšímáme dvou kolih, které nám přelétají skoro nad hlavou. Mohly se alespoň ozvat. Sedají dozadu a ani ne za minutu už zase letí nazpět a usedají daleko do řepky. Jespáci vzlétají a mizí. Pomalu odcházíme nazpět, prcek nám musel uniknout při příletu mezi kulíky na přední louži. Nerušeně tam sbírá potravu. Blíží se k nám hlas jespáka křivozobého, chvíli létá nad mokřadem. Prcek si ho všímá a létá s ním. Po chvíli oba usedají, křivozobý dost blízko k nám. Jde patrně o toho druhého ptáka, má více béžové zbarvení. Nějakou dobu pózuje, zatímco my se bojíme pohnout. Odlétá a bere s sebou prcka. Ještě chvíli čekáme, jestli se nevrátí, ale na loužích už zůstávají jen kulíci a pár konipasů. Chlapi odcházejí a já jdu sebrat fotopast. Obsahuje pouze nějaké konipasy a to je všechno. To se dalo čekat, vždyť jsem k ní dnes nedával ani nahrávky. Ještě jí na chvíli dávám na místo, kde se ještě před chvílí nejradši zdržovali jespáci, odcházím k věcem a sedím u kola. Je docela horko a na louži stále nic nepřelétá, tak vše balím a jedu domů. Tohle ráno se tedy docela dost vydařilo.

                                          Jespák křivozobý (Calidris ferruginea), letošní pták.

                                                                                          Ještě jedna letovka…

 

                                                                      Video j. křivozobého:

https://www.youtube.com/watch?v=i8100lGY6Hg

 

Přijíždím zase večer, chci znovu instalovat fotopast i s přehrávačem. Až na místě zjišťuji, že jsem si nechal baterku do foťáku na nabíječce. Musím se s tou zátěží na zádech vracet. Na makovém poli zrovna probíhá sklizeň, kombajn jezdí i po místech červnových lagun. Rámus je tu poměrně velký, doufám, že s tím brzy skončí, aby bylo vůbec něco slyšet. Nahrávky pouštím skoro až za úplné tmy, ještě chvíli srovnávám maskování.

                           Nainstalovaná fotopast i s přehrávačem, prostředí by chřástalům mělo vyhovovat.

 

31.8.2013

Opět si pro zařízení jedu už brzy ráno, louže jsou prázdné. Jen 3 kulíci, žádný jespák. Na fotopasti je jen jeden záznam, ale jak se později ukazuje, nic na něm není. Něco ho ale v noci muselo spustit. Balím fotopast a jdu dál. Na trnky si právě sedají dvě lindušky lesní, krom nich je stále přítomno alespoň 5 mladých ťuhýků. Po obloze létá jeden rorýs, letošní většinou neúspěšná hnízdní sezóna způsobila zpoždění zpětného tahu. Jsem zvědavý, kolik jich ještě letos uvidím. V trávě u cesty plaším malého pěvce s načervenalým ocasem, zalétá zpátky o pár metrů dál. Plaším ho ještě dvakrát, jde o modráčka, asi stále toho samého. Vracím se zpět a k mokřadu právě vjíždí traktor. Rozhodli se zvláčet pole mimo mokřad, na vedlejší řepku naštěstí zatím nikdo nesahá.

Znovu přijíždím v podvečer, louže už neobývají ani kulíci. V dálce přeletuje jestřáb, procházím kolem louže a zvedám už jen 2 bekasiny. Slunce zapadá, jedu domů. Dnes už instalovat fotopast nebudu.

                                 Lindušky lesní (Anthus trivialis) na trnce, skoro jako by se živily špendlíky.

 

 1.9.2013

Krátce se na lokalitě zastavuji před obědem. Už z dálky je vidět spousta vlaštovkovitých, rád bych mezi nimi našel i rorýse. Nějakou dobu koukám do hejna, ale nedaří se mi to. Na loužích je prázdno, možná bych vyplašil nějakou tu bekasinu, ale zdržovat se už nebudu.

 

 2.9.2013

Na pytlácké stezce

V odpoledních hodinách vyrážím, nečekám žádné bahňáky, ale chci se podívat po rorýsích, modráčkovi a jiných druzích, které už měly odtáhnout. Stále poprchává, ale co s tím. Pochopitelně je tu hojnost vlaštovek, rorýs žádný. Podél svodnice se pohybuje podivná postava, která vždy na chvíli zaleze do rákosí nebo se skrčí za ním. Nijak zvlášť se o toho člověka nezajímám, jen nevím, co tam v tom dešti může dělat. Prohlížím vlaštovky, procházím řepku a vyšlapávám bekasiny. Člověk se chvílemi stále zjevuje, postupuje dál podél svodnice. Většinou není vidět, několikrát se ale ukazuje, když něco kutí na zemi ve vegetaci. Začínám mít zlé tušení. Prší zase o něco víc, za svodnicí přeletují vyplašení motáci, jsou slyšet odletující bažanti. Podivín přechází po zarostlé boční polní cestě, sleduji ho stativákem. Něco drží v ruce, vypadá to, že jde najisto. Stále jeho pozornosti unikám, a to jsem v řepce docela dobře vidět. Prochází přes hlavní cestu a leze do porostu na hnojišti, přesně tam, kde jsem míval svou skrýš. Něco vytahuje, mířím na něj foťákem. Vynořuje se ze zákrytu kopřiv i se srncem v ruce. Teď už je mi všechno jasné. Dělám pár fotek, zvíře si chce odnést zpět k rákosí, když… Otáčí se na mě, musí vidět dalekohled i foťák. Urychleně háže srnce do kopřiv a jde za mnou. Vylézám z řepky a mířím po cestě směrem ke kolu. Nechci působit neklidně, mohlo by ho to vyprovokovat. To samé asi napadá jeho, jde rovněž pouze rychlým krokem, asi abych nezpanikařil. Když ale vidí, že mířím k zaparkovanému kolu, všechna opatrnost je pryč. Ještě v rychlosti naházet věci do báglu. Stativ jde ztěžka, přes to se tak daří velice rychle, nasedám na kolo. S tímhle nechci mít nic společného. Ještě ho z dálky chvíli sleduji, ztrácí se mi v místech, kde jsem parkoval. Možná vyčkává. Napadá mě, jestli únik bylo to nejlepší řešení. Nikde nemám důkaz o tom, jestli to byl pytlák, ale proč by ne? Takoví mají u sebe většinou zbraň, minimálně nůž. To, co jsem ve stativáku viděl, byla tuším docela solidní kudla, použil by jí? Řekl bych, že v tom nejlepším případě by mě „požádal“ o vymazání fotek, ale proč riskovat něco horšího? V každém případě nemám věk ani chuť na potyčku s ozbrojeným člověkem, to by ale neměl zkoušet snad nikdo.

                            „Homo venatorus illegalus“, vypadal dost agresivně, tak jsem se raději stáhl.

 

 4.9.2013

V terénu jsem opět odpoledne, chci se podívat na „místo činu“, předpokládám, že za takto slunečného počasí bude na lokalitě klid. Projíždím kolem téměř vyschlých louží, jsou na nich jen dvě bekasiny. U hnojiště v kopřivách nacházím zbytky srnky, to je vše. Na bylinách u řepky posedávají lindušky lesní, včera tu byly pozorovány 4 kolihy. Zkoumám okolí svodnice, nic nenacházím. Nad poli loví pochopi a přeletují 3 bekasiny. Loučím se s mokřadem, s nastupujícími povinnostmi a vyschnutím v nejbližších dnech už končím s pravidelnými návštěvami, samozřejmě pro případ většího srážkového úhrnu počítám s kontrolou, ten ale zdá se zatím nehrozí.

Po ukončení pravidelných kontrol nastala ještě větší vedra, začal jsem se místo mokřadu ve volných chvílích věnovat dravcům v polích. Za zmínku stojí poslední min. 3 rorýsi, které jsem krátce pozoroval ve čtvrtek (5.9.) odpoledne v centru Peček. V sobotu jsem odjel mimo domov a večer mě překvapilo pozorování bekasiny větší, lokalita Dobřichovská mokřina. Pozorovatelem byl Zděněk Moudrý, ptáka popsal naprosto učebnicově. Později jsem dostal informace, že se mi snažil dovolat, když na doporučení Radka Lučana přijel chytat bahňáky. To jsou momenty, kdy lituju, že jsem si doma nechal mobil. Na druhou stranu už jsem tou dobou nebyl doma, takže by mě to mrzelo ještě víc. Nakonec se stejně vydal zkusit štěstí, Radkovi ale uniklo, že mokřad je již vyschlý. Tudíž ho Zdeněk nemohl najít, a právě při tom narazil na pole s umáčeným ječmenem, kde v části porostlé skřípinou bekasinu vyšlápl.

 8.9.2013

Hledání bez šance

S informacemi o včerejším pozorování se vydávám bekasinu hledat. Šance, že se zrovna tento druh zdrží dva dny, je dle mého uvážení hodně blízká nule, ale zkusit to můžu. Zrovna mi volá František Pochmon, objíždějí několik polních louží a chtěli by se zastavit i v Dobřichově. Bohužel musím sdělit, že louže už to má za sebou a zbyla po ní jen mokrá kolej, na které plaším jedinou bekasinu otavní. Zároveň ale oznamuji svou snahu najít bekasinu větší, ještě zavolám. Přecházím za svodnici, trochu zapomínám na informaci o ječmeni a lezu všude, kde vidím trochu skřípince. První procházím suchou řepku. Je to v podstatě stejné prostředí jako u vyschlého zbytku mokřadu, jen je pokryté právě skřípinou. Plaším bažanty, zajíce a hejno vrabců polních. Nic víc, nakonec se mi to hlavně svou výškou moc na bekasiny nezdá. Mám ho už celé prošlé, předávám negativní zprávu. Z Tuklat, kde zrovna s početnou skupinkou pozorují, taky nic dobrého nepřichází – někdo jezdí u mokřadu na motorce. Nasedám na kolo a nadskakuji po oranici zpět. Na poslední chvíli se otáčím na kdysi také zaplavené ječmenové pole. Něco mě k němu táhne. Zrovna u něj vzlétá volavka popelavá. Kolo nechávám na kraji a vstupuji do něj. Po prvních pár krocích z něj vylétá bekasina, je tichá, ale není to žádná velká a těžká koroptev, jak si ze všech těch popisů bekasinu větší představuji. Letí rovně a klidně, to ano. Bohužel jsem jí pořádně zaregistroval, když už byla docela daleko, takže jsem si bílých ocasních per nemohl všimnout. Zapadá o pár desítek metrů dál, do stejného, suchého prostředí. Neudělal jsem žádnou fotku, nestihl jsem si připravit foťák. V každém případě jí musím zkusit vyšlápnout znovu. Tentokrát jdu jistě na přesné místo, kde zapadla. Foťák držím v ruce a natáčím každý svůj krok. Není tam, musela popoběhnout ještě o kus dál. Zkouším to všemi směry, ale nedaří se. Až na konec vylétá 10 – 20 m od místa, kde usedla. Tentokrát už si velmi dobře všímám bílých rýdováků, odlétá asi 5 m ode mne, takže dobře slyším hučení křídel a třikrát opakovaný hlas. Je podobný b. otavní, ale jakoby zpomalený – hrubší a delší. Opět odlétá stejným způsobem a zapadá asi po 100 metrech. Daří se mi jí zachytit hned několikrát během letu, a to i při přistávání. Teď už o určení nepochybuji – je to bekasina větší. Dojíždím na místo, kam zapadla. Tentokrát je to zřejmě přesně to samé, kde byla vyšlápnuta včera. Jsem zvědavý, jestli ji najdu znova, jdu mezi kolejemi od traktoru a prodírám se skřípinou. Vylétá přímo ve vytipovaných místech a letí opět jen kousek, tak nějak bez rozmyšlení jdu za ní. Teď už vylétá na větší dálku, a protože před ní pole končí, otáčí se o 180° přímo nade mnou. Snažím se jí vyfotit, ale fotky jsou rozmazané. Letí mnohem dál, přes celé pole a zapadá na metr přesně do míst, kde jsem jí vyšlápl poprvé. Je vidět, že to tu už dobře zná. Tohle Frantovi nemůžu nezavolat. Prý už to balí, na bekasinu by si rádi zajeli, ale už spěchají domů. Klidně bych jí mohl vyšlápnout znovu a celé to zopakovat, nafotit ještě lepší fotky, ale už by to bylo jen zbytečné rušení, za které ty fotky nestojí. Nechám jí odpočinout a zítra si její přítomnost ověřím, v noci má přecházet studená fronta, tak jsem na to dost zvědavý. Už takovéto zdržení je zajímavé a nečekané.

                  Bekasina větší (Gallinago media) usedající do suchého pole se zbytky mokřadních bylin.

                        Ne vždy se letovky povedou, v tomto případě to naštve ještě víc. Foceno na 20 – 30 m.

 

                                                                                                          Video bekasiny větší:

https://www.youtube.com/watch?v=9TfEqJmYhsU

 

 9.9.2013

Není nad hodného zajíce

Celý den se těším, až si budu moct odpoledne ověřit přítomnost bekasiny. Ráno se přehnala mohutná fronta, místy i zabouřilo, ale teď už je slunečno. Jedu přímo k ječmeni, bez zastávky. Procházím místa, kde včera zapadla. Nic nezvedám, pouze několik zajíců se ocitává pod mýma nohama. Přecházím dál, cestou taky žádná sláva. Dokonce jsem neúspěšný i v místě se skřípinou a malou louží v dolíku. Začínám si myslet, že bekasina lokalitu opustila. U louží v kolejích od traktoru poskakují kuňky obecné, už včera jsem tu jednu viděl, to tu byla navíc jen jedna loužička. Procházím dál podél koleje a zpod nohy mi vybíhá další zajíc, ten zvedá bekasinu z úplně čisté části ječmene. Letí rovně a vyniká její robustní tvar a krátký zobák. Je pořád tady. Tak jednoznačné pozorování jako včera to sice není, ale mám dost potřebných znaků pro jisté určení. Pták zapadá na obvyklém místě, to taky souhlasí. Nahoře u silnice parkuje auto, někdo z něj míří ke mně. Jdu ještě do skřípiny, tam pro změnu plaším srnu. Přichází Zdeněk Moudrý s velkou taškou plnou sítí, opět se mi snažil dovolat. Mobil mám sice u sebe, ale je až příliš ztlumený. Na to si už musím dávat pozor. Dnes v noci chce zkusit bekasinu chytit. Sděluji mu své pozorování, což dokáže jen povzbudit. Sítě jsou docela rychle nataženy a my jdeme zkusit bekasinu vyšlápnout. Rozdělujeme si plochy, které postupně procházíme, je důležité nevynechat jediné volné místo. Přece jen je její úniková vzdálenost minimální. Šeří se a člověk z toho očekávání snadno dostane zrakové nebo sluchové halucinace. Máme všechno prohledané, jistotu o vzletu alespoň jednoho ptáka však nemáme ani jeden. Za toho špatného světla je to opravdu dost těžké. Procházíme kolem sítí, sice nemáme baterku, ale zdá se, že nic neobsahují. Jdeme tu dlouhou cestu nahoru k autu. Odjíždím domů, Zdeněk odchází nainstalovat sítě na křepelky a pustit k těm v ječmeni hlas bekasiny větší, i když jde jen o pokus nalákání. Vrátím se sem někdy nad ránem. Cestou mi těsně před očima přelétá sova pálená, leká se a křičí. Letí směrem na škarpy, tam kousek kdysi dávno hnízdily. Tahle se tu ale v tuto dobu spíše potuluje.

                               Zajíc v ječmeni, jeho kolega mi o kus vedle vyšlápl bekasinu větší.

 

 10.9.2013

Opět nečekaný úspěch

Vstávám po páté, venku je ještě černočerná noc. Po bleskové snídani už šlapu v chladných a temných ulicích, normálně bych měl vstávat o nějaké tři hodiny později, dnes se do školy stačí dostavit až před desátou. Pozvolna se rozednívá, kousek za vesnicí fotím nádherné červánky, když mi zvoní telefon. Do něj se zřetelně ozývá: „tak už jí mám v pytlíku“. To člověka pěkně popožene. Během chvíle jsem na kopečku u auta, Zdeněk zrovna vybírá síť na křepelky. Jdu za ním. V ruce má tři pytlíky, v tom největším je podezřelá bekasina, kterou ze sítě vybral právě před chvílí při ranní kontrole. Přesouváme se zpět k základně a já jsem napjatý, co z pytlíku vykoukne. Čekám bekasinu, to v každém případě, ani ne nějak sakra odlišnou. Ven se ale dostává jakýsi podivný velký pták, celkově daleko tmavší a s nazelenalýma nohama a krátkým zobákem. Připomíná spíš nějakého kiwi nebo jiného divnoptáka. O správnosti určení mám jasno, a to jsem ještě neviděl křídlo ani ocas. Na ně přichází také řada, křídlo má hojné bílé špičky per tvořící ohraničené pole s tmavým uvnitř a nepatrný bílý okraj. Na obou stranách ocasu se nacházejí čtyři bílá pera s černou kresbou. Podařilo se odchytit bekasinu větší! Zabýváme se ještě určením stáří ptáka, podle vzhledu kresby na postranních ocasních perech a téměř žlutého pruhování na hřbetě by se dalo uvažovat o letošním jedinci, alespoň tak to tvrdí použitá určovací příručka. Dostává kroužek a vrací se do pytlíku, ještě proběhne důkladnější dokumentace dole u sítí. Přicházejí na řadu zbylé dvě křepelky, obě jsou to samice, jen jedna dělá ze začátku potíž při určování stáří i s tímto druhem velmi zkušenému kroužkovateli. Ptáci mizí v trávě a je čas se přesunout k dokumentaci a vypuštění. Vše je zrovna nasvícené vycházejícím sluncem, pořizuji mraky fotek a něco i natáčím. Zvíře se zjevně ze stresu klepe, bude čas ji vypustit. Bekasina se tak nemůže dočkat, že svým mohutným odrazem okamžitě vystřeluje Zdenkovi z ruky a hlasitě u toho máchá křídly. Odlétá směrem k trati, rákosiny postupně opouštějí vlaštovky. Je čas sbalit sítě a v mém případě spěchat domů. Zdenku, díky. S takovým odhodláním máš můj velký obdiv.

                          Dokumentace bekasiny větší (Gallinago media), zachycuje všechny důležité znaky.

 

                                                                                                         Video z odchytu tohoto ptáka:

https://www.youtube.com/watch?v=5WDO0DI4gQI

 

 11.9.2013

Včera během dne se počasí velmi rychle zkazilo, celé odpoledne lilo a znemožnilo mi to kontrolu bekasiny. Do terénu se tedy dostávám až dnes vpodvečer. Problém vzniká v tom, že se k ječmeni dá dostat jen přes oranici, ta je však promáčená a s kolem se přes ni nedá dostat. Je možnost ho někde nechat, ale po předchozí zkušenosti s myslivci i pytlákem nic riskovat nebudu. Nechávám ho na kraji a jdu pouze do nejbližšího trojúhelníku ječmene. Z mé přítomnosti těží vlaštovky, procházením vegetace zvedám hmyz a ony ho tak loví prakticky na dosah ruky. Bekasina žádná, možná jí fronta vzala s sebou. Přeletují mladí motáci a jedna volavka, světla ubývá. Do blízké skřípiny vbíhají srnec se srnou, působí na ně hormony v souvislosti s obdobím říje, vůbec si mě nevšímají a po chvíli odcházejí. Jdu zpět ke kolu a odjíždím kolem mokřadu. Po deštích se docela zvětšil, do budoucna hlásí další srážky, což není špatné. O tom, že nenechávat si někde kolo byl dobrý nápad, mě přesvědčuje myslivec s puškou a se psem, který prochází okolí řepkového pole. V souvislosti s tím si vzpomínám, že by se tu měl pohybovat jeden jednooký, který získal zbrojní pas jen svým „dokonalým“ mířením. Ach jo, to aby se tu člověk bál o zdraví neustále.

 

 13.9.2013

Když smůla štěstí přináší

Třináctého pátek. Zajímavé to datum i pro nepověrčivého člověka, aby toho nebylo málo, máme tu ještě rok 2013. Do polí se dostávám opět až v podvečer, je pod mrakem. Včera opět pršelo, díky tomu jsem se nedostal ani ven, teď už zbývá jen to mokro. Na mokřadu je zase o něco víc vody, konečně zvedám nějaké bekasiny otavní. Pouštím se i s kolem přes stále trochu mokrou vláčenou oranici, jde to lépe, půda rychle schne. Po několika metrech už se mi na kola lepí bláto, ale v jízdě mě to neomezuje. Sleduji několik skřivanů, odlétají ode mne. Marně hledám nějaké lesní, všichni jsou to obyčejní polní. Těsně vedle mě vylétá bělořit a sedá do pole. Chvíli ho pozoruji, zdá se podivně světlý, na to, jak výraznou černou uzdičku má chybí jiné tmavé zbarvení, a to i na křídlech. Pobíhá mezi hroudami a sbírá potravu. Uvažuji o bělořitu plavém, ale chybí kompaktní vzhled s kratším ocasem a křídly. To samé říkají i kolegové při pozdější konzultaci. Jdu kousek dál, už jsem napůl cesty k ječmeni, když kolo odmítá jet. Je v něm všude zasekaná hlína, snažím se jí vyházet ven, sundávám blatníky, ale pomáhá to jen na dalších maximálně pět metrů. Smůla se nakonec dostavila, je to jako pastička na prsty nebo vrcholová politika – tam to jde, ale zpět jen ztěžka. Přelétá podivně letící pochop a čáp bílý. Stmívá se, stále váznu kdesi v poli. Vzdávám to, ruce už mám celé zabahněné. Kolo prostě nevyčistím. Beru ho na záda a těch zbylých sto metrů ho poponáším. Už je docela šero, konečně znovu čistím blatníky a rozjíždím se na trávě u polní cesty. Jde to, hurá! Projíždím mokřadem, nic na něm nevidím. Když už jsem kousek za ním, nějaké zvláštní síly mě nutí zastavit a ohlédnout se za sebe. Přes cestu vidím přelétat dva větší bahňáky. Krátce usedají na louži v řepce a zřejmě oba znovu vzlétají, jen jeden mým směrem. Plaším představu o vodouších šedých, jsou to kolihy malé! Ta jedna u mě dělá oblouk a znovu se otáčí nad koncem mokřadu. Obě jsou velmi tiché, neslyším jediné volání. Pták si sedá na oranici nedaleko mne, snažím se i přes špatné světelné podmínky pořídit slušnou dokumentaci. Vzlétá a znovu mě obletuje, konečně si sedá na louži. Někde o kus dál by měl být i druhý pták, tedy jestli neodlétl. Sbírá potravu a chystá se zřejmě k nocování. Docházím k ní blíž a zvedám ji, přelétá dál dozadu, možná k té druhé. Foťák už mi přestává ostřit, dál je rušit nebudu. Kdybych býval nezapadl, kolihy by mi unikly. Jo to je tak, když smůla štěstí přináší… Zítra brzy ráno je musím zkontrolovat.

                              Nekvalitní fotka netypického bělořita asi šedého (Oenanthe oenanthe?).

 

                                                 Koliha malá (Numenius phaeopus) na roztřeseném videu:

https://www.youtube.com/watch?v=QHoyYbRShg0

 

 14.9.2013

Není nad soboty

Na mokřad se chci dostat s rozedněním, rád bych se s kolihami setkal i za bílého dne. Nestíhám snídat, dorážím docela brzy. Kolihy by byly vidět už z dálky, zřejmě odlétly už během noci. Procházím se po cestě a přede mnou přeletuje mladá kukačka. Je to docela pozdní záznam, ale vejde se do normy. Mezi poli nějaký chlap sbírá byliny, toho už jsem tu viděl několikrát. Cestou zpět ještě vidím přeletujícího ťuhýka šedého, jedu se najíst.

Znovu do terénu jedu až odpoledne, konečně už svítí slunce. Na louži nacházím 4 jespáky bojovné, sbírají potravu a vůbec se mě nebojí. Po větším přiblížení oblétají louži a znovu usedají. Tentokrát už nemám problém s přejitím oranice, slunce dovede během chvíle bahno vysušit. Vcházím do ječmene, místy, a to zejména v kolejích od traktoru je zaplavený, právě na nich plaším 2 bekasiny otavní. Přecházím dál spíše po suchých částech, nevynechávám ani pole u trati. Výsledek se po chvíli dostavuje – přede mnou vylétá bekasina, a aniž bych udělal krok navíc, tak pár metrů od ní vylétá druhá. Letí rovně, i když každá jiným směrem. Dělám jen několik fotek, na kterých nejsou moc vidět, dále se je už jen snažím obě sledovat dalekohledem. Větší to byly, o tom není pochyb. Viděl jsem nádherně jak kresbu křídel, tak krátký zobák, let a tvar ptáků. Přecházím dál, v kolejích plave spousta kuněk i skokanů, pomalu se blížím ke skřípině na druhé straně, místu nedávného odchytu. Cestou v zatopené části vyšlapávám dalších 10 otavních, přímo z místa odchytu odlétá další větší bekasina, ze spodu jí visí bezvládná noha. Mohlo by se jednat o kroužkovaného ptáka, občas takhle létají i bez jakýchkoli příčin, ale ta naše odlétala naprosto v pořádku. Dělám jednu rozmazávku, pták letí jako po přímce. Mám už celý ječmen projitý, vracím se zpět k mokřadu. Stále ho obývají čtyři bojovníci, jsou nasvíceni už skoro zapadajícím sluncem. Byl jsem tam pěkně dlouho. Fotím je a natáčím, jde pravděpodobně o 2M a 2F, všechno mladí ptáci. Zvedají se a popolétají o kus dál. Vyčkávám ještě do šera na kolihy, ty se ale nedostavují.

                                        Přeletující jespáci bojovní (Philomachus pugnax).

 

                                                            Jespáci na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=ai9lCcQuNl4

 

15.9.2013

Ráno v ječmeni, zase media

Na objížďku terénu mám tentokrát jen dopoledne, odpoledne už zase budu pryč. V rychlosti zkoumám mokřad, na kterém kromě čtyř bekasin otavních nic není, a vyrážím do ječmene. Procházím jen jednu část, krom bekasin otavních vyšlapávám znovu tu jednu větší se svěšenou nohou, překvapivě z úplně toho samého místa. Je vidět, že pták je velice konzervativní a navíc má vazbu na jedno konkrétní místo evidentně s dostatkem potravy. Nebylo by těžké ho odchytit, ale nemá smysl nic vyjednávat, počasí se má od večera zase kazit. V termice krouží káně a po poli pobíhají poblázněné srnky. Na bylinách u mokřadu vysedává mladý ťuhýk obecný, těm se tu ale nějak líbí. Dál už nic nepozoruji.

          Jedna z kuněk obecných (Bombina bombina), ve zbytcích vody měly na mále, teď jim svitla naděje.

 

 16.9.2013

Vyjížďka v dešti

Celý den prší, vyčkávám, až se na radaru objeví nějaká pauza. To se nekoná, tak vyrážím do deště a šera zkontrolovat vodní stav na mokřadu. Žádné ptactvo ho neobývá, to se taky dalo čekat. Začínám být promočený, tak se vracím. Vody je dost a pro příští dny to vypadá nadějně. Ještě určitě voda přibývat bude.

 

17.9.2013

Večer na obnoveném mokřadu

Během odpoledne na mokřad koukám z výšky, z Dobřichovských škarp. Je nádherně obnovený. Ihned ho jedu zkontrolovat. Jediným ptákem, který jeho zvětšenou plochu obývá, je kulík písečný. Přicházím k němu blíž a kulík mě pouští poměrně blízko. Fotím ho, natáčím a pták mezitím sbírá potravu a pobíhá po bahně. Přelétá kulík říční a s ozýváním létá nad mokřadem. Písečný mu odpovídá, po chvíli vzlétá a oba mizí. Odcházím dál, rád bych se podíval do ječmene. Slunce zapadá, pole je téměř celé pod vodou. Překvapivě neplaším ani bekasiny otavní, o b. větších už nemůže být ani řeč. Ještě chci vyčkat u mokřadu, kdyby náhodou něco přilétlo nocovat. Nic se nezjevuje a louže jsou prázdné. Ještě by mělo pršet, vody asi bude ještě víc.

                                              Kulík písečný (Charadrius hiaticula) byl jediným sedícím bahňákem.

 

                                                                                                               Video:

https://www.youtube.com/watch?v=mjtpytsmwU0

 

 19.9.2013

S jespákem na velkolouži.

Odpoledne se opět dostavuji k mokřadu, do dnešního rána zase pršelo. Je úplně plný, voda zaplavila celé strniště. Na dálku registruji opět jen jednoho ptáka, je jím jespák bojovný. Jdu blíž a jespák vzlétá, nemusí to být čistě kvůli vyplašení. Během chvíle přistává pár metrů u mě, nijak mu nevadím. Něčím se cpe a opět vzlétá a přelétá na louži do řepky. Nad ní zrovna loví vlaštovky. Pták nerušeně dál sbírá potravu, opouštím ho.

Vracím se zase navečer, jdu zkontrolovat zatopený ječmen. Voda je úplně všude, hledám nějaké bahňáky, bohužel marně. Vodu zřejmě ještě nezaplavili korýši. Vracím se, a to už se mi na cestu ve vodní hladině odráží měsíc. Ještě chvíli čekám na případné nocující ptáky, ale žádný nepřilétá.

                                               Krotký jespák bojovný (Philomachus pugnax).

 

                                                                                    Video:

https://www.youtube.com/watch?v=ByGAxipo4qU

 

20.9.2013

Přemáhám se, abych vůbec pozdě odpoledne vyrazil na krátkou kontrolu, celý den mě bolí v krku. Mokřad prohlížím z dálky, nic na něm nevidím. Nějaký menší bahňák se tam sice schovávat může, ale nakonec blíž nejedu. Po obloze pluje snad nekonečný oválný mrak, je to zajímavá podívaná. O to zajímavější je, že během pár dní vidím něco takového už po druhé.

 

 22.9.2013

Těžko se člověku marodí, když ho tíží, že mu něco uniká. Vylézám z postele a beru zavděk alespoň krátkému povození autem. U mokřadu jsem jen krátce, obývají ho 3 jespáci bojovní, mělo by se jednat o dospělé samice. Zvedám 6 bekasin a pozoruji houf vlaštovek, které posedávají v oranici a na bylinách. Je mezi nimi i pár desítek břehulí. Míjím starého známého sběrače s kárkou, za chvíli už se prodírá vegetací a trhá si kytičky. Dál už se není třeba zdržovat, ještě se dívám do polí.

                                              Vlaštovky obecné (Hirundo rustica) u mokřadu.

 

 24.9.2013

Uřvané překvapení

Konečně se cítím o něco lépe, navečer musím vyrazit. Lokalita rychle vysychá a já zrovna ten nejlepší vodní stav prostonal, na druhou stranu jsem dost zvědavý, co sem stihlo nalétat. Už na polní cestě chytám do svého ušního boltce podezřelý zvuk, poznávám v něm kolihu malou. Přidávám a doufám, že pouze nepřeletuje. Ozývá se pořád, stále ze stejného místa. Nevím, kde jí mám čekat. Nejprve prohledávám velkou plochu oranice, taky by mohla sedět někde hodně blízko. Její hlas je totiž tak pronikavý, že se zdá být někde u mě. Teprve pak jí nacházím na mokřadu, sedí v načepýřeném přikrčeném postoji a stále řve. Přitom k tomu evidentně nemá žádný dobrý důvod. Snažím se přijít trochu blíž, koliha se dává do pozoru. Snažím se jí v dřepu fotit, ale dřív vzlétá a přelétá do oranice. Vidím, kam si sedla, ale jdu prozkoumat ještě další části mokřadu. Zvedám skupinku jespáků bojovných, zdá se mi, že mezi nimi slyším trochu i jespáka obecného, což se nakonec ukazuje jako pravda. Všech 6 jespáků si sedá, aby jich okamžitě znovu vzlétlo 8. Jde o čtyři obecné a čtyři bojovné. Opět sedají a vylétá jich 9 – přidal se k nim další obecný. Usedají a znovu vzlétají v jiném počtu, to se opakuje ještě několikrát, mezitím natáčím video. Nakonec přelétají na louži do řepky, kde se nějakou dobu zdržují. U jednoho bojovníka si všímám podivně namodralých křídel, jespáci obecní jsou spíše dospělí ptáci. Přelétají zpět do zatopeného strniště, kde už zůstávají. Je čas se vrátit, kolihu už v poli nevidím.

                            Koliha malá (Numenius phaeopus), mé už třetí zářijové pozorování tohoto druhu.

 

                                                                                                               Video:

https://www.youtube.com/watch?v=tvAz5HaPuuQ

 

 25.9.2013

Další nadějný den

Ze včerejšího seznamu druhů mám stále radost, rád bych si kolihu malou zkontroloval, takže mě nemůže napadnout větší hovadina než jet na mokřad ještě ráno před školou. Vyhovuji své potřebě a hned po ránu dávám zabrat svému ještě úplně neuzdravenému organismu. Vzduch je pořádně chladný, je pod mrakem, ale na východě vykukuje modrá obloha. Východ slunce by se do ní mohl trefit, to by byla nádhera. Nos začíná být permanentně v kapesníku, zatímco na dálku registruji první ptačí siluety. Na louži v řepce nehybně sedí dva jespáci obecní, mladí ptáci. Přicházím blíž, ale na rozdíl od včerejších manévrů si ze mě ptáci nic nedělají. Z druhé strany louže odlétají jen 3 bojovníci, ti jsou plaší stejně. Obecní mě pouštějí na pár metrů a jsou jako z kamene. Nechali by mě přijít ještě blíž, ale tam už je voda. Fotím je a natáčím, pomalu se probírají a začínají kolem sebe sbírat potravu. Času už mi moc nezbývá, loučím se s nimi.

                                          Krotcí jespáci obecní, kdybych mohl, byl bych tam s nimi déle.

 

                                                                  Video jespáků i ze včerejška:

https://www.youtube.com/watch?v=Rf7Ks7k5mDs

 

Odpoledne nastává čas na další kontrolu, ale nějak nestíhám. Naštěstí dostávám možnost se na pár minut k mokřadu sjet podívat autem. Dvě auta už u něj stojí, právě zde pozorují Zdeněk Souček a Aleš Marek. S radostí mi sdělují, že odtud před chvílí odlétla koliha malá, samozřejmě uřvaná jako včera. No sláva, tak přece se tu hodlá chvíli zdržovat. Přistála prý někde na poli vedle Cerhýnek, tam už ale zdá se není. Z louže přelétá 6 jespáků bojovných a dva známí obecní, na déle to nebude. Už takhle jsem se tu dost zdržel. Docela se těším, jestli zítra navečer koliha přiletí zas, hlásí teď zrovna nějakou frontu.

 

 26.9.2013

 Vyrážím opět odpoledne, chtěl bych si počkat na kolihu malou. Poprchává a je velmi nepříjemná zima. Na mokřadu nenacházím žádného ptáka, pouze ze suché vyšší trávy vylétají jespáci bojovní. Jdu za nimi, v takovémto prostředí a takhle se chovající jsem je ještě neviděl. Jsou dva a spolu s nimi vylétá i jespák obecný. Marně čekám na kolihu, místo ní až ke mně přichází zmoklý zajíc, fotím ho na 5 metrů. Nechci tu dál čekat, vypadá to na další déšť.

 

 27.9.2013

Zase je hezky

Je na čase provést další odpolední kontrolu, dorážím v půl šesté. Na lokalitě už stojí kolega, zrovna nad mokřadem poletuje jespák obecný. Jde o dospělého ptáka bez kresby na křídlech, oproti mladým ptákům z minulých dní vypadá dost nezvykle. Usedá na chvíli na suchou část mezi loužemi a opět mizí. Ve výšce létá hejnko šesti bekasin, je mezi nimi slyšet i nějaký hrubší hlas. Pokouším se najít jeho původce, ale všichni ptáci jsou b. otavní. Hejnko mizí a já se vydávám prohledat čejky, které se zdržují na nedaleké oranici. Zanedlouho se zvedají a přelétají na vzdálenější pole. Ještě se vracím zpět na mokřad, kolihu malou musela vzít fronta s sebou. Vzadu na ječmeni voda také ubyla, plaším dvě bekasiny. Slunce už zapadlo, je čas se vrátit.

                                                        Čejky chocholaté (Vanellus vanellus) při vzletu.

 

 28.9.2013

Sobotní procházky

Konečně zase sobota a ranní výjezd do terénu. U mokřadu mě vítají přeletující čejky a mezi nimi i špačci, zvedám bekasinu a sleduji přeletující volavku. Ve vzduchu se ozývá linduška luční, to je letos první na téhle lokalitě. Procházím ječmen, zvedám první bekasiny. Lindušky se začínají ozývat čím dál častěji, vyletují často i přímo přede mnou. Na konec počítám 17 bekasin a alespoň 15 lindušek lučních. Na keři u svodnice vysedává ťuhýk šedý, překvapivě zpívá. Přibližuji se k němu a fotím ho. Posouvám se dál podél rákosí, slyším hlas strnada rákosního. Několik ptáků, většinou mladých postupně nacházím na suchých větvích trčících z rákosí, ozývá se rybák a vzápětí ještě jeden, až druhý den zjišťuji, že ho pouze zdařile imitoval ťuhýk. Vracím se zpět, lindušky mě doprovázejí. U mokřadu jich pár vzlétá z řepky, znovu do ní usedají, ale nedají se v ní najít. Postupně registruji i 3 l. lesní, přelétají ve výšce. Skoro k nohám mi přilétá budníček menší, jeho chování je opravdu velmi zajímavé, proplétá se nízkými bylinami mezi poli a hlasitě vábí. Možná se jedná o ptáka z východoevropských populací, ale vzhledově se od obyčejného jedince nijak výrazně neliší. Přesouvám se do okolních polí, nikde už však žádnou lindušku neregistruji.

                                                 Vyšlápnuté bekasiny otavní (Gallinago gallinago).

 

Dorážím zase v podvečer, na mokřadu sedí jespák bojovný, je krásně nasvícen sluncem. Dělám pár fotek, pták se vůbec nebojí. Poklidně vysedává na okraji a nechává se od slábnoucích slunečních paprsků hřát do tváře. Z nedalekého posedu mě sledují dva myslivci, člověk z toho nemá zrovna nejlepší pocit. Chvíli sleduji čejky v oranici, dál se nechci zdržovat. Vracím se zpět a nad vesnicí sleduji dva prohánějící se sokoly, jeden z nich mě přelétá někam na Pečky a při tom je nádherně nasvícen už růžovým světlem zbývajícího kusu slunečního kotouče.

                                                    Mladý jespák bojovný (Philomachus pugnax).

 

 29.9.2013

Úspěch s rudým krkem

Po zjištění táhnoucích lindušek bych chtěl zkusit nalákat i nějakou tu rudokrkou, připravuji a nabíjím si starý mobil s nahrávkami, vyrazím brzy ráno. Nad poli se válí hustá mlha, přes to do ní vjíždím už před sedmou ranní. V celém okolí se během chvíle rozplývá, jen nad mokřadem stále leží, a aby toho nebylo málo, dokonce v ní i mrzne. Kolo i věci si schovávám do řepky, mobil pokládám na hroudu hlíny v oranici, která je celá pokrytá spadanými pavoučími vlákny. Dřepím v trávě pokryté jinovatkou, otáčím se k mobilu. Neuběhlo snad ani 20 vteřin, a už nahrávku zkoumá linduška. Letmý pohled na bílé pruhy na zádech prozrazuje, že jde opravdu o rudokrkou. Snažím se v protisvětle pořídit dokumentaci, jdu blíž a ptáka plaším. Ozývá se typickým hlasem. Pokouším se víc zamaskovat v řepce, navíc chci mít telefon po slunci. Místo lindušek však pole obsazují konipasi bílí, kteří mi přicházejí na opravdu malou vzdálenost. Mezi tím se ozývá přeletující k. horský. Lezu ven a přehrávač přesouvám na vedlejší pole. Jdu se projít dál po cestě, ihned po mém odchodu pozoruji lindušky, které se slétají k přehrávači. Dvě z nich pískají hlasem l. rudokrké. Vracím se zpět. Krom oněch dvou rudokrkých se k přehrávači nalétaly i luční, jejichž tah začíná teprve pozvolna zesilovat. Lehám si do trávy a čekám, co přilétne. Zanedlouho mi nad hlavou pískají další dvě rudokrčky, jedna sedá přede mne do oranice a na nahrávku odpovídá. Chvílemi sbírá potravu a postupně se přesunuje dál, kde se ztrácí mezi hroudami. Píská další, ta si ale nesedá. Kousek dál se sjíždějí auta s myslivci, něco kutí u posedu. Doufám, že nebudou střílet. Odcházím opět na konec cesty, slyším přelétající lindušky lesní. Z oranice se zvedly čejky, přelétají na pole vedle a malá část k jihu. Mezi nimi rozeznávám dva světlejší objekty. Fotím je, jsou to kulíci zlatí. Překonávám pár metrů oranice, prohlížím čejky, ale žádného nenacházím. Přelétá další linduška lesní. Jdu se projít do ječmene, zde je počet lindušek lučních o dost nižší, rudokrká se nezjevuje žádná. Vyšlapávám několik bekasin, nad polem loví poštolka. Vracím se zpět, stále táhnou l. luční, od rána mám už nějakých 80 ptáků. Pomalu odjíždím, kdybych měl ještě chvíli, rád bych tu zůstal. Tah ale postupně ustává, v polích už nesedí snad nic.

                                       Mrazivé ráno u mokřadu, stále je přítomen slabý opar.

                                 Lindušky rudokrké (Anthus cervinus), na nahrávku se dají snadno přivábit.

 

                                                                                               Linduška rudokrká na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=fonaCEt5vhQ

 

 30.9.2013

Ve dvou se to šlape lépe

Do terénu vyrážím odpoledne, jsem domluvený s Markem Zindulkou. Kromě každodenní kontroly mokřadu mám v plánu zajít i na ječmen, ve dvou se ptáci vyšlapávají lépe, také už pomalu nastává čas na slučky malé, které bych tu také rád viděl. Když dorážím, tak Marek už z auta fotí jespáka bojovného na louži. Všechno necháváme u cesty a jdeme vyšlapávat. Po linduškách jako by se slehla zem, jen dvě luční prý před chvílí seděly u louže. Nad pozlaceným ječmenem se třepetá pozlacený ťuhýk šedý. Během chvíle máme ječmen hotový, zvedli jsme 7 bekasin, s jednou na mokřadu je to tedy 8 ptáků. Ještě chvíli zkoumáme zřejmě nachystanou umělou noru pro lišku, na které tu včera myslivci pracovali, loučíme se a Marek odjíždí. Chvíli ještě sleduji jespáka a marně naslouchám hlasům lindušek. Slunce zapadá a já jedu domů.

                                              Západy slunce jsou na mokřadu vždy nádherné.

 

 1.10.2013

Další ráno s nahrávkou a hned rekord

Využívám volného úterního rána a vyrážím na lindušky. V krajině není jediná známka lokálních mlh, nejinak je tomu u mokřadu. Už před východem slunce se z oblohy ozývají první lindušky luční, pouštím nahrávku, zalehám a přikrývám se řepkou. Několik ptáků se slétá a usedá do trávy k cestě, kolem mě však pobíhají zase jen konipasi bílí. Ozývají se dvě přeletující l. rudokrké, žádná ale nejeví o nahrávku zájem. Že bych byl nějak nápadný? Vylézám a mobil přemisťuji na vedlejší pole. Zvedám lindušky luční, v tom mrazu jsem ležel schovaný nějak dlouho, skoro necítím prsty na nohou. Jdu se projít kousek dál, lindušky snad za mé nepřítomnosti k přehrávači nalétají rychleji. Po oranici se pohybuje stádo srnek, úplně vzadu jsou čejky. Během chvíle se vracím zpět a u cesty plaším dalších několik lindušek lučních. Nebe už jich začíná být plné, lehám si do trávy a čekám, co přiletí. Čas ubíhá a objevují se stále jen luční. Jdu na chvíli k věcem, které mám schované v řepce. V ten okamžik mi nad hlavou přeletuje 8 lindušek rudokrkých, po zaslechnutí nahrávky se k ní všechny slétají a přidává se k nim ještě několik lučních. Opatrně se snažím připlížit, abych lindušky nevyplašil. Chvíli to trvá, navíc stále fotím přes trávu. Kdybych ještě chvíli vydržel ležet, nemusel bych nic takového řešit. Lindušky se zvedají a pokračují dál v tahu, během chvíle je nahrazují další dvě na přeletu, které zapadávají až do strniště vzadu. Hned po nich to samé dělá dalších 5 ptáků. Čas se pomalu chýlí ke konci, budu muset odjet zrovna v tom nejlepším. Balím věci a odjíždím, hlasy lindušek lučních mě doprovázejí skoro po celé cestě, už jich za dnešek mám okolo 250ti, s nimi počítám další dvě rudokrké – dnes tedy 19 ptáků!

                                                     Jedna z lindušek lučních (Anthus pratensis).

 

                                                                                                                            Video lindušek:

https://www.youtube.com/watch?v=0nztIocknak

 

 3.10.2013

První slučka

V terénu jsem až pozdě odpoledne, po oranici zrovna tlačí kolo nějaký závodník, zřejmě zvolil špatnou zkratku. Na zbytcích mokřadu pijí konopky, jejich počet se zde v posledních dnech dost navýšil – pohybuje se okolo dvaceti ptáků. Pouštím lindušku rudokrkou a mezitím se jdu projít do ječmene. Překvapivě nezvedám žádnou bekasinu, naopak jedna jediná linduška luční mi vylétá až pod nohama. Slunce pomalu zapadá, zatímco se přesunuji zpět k mokřadu. Mobil stále hraje, ale linduška tu není jediná. Procházím se po vyschlé ploše mokřadu a u malých zbytkových loužiček nacházím velké množství ptačích stop i s trusem. Měly by patřit bahňákům, ty největší také bažantům a holubům. Jsou tu také široké stopy šelmy s dlouhými drápy, překvapivě to vypadá na jezevce. Už se šeří a já se rozhoduji sjet domů pro fotopast, chci zjistit, komu ty všemožné otisky patří. Přijíždím už téměř za tmy, přicházím k mokřadu, když registruji něco jako vzlétajícího ptáka. Vyletěl z největší louže jakoby kolmo vzhůru, jeho vzlet připomíná bekasinu. Po několika vteřinách se začíná ozývat, má to podobné znění jako bekasina, ale daleko hrubší, pomaleji vyrážené a táhlé. Okamžitě si z mobilu pouštím hlas slučky malé, naprosto souhlasí – právě jsem pozoroval svou první slučku. Instaluji fotopast a odjíždím, snad se ještě vrátí. Stopy v bahně tedy s největší pravděpodobností patří právě jí, ještě si to ověřím.

              3 cm velké stopy bez zad. prstu, stříkance trusu a vpichy po zobáku ukazují na noční přítomnost sluček.

 

 4.10.2013

Večerní lindušky

Nadchází další odpolední kontrola, po včerejším pozorování žádné lindušky nečekám, ale opak je pravdou. Po celé délce polní cesty vyletují z řepky lindušky luční, u mokřadu dokonce píská i jedna rudokrká. To se tu asi hejnko zdrželo od rána. Přeletuje asi 30 konopek, počet opět narostl. Zkoumám stopy, skutečně přesně v místech, kde jsem včera vyplašil slučku, přibyla spousta nových. Mám to tedy potvrzené, mimo nich jsou tam ještě nové stříkance trusu. Vyzvedávám fotopast, nic nezachytila. Pták se tedy už zřejmě nevrátil nebo se jí vyhnul. Fotopast přemisťuji na jinou louži a k ní přivážím ještě jednu, která jí na starém místě nahrazuje.

 

 5.10.2013

Sobotní ráno opět patří linduškám, v polích jsem před východem slunce a užívám si chladného, ale nemlhavého počasí. Luční táhnou, pomalu se jejich počet začíná rozrůstat. Pouštím hlas, schovávám se na staré místo do řepky a vyčkávám. Nad sebou slyším první lindušku rudokrkou, jenže jako by nahrávku neslyšela. Přilétají dvě luční a sedají přímo přede mne, dělám nějaké fotky. Ležím už tam dost dlouho, ale nechci se vzdávat. Po třetí ignorující rudokrčce už to ale balím a přesouvám se na osvědčenější místo, musím se ale pokaždé smířit, že fotky budou na velkou dálku a v horším světle. Píská další pták, slétají se ale stále jen „pípípové“. Slyším auto, přijíždí Šíchovi. Chvíli pozorujeme lindušky, tah pomalu slábne. Loučíme se a já si začínám balit věci. Přeletuje 23 konopek. Ještě sejmout fotopasti, na jedné je zachycený krom několika konipasů jen šplouchanec od slučky, ale byla tam. Ještě se na chvíli dávám do řeči se zemědělcem, který jede kontrolovat pole, nepovažuje mokřinu za nějakou katastrofu, ale prý se s tím něco dělat musí. Hážu věci do báglu a vytahuji kolo z řepky. Jedna rudokrká mě už připraveného k odjezdu provokuje nízko nad hlavou, to je nějaký poslední záchvěv.

                              Linduška luční (Anthus pratensis), foceno přes nerovnost na větší vzdálenost.

 

                                                                                                               Video lindušky luční:

https://www.youtube.com/watch?v=LAQSNtu545U

 

Večer opět instaluji fotopasti, odcházím až skoro za tmy. Zítra ráno jsem tu zpět.

 

 6.10.2013

Vstávám opět brzy, musím nejen kvůli fotopasti. Obloha je sice nahoře modrá, ale kolem dokola je hustý opar, který nerozpouští ani vycházející slunce. Na louži přibyla spousta stop, fotopast sice spustila, ale slučka je tam tentokrát jen slyšet. Škoda. Rozjíždí se tah lindušek, pouštím nahrávku. Mezitím stále přeletuje hejno 23 konopek obecných, sedají k louži. Během chvíle slyším hlas lindušky rudokrké, dělá ve výšce otočku a letí si sednout s nekonečným obletováním až někam za svodnici. Konečně vykukuje slunce. L. luční si nějak moc sedat nechtějí, už to není to co dřív. Přeletuje další rudokrká. Zesiluje tah skřivanů polních, vydávám se k ječmeni, jsem zvědavý, jestli jsou stopy od sluček i tam. Cestou z louky zvedám velký počet skřivanů, snad poprvé je slyším v říjnu zpívat. Na zamokřených částech stopy nacházím, dokonce i nějaké větší zřejmě od bekasin, ale vzhledem ke kvalitě bahna si netroufám určit jejich stáří. Na silnici se vracím přes louku, odjíždím.

Večer jedu instalovat fotopast, tentokrát jí dám na časosběrné snímání, aby pokryla větší plochu. Odcházím poměrně brzy, vrátím se pro ní zítra odpoledne.

 

 7.10.2013

Kdo si počká…

Jsem zvědavý na výsledky časosběru, po každé byla slučka na jiném konci louže než fotopast, teď mám louži zmonitorovanou celou. V rychlosti jí vyzvedávám a jedu domů. Je to trochu mravenčí práce, ale slučku nacházím na prvních několika snímcích – přilétla 5 minut po mně ještě za šera. To mi vnukává nápad, že bych si na ní mohl večer přímo počkat s foťákem. Dál se ještě zjevila dvakrát v noci, ráno ani jindy už nic.

Přijíždím opět v podvečer se dvěma fotopastmi, bohužel tu zrovna chlap venčí psa. Chvíli čekám na konci cesty, slunce zapadá a barví okolí. Jeho kotouč se schovává přímo za kostelíkem, to je opravdu záležitost jen vyvolených dnů. Instalace probíhá hladce, bohužel mě zrovna jedna fotopast upozorňuje na vybitou baterii. Také kvůli tomu se nakonec schovávám opodál v řepce a čekám, jestli pták přiletí. Nemusím ani dlouho ležet a uprostřed louže se objevuje silueta. Jsem 5 m od slučky malé. Píchá do bahna přímo před vybitou fotopastí, ta nereaguje. Snažím se jí vyfotit jakýmkoli způsobem, proti tmě jsem se svým foťákem bezmocný. Nemám stativ na delší čas a navíc by pták stejně neposeděl. Jediná možnost je blesk, jen nesmí být před foťákem vegetace. Záblesky snáší slučka velmi dobře, vůbec si toho nevšímá. Šest minut od příletu ladně vzlétá a nízkým netopýřím letem směřuje někam na Cerhýnky, nejspíš chce zapadnout do řepky někde napůl cesty. Byl to nádherný zážitek, i když jsem na něj nebyl připravený. Zítra se musím polepšit.

                                                   Večerní atmosféra v polích u mokřadu.

 

 8.10.2013

Trochu vydařenější pokus

Ráno vyzvedávám fotopast, slučka je jen na jedné z nich, po mém odchodu ještě přilétla zřejmě bekasina.

Dorážím až skoro večer, instaluji fotopast a rozhoduji se, kde a jak si na slučku počkám. Vítězí varianta sestavení krytu přímo u louže, čím blíž, tím lepší podmínky pro blesk. Už se začíná šeřit, na vybrané místo se zbytky původní vegetace nosím suchou řepku, jednu várku po druhé házím na hromadu, vespod mi vzniká docela velký prostor. Schovávám se dovnitř, zapichuji stativ na foťák, masuji si krk a ruce hnědým hadrem, na hlavu dávám kapuci a ještě je zakrývám řepkou. Nesmím být vůbec vidět. Už je velké šero, něco začíná nad louží nalétávat a několikrát to i zavaďuje o vršek krytu. Mám za to, že jsou to netopýři. Foťák už se zoomem přestává vidět, v tom přilétá slučka a sedá mimo můj dohled. Je 18:54, pták vmžiku přebíhá do louže. Rád bych natáčel video, ale v té tmě to nejde. Vylétají první blesky, se slučkou to nic nedělá. Schovává se na kraji mezi zbylou vegetací, přilétají další dva objekty – další slučka a bekasina, sedí vedle sebe. Bekasina po pár snímcích odlétá, už ty blesky nesnesla. Na fotkách je zřetelný hliníkový GA kroužek, skoro jistě nasazený Radkem v srpnu. Slučka odchází z dohledu a dloube do bahna, s tou první si povídají takovým pípáním jako nějaká kuřata. Na louži nalétá další pták, už třetí slučka si sedá na druhou stranu a ta první k ní v mžiku dobíhá. Jejich intervaly vrtání do bahna a zběsilých úskoků se zdají být pravidelné, možná si tak kryjí záda. Dívat se na to je docela legrace, těžko popsat. Ležím zcela nehybně a fotím dva úžasné ptáky vedle sebe na méně než 3 m. Už mě brní ruka a bolí za krkem, ale hnout se nechci. Nejinak reaguji i na to, když mi něco olizuje lýtko, které se dostalo ven z krytu. Naštěstí se ono zvíře moc dlouho nezdržuje, zatímco slučky stále sbírají potravu a ještě k tomu se promenádují před fotopastí. Zrovna ve chvíli, kdy to nejméně čekám, se ptáci domluvili na vzletu. Nízkým a pomalým letem odlétají zase tím samým směrem, třetí pták vylétá kousek od krytu a na rozloučenou mi ještě přímo před nosem chraplá. Vylézám ven, balím si věci a odjíždím. Fotky nevypadají špatně, navíc jsem stále ohromený tím zážitkem.

                                      Slučky malé (Lymnocryptes minimus), na prvním snímku s bekasinou.

 

                                                                        Záběry z fotopasti:

https://www.youtube.com/watch?v=MsRnnto07cM

 

 9.10.2013

Focení ve dvou

Naskýtá se další večer, kdy můžu znovu vidět slučky. Možná je poslední, na zítřek hlásí přechod fronty. To nemůžu promarnit, beru věci a vyrážím. Vzduch je plný smogu, těžko se v tom dýchá, obzvlášť na kole. Na polní cestě už stojí Zdeněk Souček, chce si na slučky počkat v autě. Nejsem si jistý, jestli by v té tmě něco na louži zahlédl, stavíme druhý kryt a maskujeme se u louže. Pomalu se stmívá, čas ubíhá pomalu. V 18:35 přilétá první slučka, usedá dozadu a pomalu se přesouvá na louži. Nad louží to blýská stále víc, přilétá druhý pták a snad i ještě třetí. Vzlétají během malé chvíle, moc dlouho se nezdržely. Ještě chvíli čekáme, ale žádný se nevrací. Moc dobrých fotek se nepovedlo, Zdeněk ostřil manuálně a nějak to v té rychlosti a tmě nevypočítal. Loučíme se a odjíždíme.

 

 12.10.2013

Po nějaké době opět navštěvuji mokřad, z té malé loužičky se po několika vydatných deštích vyvinul skoro původní rozsáhlý mokřad, to se budou slučky špatně pozorovat. Prohlížím vodu, nic na ní nenacházím, škoda – kulík bledý by bodl. Po chvilce se vracím domů, původně jsem zamýšlel počkat do tmy, ale dnes to nemá smysl.

 

 13.10.2013

Dopoledne se stavuji na zvětšeném mokřadu instalovat fotopast, mám potíž dostat pod dohled alespoň část, ještě si procházím okolí a prohlížím mokřad. Z oblohy se ozývají hlasy dvou přiletujících moudivláčků, trochu jsem je tu v tomto období čekal. Zapadají do rákosí u svodnice, jak taky jinak – ideální prostředí. Na keřích mezi rákosím vysedávají vrabci polní, přes 50 ptáků. Obcházím řepku a vracím se ke kolu. Spěchám domů.

 

 14.10.2013

Vyrážím do zamračeného odpoledního šera, projíždím cestu až na konec, v dálce až za bývalým ječmenem stojí zaparkovaná dodávka a u ní dva chlapi přenášejí různě velké kýble, kdoví co to má být. Vracím se k řepce, pohybuje se v ní stále víc bažantů. Napadá mě projít si druhou část pole, slučky pokaždé létaly tímto směrem a teď, po deštích je zde půda mnohem víc promáčená. Proč by tu nebyly? Po prvních pár krocích vyšlapuji krom bažantů bekasinu, na zemi pod vegetací je množství vpichů a stříkanců, tak jsem měl pravdu. Na vlhčím místě málem šlapu na slučku, vylétá a zapadá po 50ti metrech někam do rákosí ve svodnici. Vše mám natočené. V dešťové louži nacházím stopy slučky, to dovede překvapit. Odjíždím, zrovna mě nahrazuje nějaké podezřelé auto, jede až někam dozadu, někdy se tu dějí zajímavé věci.

                  Počty bažantů obecných (Phasianus colchicus) dosahují slušných hodnot, v řepce se jim evidentně líbí.

 

                                                                                                      Natočená vyšlápnutá slučka:

https://www.youtube.com/watch?v=JK4mrNmb5cY

 

 15.10.2013

Na skok v mokřadu

Ráno svítí slunce, rozhoduji se tedy na zbytek volného času vyrazit na mokřad a zkusit za těchto podmínek slučku vyšlápnout ve stejných místech znovu. Nad lokalitou zrovna létá čejka chocholatá, procházím slučkoviště. Zvedám opět bekasinu, ale slučka nikde. Jdu až ke svodnici, slyším podivného budníčka menšího. Jeho hlas je daleko silnější, dost připomíná úvodní část vábení vodouše kropenatého. Nacházím ho v šípkovém keři, nebylo to těžké. Je trochu jinak zbarvený a chová se zmateně. Mohlo by jít o ptáka z východoevropských populací (ssp. abietinus), o jehož právě probíhajícím tahu přes naši republiku se vedou debaty, ale nemám s nimi žádné zkušenosti. Navíc se naši odborníci k určování tohoto druhu v terénu staví velice skepticky, takže to dál řešit nechci. Slyším moudivláčka, přelétá bez zdržení. Za svodnicí se pokusili zorat pole a museli tu slušně zapadnout. Odkryli tak perfektní mokřad, na kterém by se slučky mohly také přes den zdržovat, žel ale už nemám čas na projití. Při cestě zpět pozoruji přeletujícího velkého racka, který má svrchu tmavá křídla. Klidně se může jednat o racka mořského, mohutný je dost a má zřetelně načervenalé nohy. Fotím ho ale už jen zezadu a i ta barva křídel je vidět jen zčásti.

                                 „Jiný“ budníček menší (Phylloscopus collybita ssp..?), velice světlý a hlasitý.

 

 16.10.2013

Další zážitek a prezident navrch

Znovu se jedu navečer podívat k mokřadu. Jeho velikost je taková, že se rozhoduji zůstat až do tmy. Dávám do pořádku starý Zdeňkův kryt, ten můj je stále zatopený. Ještě před ulehnutím si ale procházím slučkoviště, nic na něm není. Maskuji se a připravuji foťák. První slučka přilétá docela brzy, ještě mi jí bere foťák bez blesku. Natáčím video, pták je půl metru ode mne. Vesele si pípá a šije do bahna, jde až před foťák. Slétají se další, během chvíle je jich 5. Přilétají dvě kachny, několik sluček přeletuje ke mně. V tu ránu nevím, co dřív fotit. Ptáci se stále pohybují po celé louži, ozývají se svými chraplavými hlasy. Slyším, jako by přilétalo něco většího. Nějak moc se to přibližuje, až to prolétává skrz kryt. Byla to bekasina, sedá vedle krytu jako by nic. Sluček už je 7, a to minimálně. Zdržují se po celé louži, před sebou zrovna nemám žádnou. To trvá nějakou dobu, až si musím srovnat páteř a přebrněné ruce. Tím ptáky plaším a při té příležitosti vylézám. Odjíždím znovu napumpovaný skvělými zážitky, od Cerhenic se vleče dlouhá kolona policejních aut, blikají a občas i zatroubí. Že jde o doprovod prezidenta Zemana, který má dnes večeřet v Pečkách, však zjišťuji až ve chvíli, kdy kolem mě projíždí jeho Superb.

                                         Kouzlo noční louže v měsíčním svitu, foceno s dlouhou expozicí.

 

 17.10.2013

Ach, to počasí…

Vyrážím za dalším večerním zážitkem, po celou cestu mě žene v zádech silný JZ vítr. Na louži zrovna sedí volavka popelavá, musím jí vyplašit a opravit kryt. Vítr ho docela rozfoukal, stačí ale nanosit další vrstvu materiálu. Zalehávám a čekám na slučky. Vítr stále zesiluje, už je docela tma a ptáci začínají naletovat na louži. Žádná si ale nesedá, na tom je něco divného. Po chvíli zjišťuji, že mi vítr vzal celý vršek krytu a jsem vidět, snažím se to napravit, ale moc dlouho to nedrží. Začíná být úplná tma a slučka ještě nepřistála ani jedna, neustále si kryt opravuji. Konečně si jedna sedá na levou stranu, čistí si peří a mě si nevšímá. Fotím jí, jenže po chvíli stejně odletuje. Čekám na další, ale místo toho začíná pršet. To je přesvědčivý argument, abych jel domů. Snad to příště dopadne zase líp. Po cestě se do mě vítr opírá tak silně, že se i ztěžka šlape, navíc prší stále víc.

                                                            Jediná slučka, která dnes usedla.

 

 18.10.2013

Další zážitky z krytu

U mokřadu jsem už o něco dřív, procházím slučkoviště. Zvedám jen jedinou bekasinu, odlétá zřejmě na mokřad vzadu. Tam už ale nestíhám jít, musím si nanosit daleko mocnější vrstvu řepky na kryt, který je po větrné noci rozfoukaný. Schovávám se už o něco dřív a dlouze vyčkávám. Každou vteřinu čekám přílet první slučky, v tom mi pomáhá můj foťák, u kterého se ty správné světelné podmínky poznají tak, že přestane vidět. Místo sluček ale přilétá kachna, která si tentokrát sedá přímo přede mne. Fotím jí a slyším vedle sebe nějaký rámus – propásnul jsem přílet první slučky, jde ke kachně a objevuje se u nich i bekasina. Mám je pěkně u sebe. Rozcházejí se a bekasina mi tentokrát pózuje, má kroužek, je to stále ta samá. Slučky přibývají, nakonec jich je zase 7. Postupně všechny chodí na druhé straně louže, ozývají se. Dělám si v krytu pohodlí, část z nich plaším. Ptáci se při vzletu hojně ozývají, odpovídají jim sedící jedinci. Připadá mi, že bekasiny slyším dvě, ale jistý si nejsem. Na konec se zvedají i ti, vylézám a balím si věci. Slučky tu i podle výsledků z fotopasti nyní tráví celou noc, mohl bych tu s nimi být klidně do rána, v posteli se ale přece jen leží lépe.

                                                            Kachna divoká (Anas platyrhynchos).

                                       Trojice druhů, které se na louži vyskytují pohromadě skoro každý večer.

                                          Stále stejná, kroužkovaná bekasina otavní (Gallinago gallinago).

 

 19.10.2013

Málo času

Ráno se probouzím do mlhy, která zakrývá celé okolí. Přesto ale vyrážím a jsem mile překvapen, když zjišťuji, že za Dobřichovem končí. Po polích se sice ještě její zbytky válí, ale vítr je rychlostí žene pryč. Je to nádherná podívaná, sjíždím dolů do nich, nemám dnes moc času – zanedlouho jedeme pryč. Navečer chce přijet Zdeněk Souček fotit slučky, tak mu připravuji kryt, který je opět nějak rozházený. Na závěr si ještě konečně jdu projít mokřad za svodnicí, do rákosí v ní přilétají 2 moudivláčci. Procházím každou zatopenou kolej, vyšlapávám jedinou bekasinu, zřejmě starou známou kroužkovanou. Pták letí do míst bývalého ječmene.

 

 21.10.2013

Zase jsem doma, dnes jedu vyzvednout fotopast a zřejmě si i na chvíli lehnu. Nepříjemnost ale přichází až na místě – baterku do foťáku jsem zapomněl na nabíječce. Tak tedy pouze vyzvednu přístroj a vrátím se. Vstupuji do mokřadu a pod nohou mi vylétá slučka – z úplně holého bahna. Kdybych nešel tak rychle, určitě bych si jí všiml. Vždycky mokřad před příchodem kontroluji, jen dnes jsem zapomněl. Fotopast je trochu na jiném místě a míří do nebe, včera si tu s ní nějaký mladík hrál. V noci z 19. na 20.10. se díky ideální velikosti louže podařilo zachytit největší pohyb, 6 sluček, 1 bekasina a kachny. V tu dobu tu také fotil Zdeněk, jeho výsledky vypadají také pěkně. Ležet a koukat do tmy bez foťáku se mi nechce, tak odjíždím.

 

                                                                                 Časosběr jedné noci na louži:

https://www.youtube.com/watch?v=_Ybb5Aq8PHc

 

 24.10.2013

Jedu na večerní podívanou, ihned instaluji fotopast nastavenou tentokrát na krátké videozáznamy. Připravuji kryt a lezu do něj, je ještě docela světlo, přeletuje krahujec. První slučka přichází zprava, přiletět jsem jí neviděl. Možná zase někde seděla. Hned po ní se objevují další na druhém břehu. Bohužel louže se sice zmenšila, stále ale nedosahuje požadovaných rozměrů k dokonalé přehlednosti. Přeletuje bekasina, nalétá docela nízko, ale nakonec neusedá. Slučky vyloženě pobíhají ve vodě, jedna se mi na docela dlouhou dobu zastavuje přímo na dvanácti hodinách, fotím jí všemožnými způsoby, většina fotek je ale kvůli mému špatnému odhadu podostřených. Ptáci se záhadně vytrácí, na louži přibíhá zajíc. Za mnou naopak přebíhají zřejmě dvě srny. Slučky zůstávají jen dvě vzadu, povídají si. Z krytu tentokrát vylézám docela pozdě, zdržel jsem se.

                                         Louže i já připraveni na přílet sluček, jen stačí počkat do tmy.

 

 25.10.2013

Kdopak to leze do krytu?

Nadchází další večer, přijíždím v obvyklou dobu. Kryt je rozbořený, podle stop v bahně jím v noci prošlo stádo divočáků. Fotopast se během večera vybila, tudíž je nemohla zachytit, ale nějaké slučky na ní jsou. Balím jí do batohu, to byla zde její zřejmě poslední noc. Kryt dávám do pořádku a zalézám. Jako bonus u sebe nacházím stopu nějakého monstrózního psiska, to už je po několikáté. Šeří se a čas ubíhá pomalu. Jsem docela unavený, tak přivírám oči. Když jsou opět otevřené, před krytem už sedí slučka a nedaleko další dvě. Přilétají další, opět nalétají nějak blízko, až jedna končí v krytu u mých zad. Vyskakuje ven a odlétá, asi si myslela, že zapadne do nějakého hustšího porostu. Zanedlouho to samé dělá další, přistává mi u nohy. Jestli je to ta samá, tak v tom svém slepičím výrazu schovává i slepičí mozek. Ptáci nejsou nijak extra aktivní, spíš si čistí peří. Jedna se koupe, na dobrou fotku je ale moc daleko. Během několika minut ty vepředu odchází a před hranicí dobrého zaostření není už žádná. Vypínám foťák a kochám se s nimi alespoň pohledem, sleduji je na druhém břehu a opět získávám nové vědomosti o jejich ekologii. Ptáci jsou velice sociální, navzájem si stále povídají a se sběrem potravy na sebe navazují. S ubíhajícím časem se postupně přestávají věnovat krmení a opět se češou nebo jen odpočívají. Nejradši bych tu s nimi odpočíval také, ale čeká mě ještě nepohodlná cesta domů.

 

29.10.2013

Průzkum

Po delší době mé nepřítomnosti jdu zjistit přítomnost sluček. Na zítra je domluvený odchyt, tak si chci být jistý jejich přítomností a počtem. Vyrážím pozdě, tak si zkouším zkrátit cestu přes zvláčené pole. Nevím, jestli jsem dorazil rychleji nebo ne, ale už to dělat nebudu. Kryt je navlhlý a slehlý, pohodlně se v něm ležet nebude. Rozhoduji se sestavit nový o kus vepředu, louže je už daleko menší s ideálními rozměry na focení. Realizuji svůj nápad pustit nahrávku slučky, mobil pokládám k louži a házím přes sebe nanošená stébla. Doplácím na malou připravenost a nedostatek materiálu, musím být docela vidět a navíc mám půl těla venku. Teď už se s tím nedá nic dělat, je nejvyšší čas na přílet sluček. Jedna se ihned objevuje, nejistě naletuje nad kryt a usedá na bahno mimo louži, druhá nedlouho po ní usedá někde úplně vzadu. Nahrávky se obě bojí, první pomalu a nejistě vstupuje na okraj louže, začíná dloubat do bahna. Rozsvěcuji reflektor a slučku natáčím, pomalu odchází za kolegyní na bahno. Během chvíle se vrací a po rozsvícení dělá to samé. Mezitím slyším další naletující ptáky, možná sedají také někam daleko od louže. Nahrávka je tedy jednoznačně namísto nalákání vystrašila. Už je nechci trápit, ale mobil vypnout nemůžu. Ještě chvíli pípají mimo dohled a nakonec mizí. Od svodnice se ozývají divočáci, čekal bych je tu spíše před žněmi. Lezu z krytu a jedna slučka přelétá směrem za svodnici. Volám Radkovi přesné výsledky před odchytem, dopodrobna plánujeme zítřejší průběh. Ještě jdu na druhý mokřad za slučkou, po chvíli registruji opět nějakého vzlétajícího ptáka, točením ručně nabíjecího reflektoru nechci hlučet a druhá baterka má jen slabé světlo. Slučka to ale byla, pokud ta samá, tak tentokrát ve svodnici nepřistála. Přeskakuji zpátky, po prasátkách za celou dobu není ani slechu. Zpátky je to docela štreka, nějakou dobu nemůžu ve tmě najít místo se schovanými věcmi, naštěstí až do rána nehledám a odjíždím.

 

30.(+31.)10.2013

„Jo, teplo vypadá jinak…“

Dnes přes noc máme s Radkem Lučanem naplánovaný odchyt, po obědě dostávám zprávu, že vyráží. U mokřadu jsem s předstihem, uklízím všechen nepořádek z včerejšího krytu a rozebírám ho. Nedaleko zrovna traktor orá pole, na mokřad se ale v žádném případě nechystá. Zanedlouho už zelená Felicie nadskakuje po polní cestě, rozhodujeme o natažení sítí. Na hlavní louži padají tři, tedy takové Účko. Přeskakujeme svodnici a natahujeme dlouhý pruh skrz druhý mokřad, tak to nemůže žádná slučka minout. Z oblohy se ozývají jednotlivé lindušky luční a jeden podivný zjevně pěnkavovitý pták, který zamotává hlavu nám oběma. Nejspíš šlo o nějakou přidušenou pěnkavu, velké to bylo dost. Slunce zapadá, vše máme hotovo docela rychle a přesouváme se k autu. Šeří se, každou chvíli sleduji sítě nad hlavní louží, díky svému „nightvision“ binokuláru vidím jejich obsah ještě skoro za tmy. Přelétá dvojice kachen, letí přímo do sítí a pak se ztrácí. Buďto jimi proletěly, nebo se nějakým zázrakem stačily vyhnout. Jdeme na první kontrolu, kachny se nechytly a překvapivě v kapsách nevisí ani jediná slučka. Radek zapíná zpěv skřivana polního, uvidíme, jestli se během noci začnou chytat. Druhý neseme i za svodnici, tam také žádný úlovek není. Čas ubíhá pomalu a očekávání je velké, jindy touto dobou už byla louže plná sluček. Druhá kontrola už přináší ovoce, jedna slučka visí v úplně spodní kapse, přilétala jak jinak než od svodnice. V další síti je stále prázdno, na skřivany je ale ještě čas. Začíná být zima, schováváme se před ní do auta. Teplo vypadá jinak, v tom musím s Radkem souhlasit. Po cestě přijíždí další auto, je to Marek Zindulka, kterého jsem na odchyt pozval. Nakonec to stihl až takhle navečer, akorát na něj z pytlíku kouká slučka. Zrovna může být okroužkována, ale vrací se zpět, vypustíme jí až po stáhnutí sítí. Zatím to vypadá tak, že pokud se skřivani nezačnou nějak výrazně chytat, nemá smysl čekat do rána. Následující dvě kontroly nic nového nepřináší, rozhodujeme se stáhnout síť za svodnicí, na nebi se ozývá táhnoucí cvrčala. Cesta je to docela dlouhá, a když se tam nic nechytá, není co řešit. Po uklizení jdeme ke zbylé sestavě, od které plašíme několik skřivanů, jeden už také visí chycený v síti. Začíná platit pravidlo chození k sítím bez pytlíků, to budeme dodržovat. Skřivan je okroužkován a vypuštěn, na další kontrole přibývají další dva, tak je od teď necháváme v pytlících. Venku začíná být opravdu zima, leze mi pod bundu. „Jo, teplo vypadá jinak“, stále zdůrazňuje Radek. Následují další kontroly, ze kterých ani jednou nejdeme s prázdnou. Protahuje další cvrčala. Schováváme se a topíme v autě, tak takhle vypadá teplo! V člověku pak panuje přirozený odpor k venkovnímu prostředí. Celkem se daří chytit 7 skřivanů, slučka zůstává stále jen jedna. Z vyhřátého auta si všímám procházející lidské postavy, to je tu v tuto dobu dost neobvyklé. Tím směrem, kterým míří, navíc není nic než pole a za ním trať. Zdá se to být nějaká žena, má barevnou bundu. Vydáváme se na poslední kontrolu, člověk nás míjí, je to chlap. Na slušný pozdrav prakticky neodpovídá a jde dál, nechápu, co tu mohl dělat. Okolo půl druhé se rozhodujeme pro ukončení odchytu, Radek už dávno okroužkoval svého letos stého skřivana. Popojíždíme blíž a plašíme ještě dva skřivany, sklízíme sítě a vypouštíme slučku. Ptáka usazuji nehybně na zem, bohužel vzlétá přesně v okamžiku, kdy se ho snažím vyfotit. Mizí volným letem někde u svodnice, jsem zvědavý, jestli tu ještě zůstane. Vše je sbaleno a uklizeno, jen já marně hledám po kapsách klíč od kola, které jsem si zamknul u keře v půli cesty. Musel jsem ho někde vytrousit, když jsem vytahoval mobil. Beru zavděk Radkovi, který mě hází do Dobřichova autem, kolo vyzvednu ráno s náhradním. Jdu tichými nočními mrazivými ulicemi, které krátce ozvučí cvrčala, prostě říjnová klasika.

                            Skřivan polní (Alauda arvensis), na této fotce držím v ruce pouze jednoho (!)

                                                 Odchycená slučka malá (Lymnocryptes minimus).

 

Slučka pravděpodobně lokalitu opustí, zde je video, kterým bych se rád podělil o okamžiky a zážitky z říjnového nightwatchingu:

https://www.youtube.com/watch?v=wcun8dcvJcQ

 

 31.10.2013

Důstojný závěr

Ráno si musím přivstat, nerad bych, aby mi někdo kolo ukradl. Naštěstí ho na místě nacházím v pořádku a odemykám náhradním klíčem. Hledám ten ztracený, ale po docela dlouhé snaze to vzdávám. Jestli jsem ho ztratil někde v poli, tak by hledání jehly v kupce sena bylo snazší. Panuje nádherně jasné počasí, kdybychom dokumentovali úlovky až ráno, měli bychom skvělé podmínky. Ozývají se stále jednotlivě táhnoucí lindušky luční a docela dost velký počet skřivanů polních, v souvislosti se slabším nočním tahem je to zajímavé, na tuto dobu obzvlášť. V oranici se živí havrani, přelétají dva krkavci a pár metrů ode mne sedí rozcuchaný zajíc, asi nebude v pořádku. Odjíždím domů.

Večer musím zkontrolovat slučky, zjišťuji, že bývalý mokřad vedle, tedy zatopené strniště, byl před chvílí zaorán, sedí na něm dravci a to zřejmě pouze káně. Pár z nich vzlétá a mezi nimi vyniká o něco větší pták s rezavějším zbarvením a docela pomalým přízemním letem. Usedá na jinou oranici, kam za ním dojíždím. Plaším ho, po čemž usedá na špičku nízkého stromu u svodnice a znovu vzlétá. Má svrchu rezavá křídla a zespodu s výraznou skvrnou v ohbí a rezavými spodními křídelními krovkami. Bohužel za špatných světelných podmínek nemůžu fotit letovky, tak natáčím video. Pták mizí nad Cerhýnkami, určil jsem ho jako káni bělochvostou, ale později bylo určení změněno na k. lesní s velkou pravděpodobností poddruhu k. l. ruská (ssp. vulpinus). To zejména podle učebnicového zbarvení zejména křídel. Páska v ocase sice zaznamenána nebyla, ale ta nemusí být vidět. Pak už by proti šla jen větší velikost, která ale zas tak důležitá být nemůže. Vracím se k louži a lezu do starého krytu, pohodlné to není. Čekám na slučky, a to až do úplné tmy. Žádná nepřilétá, zřejmě to po odchytu i ta poslední zabalila. Jedu domů, přelétá cvrčala a píská opět přímo nade mnou.

 

                                                     Káně lesní (zřejmě) ruská na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=bBRJWujPaxw

 

Následující den jsem strávil opět v okolí mokřadu, především kvůli hledání káně. Až na poslední louži bylo vše zaoráno, v bahně se objevilo už jen několik stop od bekasiny. Soudě dle polohy stop vůči vysychajícímu bahnu se zde pták na chvíli zastavil až nad ránem. V krajině jsem dále pozoroval poměrně velké množství táhnoucích cvrčal (za bílého dne).

Během listopadu jsem ještě na lokalitu zajel, stopy sluček byly přítomné, ale nikoli čerstvé. To i přes probíhající vlnu tahu.

 

Na závěr vřelé díky všem, kteří dočetli až sem. Doufám, že jsem navodil alespoň inspiraci. Do budoucna přeji mnoho úspěchů a zajímavých pozorování třeba na polních loužích.

 

                                                                                                      Jan Studecký, 22.12.2013

Jen přihlášení mohou komentovat