Ne, nepůjde o rozbor stejnojmenného románu Karla Maye. To na mě jen silně zapůsobila neuvěřitelná náhoda, která prakticky přesně po roce svedla na jedno místo naší země dva u nás raritní ptačí druhy – supa bělohlavého a supa hnědého. Pokud to tedy byla náhoda. Oba supy jsem měl nakonec možnost pozorovat, přičemž místa pozorování dělilo pět kilometrů.
Sup bělohlavý Kruna byl na Holýšovsku v oblasti mezi Všekary a Olešnou poprvé pozorován 15. 6. 2018 – tak je datované první pozorování Zdeňka Máry na „avifu“. Vzhledem k tomu, že šlo o jedince s vysílačkou z Chorvatska a alespoň zpočátku chorvatští kolegové pružně reagovali na žádosti o zaslání lokace, měla řada pozorovatelů možnost ho dohledat poměrně jednoduše – mezi jinými i loňský a letošní „bigyearisté“, Honzové Grünwald a Studecký. Moje vlastní zkušenost je proto skoro paradoxní – Krunu jsem našel až na pátý pokus, přičemž mne to pokaždé stálo asi 140 km tam a zase zpátky. Nejprve jsem to zkoušel dvakrát sám v okolí Racova, kde Kruna vysedával v korunách borovic s výhledem na ohrady s jeleny a muflony či pastvinu s dobytkem. Minimálně v prvním případě, hodnoceno zpětně podle lokací z vysílačky, jsem ho minul o pouhé dva kilometry. Často jsem užuž jásal, když jsem našel v dálce velkého dravce, ze kterého se však vyklubal jen mořský orel. Potřetí jsem vyrazil s místňáky, Liborem Schröpferem a Pavlem Růžkem. Hledali jsme ho na celé škále pokosených luk v okolí Telic, Velkého Malahova, Jivjan a Černovic – navzdory desítkám kání a luňáků Kruna chyběl. Na čtvrté kolo jsem vyrazil opět sám, na místa navštívená v průběhu všech tří předchozích výprav. Opět marně – ale večer jsem si alespoň vytipoval čerstvě kosenou louku za Černovicemi, necelý 1,5 km od místa, kde supa naposledy fotografoval Vašek John. Druhý den ráno jsem si dal na místě sraz s Liborem. Bylo zataženo, mrholilo a BINGO se konalo přesně na vytipovaném místě – už zdálky byl vidět na zemi velký dravec, než jsem vytáhl dalekohled, tak jsem si jen v duchu říkal „Jen aby to nebyl zase další mořák“. Byl to ale Kruna, vypadal v dešti zbědovaně, což ještě podtrhl dvěma nálety luňák hnědý, po kterém sup jen bezmocně klapl zobákem. Tehdy jsme začali debatovat o tom, co vlastně takový sup v naší krajině prosté velkých zdechlin žere, zda není zesláblý či vyhladovělý a mně přišlo fair se Krunovi nějak revanšovat. Na poslední výpravu jsem tedy vyrazil nejen s Jardou Šimkem, ale i s mladou, ne zcela čestně získanou mrtvou kozou. Podle připomínky Luboše Peškeho jsem ji částečně otevřel, tak aby sup měl přístup k vnitřnostem a holým žebrům a položil na louku, kde se Kruna naposledy zdržoval. Místo supa si však bohužel kozu odnesl někdo jiný, do druhého dne po ní nebylo ani stopy. Kruna byl u nás podle „avifu“ naposledy pozorován 17. 7. 2018, to už ale dost daleko od míst, kde jsme ho pozorovali my.
Kruna na fotografii Járy Šimka, 5.července 2018 nad pastvinou u Racova
Když mi přišla letos v červnu do Kazachstánu od Honzy Studeckého smska, že na poli u Plzně seděl před hodinou sup hnědý, jen jsem potměšile odpověděl, že tady jich na polích sedí víc a proklel jsem cestovatelskou vášeň, která mne připravila zase o jeden druh. Po návratu z cest jsem si vyfiltroval na avifu obě pozorování Milana Haase z 24. a 25. června a nečekal, že by supí story měla ještě nějaké další pokračování. Minulé úterý v noci (30. 7.), po návratu z restauračního zařízení, jsem kouknul ze zvyku na avif a bylo to jak rána palicí – 29. 7. byl sup hnědý u Nového Dvora na Tachovsku. Ještě v noci jsme si domluvili výjezd s Honzou Studeckým a přibrali Jardu Šimka, více očí více vidí. Neviděli jsme ale nic. Během podvečera jsem projezdil i blízké „Krunovy“ loňské lokality – Olešnou, Racov, Černovice, Jivjany. Táhlo mě to k nim tak intenzivně, že jsem dokonce při příjezdu po dálnici od Plzně sjel už na sjezdu na Stod místo na Bor. Poslední místo, na kterém jsem večer stál, byla odbočka k polnímu hnojišti mezi Zhoří a Skapci. Několik kání, luňáků červených, to bylo vše. Mít křišťálovou kouli, zůstal bych zde stát minimálně do druhého dne.
V sobotu ráno nakupuju dětem jídlo na tábor na Řežabinci a v tom volá „supí guru“ Libor: „Máš vrtulník? Nějakej si sežeň, sup je v Jivjanech!“ V chaosu házím věci do košíku, část jich zapomínám a jedu! Rychle zpět na Řežabinec, domluvit se s Járou Šimkem a vyrazit! Cesta trvá přes hodinu a třičtvrtě a v jejím průběhu zvoní několikrát mobil – to se hlásí Honza Studecký, Honza Haber a Michal Podhrázský. Představuju si, jak by vypadala animace autíček, která se ze všech stran Česka řítí na setkání se supem. Zkrátím to: supa hnědého jsme nakonec našli z výhledu nad Skapci, první si ho všimnul Honza Haber, my ostatní koukali nejdřív na menší dravce proti obloze, ale nakonec jsme si všimli „monstra“ proti horizontu. Jako první jsem si zakřičel „Má krátkej ocas, není to orel!“ a pak už jen pro pocit sdílené radosti telefonoval „Mám ho!“. Kdo není birder, těžko pochopí. Sup nám mezitím uletěl, vyjeli jsme proto na výhled nad Zhoří (ano, tam kde jsem stál ve středu) a opět ho našli, jak patroluje nad krajinou od Lšelína po Velký Malahov, během půlhodiny tam i zpět téměř bez mávnutí křídly. Celé pozorování se změnilo v happening, tolik „bigyearistů“ se málokdy sejde na jednom místě. Honza Haber to nakonec pěkně zdokumentoval na svém blogu. https://birdwatching.cz/birdwatching-v-terenu/item/1129-287-druh-se-jmenuje-sup-hnedy Po půlhodině jsme se rozdělili, část pozorovatelů vyrazila domů, část za supem. Toho jsme však už ten den nenašli – jeden z nás totiž skončil při pátrání s autem ve škarpě – naštěstí nestál v cestě žádný strom či sloupek a řidič i vůz vyvázli nepoškozeni. I tak jsme ale měli jiné starosti, birding má i stinné stránky. Sup ale nakonec někde na lokalitě zůstal, znovu byl nalezen u Jivjan i v neděli.
Sup hnědý na fotografii Pavla Růžka, 3.srpna 2019 u Jivjanského rybníka. Více fotografií je na stránkách HOK:
http://www.ornitologie-hok.cz/19-novinky/835-sup-hnedy-aegypius-monachus-na-plzensku
Nakonec jedna otázka a jedno přání. Otázka zní, proč si supi oblíbili v posledních dvou letech zrovna tenhle kraj? FK schválila od roku 2000 v ČR 14 pozorování supa bělohlavého a dvě supa hnědého, dost málo na to, aby pozorování obou dvou druhů prakticky na jedné lokalitě nevyvolávalo pozornost. Můj názor je, že při svých potulkách mladí supi narazí na krajinu mezi Holýšovem, Domažlicemi a Tachovem, která je plná dobytka a farmových chovů zvěře, to je pravděpodobně přiměje k zastávce na potulce. Také je k „přistání“ může vést místní silná populace luňáků – kde se nažere tolik luňáků, je naděje i pro supa. Každopádně reálná odpověď by byla jistě zajímavá. A přání? Libore, Borku, zařiď příští rok nějaký další supí druh, ještě jich pár zbylo! Díky!
"Vrcholové foto" birderů z klubu "SUP" na výhledu nad Zhoří, 3.srpna 2019. "Supí guru" Libor Schröpfer uprostřed.
Foto: Michal Podhrázský
Velký Malahov 2020? Asi příliš divoká fantazie... Foto: Pavel Brandl