Ilustrační foto: Geoff Dennis, Queensland, Australia (ebird.org)
Je to senzační zpráva, ani ne tak pro to, že po více než roční pauze byl u nás – po orlosupovi bradatém – objeven další nový ptačí druh, ale hlavně proto, jaký je to druh.
Buřníček žlutonohý, dříve buřňáček Wilsonův (Oceanites oceanicus) hnízdí na jižní polokouli, na pobřeží Antarktidy a ostrovech v jižní části Atlantiku. Jde o jednoho z nejpočetnějších mořských ptáků, jehož populace se odhaduje na několik milionů párů. Zimuje po světových mořích včetně severní části Atlantiku a občas zalétá až na pobřeží západní Evropy, nejvíce do Británie a Irska, výjimečně do Španělska, Švédska, Islandu, Dánska, Nizozemska, na Faerské ostrovy, a dokonce až do Izraele. Ve střední Evropě nebyl dosud zaznamenán, první pozorování z Německa z 31.10.2023 pochází z moře severozápadně od německých břehů.
Senzační výskyt u nás byl potvrzen o pár dnů později – po silných větrech od jihozápadu a západu nalezla v pondělí 6.11.2023 v Hanušovicích na Šumpersku v ulici Školní paní Kubištová vysíleného jedince tohoto druhu. Pták byl předán do záchranné stanice v Rudě nad Moravou, kde však brzy po předání uhynul. Informaci o vzácném nálezu předala paní Jitka Maixnerová. Zprvu měli nálezci za to, že se jedná o u nás již několikrát zastiženého buřňáčka malého (Hydrobates pelagicus).
Znaky, zaznamenané na křídle (absence světlé pásky na spodině křídla a žluté plovací blány na nohou) znamenají, že jde o zcela výjimečný nález nejen v kontextu Česka, ale i celoevropském. Po domluvě s paní Maixnerovou a Jožkou Chytilem z Ornis Přerov, jsem uhynulého ptáka vyzvedl v záchranné stanici v Rudě nad Moravou a předal jej do sbírek Ornis Přerov. Jde tedy nejen o druh číslo 404 naší avifauny, ale i o cenný doklad o výskytu v srdci Evropy, kde dosud nebyl zaznamenán, a popravdě řečeno, ani náhodou očekáván. Velký dík patří nejen nálezkyni, ale i paní Maixnerové za to, že byl doklad ohlášen a zachován. Bez nich by o osudu této rarity nikdo neměl potuchy.
Jiří Šírek, foto autor