V ornitologickém světě se již poměrně dlouho vede jakýsi „boj o husu polní“, tedy spor o počet druhů, které tato skupina vlastněobsahuje. V nedávné době se tento spor přenesl i do některých domácích časopisů či na tuzemské birdwatcherské webové stránky a diskusní fóra. Pro nás zřejmě podstatnější než konečný počet druhů bude spíše správná identifikace dvou forem (fabalis, rossicus) husy polní, které se na našem území vyskytují, ačkoliv i jejich taxonomie je v tomto případě také zajímavá.
Michal Šindel, Jiří Horáček & FK ČSO
Nejprve tedy trochu nezbytné taxonomie
Již v roce 1959 Johansen navrhoval rozdělit husu polní na dvě skupiny: „tajgovou“ (formy fabalis, johanseni, middendorffii) a „tundrovou“ (rossicus, serrirostris). Poté následovalo několik studií především z Holandska, dokazujících morfologické a ekologické rozdíly mezi oběma skupinami. Ukázalo se také, že obě skupiny jsou dosti zřetelně reprodukčně izolovány. To vše vedlo v roce 1996 (Sangster, Oreel) k návrhu na rozdělení na dva samostatné druhy, tedy na Anser fabalis (s poddruhy fabalis, johanseni, middendorffii) a Anser serrirostris (s poddruhy rossicus a serrirostris). Americká organizace AOU (American Ornithologists' Union) toto rozdělení akceptovala, naproti tomu evropská AERC (Association of European Records and Rarities Committees) zůstala u původního členění na jeden jediný druh, a to dokonce již jen se čtyřmi poddruhy, tj. bez ssp. johanseni.
Ve světové literatuře se tedy můžeme nejčastěji setkat buď s
americkou klasifikací:
Anser fabalis (Taiga Bean Goose)
A. fabalis fabalis
A. fabalis johanseni
A. fabalis middendorffii
Anser serrirostris (Tundra Bean Goose)
A. serrirostris serrirostris
A. serrirostris rossicus
nebo klasifikací evropskou:
Anser fabalis (Bean Goose)
A. fabalis fabalis (Taiga Bean Goose)
A. fabalis rossicus (Tundra Bean Goose)
A. fabalis serrirostris (Thick-billed Bean Goose)
A. fabalis middendorffii (Middendorff´s Bean Goose)
Pozdější genetické studie (Ruokonen, Litvin 2008) tento mezikontinentální spor však s definitivní platností nerozhodly. Také sice ukazují na rozdělení původní husy polní na dva druhy, ale na druhy jiné. Prvním druhem je A. middendorfii, druhým A. fabalis (s poddruhy fabalis, serrirostris a rossicus).
Je tedy zřejmé, že taxonomická „kauza husa polní“ ještě zdaleka není u konce.
Určování forem rossicus a fabalis
Přidržíme-li se vzhledem k poloze České republiky evropské klasifikace, naším územím protahují a na něm zimují dva poddruhy husy polní, a to husa (polní) tajgová (A. fabalis fabalis, dále jen fabalis) a husa (polní) tundrová (A. fabalis rossicus, dále jen rossicus). Na základě osobních zkušeností a z fotografií ve faunistické databázi se lze domnívat, že - alespoň v současné době - rossicus početně výrazně převyšuje nad (až snad raritní) fabalis.
Velikost a celkový tvar
Rossicus je cca o 20 % menší než fabalis (některé zdroje uvádějí, že fabalis je jen o 6 % větší než rossicus). Rossicus je také zavalitější a má kratší krk s hlavou hranatější či kulatější, ne tak oválnou jako u fabalis. Hlava formy rossicus má často strmé čelo, což vytváří zřetelný zlom mezi čelem a linií slemene, zatímco u fabalis přechází zobák do plochého čela méně zřetelně. Rossicus má dále vysoké temeno přecházející v úhlu do šíje. Krk rossicus je většinou držen rovně, fabalis má často krk mírně ohnutý. Zbarvení je velmi podobné, rossicus je trochu tmavší, a to především na hlavě.
Tvar zobáku
Rossicus má krátký, trojúhelníkovitý, u kořene široký zobák. Spodní čelist je široká (zvláště u kořene), slemeno je rovné, mezera mezi horní a dolní čelistí („grinning patch“¨) je zřetelná, oválná, široká a krátká.
Fabalis má zobák dlouhý a plošší, méně trojúhelníkovitý, spodní čelist je úzká a slemeno zobáku je u špičky vyduté. „Grinnig patch“ je úzký a rovný.
Zbarvení zobáku
Rossicus má v průměru zřetelně menší rozsah oranžové na zobáku. Většina ptáků formy rossicus zimujících v západní Evropě má oranžový pruh jen mezi nehtem a nozdrami, asi u 30 % oranžová zasahuje pod nozdry a jen u 5 % se spojuje za nozdrami jako u charakteristického zástupce formy fabalis. Na druhé straně cca 15 % zimujících fabalis má rozsah oranžové stejně málo rozsáhlý jako většinová rossicus.
Výše uvedené znaky nám při dobrých pozorovacích podmínkách pravděpodobně umožní rozlišit většinu příslušníku obou zmíněných forem. Přesto se můžeme setkat s jedinci, kteří budou vykazovat buď přechodné znaky nebo kombinaci znaků obou forem. Výskyt takových jedinců je známý z řady evropských lokalit, ale o jejich původu či příslušnosti není dosud téměř nic známo.
Foto: Michal Šindel, 25. 3. 2010, CHKO Poodří, Bartošovice
typická Anser fabalis rossicus, menší husa s krátkým krkem, krátkým a vysokým zobákem se zřetelným oválným „grinning patch“, oranžové zbarvení nezasahuje za nozdry
Foto: Jan Veber, 15. 3. 2011, Německo
Anser fabalis fabalis, větší husa, zobák přechází na čelo bez zřetelného lomu, hlava oválná, zobák je dlouhý, úzký, s velmi rozsháhlou oranžovou, tenkou spodní čelistí a tenkým „grinning patch“
Digiscoping: Michal Šindel, 16. 3. 2013, CHKO Poodří, Jistebník
přímé srovnání fabalis (plovoucí husa vlevo) a rossicus (plovoucí husa vpravo), srovnejte délku krku, tvar hlavy, přechod hlavy v zobák, tvar a zbarvení zobáku a celkovou velikost
Literatura:
Reeber S., 2015: Wildfowl of Europe, Asia and North America. Christopher Helm London
Winicombe K.- Harris A. - Tucker L., 2014: The Helm Guide to Bird Identification. Christopher Helm London
Duivendijk N. V., 2011: Advanced Bird ID Handbook The Western Palearctic. New Holland Publishers