Hřebeny nejvyšších moravských hor jsou výjimečnou ornitologickou lokalitou, kde můžete potkat nejen běžné horské druhy ptáků, ale i vyložené rarity, jako je například kulík hnědý, pěvuška podhorní nebo budníček zelený.
Převládajícím biotopem Hrubého Jeseníku jsou smrkové lesy a nad horní hranicí lesa se rozprostírají jedinečné alpínské hole, které místy narušují porosty nepůvodní kosodřeviny. Na některých místech se nacházejí velmi nízké porosty brusinek, borůvek a lišejníků, připomínající severskou tundru. Unikátními lokalitami jsou kotliny (Velká, Malá, Sněžná), které jsou ovšem vesměs nepřístupné. Hřebenové partie doplňuje řada skalních útvarů (Petrovy kameny, Vozka, Obří skály).
Obr. 1. Praděd z pohledu přes Petrovy kameny, 20. 8. 2012, foto JŠ.
Hřebeny Hrubého Jeseníků jsou zhruba od Jelení studánky po chatu Švýcárna součástínárodní přírodní rezervací Praděd, proto je dovoleno se zde pohybovat pouze po vyznačených turistických trasách. Výchozím místem je Ovčárna, na níž se dostanete autem nebo autobusem z parkoviště Hvězda. Parkování na Ovčárně je ale omezeno počtem aut a hradí se u závory na Hvězdě. Každou celou hodinu se jezdí nahoru a v půlhodinách se jezdí zpět na Hvězdu.
Ovčárna je vstupní branou na bezlesé hřebeny Hrubého Jeseníku. U rozcestníku ve výšce 1305 m se musíte rozhodnout, zda se vydáte na Praděd (1491,3 m n. m.) nebo kolem Petrových kamenů na Vysokou holi (1465 m n. m.), Velký Máj (1386 m n. m.), Jelení studánku (1300 m n. m.) a Břidličnou horu (1358 m n. m.). Trasa je dlouhá 6,6 km a zpět se dostanete stejnou cestou.
Obr. 2. Vysoká hole, 20. 8. 2012, foto JŠ.
Na Praděd vede široká asfaltová cesta, dlouhá 3,6 km. V sezóně a za pěkného počasí po ní prochází zástupy turistů. Trasa na Vysokou holi je zprvu poněkud strmější a tak zde chodí méně turistů a je zde větší klid na pozorování. Ideální je si přivstat a vyrazit na hřeben už za svítání. Lidí je tam méně a ptáci se ještě zdržují v okolí turistických cest i asfaltové silnice.
Obr. 3. Mapa lokality s vyznačeným parkovištěm na Ovčárně.
Horní hranice lesa začíná již na Ovčárně a můžete tam vidět kosa horského, konipasa horského, lindušku lesní i luční, čečetku tmavou, křivku obecnou a ojediněle i hýla rudého, bělořita šedéhonebo lindušku horskou. Lindušky horské upřednostňují strmější a kamenitější lokality, většina ptáků hnízdí ve Velké kotlině a na vrcholu Pradědu.
Z dravců se zde vyskytuje sokol stěhovavý, v Jeseníkách hnízdí 10 až 12 párů. Při přeletu hřebenů byl pozorován orel mořský, orel skalní, moták pilich i pochop a včelojed lesní.
Připojuji poznámky Martina Vavříka k výskytu ptáků na lokalitě:
Vrchol Pradědu – ideální místo k pozorování lindušek horských (cca 3 páry), právě zde je možné za svítání před přívalem turistů tento druh pohodlně pozorovat. Na Pradědu je moravské výškové maximum řady druhů: na restauraci rehci domácí a konipasi bílí, v okolí třeba pěvušky modré, pěnice hnědokřídlé, ale také bramborníčci – hlavně hnědí, občas černohlaví, strnadi obecní, u Tabulových skal pěnice pokřovní, cvrčilka zelená atd.
Výstup z Ovčárny na Praděd – možnost sledovat nejvyšší výskyt lesních druhů v roztroušených smrčcích; kolem cesty loví potravu kosi horští; kolem Ovčárny a směrem na Barborku a Kurzovní několik okrsků konipasů horských; nad Ovčárnou dříve pravidelně hýl rudý, už několik let není
Svah z Ovčárny na Vysokou holi – průchod klečí, řada různých prostředí (včetně hustého porostu papratky horské), možnost potkat lindušky horské (luční a lesní běžné), bělořita šedého (výstup na Vysokou holi byl tradičním místem, kde bylo možné bělořity pozorovat), bramborníčka černohlavého, samozřejmě křivky aj.
Hřeben od Vysoké hole po Jelení studánku – botaniky nazývaná sudetská poušť, roste tady jen několik druhů rostlin a taky ptáků je tady poskrovnu, dominantní jsou skřivani a lindušky luční, jiní ptáci jen občas, v kleči časté čečetky, křivky, pěnice hnědokřídlé; nad holemi loví hmyz v létě rorýsi (hejna až přes 200 ex.), zaletují sem káně a poštolky; na okrajích kotlů ojediněle lindušky horské.
Seznam nejvzácnějších druhů pozorovaných na lokalitě:
(Zdroje informací: Fkcso.cz, Birds.cz, Fauna ČR – Ptáci.)
Budníček zelený
1. 7. 2015 - 1 zp. M Kurzovní – Barborka (M. Vavřík)
Podle Martina Vavříka jde o přehlížený druh, hnízdící v malých počtech přinejmenším od roku 2013.
Chaluha malá
28. 8. až 6. 9. 2009 - 1 ex. 1K Vysoká hole (M. Těšický, L. Kubíčková, M. Štěpánek, H. Beránková, D. Kopidol)
Kulík hnědý
17. 9. 2011 - 1 juv. Břidličná hora (V. Faltus)
28. 8. 2007 - 1 juv. Vysoká hole (Z. Škrott)
17. 9. 1999 - 2 ex. (ad., juv.) Vysoká hole (R. Kočvara)
14. 6. až 12. 8. 1985 - 1-2 ex., 4 juv. Praděd a Vysoká hole (Weber)
4. - 6. 8. 1977 - hlasy Vysoká hole (M. a Ch. Dornbuschovi)
5. 8. 1976 - 3 juv. Vysoká hole (M. a Ch. Dornbuschovi)
2. 8. 1975 - 2 ex. Vysoká hole (M. a Ch. Dornbuschovi)
Obr. 4. Kulík hnědý na Vysoké holi, 17. 9. 1999, foto Radim Kočvara.
Kulíšek nejmenší
28. 12. 2012 - 1 ex. Ovčárna (P. Navrátil)
Pěvuška podhorní
15. 6. 2010 - 2 ex. Jelení studánka (J. Souček)
6. 11. 2008 - 1 ex. Petrovy kameny (P. Kafka)
9. až 10. 5. 2008 - 1 ex. Praděd (T. Pospíšil, M. Glacner, P. Šaj, T. Bělka)
2001-2003 hnízdění (Baláž)
1985-1989 hnízdění Petrovy kameny (Weber)
1973-1977 hnízdění (Drozd)
1955, 1960, 1966, 1967 hnízdění Praděd a Velký kotel (Hudec a spol. 1966, Beneš 1974)
Slavík modráček tundrový
1989 – 1 zp. M Praděd, vrchol (L. Hajný)
Pokud zde nějaké významné pozorování chybí, tak dejte vědět, ať je doplním. Na zpracování tohoto článku se významnou měrou podílel ornitolog Martin Vavřík, za což mu děkuji.
Aktualizováno 13. 1. 2016.