Jak známo, lidé si mohou najít spoustu zálib. Některé jsou velice populární, jiné tak trochu raritou. To se však mění jak s letopočtem, tak se zeměpisnými souřadnicemi. Není to tak dávno, kdy se zálibám nejčastěji říkávalo koníček. To byl překlad německého slova Steckenpferd, jehož původní význam v doslovném překladu je „klackový kůň“. Ano, to je ona dětská hračka hlavně nás, dříve narozených, která byla tvořená vyřezávanou koňskou hlavou na holi. Mimochodem, v muzeích jsou některé vyrobené kolem roku 1500. Stačilo jen, obrazně řečeno, nasednout na hůlku a už se dalo běhat, poskakovat a stát se princem, rytířem, indiánským náčelníkem....... Měl ji, podobně jako zálibu, skoro každý. Běda, pokud by dítěti někdo tu hračku sebral. I to má se zálibami společné. Nedivme se, že záliby dostaly jméno koníček. Dneska, kdy je módou zapomínat na existující česká slova a nahrazovat je nepřekládanými anglickými, se zálibám říká hobby. Komické na tom je, že i toto slovo vzniklo ze jména stejné hračky zvané anglicky hobby horse. V angličtině však má hobby ještě jeden význam, a to ostříž. Ostříž je jak známo pták a ptáci jsou, jak také známo, moje hobby. Myslím, že se o této zálibě obecně moc neví, a tak se ji pokusím trochu přiblížit těm, kteří zabloudí na stránky Klubu 300 nebo se odhodlávají do něj vstoupit.
Mnohé určitě překvapí, že nás s touto zálibou jsou po světě milióny a u nás rozhodně tisíce. V USA se pozorování ptactva jako zálibě věnuje 48 milionů lidí starších 16 let a ekonomice to přináší cca 30 až 40 miliard dolarů ročně. Jak se tato úžasná suma rodí? Velmi snadno. Podílí se na ní oblečení do přírody, dalekohledy, fotoaparáty, odborná literatura, ale také turistika spojená s ptačími výpravami, které se běžně šijí pro zájemce přímo na míru podle toho, co chtějí vidět. V Evropě nás je asi nejvíce ve Velké Británii a Nizozemí. Ve Velké Británii se každoročně pořádá i populární veletrh British Birdwatching Fair, který navštíví desetitisíce lidí. Je neuvěřitelné, že se veletrh pořádá uprostřed přírodní rezervace Rutland Water Nature Reserve (viz.: http://www.rutlandwater.org.uk/ ) a nejenže to ničemu nevadí, ale naopak, je to veliká propagace rozumného soužití člověka a přírody. Všichni se prostě chovají, jak se má, a odměnou jim je možnost pozorování ptactva přímo ze stánků výrobců té nejskvělejší optiky a vybavením, které si chtějí někdy koupit nebo i takovým, o kterém vědí, že na ně nikdy v životě mít nebudou.
Typický biotop rezervace, foto Adolf Goebel
Součástí veletrhu jsou i přednášky a setkání s nejvýznamnějšími a nejznámějšími lidmi z oboru. Měl jsem možnost s podporou Meopty a města Přerova zažít tuto akci v roce 2006 jako člen týmu propagujícího naše dalekohledy a region. Pozvanými celebritami tehdy byli Bill Oddie a Simon King. První z nich je člověk renesančního záběru, který vynikl jako filolog, dramatik, herec, hudebník i ochránce přírody a velký propagátor pozorování ptactva. Jeho pořady na BBC jsou birdwatcherskou legendou. Těm, které tato osobnost zajímá, mohu doporučit následující odkazy v angličtině na webu:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bill_Oddie
Simon King je dobře znám i u nás. Je to jeden z nejlepších filmařů přírody a u nás ho nejvíce proslavil mnohadílný seriál Z deníku velkých koček (Big Cat Diary), který moderoval a ve kterém pravidelně sledoval život vybraných rodin lvů, gepardů a levhartů v rezervaci divočině. Opakovaně ho vysílala jak Česká televize, tak později i Nova. Je rovněž kameramanem tak legendárních seriálů, jako jsou Život v mrazničce (Life in the Freezer) nebo Modrá planeta (Blue Planet).. Víc o Simonu Kingovi naleznete v angličtině na:
http://en.wikipedia.org/wiki/Simon_King_%28broadcaster%29
http://www.simonkingwildlife.com/
Bill Oddie (vlevo) a Simon King, foto Adolf Goebel
Fantastickým zážitkem pro mne byla výstava plastik vyrobených z nákupních vozíků, které naházeli vandalové do řek a rybníků. Profese uměleckého aranžéra odpadků ze známého seriálu Arabela byla bezděčně uvedena v život na mnohem šetrnější výstavní ploše, než je příroda.
Ledňáček vyrobený z pohozených nákupních vozíků, foto Adolf Goebel
Krátké, dosud nezveřejněné video z mé výpravy na veletrh naleznete na:
Svou, rovněž dosud nezveřejněnou filmovou procházku rezervací jsem dal na:
Pokud si chcete přečíst moje bezprostřední zážitky z této akci podrobněji, naleznete je již jen v textové formě bez obrázků na:
http://oldwww.mos-cso.cz/bbf.html
Pozorování ptactva, jak se česky říká činnosti mezinárodně známé jako birdwatching nebo birding, se velmi dynamicky rozvíjí také u nás. Je to záliba určitě spojena s láskou k přírodě. Ale proč právě ptáci? Mají křídla a tak přiletí i druhy, které u nás nehnízdí. Navíc se ptáci, především vodní, obvykle příliš neskrývají, protože jsou schopni před většinou nebezpečí uletět nebo zmizet pod vodou. Také „nedrží zobák“ a tak jsou slyšet a zkušený pozorovatel je pozná i po hlase. Na stejných místech uvidím v určitém období pravidelnou sestavu druhů. Na jaře a na podzim se objeví i druhy, které u nás nežijí a jen se vracejí na hnízdiště nebo protahují do zimovišť. Některé druhy mají "teplé krajiny" u nás a tak máme i pravidelné zimní hosty. Často i v době mimo migrace některý pták zabloudí nebo ho sebere s sebou vichřice a on se objeví tisíce kilometrů od míst svého výskytu.
Kolik druhů ptáků žije na Zemi, se přesně neví. Stále jsou objevovány nové druhy nebo je vědci vytvářejí na základě genetických odlišností z různých dřívějších poddruhů. Odhad hovoří, že jich bude kolem deseti tisíc. Je logické, že mezi pozorovateli vznikla celá řada soutěží v tom, kolik druhů kdo viděl v přírodě. Rekordmanem je Angličan Tom Gullick. Je mu 82 let, procestoval v honbě za ptačími druhy celý svět a k dnešnímu dni jich viděl 9 047. Pro zajímavost, nejúspěšnější český pozorovatel, profesionální ornitolog Tomáš Grim z Olomouce, jich viděl "jen" 2 924. Samozřejmě existují soutěže omezené například počtem druhů za jeden rok nebo za jediný den. To se dá zkombinovat i s omezením území, na kterém se soutěží.
Pozorovatelé v řadě zemí založili svůj Klub 300. Ten český je na www.klub300.cz. Číslo 300 se týká 300 druhů pozorovaných na území příslušného státu, což se u pozorovatele považuje za vynikající výkon. Samozřejmě, v případě velkých zemí, které mají moře, jako jsou USA, Velká Británie nebo Německo, to dosažitelné je. Nejlepší český výkon zatím je 299 druhů a patří Jiřímu Polčákovi, který se pro spoustu jiných aktivit stále nestíhá přeregistrovat na nový klubový web. Není divu, že mít třístovkaře v České republice je takový problém. Vždyť historicky je doloženo na našem území včetně záletů z minulých století jen 404 druhů ptáků, zatímco Velká Británie jich má 596 a Německo 514. Lehce se dá odhadnout, že britským výkonům 300 druhů v našich podmínkách odpovídá asi 200 druhů a našim 300 druhům by ve Velké Británii odpovídalo druhů 447. Se svými 266 druhy u nás tedy mohu být více než spokojen. Pro zajímavost, nejvíc druhů pozorovaných jediným pozorovatelem v ČR za jeden rok je 250 (můj rekord je 210) a za jediný den 119 (102).
Dnešní doba umožňuje velmi rychlou informovanost. To se projevilo na dalším fenoménu. Říká se mu twitching (tvičing) a český ekvivalent není. Přeložit se to dá jako "škubání" nebo "cukání" a je to výstižné. Vypadá to jednoduše. Někde se objeví velmi vzácný druh a dá se předpokládat, že zase rychle zmizí. V tu chvíli najednou spousta lidí znervózní a jsou nečekaně akční. Mají prostě cukání, co nejrychleji vyrazit na ono místo za vysněným druhem. Rychle, rychle, než bude pozdě. Závěr loňského roku se skutečně vydařil. Na výpravě Klubu 300 za husami 28.12. 2012 jsem poprvé v životě viděl husy malé a než jsem se nadál, byl jsem s kolegy už od silvestrovského svítání 2012 na hrázi u Dolních Věstonic, kde se scházeli lidé z celé republiky i ze sousedních zemí. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Kde se vzala, tu se vzala mladá potáplice žlutozobá. Vzácný obyvatel neobydleného arktického pobřeží Ruska. Teprve třetí výskyt na území ČR. Pobyla jen od 29. 12. 2012 do 2. 1. 2013. Lidi viděla poprvé v životě a tak se vůbec nebála.
Potáplice žlutozobá, foto Adolf Goebel
V kolika domácnostech asi koncem roku zazní: „Doufám, že letos na Silvestra (Nový rok apod.) zase někam nezmizíš jako loni“. Jo, loni. To jsme měli docela nával i v Tovačově, kde se nějakou dobu zdržovali dva mladí, rovněž lidmi nepoznamenaní racci tříprstí ze severoevropských útesů. Nádhera!!!
Nevěříte? Podívejte se na potáplici žlutozobou na: http://youtu.be/aqqUEeC7ve0 nebo http://youtu.be/_hdu5pWjXdk a racky tříprsté na http://youtu.be/2pIl6NJaoM4 nebo http://youtu.be/dBQt5BLiF90.
Pozorovatelé s rackem tříprstým v Tovačově, foto Adolf Goebel
Racek tříprstý, foto Adolf Goebel
Loni jsme ovšem vůbec netušili, co bude letos. Do historie čerstvě vstoupily rychlovýpravy za kulíkem mořským (http://youtu.be/iRTuiP49AlI) nebo jespákem skvrnitým (http://youtu.be/qgXWeCPozH nebo http://youtu.be/WGok5_QYIPk) do Záhlinic, za vlaštovkou skalní do Kroměříže nebo ibisem hnědým k Dubu nad Moravou (http://youtu.be/L1v5HR9BCK0).
Vlaštovka skalní v Kroměříži, foto Jarmila Kačírková
Ibis hnědý v Dubu nad Moravou, foto Čestmír Čihalík
Samozřejmě, ne vždy to vyjde. Neúspěšných výprav jsme zažili každý taky dost. Na to se dá říct jenom: „No tak příště“. Mimochodem, i twitching má svůj rekord. Na jednoho malinkého ptáčka, lesňáčka zlatokřídlého, kterého před pár lety do Velké Británie zavála bouře z Ameriky, se sjelo 2500 lidí.
Pobyt v přírodě je stále oblíbenější volnočasovou aktivitou. Máte chuť se podívat, co kde létá, a máte pocit, že se v tom vůbec, ale opravdu vůbec nevyznáte? Pak není nic snazšího, než se připojit k některé z akcí pro veřejnost, které pravidelně ornitologové pořádají. Dvě z akcí jsou dokonce celosvětové a mají dlouhou tradici. První z nich se poprvé pořádala ve Velké Británii v roce 1992 jako Dawn Chorus Day a v České republice probíhá pod názvem Vítání ptačího zpěvu. Jedná se o rok od roku se zvyšující počet jarních dubnových a květnových akcí po celém území republiky. Jaro je nádherné období, kdy se celá příroda probouzí k novému životu. Ptáci začínají hnízdit a celá řada z nich obhajuje svá teritoria zpěvem. Ten jasně identifikuje každý ptačí druh. Průvodci výprav vám řeknou nejen to, kdo to právě zpívá, ale i to, jak si hlas nejsnáze zapamatujete a také spoustu informací o životě jednotlivých druhů.
Druhou akcí pořádanou v období ptačích tahů, kdy je k vidění nejvíce ptačích druhů, je Festival ptactva. Mimo hlavního termínu, kterým je první říjnový víkend, se pořádají i další vycházky před i po něm. Festival ptactva probíhá střídavě celosvětově nebo celoevropsky (WorldBirdwatch nebo EuroBirdwatch). Každičká z mnoha výprav sčítá nejen viděné ptačí druhy, ale také počty všech ptáků na lokalitě. Mimochodem, v loňském roce proběhlo 6. a 7. října v 34 zemích Evropy a střední Asie 2 500 akcí (v ČR 42), které měly 66 118 účastníků (v ČR 946). Pozorováno bylo celkem 6 269 345 ptáků (v ČR 66 400).
Vítání ptačího zpěvu máme letos za sebou. Všechny akce k Festivalu ptactva na území České republiky pro rok 2013 budou zveřejněny na webových stránkách České společnosti ornitologické (www.birdlife.cz). Pokud se vypravíte na střední Moravu, můžete využít bohaté nabídky akcí Moravského ornitologického spolku – středomoravské pobočky České společnosti ornitologické. Jejich celoroční, pravidelně aktualizovaná nabídka je k dispozici na www.mos-cso.cz v roletce exkurze.
Ledňáček říční na exkurzi v Tovačově, foto Adolf Goebel
Přijďte i vy poznat kouzlo zajímavého způsobu prožití volného času v přírodě. Dostanete se do míst s krásnou přírodou, o které se dovíte mnoho zajímavého. Navíc, k pozorování budou k dispozici i kvalitní dalekohledy, které vám přiblíží na dosah i ty nejvzdálenější objekty. Možná, že zjistíte, že je to pro vás to pravé pro volný čas. Nebyli byste ani první ani poslední. A co takhle vstoupit do Klubu 300? Na to nepotřebujete vůbec žádný závratný počet druhů. Druhy vám rychle přibudou. Ani nebudete vědět jak.
Adolf Goebel