Již dlouho jsem se rozhodoval, že napíšu článek o omezování pohybu v krajině formou zákazů vstupů, které odporují Zákonu o ochraně přírody (Zákon č. 114/1992 Sb.). Článek „(Ne)milovaný rybník Kotvice“ z posledního čísla Ptačího světa, který tyto zákazy obhajuje, mé rozhodování uspíšil. Tato reakce je mým osobním stanoviskem. Není stanoviskem Klubu 300, FK ČSO ani SOS.
Na úvod si dovoluji citovat část z uvedeného článku, jehož autory jsou Patrik Molitor (předseda Slezské ornitologické společnosti) a Ivona Kneblová (vedoucí oddělení ochrany přírody regionálního pracoviště Správa CHKO Poodří).
„…… Nevhodného chování se bohužel někdy dopouštějí i samotní ornitologové a birdeři. Příkladem může být letošní dubnové pozorování čírky modrokřídlé. Přítomnost ptačí rarity pochopitelně vzbudila mezi birdwatcherskou komunitou obrovský zájem rybník navštívit. Vše by bylo v pořádku, kdyby zájemci o pozorování respektovali červenobílou tabuli s obrázkem labutě, na níž je žádost, aby na hráz mezi rybníky Kotvice a Nový v hnízdní době, tedy od 1. dubna, nevstupovali. Na základě zveřejněných komentářů pozorování a fotografií čírky modrokřídlé je však zcela patrné, že tomu tak nebylo. Nepřímo tak samotní birwatcheři „házejí klacky pod nohy“ organizacím snažícím se v dlouhodobém měřítku o ochranu lokality. Těžce se rybářům, myslivcům a široké veřejnosti vysvětlují pravidla chování v rezervaci, když na vlastní oči vidí desítky lidí s dalekohledy a teleobjektivy na hrázi, kde by v hnízdní době neměli co dělat. Závěrem si proto dovolujeme apelovat na všechny návštěvníky, aby respektovali zmíněné tabule a šli příkladem všem, kteří tak nečiní. ...“
1. Omezení vstupu na hráz nemá oporu v zákoně
Vyvěšování zákazu a stavění různých zábran v přírodě je u nás běžnou lidovou nezákonnou zábavou. V CHKO Poodří je několik načerno postavených bran, které zabraňují lidem v pohybu. Když jsem před několika lety na tuto skutečnost Správu CHKO upozornil, dali mně po poradě s právníky za pravdu, a tím to pro ně skončilo. Zákazy vstupu a brány tedy nerespektuji, což mně přineslo několik konfliktů, kdy jsem vysvětloval rybářům obsah § 63 Přístup do krajiny z uvedeného zákona. Naneštěstí čeští ochránci přírody mají po vzoru rybářů, lesáků a myslivců nástroj v podobě zákazu vstupu také na prvním místě. A v případě Správy CHKO Poodří se nemohu zbavit dojmu, že se jedná i o nástroj jediný jim známý.
Zde jsou klíčové citace odst. 2, 3, 4 z § 63 Zákon č. 114/1992 Sb.:
(2) Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.
(3) Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně.
(4) Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu podle odstavce 3, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku.
Pohyb nemůže být lidem omezen ani v případě, že se jedná se o přírodní rezervaci, kterou je Kotvice. Zákaz vstupu mimo vyznačené cesty se týká až národních přírodních rezervací (§ 28, 29, 33, 34). Omezit vstup z důvodu ochrany přírody například pro nadměrnou návštěvnost je možné pouze v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí (§ 64).
Je pravděpodobné, že si je Správa CHKO vědoma nezákonnosti omezení pohybu na hrázi, a proto na tabulku umístila text („Hnízdění ptactva, nevstupujte prosím na hráze rybníků od 1. dubna do 31. srpna, Děkujeme Vám, Správa CHKO Poodří“), který nelze považovat vysloveně za zákazový, přestože grafika jednoznačně odkazuje na zákazovou dopravní značku.
2. Omezení vstupu na hráz nemá oporu v ornitologii
Někdo možná namítne, že zákony bývají často špatné a v tomto případě jde přece hlavně o hnízdící ptactvo. A to je další nepravda. Symbolem této lži, je synantropní (tedy na lidi zvyklá) labuť na zákazové tabulce. Lokalitu navštěvuji nepravidelně již více než dvacet let a nevím, které druhy ptáků by zde mohly být rušeny, a to ani ve vrcholném hnízdním období, natož pak v srpnu. Je zde sice poslední kolonie racků v Poodří, ale zmizelé kolonie v Bartošovicích a Jistebníku byly mnohem dále od cest, takže lidé rackům určitě neubližují. Pokles hnízdících potápek černokrkých nejspíše souvisí s příliš vysokou hladinou vody, jejíž snížení ani zastavení kolísání není CHKO schopno zajistit. Kormoráni hnízdí na stromech uprostřed rybníku. Jinak jsou zde běžné druhy vyskytující se i jinde v CHKO. Na rozdíl od blízkých málo napuštěných rybníků v Polsku u Zatora zde hojně nehnízdí rybáci bahenní, kvakoši, potápky černokrké a bukači. Ani autoři článku neuvádějí, které druhy ptáků jsou na hrázi rušeny, jejich jediným argumentem je počet lidí, který zjistili pomocí sčítacích zařízení (průměrně 21 osob denně). To není ornitologie založená na důkazech. Fakt, že k žádnému rušení hnízdění z hráze nedochází ví i spoluautor článku Patrik Molitor, který je zároveň autorem jiného článku (http://www.sos-cso.cz/?newspage137=7), ve kterém popisuje jak ve dvanáctičlenné skupině navštívil v květnu 2015 zmiňovanou hráz. Nadšeně popisuje na rybníku hnízdící racky, o rušení žádná zmínka.
3. Proč se tedy o omezení vstupu CHKO snaží?
Omezování vstupu nemá oporu v zákoně ani v ornitologických faktech. Proč se tedy o to ochránci přírody snaží? Za hlavní příčiny považuji nedostatek zkušeností ze zahraničních ornitologických lokalit a snahu o udržení zvykových privilegií.
V zahraničí mají často zcela opačný přístup v ochraně ptactva a edukace lidí než autoři článku. V cizině se snaží na místa s ptáky lidi přílákat, pozorování jim usnadnit a ptáky ochránit. Jako první příklad bych uvedl infocentrum Valverde v NP Doňana ve Španělsku. Nejdůležitější částí infocentra je budova, ze které můžete doslova nahlížet do hnízd volavek a ibisů. Je možné se projít i okolo lagun, od kterých vás odděluje dřevěný plný plot, ve kterém jsou vyřezaná okna pro snadné pozorování. Ptáci tak nejsou rušení a pozorovatel se k nim může dostat velmi blízko. Mimochodem takový plot by mohl být řešením i pro hráz na Kotvici. Jeho výstavba by stála pravděpodobně méně než postavení věže na nesmyslném místě, kde se ptáci téměř nevyskytují. Vycházet ptákům i lidem vstříc umí nejen v birdersky vyspělých zemích. V Ománu jsem s kamarády navštívil laguny čističky odpadních vod (Al Ansab Lagoons). Návštěvu si sice musíte předem objednat, což je logické vzhledem k tomu, že lokalita leží v areálu čističky odpadních vod. Na lokalitě se můžete pohybovat autem po prašných cestách anebo pešky zcela bez omezení. Samozřejmostí jsou pozorovací budky a zástěny. Je smutné, že to, co dovedou v ománské čističce, neumí u nás profesionální ochránci.
V Česku máme zvyk, že v přírodě si nejsme rovni. V případě CHKO Poodří jsou těmi nejrovnějšími rybáři. Když se jim nelíbí, že lidé jezdí autem na parkoviště u sádek, aby odtud mohli dělat výlety do okolí, požádají Policii o zřízení zákazové značky a okamžitě ji dostanou. Nikdo neprotestuje. Když se rybářům nelíbí, že lidé chodí na hráz, postaví načerno bránu. Nikdo většinou neprotestuje. Ani profesionální ochránci přírody, kteří by měli protestovat, protože i za to jsou placeni z peněz těch lidí, kteří tak rovni nejsou. A nejen, že neprotestují, chtějí mít také nějaká privilégia. A záminkou k nim je „výzkum“, jakýkoliv a čehokoliv, takže často nakonec nepublikovaný. Ale to jim nevadí, „dělání“ výzkumu je přece činnost vyšší a ušlechtilejší než stání za stativákem, ležení za foťákem nebo procházení se s dětmi a kamarády. Nemohu přijmout tvrzení z článku, že lidé, kteří toto dělají, nemají na hrázi co dělat. Až autoři pochopí a uvědomí si, že ti lidé tam naopak mají co dělat, zmizí jejich problém s obhajobou jejich přítomnosti na hrázi před rybáři a myslivci a zmizí i domnělé „házení klacků pod nohy“.