Island ležící v severní části Atlantského oceánu je snad neodlehlejším místem Evropy. Od Skotska ho dělí vzdálenost 800 km, od Norska 970 kma od Grónska 287 km. Díky teplému Golfskému proudu má relativně mírné klima umožňující i zemědělskou činnost. Island je ale hlavně zemí ledovců, sopek, gejzírů, vodopádů, fjordů, pastvin, vysokých nedostupných hor a rozsáhlých lávových pustin. Právě jedinečná severská příroda a výskyt vzácných druhů ptáků byly důvodem mojí cesty na sever v červenci roku 2010. Tuto výpravu jsem dost dlouho odkládal, protože Island byl do bankovní a hospodářské krize v roce 2008 výrazně nejdražší evropskou zemí. Po krizi se ale propadl kurz islandské koruny vůči euru, takže ceny zboží a hlavně potravin se pro nás staly přijatelnějšími.

Mám za sebou 12 dní v práci, a tak jsem doslova natěšen na sobotní výjezd za ptáky. Krátce se domlouvám s ostatními a volba padá na výpravu za rackem polárním na Ostravsko. V hlavě mám stále variantu, že bych zajel na jih a věnoval se pozorování divokých husí. Vítězí ovšem společný výlet a ve skrytu duše maličká naděje na spatření u nás tak mimořádného racka. Je to tak, propadl jsem kouzlu birdwatchingu naplno a každé hlášení vzácného ptačího druhu ve mě nahlodává myšlenku, jestli i já sám budu mít to štěstí.

Ve dnech 9. až 19. 7. 2012 jsem spolu se svojí manželkou Hanou navštívil na pozvání jižní Kalifornii, město San Diego a jeho okolí. Hostitelem byl dr. Jeff Lincer, americký ornitolog, kterého jsem zase já hostil u nás počátkem července 2011 v jihozápadních Čechách. Po pečlivých přípravách (zejména studium amerických druhů ptáků) jsme po obědě 9. 7. odletěli z Prahy Ruzyně, po 8 hodinovém letu jsme si počkali na J. F. Kennedy letišti v New Yorku na další spoj do San Diega.

Podkrušnohoří není zrovna lákavým místem, kam by ornitologové jezdili za ptáky. Krajina je těžce poškozená mnoha povrchovými doly, rozsáhlé plochy jsou přeměněné ve výsypky a těžká technika je tu všudypřítomná. Přesto jsem přijal pozvání svého kamaráda-ornitologa, který mi tento nevšední svět hnědouhelných dolů ukázal i z jiné stránky. Rozsáhlé plochy se sporou vegetací nebo místa postupně zarůstající křovinami a stromy osidlují ptačí druhy, které najdeme v hojnějším počtu právě zde. Ptačí osazenstvo tvoří směsice ptáků lesních, polních, vodních i druhy suchomilné.