Deltu Dunaje jsem navštívila v květnu roku 2011 a 2012 a okamžitě jsem se do ní zamilovala. Vždycky jsem měla ráda ptačí svět, ale po návštěvě tohoto nádherného místa s opravdovou přírodou jsem byla ještě víc zapálená "birdwatcherka". Vždyť v deltě jsem viděla úplně poprvé v životě mnoho nových druhů ptáků jako je například: ibis hnědý, bukáček malý, pisila čáponohá, tenkozobec opačný, pelikán bílý a kadeřavý, volavka červená, ťuhýk menší, ouhorlík stepní, atd.
Deltu Dunaje v Rumunsku jsme navštívili v obou případech ne na vlastní pěst, ale s CK Carabus, poznala jsem tam mnoho nových přátel stejně zapálených do přírody jako já, pravda, některé zajímali víc plazi nebo brouci, ale delta je rájem pro všechny obdivovatele neporušené přírody. Je pravděpodobné, že civilizace dorazí i do té poslední nedotčené vesničky v deltě a tím se toto kouzelné místo navždy změní.
Pelikáni bílí na jedné z lagun
Rybák obecný
Lekníny a stulíky v laguně
Kapitán naší lodi byl svérázná postava, kouřil nad otevřenou nádrží, když skákal do vody, ukopnul si palec a pak nám ho celý krvavý ukazoval, také si asi na hodinku zdřímnul a loď řídil jeden cestující. A když nám došel benzín uprostřed hlavního kanálu, náš kapitán naštěstí přivolal kamaráda a nakonec s námi tak rychle pálil, že náš člun téměř létal nad vodou :-)
Ledňáčci na námluvách
Volavky stříbřité
Rybáci obecní
Volavka stříbřitá
Rumunský venkov má kouzelnou atmosféru, na kterou ráda a často vzpomínám. Lidé jsou tu milý a skromní, vzduch čistý a i navzdory všude se povalujícím odpadkům je tu tolik ptáků, jako jsem ještě nikde neviděla. Atmosféru utváří všudypřítomné "du du du" dudka chocholatého a jeho typické kývaní hlavou, hvízdání vlh sedících na drátech, švitoření vrabců pokřovních majících svoje hnízda přímo ve velkém čapím hnízdě na sloupu el. vedení, zdáli je slyšet tesklivé houkání sýčků a hluboké dunivé zvuky znějící z rákosí, které patří bukači velkému. Všechny tyto věci jsem zažila v malé vesničce Murighiol v srdci dunajské delty. Co nejdříve ráno jsem vyrazila k místním rybníkům, které vypadaly jako typické české kačáky, ale chyba lávky. Skrýval se tam doslova ptačí ráj. Venkov v deltě mi dává pocit, jako bych zažila český venkov tak před 50 až 100 lety, i když pokrok začíná pronikat i sem. Oproti roku 2011 se toho ve vesničkách hodně změnilo, opravili jim silnice, udělali chodníky a všude rozmístili odpadkové koše atd. Chtěla bych se ještě do delty vrátit, než to kouzlo, které mě naprosto uchvátilo, zmizí....
Chocholouš obecný
Obsazená čapí hnízda byla ve vesničkách často vidět na sloupech el. vedení
Dlouhonohé pisily u obce Murighiol
Jeden z rybníků u Murighiolu, v pozadí se rýsují pahorky Bestepe /Beštepe/
Pisily čáponohé a tenkozobci opační, Murighiol
ibisové hnědí hledající potravu
Rybníček přímo u vesnice Murighiol byl skutečná pokladnice ptačích druhů
V Rumunsku se udržuje tradice volné pastvy, tzn., že ovce a kozy se volně pasou pod vedením pasáka a jeho psů
Volavka červená vypouští svůj dáreček přímo na naše hlavy
Koňský/oslí povoz patří v deltě k častým dopravním prostředkům
Jeden z domečků ve vesnici Murighiol
Ukrajinští rybáři, kteří měli dohromady asi 20 zubů a ještě k tomu zlatých. Ukrajinci patří v rumunské deltě Dunaje k významnému etniku.
Lipovanské ženy na nedělním trhu. Lipované jsou etničtí Rusové, kteří v 18. století opustili svou vlast jako výraz nesouhlasu s církevními reformami Petra Velikého. Usadili se v tehdy liduprázdné deltě Dunaje, dnes jich tu žije asi 40 tisíc a živobytím se jim stal převážně rybolov.
Pasák ovcí a koz
Nábřeží přístavního města Tulcea
Babadag (původně turecké městečko nedaleko stejnojmenného jezera u jezera Razim) skrývá ve svém okolí dvě velmi zajímavé lokality, jednou je na první pohled nezajímavý les, který je národním parkem, místo je to ale herpetologicky, ornitologicky i botanicky velice zajímavé! Na přelomu dubna a května se v lese u babadagu dá nalézt minimálně 5 druhů orchideí, kvetou tu divoké pivoňky a kavyl ivanův, z ptáků se zde vyskytuje špaček růžový, lelek lesní, strnad luční a zahradní, atd. A z plazů docela hojně zmije růžkatá, užovka stromová, ještěrka zelená a krátkonožka evropská. Želva se tu vyskytuje jen jedna a to želva žlutohnědá.
Vemeník zelenavý
Vstavač nachový
Samec ještěrky zelené
Vrubouni (hovniválové) se postarají o všechen přírodní odpad, lejno si rozeberou a odválejí si ho na všechny strany v kuličkách
A druhá lokalita se nachází u vesničky Enisala, která se nachází přímo mezi jezery Razim a Babadag. Nalézají se zde zajímavé bažiny a kanály, dále stepní lokality s kolmou písečnou stěnou, ve které hnízdí vlhy pestré, poštolky, vrabci a dole mají nory sysli. Stěny také sloužily jako rozhledna pro různé ptactvo - mandelíci hajní, sýček obecný, bukač velký, ostříž lesní, nebo jako útěková cesta pro lišku obecnou, která se bravurně vyškrabala až na vrchol docela příkré stěny a prchla v nenávratnu. Po cestě k hradu se dala vidět zajímavá zvířata, kolegové dokonce viděli dytíky úhorní. Také je to výborná lokalita na hady - například na kamenitých stráních pod hradem byla pozorována štíhlovka kaspická-východní. Vysoko nad hradem také často kroužili pelikáni a potom klesli na nedaleké jezero Babadag (Babadag Lacul). Na kanálech u Enisaly a v okolí jsem pozorovala např.: žluvu hajní, poláka malého, zrzohlávku rudozobou s mláďaty, potápku roháče s mláďaty, přeletující bukáčky malé, atd.
Vlhy pestré
Enisala a výhled na deltu
Vlhy začínají hrabat hnízdní nory
Lokalita u Enisaly
Podívali jsme se i k Černému moři a braktickému jezeru Sinoe. Na pobřeží černého moře byly nádherné východy slunce, při kterých jsem pozorovala rybáře na malých lodičkách, kteří vytahovali své sítě. Jedno ráno jsme měli dokonce štěstí na stádo delfínů, kteří připlavali blízko ke břehu a krásně vyskakovali. Společníky mi na pláži dělali také toulaví psi, kteří jsou v deltě všudypřítomní.
Východ slunce u Černého moře
Potulná štěňata si ze mě pěkně utahovala
Rybáři stahují sítě
Sýček na jedné z budov u moře nám každý večer houkal na dobrou noc
Histria na březích braktického jezera Sinoe se svými nekonečnými rákosinovými porosty je útočištěm mnoha druhů ptáků, ale také plazů: užovka obojková, podplamatá, štíhlovka kaspická, pelikáni, kolpík bílý, ouhorlík stepní, rybák bahenní a obecný, volavka červená, bílá, stříbřitá, vlasatá, popelavá, bukač velký, dudek chocholatý, čáp bílý, ťuhýk obecný a menší, poštolka rudonohá, husice liščí, sýkořice vousatá, bělořit šedý, atd. Řeckořímské ruiny přístupné za mírný poplatek nabízejí kromě dechu dějin také mnohá setkání z různými živočichy. Kdysy byla Histria přístavním městem na pobřeží Černého moře a braktického jezera Sinoe a založili jej v 7. století př. n.l. osadníci z města Mílétos. Histria jako přístavní město těžila z obchodních kontaktů z Gety a proto se těšil značné prosperitě, během 12 staletí své existence byl přístav nesčetněkrát vypleněn. Jeho sláva skončila zhruba v 6 století našeho letopočtu v důsledku postupného zanášení přístavu různými usazeninami z Dunaje a následného opouštění města jeho obyvateli. Lodě začali kotvit v konkurenčním městě Constanta, lidé a obchod se také soustředil tam a Histria, kdysy prosperující přístavní město, pustla a její sláva se pomalu rozplývala.
Rákosník zpěvný
Husice liščí
Ťuhýk obecný - samec
Bělořit šedý přímo v areálu vykopávek
Fantastická trojka: zleva vrabec pokřovní, vrabec domáci, strnad luční
Birdwatcheři v akci
Ťuhýk menší
Strnad luční
Dudek chocholatý v Histrii
Histria a římské ruiny, v pozadí jezero Sinoe
Lovící rybák obecný
Užovka podplamatá s ulovenou rybou
Štíhlovka kaspická
Zajímavou lokalitou bylo také malébné malé pohoříčko Macin, jinak také nazývané Čekankové hory, kopce vypadají vyšší nej ve skutečnosti jsou, mají maximálně 300 metrů nadmořské výšky, z jejich vrcholků je výhled na úrodnou podunajskou nížinu. Mezi zajímavá pozorování uvádím: káně bělochvostá, všudy přítomný strnad luční a jeho cvrčivé popěvky, ťuhýk šedý a obecný, vlha pestrá, madelíci hajní, dudci chocholatí a skřivan lesní, který mě probudil jednu horkou noc těsně nad ránem. Přímo nad mým stanem zpíval svoji písničku téměř hodinu. Nocovali jsme na divoko na úpatí tohoto poměrně nového národního parku, který je také rájem myzu a želv žlutohnědých.
Malebné Čekankové hory
Kavyl ivanův aneb vousy Ivanovy
Krásně barevný strnad zahradní
Želva žlutohnědá
Teď něco k restauracím a kempům, které jsme navštívili. Hospůdky a restaurace, které jsme navštívili, byly čisté a výběr jídla byl dobrý. Většinou jsme zastavili v malých vesničkách, kde tzv. chcípnul pes, ale to bylo jen zdání. Ať to bylo v poledne či ve tři odpoledne, najíst jsme dostali vždy, ne jako třeba v jižní Francii, kde si věčně kuchař dává šlofíka. Také mě mile překvapilo, že i v neděli byly i v těch nejmenších vesničkách otevřené lékarny (často speciální veterinární) a něco jako večerky, kde se dalo sehnat prakticky vše. Například i v naší milované vesničce Murighiol, kde jsme dohromady strávili asi 4 noci, prodávali v krámku malá kuřátka a také jsem si tam kupivala výtečný místní sýr a jogurt (ty mají rumuni delikátní a dost poctivé). Skvělá jsou rumunská piva Ursus, Ciuc /čuk/ či Skol a limonády značky Prigat. Některá místní jídla jsem si doslova zamilovala, jako například bílou dršťkovou polévku zvanou ciorba de burta (čorba de burta), ve které jsou dršťky vcelku a ne rozsekané jako u nás, dochucuje se zakysanou smetanou a octem. A vůbec, všechny polévky, které jsem v místních hospůdkách ochutnala, byly výborné, například fazolová či vývar. Pokud někdy navštívíte deltu, určitě ochutnejte dunajského kapra, chutná úplně jinak než český kapr. Další výbornou záležitostí je kukuřičná kaše mamaliga.
Celou dobu pobytu jsme spali ve vlastních stanech či pod širákem v kempech různé úrovně, jednu noc jsme strávili "na divoko" u pohoříčka Macin /Mečin/. Je vidět, že pokrok nelze zastavit, a musím uznat, že některé kempy se mohly svojí úrovní směle rovnat západoevropským kempům např. v Itálii či ve Francii. Nejlepší byl asi kemp u Černého moře, ten měl v jedněch sprchách celý den teplou vodu a dokonce jeden splachovací středoevropský záchod. Ten si ale ti, co ho objevili, nechali pro sebe :-) Jinak byly všude turecké záchody, ale z trochou cviku, si na to člověk snadno zvykne, mě rozhodně nedělá žádný problém dojít si i za křoví. Nejsem žádná primadona, bez teplé vody se také umím obejít, někdy to bylo zapotřebí.
Kukuřičná kaše mamaliga a obdoba čevabčiči - miči
Dršťková polévka