To se fakt nedá. Jaro v plným proudu. Místo lítání za ptáky lítám mezi pracemi a dětma. Na Avif už se radši ani nedívám. Jenže jsem si přečetla Dodina a jeho super víkend. Chci taky a vůbec, mám narozky, a vůbec, mákám furt a vůbec, jedu.
Hodně mě zaujali racci na skládce u Žabčic. Nikdy jsem tam nebyla, netuším, jak to tam vypadá a jestli tam budou ti uřvaní ptáci, přidám si nový druh v ČR. Místo fakt není těžký najít. Náklaďák za náklaďákem. Jsem snad neviděla tolik nákláďáků různých druhů pohromadě. Lehce stydlivě se rozkoukávám, až mi po chvíli dojde, že na haldě odpadků sedí tisícovka racků, že ty bílý věci nejsou igeliťáky, co čechrá vítr. Cloumá se mnou, ale i přesto nacházím hledané druhy. Krásná přehlídka pro porovnání racků chechtavých, žlutonohých, černohlavých i bělohlavých. Mezi nimi se proplétají kavky. Moc se tu nezdržuju, není to zrovna místo, kde bych chtěla lebedit. U auta mi mávl prdelkou na rozloučenou párek koroptví, jim to tu pasuje, zdá se.
Dneska mám hitparádu hnusných míst. Není moc času, vítr fučí. Zastávka vychází ke Starému rybníku u Horního a Dolního u dubu. Všude bordel, podpapíráky, snad si nevezu vzorek na botách. U horního leze trochu bláto, ze kterého plaším pisíka a odstup nabírá pár husic liščích. Vzadu dlabou bekasiny a kropenáči. S cvrlikáním přilétá konipas luční. Nechápu, jak může být tak žlutý zvíře na bahně tolik nenápadný. Proplítal se v rákosí a sem tam blikl, pěkně mě proškolil. Odvedle kviklo prasátko vodní – chřástal, ale v tom větru…Někdy si ho najdu pořádně. Mezi rákosím se vymotal fešák potápky malé, nádherně vybarvený a navíc kouzelník. Potopil se pod hladinu a během chvíle vyskočil na stejném místě jako mega kapr. Jestli nebyl kouzelník, tak ho kapr sežral, nebo mu spadl na šišku! Zaujalo mě ještě „hejno“ dravců za polem. Motalo se jich tam moc, nějaká mňamka zřejmě. Poznat byli káně a oba luňáci, pěkný.
Přejíždím ještě k Vrkoči, jenže vítr sílí a večer se blíží. Vrkoč patří stovkám kormoránů. Vidět je několik hus velkých, dřímající zrzohlávky a racci na stromě?!? Myslela jsem si, že s blánou snad ani na větvi sedět nejde. Všechno jde, když se chce…Můj protestní útěk ven završily přeletující vlaštovky, paráda, i když je mi jich trochu líto, co v tomhle počasí můžou chytit??? Nasytila jsem na čas oko, tak můžu zas chvíli v klidu pracovat.
