22. března 2018, delta řeky Okavango, Botswana.
Vítězné fotky lovících psů hyenovitých z toho dne znáte z Czech Press Photo (tam od Ondřeje Prosického a stejné na webech např. Martina Mecnarowského nebo v mém článku z Vesmíru: https://1url.cz/IzCvq). Když jsem během téhle dramatické šestihodinové akce bokem prásknul rybáka černého, neměl jsem tušení, že jsem v tu chvíli rozšířil národní seznam ptáků Botswany…!
„… jde o skutečně mimořádný záznam a jedno z velmi mála vnitrozemských pozorování rybáka černého kdekoli v celé jižní části Afriky!“
(od botswanské faunistické komise).
Z celé jižní Afriky jsou totiž z vnitrozemí jen 4 záznamy v historii: Keňa (2x), Burundi (1x), JAR (1x). Pokud máte doma atlas „Sasol“ a vidíte tam zatoulance (křížek v mapě) právě v Okavangu, tak podle FK BirdLife Botswana byl tento starší záznam při revizi vyřazen – takže ten český je skutečně v historii první.
Najít opakovanou raritu pro ČR (nebo jinou zemi) je „MEGA“ (třeba čerstvý 7. záznam strnada severního (http://fkcso.cz/chs/).
Doložit nový druh pro danou zemi je docela jiná liga (MEGA-MEGA? 😊 ) – u nás máme průměrně 1 nový druh za rok (data FK za posledních 30 let) – tzn. naprostá většina ptáčkařů si takový „zářez“ neudělá za celý život ani jednou (to ostatně platí v jakékoli zemi na světě – ptáčkařů jsou celosvětově desítky milionů, ptačích druhů o tři řády méně).
Pro Botswanu je ale nový druh spíš MEGA-MEGA-MEGA – nezapomínejte, že tahle země je velikostně docela jiná kategorie než ČR (582 vs. 79 tisíc km²), takže to je jako najít nový druh pro celou Střední Evropu (máme vůbec takový nález u nás?). A zároveň je okavanžský rybák černý jedním z mála vnitrozemských záznamů pro celý kontinent, který má přes 30 000 000 km² (Evropa po Ural je 3x menší)… (např. v celé západní Africe jsou záznamy jen 4: Borrow & Demey 2013).
Přitom Okavango je jedna z top turistických a birderských destinací celého světadílu, žádný zapadlý kout, kde by člověk čekal něco nového. Ostatně byla zvolena za jeden z oficiálních „7 divů Afriky“ (http://sevennaturalwonders.org/africa/). „Search effort“ je v Okavangu určitě jeden z nejlepších v tropech vůbec a hned vedle je Caprivi Strip, což je velmi ostře sledované území (v Namibii je to místo č. 1 na hledání rarit).
Poučení z toho nějaké plyne? Ovšem: přestože lovecká akce psů byla jasná priorita (jak mi později napsal Pavel Brandl, který měl za sebou tehdy už 19 cest do Afriky: „Tohle by chtěl zažít každý, pochybuju, že se mi to někdy povede. Natož nafotit.“), tak se doslova MEGA-vyplatilo věnovat trochu pozornosti i ostatnímu dění v okolí. V oblasti jsme běžně pozorovali rybáky bělokřídlé (10 ex. předevčírem, včera i 22. 3. 2018) i r. bahenní (2 ex. jen 22. 3.). Zpětně už nevím, jestli to byla čirá náhoda, nebo jsem si pamatoval, že rybák černý se ve vnitrozemí nevyskytuje (zimuje striktně na oceánu u pobřeží) – každopádně jako jediné fotky rybáků z delty Okavanga mám na kartě záběry jediného kusu rybáka, a to r. černého – !!!
Kdybych místo něj vyfotil bělokřídlé a bahenní a černého si jen poznamenal do zápisníku, nejspíš si po pohledu na mapu řeknu „zálet přes 1000 km mimo normální zimovištní areál, navíc do zcela nevhodného biotopu (savana/polopoušť místo moře), nepřipadá prakticky v úvahu, to jsem se s určením musel splést“. A zápis bych vymazal. Podobně nebýt jediného políčka (dia)filmu by neexistovalo víc mých MEGA-raritních pozorování, např. lelka bělokřídlého v Bolívii (2. záznam pro Bolívii a 1. živý jedinec, u druhu považovaného jednu dobu za vyhynulého) apod. (Kamerun, Peru, Singapur).
Poučení č. 2: pamatovat, že KAŽDÝ DRUH JE NĚKDE BĚŽNÝ (a tam není důvod jeho nález řešit: budníček tlustozobý je šunt, ale na Sibiři) a KAŽDÝ DRUH JE NĚKDE MEGA-RARITA. Globální mapy výskytu ptačích druhů v hlavě nenosí asi ani sám del Hoyo, takže i u pro nás (sic!) běžných šuntů je dobré si při cestách do zahraničí kontrolovat, kde (ne)mají být. Z kamarádů fotografů takovéto druhy známé od nás nefotí v zahraničí nikdo, jsou „přece nezajímavé“… Jak vím z bohaté zkušenosti s našimi i zahraničními birdery (i sám se sebou…), máme automaticky nastavený radar na „cizí rarity u nás“, ale máme ho běžně vypnutý na „raritní výskyt našich běžných druhů v exotických destinacích“ – !
Poučení do třetice: „kontrolovat, co mám na kartě“. Rybáka černého jsem v terénu jen práskl a dál řešil do západu Slunce psy hyenovité. Fotky rybáka jsem našel v kupě tisíců nevytříděných fotek z Botswany náhodně až včera, po dvou letech, když jsem hledal materiál k článku o životě našich (! 😊 ) ptáků na zimovišti pro časopis Naše příroda…
Takže: VŽDY VE STŘEHU!
