Na čtvrtek a pátek 5.-6.9. si domlouvám v práci volno a vyrážím k jihu, konkrétně k Novomlýnským nádržím u Strachotína. Nejedu tam sám, doprovází mě Lenka, jenž naplno sdílí mé birdwatcherské nadšení. Už během jarního setkání Klubu300 v těchto místech nám bylo oběma jasné, že hodláme začít tradici návštěv tohoto regionu. A nejde pochopitelně jen o ptáky. Také možnost příjemného posezení s vínem nebo burčákem pro nás oba zní lákavě.
Vypijeme toho dohromady jako dva žízniví vrabci, ale ani tady nejde o množství, ale o tu neopakovatelnou místní atmosféru. Cestou ze Zlína se krátce stavíme na polích u Němčic, abychom společně zkusili štěstí na nějakého toho u nás vzácnějšího dravce. Na mysli máme poštolky rudonohé a raroha, ale ani jeden z těchto druhů se nám tu neukazuje. Škoda, ale protože začíná být docela hezky, vzduch se tetelí a kazí tak pozorování na poli sedících ptáků. Náš hlavní cíl zamýšleného dvoudenního birdingu leží přece jen jinde, takže sedáme do auta a vyrážíme k našemu určenému cíli. Sem se ještě minimálně v neděli vrátíme. Jako místo, kde se hodláme ubytovat, si vybíráme penzion Vinařský dům v Pavlově. Máme štěstí, protože zrovna na tu jedinou noc mají volný pokoj, připravovaná vinná stezka a Dny otevřených sklepů sem lákají nemálo žíznivých turistů. Poté, co jsme si domluvili nocleh a ochutnali první vzorek vína, sjíždíme ke Strachotínu (jako řidič to tedy jen vnímám doprovodným komentářem Lenky, ale večer už se bránit nebuduJ).
Čtvrtek 5.9.2013 (VDNM-II) – uschlý strom u břehu, na kterém odpočívala cca dvacítka „velkých“ racků
Jako první vycházku jsme si zvolili VDNM-II, kam vyrážíme přímo ze Strachotína. Míjíme vinné sklípky v západní části vesnice a už se dostáváme k samotné nádrži. Panuje na ní výrazný klid, který kazí jen občasný přelet „velkého“ racka bělohlavého/středomořského/stříbřitého. Několik jich také v různém šatu sedí na uschlém stromu poblíž břehu, dnes se mi ale nechce ptáky zdlouhavě prohlížet (stejně jim pořád moc nerozumím) a pokračujeme dál kolem severního břehu. Jdeme po cyklostezce, takže jsme střídavě míjeni projíždějícími cyklisty. Ptáků v okolí ovšem moc není, což nám ale náladu vůbec nekazí. Je hezky a cestou u břehu chvíli pozorujeme několik čírek obecných sedících jako malí bratranci vedle kopřivek a březňaček. Z lesa na chvíli vykroužil mladý orel mořský a z břehových rákosových porostů krátce za sebou vyletují dvě volavky stříbřité. Škoda, že se letí zase někde schovat, určitě bychom si je rádi v klidu prohlédli. Jenže naše přání není vyslyšeno, takže se už pomaličku dostáváme do míst, odkud byl před několika dny opakovaně zahlášen výskyt rybáka severního a rybáků malých. Na nás ovšem nic z toho tady nečeká, vlastně krom několika běžných vodních ptáků tu zase nic není. Jsme jen několik set metrů od silnice E461 dělící druhou a třetí Novomlýnskou nádrž. Otáčíme se a stejnou cestou se vracíme zpět. Za chvíli sice slyšíme zřetelné žvatlání několika přeletujících vlh pestrých, na obloze ovšem nevidíme ani jedinou. Ještě se chvíli bavíme pozorováním kukačky, která sedí na jednom stromu na okraji lesa. Zhruba o půl páté jsme zpět ve Strachotíně a po krátké občerstvovací přestávce míříme na hráz třetí nádrže. Tentokrát máme v plánu zkusit tu štěstí na bahňáky. Nikdy předtím jsme tu takto nebyli, takže vůbec nevíme, co máme očekávat. A ono to přišlo tak rychle. V podstatě jsme ušli jen několik málo desítek metrů a už před námi pobíhající dvojice paní a dítě zvedá z okraje skupinku bahňáků. Ti si ovšem zase brzy sedají, takže jsme o nic nepřišli. Chystám stativ a koukám na ptáky. Vidím několik jespáků obecných a s nimi jednoho juvenilního kamenáčka pestrého. Tak přece, tohle nám jinak začíná! Kamenáček není vůbec plachý, naopak chodí jen na pár metrů od rybářů nebo jen tak sedících lidí. Ostatně tady ani ptáci nemají kam uletět, čímž je jejich pozorování o to zábavnější a výraznější. I v binokuláru jsou bahňáci velice hezky vidět, natož pak v monokuláru. Ten má občas opačný problém, protože potravu hledající bahňáci jsou někdy opravdu blízko. Až moc blízko. Lenka zkouší ptáky fotit, ti ovšem správně tuší, že jsou pozorováni a paradoxně jsou před objektivem fotoaparátu nejvíce ostražití. Stačí ovšem chvíli posedět a ptáci přicházejí sami blíž. Tohle je trochu jiný způsob pozorování bahňáků, než jaký znám třeba ze Záhlinických rybníků. Opravdu mě to baví. Zvlášť, když se za chvíli ukazují i další ptáci. Jsou to kulíci píseční a je jich tu hned 7. Všichni mi přijdou, že se jedná o mladé ptáky. Občas v hejnu přeletují o pár desítek metrů dál, občas se ozvou. Na kraji nádrže se zdržuje také jeden velice krotký jespák bojovný, který chodí doslova a do písmene pod rybářské pruty. Nebojí se ničeho, snad jen trochu nás, kteří mu, na rozdíl od všech přítomných, věnují jistou pozornost. Je to vlastně docela komické. Zkoušíme jít ještě dál, třeba se budou objevovat další bahňáci. Před námi neustále poletují konipasové bílí, občas je mezi nimi i konopka obecná. Daří se nám skutečně nacházet další druhy bahňáků a tak se do pomyslného seznamu zapisuje mladý jespák malý a jeden pisík obecný. Až teď si uvědomuji, že hejnko jespáků obecných se někam ztratilo, teď tu vidím maximálně dva. Jsem si ale jistý, že jich mohlo být na začátku alespoň 6. Během procházky po břehu nádrže také slyším volání kolihy. Nic se ale neděje, takže si to vlastně přebírám tak, že jsem slyšel něco jiného. Zhruba po čtvrthodince se ovšem letící koliha velká skutečně objevuje. Tak přece to byla ona. Viditelně se jí ovšem nechce na břeh a letí dál směrem ke druhé nádrži. Chvíli ji pozorujeme spektivem, než nám v dálce zmizela úplně. Tak to bychom měli, první den máme zdárně za sebou, teď přichází čas jídla, ale hlavně vína.
Čtvrtek 5.9.2013 (VDNM-III, Strachotín), juvenilní kamenáček pestrý ve společnosti jespáka bojovného
Čtvrtek 5.9.2013 (VDNM-III, Strachotín), odlétající kulíci píseční, juv. jespáka malého a juv. kamenáček pestrý (nalevo od rostliny)
Čtvrtek 5.9.2013 (VDNM-III, Strachotín), odlétající kulíci píseční a kamenáček pestrý
Druhý den začínáme náš místní pobyt vycházkou na Pavlovské vrchy. Počasí je opět nádherné, svítí slunce, ale tady nahoře vane velice příjemný svěží vánek. Čas od času nám od nohou krátce popoletují sarančata modrokřídlá, ale fotit se nedají. Jsou hodně rychlá, malá a při dosednutí na zem zase někde pečlivě schovaná. Nevadí i tak je to dobré. Ve vzduchu poletuje několik poštolek obecných, zatím tu ale není nic mimo rámec běžných a očekávaných druhů. Až pak jdeme od Soutěsky směrem k troskám hradu Děvičky, objevuje se ve vzduchu orel mořský. Jeho svrchu bílý ocas jej prozrazuje. A také průběžně dotírající káně lesní, která z něj má pramalou radost. Užíváme si procházky a to, že nevidíme žádné rarity, nás netrápí. Termín návštěvy jsme si nemohli vybrat líp, je krásné pozdní léto se vším všudy. Pochopitelně se vracíme ještě jednou k vydařenému pozorování na hrázi třetí Novomlýnské nádrže a opět záhy pozorujeme mladého kamenáčka pestrého, který se tentokrát živí jakousi rozkládající se zdechlinou ryby. Snad to tedy dříve byla ryba, nemám potřebu to zkoumat nějak blíž. Hlavně, že to našemu kamenáčkovi chutná. Registruji také „krotkého“ jespáka bojovného ze včerejška a už tady teď také chybí hejnko kulíků písečných. Dnes jsou rozmístěni jednotlivě a jejich počet odhaduji na tři exempláře. Stejně tak jespáků obecných ubylo, viděli jsme jen jednoho. Zato zase přibyl jeden jespák písečný, kterého mám možnost pozorovat po několika letech. Určitě se jedná o stejného ptáka, kterého tu před několika dny viděl a fotil mimo jiné i Robert Doležal. Včera jsme ho v této části nádrže určitě neviděli, zato ho měli vyfotit dva fotografové, se kterými jsme se ve čtvrtek dali trochu do řeči. Ano, jespák písečný dělá radost většímu okruhu zájemců, tedy v našem případě jak příznivcům birdwatchingu, tak také fotografům. Všichni se tu vejdeme a navzájem si nepřekážíme. Naše fotky se jistě s těmi jejich nedají srovnat, to ale ani naše a jejich fotografické vybavení. Snad v příštích letechJ. Pozorování z tohoto krásného pátečního odpoledne doplňuje ještě dvojice juvenilních jespáků malých a dvou pisíků obecných. Je čas přesunout se na poslední námi zvolenou lokalitu – rybníky u Mutěnic.
Pátek 6.9.2013 (VDNM-III, Strachotín), jespák písečný
K Mutěnickým rybníkům se dostáváme až po páté hodině odpolední a jistá únava už je znát. Poohlížíme se po kvakoších, ale nikde je tu nevidíme. Možná jsme je jen přehlédli, opravdu tu nešmejdíme nijak přehnaně. Míříme k severní části rybniční soustavy. Tuším, že by tu měl být jeden vypuštěný rybník, odkud jsou hlášení o výskytu bahňáků. Vyloženě volnou chůzí jdeme tímto směrem a užíváme si přítomnosti volavek popelavých a bílých, stovek lysek černých a především pak neustálého žadonícího hlasu mladých potápek roháčů. Někteří z nich jsou zvlášť vytrvalí a svým pronikavým hlasem dotvářejí kolorit klidného podvečera. Z bahňáků jako prvé registruji dvojici přeletujících vodoušů šedých a pak už vidíme obnažené dno jednoho z rybníčků. Vybrali jsme si dobrou stranu, slunce máme za zády. Na plytkých zbytkových louží rybníku jezdí a potápí se potápky malé, na bahnech posedává asi 30 racků chechtavých. Je tu živo, o čemž svědčí siluety pobíhajících a přeletujících bahňáků. Pozorujeme několik odpočívajících nebo naopak přeletujících bekasin otavních (asi 3 – 4 ex.), všímáme si jednoho vodouše kropenatého, jenž je obklopen dvěma vodouši bahenními, jsou tu na holých březích 2 – 3 pisíci obecní a jeden jespák křivozobý v hejnku asi 8 jespáků obecných. Nejpočetnějším je tu ovšem jespák bojovný, kterých je tu kolem 12 ex. Při obcházení tohoto rybníka ještě chvíli pozorujeme nedaleko od nás sedící mladou hrdličku divokou a poté kroužícího orla mořského. Je to opět nedospělý pták, který po usednutí na větev odkrývá drobné tajemství. Na levé noze má totiž nasazen kovový kroužek. Nedaří se mi přečíst písmena na něm, snad to je AV? (?N). Jsem rozhodnutý jít blíž, ale orel mi záhy zmizel. Škoda, ale co s tím tak můžu udělat. Cestou zpět se nad rybníky seskupují hejna špačků, která se poté spojují v jedno větší a docela početné hejno. Špačci předvádějí svou zálibu v choreografii letícího tělesa, ale to už lokalitu opouštíme úplně. Je před sedmou hodinou, jsme dostatečně unavení a hladoví, abychom si našli pohodlné a příjemné místečko s teplou večeří. Náš dvoudenní pobyt tady končí. Tak zase příště, Nové Mlýny.
Pátek 6.9.2013 (Mutěnické rybníky), podvečerní nálada na jednom z rybníčků