Do světově významné oblasti Wattového moře, která je nejdůležitější tahovou zastávkou mnoha bahňáků a spousta druhů zde i hnízdí, vyrážíme 14. července brzy ráno. Parťákem mi bude dobrý kamarád a stále nadšený cestovatel Petr Rádl.

 

Opouštíme Česko a napříč přes Německo se blížíme k severu. Naším prvním cílem není samo Wattové moře, ale pobřeží Baltu u Kielu, kde je v přístavu už delší dobu hlášený alkoun obecný. Spousta dalších jich hnízdí na ostrovech na sever odtud, ale tenhle se nějak zatoulal až sem na jih a nám téměř do cesty. Měla by to být taková malá ochutnávka z čeledi alkovitých, před tím co přijde další dny.

Lehce se vyhýbáme Hamburku a přijíždíme do Kielu, kde se opravuje nějaký nájezd, a musíme přes centrum. To nás trošku zdrží, ale nakonec přeci dorážíme do cíle. Do městečka Strande.

 

V přístavu spouštíme pátrací akci po alkounovi. Je tu několik racků mořských, racci bouřní a stříbřití. Vody přístavu jsou také plné medúz, které podle informační cedule určujeme jako talířovky ušaté (Aurelia aurita). Po alkounovi ovšem ani stopy. Procházíme přístav, zkoušíme místní rybí speciality a nakonec mírně zklamaní jinak krásné přímořské městečko opouštíme. Pokud tu alkoun byl, tak nejspíš ukrytý mezi stovkami jachet, které tu kotví.

 

Nyní přejíždíme napříč přes Jutský poloostrov na pobřeží Wattového moře k Büsumu. A protože se blíží večer, bylo by dobré se podívat po nějakém ubytování. Stává se z toho docela úsměvná groteska. Zkoušíme prakticky všechny ubytovací zařízení mezi Rendsburgem a Büsumem. Naší lámanou němčinou se zkoušíme ptát na možnost ubytování na jednu noc. To je ovšem skoro všude problém. Jen na jednu noc nás nikde nechtějí, nebo je plno.

 

Takže jedeme dál. Zkoušíme různé farmy před Büsumem, ale stále bez úspěchu. V Büsumu už jsou hotely dost drahé. Přesto jich asi 5 zkoušíme. Až v tom posledním se nás majitelce zželelo a volá do jiného hotelu, kde nám bleskově rezervuje pokoj. Sice za 88€ na noc, ale po stovce neúspěchů, berete všechno. Přejíždíme tedy k hotelu Windjammer, kde už nás slavnostně očekává majitel. Máme tu absolutní luxus, včetně vyhřívané podlahy v koupelně, minibaru, televize a balkonu. A jako ornitologický bonus nám celou noc pískají za oknem mladí kalousi ušatí.

 

I přesto, že nám majitel hotelu Windjammer nakreslil mapku, odkud vyplouvá loď Funny Girl na Helgoland, v přístavu trochu bloudíme a jdeme do jeho úplně jiné části. Nakonec odjezd stíháme na poslední chvíli. Kdyby nám tak někdo řekl, že přímo u mola je krásně parkoviště a že můžeme dojet autem až skoro k lodi, nemuseli bychom parkovat kilometr daleko.

Ve výdeji jízdenek jim chvíli trvá, než najdou naši rezervaci, ale nakonec se přece jenom úspěšně naloďujeme. Už se nemůžu dočkat Helgolandu. Z vody v přístavu vykoukne tuleň a já se těším ještě víc. Celou cestu stojím na přídi a vychutnávám si pohled na moře. Sem tam vidím v dálce mračno nějakých bahňáků. A když se na obzoru objeví maják a vysílač z Helgolandu, začnou se objevovat i jiné druhy. Kolem lodi se vznáší na hladině skupinky alkounů úzkozobých, a co chvíli přeletí kolem terej bílý. Myslím, že jsme tu správně.

 

 

Po dvouapůlhodinové plavbě přesedáme do malých člunů, které nás převáží do přístavu. Necháváme si bagáž v úschovně hned u mola a vyrážíme do překvapivě rušné a lidmi zaplněné ulice, kterou zdobí stojany s kartony cigaret a alkoholem. Je vidět, že jsme opravdu v bezcelní zóně.

 

 

Žádným výtahem, ale hezky po schodech stoupáme do horní části ostrova, kde už je daleko větší klid a minimum obchodů. Dostáváme se až na stezku co vede po západním okraji ostrova nad útesy. Už zdálky je vidět množství ptáků na severním cípu ostrova. Je tu množství racků žlutonohých a stříbřitých a čím dál víc přibývá racků tříprstých. Jejich hlas je nezaměnitelný. Zanedlouho už jsou útesy obsypané tereji a alkouny. Je to neskutečná pastva pro oči, i pro uši a vlastně i pro nos, protože celá kolonie je opravdu výrazně cítit. Spouště foťáků nestíhají. Fotografů je tu poměrně dost. Není se co divit. Terejové jsou i jen 2 metry od plůtku, který je hlavně pro lidi. Říkám si, že by tu měli být také alky malé, takže se dávám do hledání a za chvíli jeden pár opravdu objevuju. Pár s jedním mladým. Bude to jediný pár, který se nám tu povede najít.

 

 

 

Další nový druh, který objevuji je buřňák lední. Jsou dost poschovávaní v různých výklencích na útesech, kde chrání své mladé. Několik desítek jich tu bude.

 

Bohužel se tu dá vidět spousta ptáků, kteří visí ze skály oběšení. Není se co divit. Terejové si staví hnízda z rybářských sítí, provazů a podobných věcí.

 

Petr po nějaké době odchází do města na jídlo, ale já dál pokračuju v prohlídce útesů. Zkouším najít něco nového, ale druhově se to tu nijak nemění. Marné naděje si dělám na albatrosa černobrvého, který tu ještě před pár dny byl. Šplhám dolů na severní pláž, která je ovšem úplně prázdná. Plave tu kolem jen několik kajek. Kolem velkého hotelového komplexu pobíhá v trávě spousta ústřičníků.

 

 

Doplňuju zásoby jídla a v přístavu se setkávám s Petrem. Přejíždíme přívozem na druhý z ostrovů. Na písčitý Düne. Počasí se kazí a začíná pršet. Na náladě nám to nijak neubere a vyrážíme na ostrov. Düne nepatří lidem, Düne patří ústřičníkům. To je první dojem z ostrova. Jsou tu všude. Na lampách, na střechách, na cestě před námi, posedávají na stanech v kempu a jen těžko hledáte místo, kde by aspoň jeden nebyl.

 

Ve stanovém městečku není žádný správce. Rezervaci tady máme, takže se neostýcháme a vybíráme si flek pro stan za jednou z dun. Je opravdu zajímavé sledovat ústřičníky, jak bez ostychu chodí kolem nás a lezou ostatním do stanů. I když je dost větrno, déšť na chvíli ustal, takže se vydáváme na prohlídku ostrova. Procházíme kolem letiště na východní pláž. Všude je spousta lindušek, které určuju s obtížemi jen jako luční. Přistávací plocha je plná racků mořských a žlutonohých, kteří tu hnízdí a samozřejmě ústřičníci. Ti se nám připomínají neustále. Čekám na pláži nějaké tuleně, ale není tu ani jeden. Jen občas se objeví jejich hlavičky vykukující z vody. Začínají se objevovat rybáci severní a je jich tu poměrně dost. Běžné jsou kajky mořské, kterých je spousta na jižní pláži. Tam opět začíná pršet, což Petra zažene do plážové restaurace. Já ovšem zůstávám a celý promočený pozoruju hejna rybáků severních sedících na pláži. Přidávají se k nim rybáci obecní, kamenáčci pestří a ústřičníci. Nakonec se i pár tuleňů odhodlá na pláž vylézt, ale čekal bych jich víc. Déšť neustává, takže se setměním se přesouvám do stanu. Pak přichází i Petr a říká, že jeden z ústřičníků přišel do restaurace a sbíral drobky mezi stoly. To je úžasný ostrov.

 

 

Ráno vstávám brzy, nechávám Petra spát a vyrážím na průzkum ostrova. Ústřičníka, který křičí na sousedovic stanu, jakoby mu šlo o život, nechávám tentokrát bez povšimnutí. Jejich křik byl slyšet celou noc i ve větru a dešti.

 

Jdu na severozápadní výběžek ostrova. Zjišťuju, že se tu povaluje asi 30 tuleňů kuželozubých. Nechci je zbytečně plašit, takže je nechávám, aby si sami určili bezpečnou vzdálenost, a sedám si k nim do písku. Báječné ráno. Kromě tuleňů je to několik desítek kajek a kulíci píseční. Chci zkusit ještě jižní pláž a ukazuje se to jako dobrý nápad. Nejprve mi však do cesty vstoupí rozčilený ústřičník a potom velké hejno racků žlutonohých. V přístavu plave asi stovka probouzejících se kajek. Na jižní pláži je necelá stovka dalších tuleňů. Vypadá to na skupinu kuželozubých a skupinu obecných, kteří se od sebe drží několik metrů. Mezi nimi jsou početná hejnka rybáků severních, ústřičníci, kamenáčci, kulíci píseční a jespáci obecní. Podle mě ta nejlepší společnost pro ranní posezení na pláži. K tomu ještě můžu pozorovat tereje lovící potravu nedaleko břehu. Báječné ráno.

 

 

 

Čas letí, takže se vydávám zpátky ke stanu. Petr už je také někde na obhlídce, takže odháním ústřičníky a stan skládám.

Prvním ranním přívozem se přesuneme zpátky na Helgoland, právě ve chvíli, kdy přilétá malé letadlo z pevniny a přiváží denní tisk pro místní. Na hlavním ostrově se vydáváme znovu nahoru na útesy. Po ránu tu není tolik lidí a na ostrově je zvláštní klid. Až do odpoledne nám budou znovu dělat společnost terejové, alkouni úzkozobí, racci tříprstí, buřňáci lední a jedna rodinka alek malých.

 

 

Nakonec s úžasem zjišťuji při pohledu na hodinky, že jsem na útesech strávil přes pět hodin. Petr ten už je zase někde ve městě, takže se pomalu vydávám zpátky. A dobře dělám. Na cestě proti mně se blíží obrovské davy lidí, až mám strach, aby se útesy s nimi neutrhly. Když se dostávám nad přístav, zjišťuju důvod. Připluly totiž hned 4 lodě naráz. Funny Girl, Lady von Büsum, Fair Lady a Atlantis. Ulice dolního Helgolandu se plní turisty. Nejvyšší čas ostrov opustit.

 

Znovu na naší známé Funny Girl. Poslední terejové ještě poletují kolem, ale pevnina se pomalu blíží. Je odliv, takže jsou kolem přístavu obrovské plochy bahen. Spíš než ptáci jsou na nich ale lidé, kteří se volně prochází i výrazně daleko od břehu. Ještě trochu snížit hladinu a došli by na Helgoland pěšky.

 

My se vracíme k našemu autu, chytře zaparkovanému co nejdál od přístavu. Zjišťujeme, že jsme si omylem koupili parkovné jen na jeden den, místo na dva. Naštěstí nás pokuta nečeká, takže směle vyrážíme dál. Jedeme na sever do Tönningu, kde zkusíme najít nocleh. Naštěstí je tu oblíbená Jugendherberge, kde jsou kapacity vysoké a ceny přijatelné. Dost nás zdrží nešikovný mladík na recepci, kterému mimo jiné dělá problémy napsat si Petrovo jméno. Navíc je pro něj problém zprovoznit počítač. Přesto nakonec střechu nad hlavou máme.

 

Ráno jako první míříme do místního Multimaru Wattforum. Oblíbené centrum národního parku. Zásobujeme se informacemi a přejíždíme na jedno z mých nejoblíbenějších míst na Waťáku.

 

Tím je Katinger Watt. 3,5 km dlouhá betonová hráz zakončená ústím řeky Eider do moře. Na jedné straně při odlivu ohromné plochy bahen, které se táhnou až k obzoru, plné bahňáků. Na druhé přímořské laguny a jezírka. Navíc je tu známá kolonie rybáků dlouhoocasých, kteří se tu dají pozorovat z bezprostřední blízkosti. K nim také míříme jako první. Mladí rybáci tu posedávají jen pár metrů před rodinkami s dětmi, které se na ně přišly podívat. Samozřejmě, že si udržují bezpečnou vzdálenost, ale pokud obě strany dodržují všechna pravidla, může být ta vzdálenost velmi malá. Němci jsou naštěstí v tomhle opravdu zodpovědní. My se k nim přidáváme a pozorujeme, jak dospělí rybáci přináší mladým potravu. Tu tvoří většinou rybičky, ale také malí krabi, které má kuře rybák problémy spolknout.

 

 

Vydáváme se po betonové hrázi a kocháme se množstvím bahňáků na wattech. Velké počty kulíků písečných, kolihy malé, ústřičníci, včetně malých kuřátek, vodouši rudonozí, také s mláďaty, břehouši černoocasí, vodouši tmaví, tenkozobci a také množství husic liščích. Tohle místo je za odlivu opravdu nádherné. Před lety jsem tu pozoroval svého prvního kulíka mořského. Dnes se žádný neukázal.

 

Náš program jsme nechávali značně otevřený, abychom nikam nemuseli pospíchat a protože času máme dost a není to daleko, rozhodujeme se zajet do Dánska na jeden z jeho ostrovů ve Wattovém moři. U města Tønder přejíždíme hranici a jsme v Dánsku. Krajina se mírně mění a začíná se nepatrně podobat pravému severu. U Skærbæku odbočujeme a najíždíme na úzkou šíji spojující pevninu s ostrovem Rømø. Ten je naším cílem.

 

Přes moře vede 9 km silnice a bahna po obou stranách nás lákají k zastavení. Moc se tu nedá, ale když projíždíme kolem ohromného hejna kolih, tak zastavit musíme. Nacházíme odpočívadlo v polovině cesty na ostrov a pěšky se vracíme asi 700m. Hejno kolih je obrovské. Jsou to kolihy velké, ale je mezi nimi zamícháno i několik kolih malých. Nechceme je plašit, takže si udržujeme odstup. Pohled je to ale neskutečný. Na jediné fotce jich později počítám 428! A to byla jen část hejna. Takže se nebojím říct, že kolem 500 jich tu před námi bylo určitě. Tomu říkám Waťák, jak se patří. Když se vracíme k autu, sedí u odpočívadla desítka kolih malých a pár břehoušů rudých.

 

 

Dostáváme se na ostrov Rømø. Jedeme směrem na jih k Havneby a dáváme se do našeho oblíbeného hledání ubytování. Jsme v tom už dost zběhlí, takže bez obtíží objevujeme Jugendherberge schované v lesíku před městem. Jde o bývalou farmu, pěkně zrekonstruovanou. Máme dvoulůžák za 70€ na noc. Není to málo, ale nejsme tu proto, abychom převáděli eura na koruny. Chceme pozorovat ptáky.

 

Vydáváme se do přístavu, kde začíná pršet a zvedá se vítr. Navíc nad mořem se objevila hustá mlha, takže není ani vidět pevnina. I tak je z přístavu, který okupují ústřičníci, vidět hejna ptáků na jižním pobřeží ostrova. Vyrážíme tam. Trochu se ovšem ztrácíme a odbočujeme jinam. Přejíždíme přes dunu a spadne nám brada. Před námi je ohromná písečná pláň, která se táhne od obzoru k obzoru. Kilometry písku kolem nás. Prohání se po něm několik aut a landsailařů. Nedá nám to a vyrážíme rovnou za nosem. Je to tu jako na solné pláni v Jižní Americe. Zhruba v polovině zkusmo zastavujeme. Jsou kolem nás slyšet hlasy nějakých bahňáků. Tipuju kulíky písečné. Nejsou ale vidět.

 

Příjíždíme až k moři, kde je spousta racků. Bahňáci ovšem žádní. Ty objevujeme až jinde. Opouštíme písečné pláně a vjíždíme na cestu u golfového hřiště. Jeho plocha je plná kolih malých, čejek a špačků. Nenacházíme žádnou kolihu velkou. Tohle místo patří těm malým. Jsou jich tu desítky. Přicházíme na pěkné místo, kde je výhled na bahna. Jižně od Havneby. Je odliv, takže jsou rozsáhlá. Blíží se večer a Petr po chvíli nasedá do auta a jede zpátky na ubytování.

 

Já tu zůstávám až do tmy. Bahňáků jsou tu mraky. Velké počty břehoušů rudých ve svatebním šatu, kulíci zlatí, jespáci obecní, další kolihy malé i velké, vodouši šedí, ústřičníci, kajky mořské, berneška tmavá, rybácí malí a rybáci severní. Příjemný večer, jak má být.

 

 

Pomalou večerní procházkou se pak vracím na ubytování. Sleduju ten klid ostrovního života. Je to vítaná změna.

Ráno poslední den výpravy se ještě jedeme podívat na sever ostrova, kde je rozlehlé vojenské cvičiště. Je tu klid, až na křik ústřičníků. Po mořské silnici pak opouštíme ostrov. Je tu po obou stranách vidět velká spousta bahňáků. Musíme už ale uhánět k jihu. Najíždíme si na dálnici, takže z Dánska vyjíždíme u Flensburgu. Přes Německo jde všechno hladce, kromě mohutného lijáku někde v oblasti SpreeWaldu. Přes déšť není vůbec vidět na cestu a chvíli je to na dálnici dost nebezpečné. V podvečer jsme však v pořádku doma. Plni výživných zážitků z jednoho z těch nejlepších míst na ptáky v Evropě.

Více fotek tady: http://doslymartin.rajce.idnes.cz/Nemecko_NP_WattenMeer_a_Helgoland%2C_Dansko_NP_Vadehavet_a_Romo/