Opět nadešel čas využít nabídku Ryanairu z Varšavy, tentokrát do Atén. Náhlé rozhodnutí dané externími faktory znamenalo možná ne zcela optimální sezónu - hlavně proto, že bylo opravdu vedro - ale alespoň jsme se nemuseli bát, že nějaký druh ještě nepřiletěl. Identifikovali jsme předem 14 možných nových druhů (z nich 3 nové jenom pro WP), z nichž jsme napozorovali 12 (2 jen WP); celkově jsme napočítali 110 druhů, tedy pořád méně než se dá vidět na Moravě za den :)
O lokalitách ve středním Řecku se toho online nedá moc najít, a tak jsme nějaké vytipovali z pozorování na ebird.org a observation.org, ale byly to informace spíše přibližné. Na tak turistickou zemi je šokující, jak v terénu i ve významných přírodních lokalitách chybí informace, o nějakých návštěvnických centrech ani nemluvě, i pěší stezky jsou dost vzácné. Benzín stojí 1.5 Eura, podobně předražená je i dálnice, umýt a vysát auto si musíte nechat od vohnouta, samoobslužná zařízení nejsou, ale je to překvapivě levné. Navzdory špatné pověsti není problém spát venku, pokud se člověk chová slušně. Příjemná je možnost vykoupat se v moři, ale z vnitrozemních lokalit to není po ruce, Řecko na mapě velikostí klame a silnice v horách jsou hodně klikaté.
Kromě široce běžných strnadů černohlavých, poměrně častých brhlíků skalních a také buřňáků středomořských (které jsme viděli dvakrát) jsme všechny cílové druhy našli vždy každý jen v jedné lokalitě (i když sedmihlásky olivové jsme na více místech alespoň slyšeli). Zmíněný buřňák středomořský byl náš první nový druh, a to hned ve velkém hejnu u poloostrova Sounio (37.6505, 24.0308), ještě lépe ale byli vidět z trajektu Ag. Marina - Nea Stira (spolu s buřňáky šedými středomořskými, již brzy snad novým druhem v Klubu). Sedmihláska olivového jsme zaslechli z auta u odbočky k jezeru Distou, v olivovém sadu (38.3339, 24.1673) jich bylo několik, ale skrytě jen s rychlými přelety mezi stromy. Reagovali ale dobře na nahrávku a po chvíli čekání se ukázali. Na pěnicovitého ptáka jsou neobyčejně obří, což je jeden z nejlepších znaků. Nedaleký lom (38.3612, 24.1102), kde jsme přespali, se ukázal být nejlepší lokalitou na brhlíky skalní, kterých tu bylo hodně a od časného rána se hlučně ozývali i ukazovali spolu se skalníky modrými. Jezero Distou je zcela zarostlé rákosím a nabízí volavky vlasaté a červené, orlíky krátkoprsté atd...
Na pláních Kopaida jsme hledali ťuhýky menší, po chvíli ježdění nazdařbůh seděl jeden - jak jinak - na drátech a lovil (38.4348, 23.0604). V rozsáhlé oblasti lagun Mesolongi byl hlášen pěvec ryšavý “on the causeway”, což po příjezdu na betonovou hráz nevypadalo nadějně, ale když jsme uhnuli (38.3351, 21.4219) na prašnou cestu mezi jezery s plameňáky, rybáky, tenkozobci a dalšími, už lokalita vypadala lépe. O kus dál přímo na cestě skutečně dva pěvci byli, na nahrávku přišli k autu na pár metrů (38.3026, 21.4782).
Nastal čas na cestu do kopců. Na poměrně holém svahu s jen pár roztroušenými stromy, který jsme si vyhlédli na strnady šedokrké jsme překvapivě v jednom ze stromů (38.4519, 21.3994) našli hejínko sýkor temných i se vzletnými mláďaty. Poté, co jsme po lesní cestě vyjeli nad Lidoriki asi do 1700 metrů nad mořem (38.5027, 22.3153), jsme došli zbylých sto na vrchol, kde Ivana vyplašila orebici horskou (38.5054, 22.3113), překvapivě taky naší jedinou, i když v Souniu jsme je alespoň asi slyšeli. Zajímavé nám přišlo složení horských druhů tady na jihu - ťuhýk obecný, bramborníček černohlavý, dudek, skřivan lesní, strnad viničný…
Pátrání po strnadech šedokrkých jsme dali celého člověka, což se nakonec podařilo na stráni s rozptýlenými malými jehličnany (cca 38.4176, 22.4706), což nebylo úplně jak jsme si biotop podle Svenssona představovali. Potom, co jsem slezl kus svahu pěšky jsme ho našli z auta.
Mt. Parnassoss je trochu podivné místo s lyžařskými středisky a hotely, ale cesta (pěšky z 38.5662, 22.5884, asi na pět hodin se zastávkami na ptáky) do nitra hor byla skvělá. Mezi záplavou bělořitů šedých se vyskytovaly kromě kavčat žlutozobých a skalníků zpévných i opět trochu zvláštní horské druhy jako skřivan polní a strnad zahradní, ale nad 2200 metry se už objevily pěvušky podhorní a hlavně několik pěnkaváků sněžných (38.5314, 22.6189), nahoře kroužil orel skalní. Po skřivanech ouškatých ale ani stopy. Na tábořišti na úpatí hory (38.6281, 22.5793) kolem nás večer létali lelkové a z okolí vrčeli.
Celou dobu jsme doufali v ostříže jižního, což nám vyplnila dvojice dospělého a mladého na drátech a potom v letu v deltě Sperchiosu (38.8295, 22.5158). Rýžová pole delty byla celkově zajímavá s ouhorlíky, rybáky černozobými (38.8535, 22.5378), malými i obecnými, kvakošem, oběma druhy čápů, volavkami červenými, vlasatými a stříbřitými, pisilami a pochopy, kteří tu ani nemají areál. Naopak mokřady ve Vravroně a NP Schinias nás příliš nezaujaly, i když ve Vravroně byl alespoň v noci slyšet výreček (37.9250, 24.0009) a ve Schiniasu měli kormorána malého (38.1622, 24.0353). Z dalších druhů vybíráme: kukačka chocholatá u Markopoulo, rorýs velký v Souniu, dále často poštolky jižní, hrdličky divoké, ťuhýci rudohlaví, bělořiti okroví, vlaštovky skalní ...
Kromě skřivanů ouškatých jsme z plánu nesplnili jenom lejska černokrkého, na jehož lokality to bylo už daleko. Až po zveřejnění článku se nám podařilo potvrdit naše opatrné podezření, že jsme u jezera Distou ve skutečnosti vyfotili i pěnici dlouhozobou - protože nám ale při pozorování přišla velmi nejednoznačná, pátrali jsme po ní intenzivně i dál, ale nikde už nebyla. výsledných 12/14 je slušný úspěch, obzvlášť proto, že jsme dostihili Michala Šindela - a tedy 10. příčku ve WP.