Plameňák malý v hejnu plameňáků růžových u Maternity Hospital
Green Island (29.3650, 48.0274): park na poloostrově přímo v centru Kuwait City je vyhlášený jako nocoviště hedvábníků šedých, kteří by tu měli být hlavně ráno a večer. Na místo jsme dorazili kolem poledne, hedvábníky jsme našli asi hodinu před západem Slunce ve křoví kousek od vchodu (po levé straně těsně před průchodem pod velkým obloukem v nejvyšším místě hlavní cesty – 29.3646, 48.0266). Kromě hedvábníků a všudypřítomných bulbulů bělolících a jednoho nebo dvou ťuhýků středoasijských park nabízí také dva druhy kategorie C, které jsme nikde jinde v Kuvajtu neviděli a to snovače žluvího (jeden přeletoval mezi hřištěm na severní straně a stromy uprostřed) a bulbuly šupinkové (byli u hřiště na jižní straně, později i jinde). Kolem „jezírka“ uprostřed se vyskytují rackové, volavky a bahňáci.
Ťuhýci středoasijští - tito nám příšli jako nejlepší kandidáti na turkestánské, ale odborníci je zavrhli
Abu Hassiniya (29.1870,48.1179): na kůlech ve vodě u pláže sedávají (hlavně kolem přílivu) rybáci a bývají tu viděni i chocholatí – my pozorovali z exotických druhů pouze rybáky oranžovozobé.
Hedváník šedý, Green Island
Sulaibikhat bay: rozsáhlý mělký záliv na kraji města, který je za odlivu vyplněn převážně odkrytým bahnem. Vzhledem k tomu, že pak jsou ptáci daleko, je pozorování zajímavější spíš kolem přílivu. Parkoviště u Maternity Hospital (29.3307, 47.8945) je vyhlášeným místem na pozorování plameňáků a tady jsme skutečně na druhý pokus našli plameňáka malého, který zde již několik let pravidelně zimuje. Dál na západ je pobřeží chvíli nepříliš přístupné (i když kolem stavební parcely se dá chodit), uzavřená je i přírodní rezervace u Ministry of Health, ale už z parkoviště u něj (29.3238, 47.8792) se dá zase dostat k vodě. Pobřeží je dál přístupné na několika dalších místech z pobřežní silnice. Pobřežníky černobílé jsme po dlouhém boji našli v jednom 130-hlavém hejnu na 29.3191, 47.84631 – tam není snadné se dostat autem, ale dá se buď zaparkovat dál, nebo se promotat mezi ploty na západním konci lesíka a trochu se klikatě vrátit po pobřeží. I v JZ části zálivu je zřejmě břeh celkem přístupný, v SZ rohu ale přístup blokuje Entertainment city a dále stavba mostu, k vodě se pak dostanete až ve vzdálenější části poloostrova Doha, kde jsme viděli na břehu kulíky menší a vodouše malé a v hromadách úplně na konci (29.3828, 47.8473) bělořita perského.
Snovač žluví, Green Island
Jahra East Outfall (29.3585, 47.7280): volně přístupný mokřad kolem výpusti z čističky známý především letním výskytem rákosníka iráckého. Nepozorovali jsme zde nic zvláštního, ale jde o zajímavou lokalitu. Kousek východně odtud (29.3721, 47.7438) jsme za stoupajícího přílivu pozorovali epická hejna různých bahňáků. Dostat se ale z této strany k mokřadu je obtížné, přímá cesta není zrovna sjízdná – lze se vrátit na 29.3655, 47.7628 a pak sledovat prašnou cestu paralelní s pobřežím, kolmou hráz je ale nakonec překvapivě potřeba přejet stejně na jejím pobřežním konci. Cesta přímo od hlavní silnice na (29.3450, 47.7286) je kratší, ale komplikovaná a vzhledem k rozsáhlé stavební aktivitě se nejspíš často mění.
Bělořit perský, Doha
Jahra Pools (Jahra Reserve) (vjezd 29.3565, 47.6921): zdaleka nejlepší ptačí lokalita v Kuvajtu, která je ovšem poměrně obtížně přístupná po byrokratické stránce. My jsme drze emailem oslovili místního bloggera a spoluautora Birds of Kuwait (Michael Pope), který nám povolení dohodnul, jinak je asi potřeba se obrátit na místní organizaci EPA, jednání s nimi je ale dost obtížné. Povolení pro nás bylo připraveno na vrátnici, platilo po celou dobu pobytu a stálo 33 USD na osobu (cash na místě jako 10 KWD). Po rozsáhlé rezervaci lze jezdit autem (pěšky je to dost daleko), nemajíce jeep jsme ale museli do východní části směrem k pobřeží chodit asi kilometr pěšky, protože cesty tam nejsou obyčejným autem sjízdné. Rezervace je opět produktem vypouštění odpadní vody po přečištění a většinu její plochy tvoří mokřady zarostlé rákosím, v němž se poměrně hojně vyskytují rákosníci hlučnohlasí (nejspíš v budoucnu oddělený druh) a další mokřadní druhy. Obzvlášť se nám líbilo jezírko v SV části (29.3687, 47.6955) se slípkami modrými (podle IOC už oddělený druh od těch španělských), chřástalem vodním, bukáčkem malým a dalšími ptáky. Odtud jsme také chodili pěšky k moři kolem dalšího jezírka (29.3635 47.6966), které si oblíbily keptušky běloocasé a kde jsme také viděli rákosníka tamaryškového, budníčka černonohého a bramborníčky sibiřské (těch je v rezervaci asi spousta, ale tady jsme pozorovali nejlépe vybarvené jedince). V JV rohu rezervace (29.3599, 47.7022) je zajímavý odtokový kanál, u nějž lze vidět šest druhů volavek a tři druhy ledňáčků. V západní části rezervace jsou otevřenější jezírka s kachnami a dalšími vodními ptáky, úplně na západě pak rozsáhlá otevřená oblast s bělořity a linduškami; celá rezervace je pozoruhodná vysokým počtem orlů volavých, které lze z auta vidět na vzdálenost několika metrů.
Budníček černonohý, Jahra Pools
Abdali farms: rozsáhlá oblast farem na severu u hranic s Irákem. Na první pohled poněkud odstrašující, protože není moc zřejmé, kde taky pozorovat, zvlášť proto, že farmy jsou soukromé a oplocené. Na ebird.org jsme ale nalezli souřadnice na timálie pospolité (už oddělené jako Afghan Babbler) a boční ulička, kam ukazovaly (29.9787, 47.8028) vypadala lákavě – skutečně jsme je tu hned zaslechli a záhy uviděli hned za plotem na západní straně uličky. Další timálie jsme později našli o kus dál (29.9681, 47.8106) při hledání čejek černoprsých. To jsme podnikali natřikrát, pokaždé s lepšími informacemi, ale nikdy jsme je nenašli -- na farmě Al-Budal (29.9649, 47.8118) kousek na jih od timálií i místní farmář potvrdil jejich výskyt, přesto se neukázaly. Alespoň jsme díky hledání čejek narazili dvakrát na krahujce šikru – jednou z auta na 29.9677, 47.8308, podruhé přímo na Al-Budal (viz výše). Při tomto hledání jsme také zjistili, že do velkého množství farem se dá snadno dostat - pokud máte v ruce foťák nebo dalekohled, je každému hned jasné, co tam děláte, ale neplatí to univerzálně, na několika místech nás (slušně) vyhnali.
Timálie pospolitá, Abdali
Wafra farms: symetricky na jihu u hranic se Saudskou Arábií najdete další oblast farem. Tady jsme neměli žádný jasný cíl, ale zaujal nás mokřad na opuštěné farmě (28.5490, 48.0010), kde jsme našli pěnici černolící. Pěkná byla i zelená farma na 28.5478, 48.1363 se spoustou lindušek, ač byly nejspíš všechny horské až na jednu rudokrkou.
Pěnice černolící, Wafra
Pivot fields: největší souvislá zavlažovaná oblast v Kuvajtu jsou tzv. Pivot fields, kde zavlažování poskytují dlouhá pomalu se otáčející ramena. Oblast je soukromá a nepřístupná, lze se do ní však celkem dobře dívat přes plot, hlavně ze západní strany, kde na jih od centrální silnice (29.2633, 47.7365) vede přímo za plotem prašná cesta; do o něco hůře přístupné severní poloviny lze nahlédnout na 29.2688, 47.7329, musí se ale jet trochu okolo. V době našeho pobytu tu byl hlášen mandelík indický, ale nám se ho ani nadvakrát nepodařilo vidět, stejně tak pozorování lindušek nic zajímavého nepřineslo (ani velké ani zelené) – nejzajímavějším pozorovaným druhem tu tak zůstává keptuška stepní a hrdlička kapská.
Krahujec šikra, Abdali
Malé farmy: po Kuvajtu je roztroušeno několik izolovaných malých farem, které stojí za to prohlédnout, zda se v nich neskrývají zimující rarity, především pěvci; místní zemědělci nemají s návštěvníky problém, ale je samozřejmostí se slušně ohlásit. Mutla’a ranch (29.5540, 47.7077) a Al Shallal (29.5721, 47.9089) jsou dobře přístupné z hlavních silnic, odlehlý Al Abraq (29.3677, 46.9610) vypadá nedostupně, ale okolní poušť je snadno sjízdná a dojet sem asi 5 km JZ směrem od asfaltové silnice nečiní problém. My jsme na žádné lokalitě neměli obzvlášť štěstí, nejzajímavější pták byl lejsek malý v Al Abraq. K malým farmám ještě patří komplex několika farem přímo v centru Jahry (zaparkujte na 29.3524, 47.6735), kde kromě potenciálu na rarity jsou největším lákadlem majny pobřežní (kat. C) a kde jsme také viděli potenciálně v budoucnu uznatelnou majnu chocholatou. Pozor ale, majny pobřežní tu nejsou zdaleka tak snadné, jak bychom si mysleli, viděli jsme je až napotřetí.
Majna pobřežní, Jahra
Poušť: pouště je v Kuvajtu samozřejmě spousta, ale většina jí není příliš atraktivní. Zajímavá je oblast kolem terénního schodu Jar Al-Zor, ale velká část je jí ukrytá v nepřístupné rezervaci. Pozor také na západní část (29.4205, 47.6849), kde sice vede silnice, ale jde o střelnici! Nejlépe přístupná je tak oblast kolem 29.4454, 47.7257, kam ale jezdí řada místních tábořit nebo nedejbože jezdit na čtyřkolkách, takže tam není vždy klid – možná také proto jediný zajímavý druh, na který jsme zde narazili, byl bělořit černohřbetý. Při hledání lokalit v západním Kuvajtu jsme nedaleko celnice náhodou narazili na na první pohled nepříliš atraktivní val (29.1152, 46.6748), kde jsme zahlédli běhulíka plavého ve společnosti skřivanů pruhoocasých a dudkovitých.
Slípka modrá, Jahra pools
Failaka: ostrov dostupný trajektem z přístavu v As-Salmiya (29.3491, 48.0986) občas hostí zimující rarity - už asi dokážete odhadnout, kolik jsme jich viděli my, ale z trajektu bylo možné velmi dobře pozorovat rybáky chocholaté a objevila se i chaluha příživná. Trajekt jezdí zřejmě podle přílivu – tak, aby cestu tam i zpět stihnul v době vyšší vody. My měli štěstí, že jsme našli den, kdy jede dvakrát, a tak jsme mohli na ostrově strávit většinu dne a ne jenom 1-2 hodiny jako v jiné dny (pokud bychom zde nechtěli tábořit, což by ale zřejmě šlo, jenom bychom museli lodí tahat spacáky). Ostrov je z velké části neobydlený – zdejší městečko bylo zničeno ve válce a většina domů je opuštěná v různých stádiích rozkladu.
Tyhle věci za odlivu lezou z děr v bahně