IMG 5009

Ptáci

Na tento výlet jsme se vypravili jen ve třech a jen pro mne to byla první návštěva Laponska. Protože hlavním Martinovým cílovým druhem byl kromě hýla křivčího budníček severní, zvolili jsme poměrně pozdní termín. Podle dostupných informací je právě druhá polovina června pro pozorování budníčka severního ideální. Díky termínu jsme příliš nepočítali s pozorováním dvou druhů vzácnějších kajek (kajka královská, kajka Stellerova), což se potvrdilo. Ve výčtu pozorovaných druhů i přes velkou snahu chyběl raroh lovecký a bělokur horský. Další cílové druhy (sovice krahujová, alka malá, papuchalk severní, alkoun obecný, alkoun úzkozobý, alkoun tlustozobý, chaluha malá, chaluha příživná, bělokur rousný, sojka zlověstná, sýkora laponská, hýl křivčí, čečetka bělavá, strnad rolní, strnad malinký, modruška tajgová) jsme pozorovali. Oproti předpokladům jsme navíc pozorovali potáplici žlutozobou, křivku velkou a racka šedého.

V tomto reportu nejsou zmíněny všechny pozorované druhy, ani všechna pozorování některých cílových druhů (např. chybí všechna pozorování chaluhy malé, chaluhy příživné, alkounů úzkozobých nebo lyskonohohů úzkozobých).

Návštěvu Laponska doporučuji i kvůli druhům, které se dají vidět také v Česku a okolí. V Laponsku jsou totiž k vidění ve svatebním šatu (např. břehouš rudý, potáplice malá a severní, strnad severní, sněhule severní, hoholka lední, jespák písečný)

 

Komáři

V tajze byli všude (i v polévce), naštěstí fungoval repelent Difusol. Bylo ale nutné stříkat se celý, komáři využili i díru v kroksce.

 

Jídlo

Na klasickém obědě jsme byli jen jednou, a to na čerpací stanici ve Finsku. Ceny jsou zde výrazně nižší než v Norsku. Měli jsme naštěstí propan-butanový vařič a ohřívali jsme si potraviny nakoupené v běžných obchodech.

 

Nocování

Spali jsme pouze na „divoko“ ve stanu a v autě. Často jsme spali hned u cesty, což s oblibou dělají i místní.

 

Pivo

Ve Finsku normální evropské ceny (okolo 2 EUR) navíc chuťově lepší než v Norsku (nad 100 kč), kde se dalo koupit jen do 20. hodin.

 

Účastníci:

Martin Šerek (https://klub300.cz/component/birds/profile/183)

Michal Šindel (https://klub300.cz/component/birds/profile/95)

Zdeněk Tunka (www.birdphoto.cz)

 

Zdroje informací:

https://www.cloudbirders.com/tripreport

www.observation.org

https://www.artsobservasjoner.no/

Finding Birds in Lapland, Dave Gosney (dále GO)

 

Itinerář:

14. 6. - let z Varšavy do Osla

15. 6. - let z Osla do Kirkenes, Neiden, Pasvik Valley (Myrbekkoia)

16. 6. - Pasvik Valley (Myrbekkoia, Skrøytnes, Steintjørna, Nyrud)

17. 6. - Pasvik Valley (Myrbekkoia), Varanger (Nesseby, Vadsö, Ekkeroy)

18. 6. - Varanger (Hornøya, Sandfjord, Hamningberg)

19. 6. - Varanger (Vardö, Vadsö)

20. 6. - Tanafjord, Gednje, Båtsfjord, Berlevåg

21. 6. - Berlevåg, Gednje, Tanafjord

22. 6. - Neljän Tuulen Tupa, Kersilö, Valtavaara

23. 6. - Valtavaara, Kiilopää, Pikku Petsamo

24. 6. - Neljän Tuulen Tupa, Karigasniemi, Neiden

25. 6. - let z Kirkenes do Varšavy

 

Trip report

pátek 14. 6.

V osm hodin ráno máme sraz u mne v Jistebníku. Přehazujeme věci do jednoho auta a vyrážíme do Varšavy. Důvodem, proč odjíždíme mnohem dříve než by bylo nutné, jsou až dva zpívající samci rákosníka pokřovního na okraji Varšavy. Manželé Ebrovi, kteří zde bydlí, znají přesná místa a po poledni nás na lokalitě čekají. Bohužel nás také čeká třicetistupňové horko a hejna komárů. Na prvním místě, i přes pouštění zpěvu rákosníka, je jen pěnice hnědokřídlá a z dálky zpívá slavík tmavý. Na druhém místě, vzdáleném od prvního jen několik desítek metrů, jsou jen komáři. Přesně uprostřed mezi oběma místy zpívají rákosníci zpěvní. Kapitulujeme, jsme na odchodu, když uslyším charakteristický opakující se zpěv rákosníka pokřovního. Volám Martina se Zdeňkem, souhlasí s mým určením, rákosníka i krátce pozorujeme v blízkém křoví. Děkujeme našim průvodcům a zpocení a postříkaní repelentem jedeme na letiště. Z letecké dopravy nás naštěstí kvůli zápachu nevylučují a kolem půlnoci přistáváme v Oslu.

 

sobota 15. 6.

Spíme na letišti a ráno odlétáme do Kirkenes. Před polednem přistáváme a v rekordním čase vyzvedáváme auto (VW Golf) u slečny, která si odmítá připít naším fernetem. V Hessengu kupujeme v Intersportu propan-butanovou kartuši a vyrážíme ke kostelíku u Neidenu za budníčkem severním. Cestou na moři pozorujeme morčáky prostřední a kajky mořské. Na cestě ke kostelíku zastavujeme u skupiny birderů, ptám se jich na budníčka. Jsou tu celý den, ale neviděli jej. Jedeme ke kostelu a prohledáváme les před hlavním vchodem, protože se mně ihned po vystoupení z auta zdá, že odtud slyším zpěv budníčka severního. Zpívají tu lejsci černohlaví, cvrčaly, kvíčaly, jíkavci, budníčci větší ale budníček severní ne. Jdu se podívat za kostel a už z hřbitova slyším nezaměnitelný zpěv budníčka severního (69.700971, 29.386381). Volám kluky, budníček ukázkově reaguje, takže uzávěrky si slušně zacvakají.

neide zd

Kostel u Neidenu, foto: Z. Tunka

Pak vyrážíme na jih do tajgy Pasvik Valley, konkrétně na místo zvané Myrbekkoia (GO 34/2, 69.466333, 29.727167). Je to uzamčená chata s terasou (na té stavíme stan) uprostřed tajgy. Je tu i sauna (tu nepoužijeme), suché WC (to použijeme) a hlavě válcovité krmítko, pod nímž je kupa vyloupané slunečnice. Na zábradlí terasy jsou talíře se slunečnicí. Když slunečnice dojde, může si ji návštěvník dosypat, zásob je tu dost. Na krmítka přilétají zvonci, jíkavci, čížci a koňadry. V lese zpívají cvrčaly a v okolních budkách hnízdí lejsci černohlaví. Dáváme si s Martinem půlnočně- denní procházku a jdeme spát s tím, že brzy ráno vstaneme a budeme doufat, že přiletí hýlové křivčí.

 

neděle 16. 6.

Probouzím se, koukám na hodinky. Zaspali jsme. Vylézám z auta a pod krmítkem ihned vidím dva hýly křivčí. Dělám pár rychlých fotek, běžím ke stanu, třesu jím a křičím „vstávejte pitomci“. Nakonec pozorujeme celkem čtyři hýly. Oproti včerejšku přilétá navíc velmi světlá sýkora lužní.

IMG 300493a

Myrbekkoia, foto: Z. Tunka

IMG 2407

Hýl křivčí, foto: M. Šindel

Balíme a jedeme zpátky na hlavní silnici, cestou vyplašíme dalšího hýla křivčího. Jedeme k vyhlídkové věži (69.414334, 29.946350) u Skrøytnes, kde byla nedávno pozorována sovice krahujová. Tokají tu vodouši bahenní, přeletuje hejno brkoslavů. Na vodě jezera plave několik lžíčáků, hvízdáků a ostralek. Na hlavní cestě potkáváme slečnu venčící malamuta. Ptám se ji na krahujky. K našemu překvapení o nich ví a posílá nás pár kilometrů na sever ke statku (69.427022, 29.993617), kde jednu letošní sovici krahujovou skutečně nacházíme.

IMG 2596

Vodouš bahenní, foto: M. Šindel

brk mar

Brkoslav severní, foto: M. Šerek

IMG 2645

Sovice krahujová, foto: M. Šindel

Pak přejíždíme k jezeru Steintjørna (69.164940, 29.226578), v jehož okolí by měly být sojky zlověstné a sýkory laponské. Martin sýkoru sbírající potravu nachází. Přestože evidentně krmí krátce reaguje i na hlas. Sojky nenalézáme, jsou tu jen běžné druhy tajgy (cvrčala, jíkavec, budníček větší). Krátce se zastavujeme na policejní stanici v Nyrudu. Zdejší budky jsou prázdné, je tu jen jeden flegmatický policajt. Za krásného počasí se pak koupeme v jezeře a vracíme se na spaní do Myrbekkoi. Cestou k chatě vyplašíme další pár hylů křivčích. Na krmítkách jsou stejní ptáci jako ráno.

 

pondělí 17. 6.

Ráno jsou na krmítku zase čtyři hýlové křivčí a z vrcholku borovice se ozývá samec křivky velké.

IMG 2868

Křivka velká, foto: M. Šindel

Pak již vyrážíme na Varanger. Občas zastavujeme a na moři pozorujeme kajky mořské, morčáky velké a prostřední, ojedinělého samce turpana černého a první břehouše rudé. Před Varangerbotn prolétá sokol stěhovavý a na jezírkách hnízdí potáplice malé. První delší zastávku děláme u kostelíku v Nesseby. Na jezírku jsou jespáci bojovní. Na mělčinách několik břehoušů rudých, ustřičníků a běžných druhů racků (střibřitý, mořský, bouřní). Cestou do Vadsö vidíme pár jeřábů popelavých. Za Vadsö odbočujeme do tundry (GO 20/3, 70.110131, 29.815998), kde by měly být k vidění chaluhy malé. Skutečně jich sedm nacházíme. Vidíme i první strnady severní, ozývají se neurčené čečetky, na jezeře plave pár turpanů černých a šest lyskonohů úzkozobých.

TUZ 190410ac

Chaluha malá, foto: Z. Tunka

Další zastávkou je kolonie racků tříprstých u Ekkeroy (GO 22/6). Kromě racků vidíme první zástupce alkovitých (alkoun obecný, alka malá). Jedeme dále po pobřeží a kontrolujeme skálu, kde Zdeněk před dvěma lety našel hnízdo rarohů loveckých. Teď tu hnízdí jen krkavec a káně rousná. Fotíme zajímavou čečetku. Spodní krovky ocasní jsou bez skvrn, ale skvrn na kostřeci je docela dost. Začínají přibývat chaluhy příživné. Nakonec spíme pod skalním útesem nedaleko Skallelv a těšíme se na zítřejší den D, den výletu na ostrov Hornøya.

TUZ 190896ac

 Chaluha příživná, foto: Z. Tunka

IMG 300768azd

Nocleh u Skallelv, foto: Z. Tunka

úterý 18. 6.

Přestože je ráno zamračeno, předpověď je výborná a jak se později ukazuje správná. Na ostrově máme skoro jasno. Cestou do Vardö pozorujeme mimo jiné orly mořské, chaluhy malé a příživné a pár labutí zpěvných, v přístavu jsou rybáci obecní. Stíháme první loď na Hornøyu, která odplouvá v 9 hodin (cca 1100 kč/os.), cestu zpátky si domlouváme na 14. hodinu. Následujících pět hodin je životním zážitkem. Bylo to pět hodin hluku a zápachu. Pět hodin, kdy jsem nevěděl co fotit dříve. Popsat to neumím, musí se to vidět, cítit a slyšet. K ptákům se člověk mohl dostat do bezprostřední blízkosti, takže pokud jsem nechtěl portrét, musel jsem často se svou fixní čtyřstovkou odstupovat. Dost jsem se pocvičil ve focení letovek. Kromě nás tu bylo ještě několik dalších birderů a fotografů, žádní buzerující hlídači. Celých pět hodin jsme strávili jen na pobřeží pod útesy, protože cesta k majáku byla zavřená. Nejhojnější byli kormoráni chocholatí, alkouni úzkozobí a racci tříprstí. Co do početnosti následovali alky malé a papuchalci a nejméně bylo alkounů tlustozobých, kteří hnízdili ve vyšších částech útesu. Dále jsme pozorovali např. racky mořské, orly mořské, lindušky skalní a chaluhy příživné napadající alkovité ptáky. Při cestě zpátky pak v přístavu pozorujeme dva alkouny obecné.

IMG 3332

Kormorán chocholatý, foto: M. Šindel

IMG 3368

Alkoun úzkozobý, foto: M. Šindel

IMG 3424

Linduška skalní, foto: M. Šindel

IMG 3506

Alkoun úzkozobý, alkoun tlustozobý, foto: M. Šindel

IMG 3534

Chaluha příživná, alkoun úzkozobý, foto: M. Šindel

IMG 3669

Alkouni tlustozobí, foto: M. Šindel

IMG 3682

Alka malá, foto: M. Šindel

P1340035 mich

Racek mořský, foto: M. Šerek

P1340173 mich

Papuchalk severní, foto. M. Šerek

ractr mar

Racek tříprstý, foto: M. Šerek

Pak krátce zastavujeme u Bardvikmyra (GO 24/9), protože před týdnem tu byl pozorován pár rarohů loveckých. My ale vidíme jen běžné druhy tundry (chaluhy, strnad severní, potáplice malá, hoholka lední, kulík zlatý, lyskonoh úzkozobý), a tak jedeme na Hamningberg, úzkou cestou vedoucí fantastickým skalnatým pobřežím. Cestou občas zastavujeme a jedna taková zastávka přináší pozorování loňského racka šedého (70.492369, 30.631796). Na delší dobu zastavujeme v Sandfjordu (GO 28/2, 70.503954, 30.547878). V tomto vrbovém porostu by podle Gosneyho měly být snadno k nalezení čečetky bělavé. A je to pravda. Po hlasové provokaci přilétají rovnou dvě jasné čečetky bělavé a jedna zimní. Kromě čečetek tu pozorujeme první slavíky modráčky a jespáka šedého.

P1340242

Z cesty na Hamningberg, foto: M. Šerek

TUZ 192628ac

Čečetka bělavá, foto: Z. Tunka

V Hamnigbergu pak zkoušíme seewatching, který přináší např. alkouny obecné, alkouny úzkozobé, papuchalky, tereje bílé, chaluhy příživné a kormorány velké. Zdeněk s Martinem navíc nacházejí snůšku lindušky skalní. Na nocleh se vracíme na parkoviště v Sandfjordu. Spím v autě blízko odstaveného karavanu, kluci si staví stan někde ve vrbách. Po půlnoci mne budí hluk, čtyři extrémně tlustí Norové si přijeli pro karavan. Vzhledem k jejich váhové převaze raději dále ani nevykukuji.

 

středa 19. 6.

Po krátkém ranním birdingu v Sandfjordu, který nepřináší nic nového, se vracíme zpátky. Cestou u ve Svarnes harbour pozorujeme tři jespáky písečné a pak se už zastavujeme na místě, v jehož blízkosti začíná tunel na ostrov Vardö (GO 24/1, 70.355844, 31.021046). Podle Gosneyho je to místo dobré na bělokura rousného. A je to pravda, ujdeme sotva 15 metrů, když vyšlápneme prvního bělokura. Nakonec vyplašíme celkem tři. Bělokuři rousní se ukrývají v kráterech po vybuchlé munici, takže je do poslední chvilky nevidíme. Odlétají daleko a již je nejsme schopni znovu nalézt. Nalézáme alespoň první skřivany ouškaté. Je tu také velké množství chaluh malých (15 ex.). Pak jedeme tunelem do Vardö do malého zálivu (GO 24/5, 70.371915, 31.092363), kde fotíme krmící lindušky rudokrké. Druhem, který jsme nečekali, je rákosník proužkovaný. Pak jedeme na severní konec ostrova. Zde nacházíme další lindušky rudokrké.

TUZ 192769ac

Bělokur rousný, foto: Z. Tunka

TUZ 193079ac

Skřivan ouškatý, foto: Z. Tunka

TUZ 192857ac

Linduška rudokrká, foto: Z. Tunka

IMG 3968

Slavík modráček, foto: M. Šindel

Vracíme se na pevninu, zkoušíme na stejném místě jako ráno bělokury rousné, ale tentokrát je vůbec nevidíme. Navíc je zde koliha malá. Cestou na Vadsö, kterou nás provází hlavně orli mořští, vidíme první pustovku. Do Vadsö se dostáváme večer, parkujeme u birderského hotelu. Fotíme zajíce běláky a jdeme na místní jezírko známé výskytem lyskonohů úzkozobých. Je jich tu asi patnáct. Pak přejíždíme na Varangerbotn, kde nás s Martinem nejvíce zaujmou břehouši rudí ve svatebním šatu. Zdeněk zatím dělá letovky pustovky a morčáků prostředních. Pak jedeme přespat na místo u řeky Tany (70.317863, 28.208110), kde se často vyskytují sovice krahujové.

 

čtvrtek 20. 6.

Ráno neúspěšně hledáme sovici. Po cestě na sever nacházíme historické místo hnízdění rarohů (GO 30/1) a potvrzujeme, že je fakt historické.

V oblasti Gednje, před křižovatkou cest na Berlevåg x Båtsfjord, zkoušíme lokalitu (70.482949, 29.036821), kde se často vyskytují bělokuři rousní. Rozdělujeme se, prolézáme okolní svahy, ale vidíme jen už známé druhy, včetně dalších skřivanů ouškatých. Potkáváme dva birdery, kteří tu před dvěma dny bělokury rousné opravdu viděli. Dávají nám i GPS souřadnice, kde pozorovali bělokury horské. Pak se zastavujeme na křižovatce cest Berlevåg x Båtsfjord (70.531408, 29.096854). Na okolních jezírkách pozorujeme pár poláků kaholek a hoholek ledních, lyskonohy úzkozobé a hnízdo s potáplicí malou.

TUZ 193657ac

Polák kaholka, foto: Z. Tunka

TUZ 194018ac

Hoholka lední, foto: Z. Tunka

IMG 4202

Lyskonoh úzkozobý, foto: M. Šindel

Po dvou kilometrech sjíždíme z cesty na Båtsfjord do tundry za kulíkem hnědým (GO 32/2, 70.514599, 29.219903). Netrvá dlouho a nacházíme rovnou tři. Jsou poměrně plaší. Ve vrcholové části tundry pak nacházíme zpívajícího samce sněhule severní. Zkoušíme pak bez úspěchu najít bělokury horské na místě doporučeném birdery (70.514599, 29.219903). Jsou tu jen další sněhule severní, kulíci zlatí, skřivani ouškatí a sníh.

mar

Focení kulíků hnědých, foto: M. Šerek

IMG 4141

Sněhule severní, foto: M. Šindel

P1340551

Lokalita bělokurů horských, foto: M. Šerek

Jedeme pak dál ve směru na Båtsfjord. Cestou vidíme jednoho rybáka dlouhoocasého, další jespáky šedé, lyskonohy úzkozobé, hoholky lední a dřemlíky. Na začátku Båtsfjordu, v ústí řeky Storelvy, jsou dva páry potáplic malých a šest hoholek ledních. V Båtsfjordu zjištujeme, že zdejší kolonie rybáků dlouhoocasých je již také minulostí. Jsou tu jen rybáci obecní. Vracíme se na křižovatku a klesáme na sever do Berlevågu. Cestou v tundře pozorujeme tři husy polní a rybáka dlouhoocasého a na mořském zálivu dva páry potáplic severních. U Kongsfjordu (70.723988, 29.352935) hnízdí alkouni obecní v budkách, které jsou na podestě na kůlech. Mimo budky hnízdí rybáci obecní. Pak krátce zastavujeme u majáku před Berlevågem a pak již večer vjíždíme do Berlevågu. Hned v prvním zálivu (70.854309, 29.106257) plave spící potáplice. Sedím na místě spolujezdce, otevírám okno, krátce se podívám a unaveně klukům hlásím potáplici severní. Jedeme dál. Nakupujeme a mně dochází, že potáplice severní přece nemá černou hlavu. Rychle jedeme zpět, potáplice už nespí a je to potáplice žlutozobá ve svatebním. Spíme kousek od Berlevågu.

IMG 4361

 Orel mořský, foto: M. Šindel

pátek 21. 6.

Ráno Martin vidí jediného kosa horského výletu, v okolí se ozývají čečetky. Je jasno, lepší podmínky pro focení než včera večer, a tak se vrátíme do Berlevågu na potáplici žlutozobou. Čeká tu na nás a s ní i jespáci šedí a jespák písečný.

TUZ 194403ac

Potáplice žlutozobá, foto: Z. Tunka

IMG 4478

Jespák šedý, foto: M. Šindel

IMG 4543

Jespák písečný, foto: M. Šindel

Blízko Berlevågu pozorujeme na moři občas se vynořující velrybu. Jedeme zpátky a zastavujeme se znovu u budek s alkouny obecnými u Kongsfjordu. Vyhlížíme rarohy, kteří by se tu měli vyskytovat, ale bez úspěchu. Musí nám stačit např. další labutě zpěvné nebo dřemlík.

TUZ 194667ac

Alkouni obecní, foto: Z. Tunka

Rozhodujeme se, že prozkoumáme oblast asi šest kilometrů na východ od křižovatky ve směru na Båtsfjord. kterou doporučuje Gosney na bělokura horského (GO 32/3). Procházíme svahy na sever od cesty a vylézáme přes sněhová pole až na vrchol Storkløftfjellet (70.544294, 29.318322) s úžasným výhledem. Tající sníh nám promáčí boty, ale bělokury nevidíme. Nevadí. Je tu krásně a s Martinem si připomínáme naše vysokohorské období života. Solidní birderskou náhradou jsou další kulící hnědí (dvě dvojice), hojné sněhule severní, kulíci zlatí nebo zranění předvádějící jespáci bojovní.

P1340814

Martin na vrcholu Storkløftfjellet

Pak již sjíždíme na jih do Tany za krahujkama. Na norských pozorovacích stránkách jsem našel místo s vyvedenými sovami (70.423240, 28.233231). GPS souřadnice souhlasí s domem, u kterého seká trávu na traktoru starší pán. Ukazuje nám budku a v blízkém lese slyšíme ozývající se sovičky. Ochotně nás za nimi pouští, je jich šest. Letos zde hnízdí poprvé. Několik let čekal než mu v budce, kterou vyrobil, zahnízdí a okamžitě to zveřejnil. U nás by jej birdeři přemlouvali, ať to zatají.

Pak jedeme do Finska ke známým krmítkům u restaurace Neljän Tuulen Tupa (blízko Kaamanenu) v jejíž blízkosti spíme. Kousek před restaurací vidím krátce dospělou sovici krahujovou.

 

sobota 22. 6.

Dopoledne mrholí, přesto u krmítek za domem Neljän Tuulen Tupa (69.182241, 27.213933) pozorujeme sedm hýlů křivčích a sýkoru laponskou.

Na chvíli se zastavujeme v Inari a počasí, na které jsme dosud měli velké štěstí, se výrazně horší. Koukáme do mobilu na radarové snímky. Na Varangeru je pořád pěkně a počasí ujde i ve středním Finsku. Vracet na Varanger se nám nechce, tak se rozhodujeme, že pojedeme pět hodin cesty až ke Kuusamo za modruškou tajgovou. Na observation.org ještě vyhledávám poslední pozorování strnada rolního. Je v rezervaci Kersilö (67.569284, 26.780225), blízko Sodankylä a máme to po cestě. Navíc podle radaru je tam zrovna okno bez deště. Na samotné místo pozorování musíme po dřevěných chodnících vedoucích přes bažiny pěšky. Je dusno, mračna komárů otravují a každou chvíli může začít pršet. Pouštíme zpěv a Martin si všímá jednoho samce strnada rolního, který přiletěl. Je ale daleko a okamžitě odlétá, takže nestačíme ani udělat fotky. A na dlouhou dobu to vypadá, že je to jediné pozorování. Občas slyšíme hlas strnada rolního, ale v podmáčeném bažinatém terénu se neodvážíme za ním jít a opustit bezpečí chodníku. Na nahrávku už vůbec nereaguje. Jdeme tedy zpět s hrajícím diktafonem v ruce, když si Martin všímá dalšího samce. Strnad nám dává na pozorování a focení trochu delší chvilku, dokonce krátce tiše zazpívá a pak definitivně mizí.

P1340895

Kersilö, foto: M. Šerek

IMG 4630

Strnad rolní, foto: M. Šindel

Vyrážíme rychle směr kopec Valtavaara u Kuusama. Zatím tam neprší. Na místě jsme až kolem 22. hodiny. Je zataženo a navíc jsme již dost daleko pod polárním kruhem, takže je hodně špatné světlo. Po půlhodinovém výstupu slyšíme zpěv modrušky tajgové (66.203438, 29.210635). Je to krásný modrý samec zpívající na vrcholku stromu. Bohužel se dá vyfotit jen dokumentačně, na nahrávku hlasu ani zpěvu nereaguje. Rozhodujeme se, že půjdeme na chvíli spát. Ale jen na chvíli, protože ráno má začít pršet. Než usínám, slyším kvokat sluky.

 

neděle 23. 6.

Vstáváme před 3. hodinou. Neprší. Rychle balíme a šlapeme do kopce Valtavaara. Brzy nacházíme zpívající modrušku, není ale vybarvená jako ta včerejší. Jdeme na místo, kde před pár hodinami zpíval plně dospělý samec. Není tu. Nakonec jdeme až za jezírko a celkem nacházíme čtyři zpívající modrušky. Bohužel ani ty na nahrávky zpěvu nereagují. Všechno jsou to loňští samci, kteří jsou velmi podobní samicím. Asi mají povoleno zpívat jen brzy ráno, kdy starší už mají koncert za sebou. Oproti včerejšku zpívají i králíčci obecní, lindušky lesní, slyšíme jeřábka, datlíka tříprstého a brkoslavy severní. Začíná se na nás valit mlha a kolem 7. hodiny i déšť, a tak tento fantastický les musíme opustit a jedeme zpátky na sever, kde mezitím pršet přestalo.

TUZ 195214ac

Modruška tajgová, foto: Z. Tunka

P1340995

Valtavaara, Zdeněk, Michal, foto: M. Šerek

Po 15. hodině zastavujeme na parkovišti pod kopcem Kiilopää. Jsme tu kvůli poslednímu pokusu o bělokura horského. Bělokury zase nenacházíme, přestože Zdeněk nalézá jejich bílé peří i trus. Jsou tu, ale kulíci hnědí (6 ex.) a zlatí a sněhule severní. A hlavně je zase pěkné počasí.

TUZ 195540ac

Kulík hnědý, foto: Z. Tunka

IMG 4788

Kulík zlatý, foto: M. Šindel

Projíždíme Ivalo a odbočujeme na východ k Piku Petsamo na dvě lokality strnada malinkého. Ta druhá (GO 10/4, 66.203438, 29.210635) je úspěšná.

800x533 strnad malinký

Strnad malinký, foto: M. Šerek

Přejíždíme na parkoviště v blízkosti Neljän Tuulen Tupa, kde už jsme jednou spali.

 

pondělí 24. 6.

Ráno nečekám na kluky, až sbalí stan, a jdu sám pěšky ke krmítkům u Neljän Tuulen Tupa. Cestou fotím krmící sýkory laponské. Ihned po příchodu vidím na krmítku jednu sojku zlověstnou, stačím udělat pár fotek a odlétá. Pak přijíždějí kluci, ale sojka se už nevrací. Je tu rekordní počet hýlů křivčích (12 ex.) a přilétá i sýkora laponská se třemi mladými.

IMG 4909

Hýl křivčí, foto: M. Šindel

IMG 4884

Sýkora laponská, foto: M. Šindel

Pak jedeme ke Karigasniemi, na lokalitu (GO 14/6, 69.389013, 26.172636), která je podle Gosneyho známá mezi fotografy jako místo pro focení hnízdících bahňáků (jespáček ploskozobý a slučka malá). A asi to bude pravda, jeden birder je zachycen i na mapách googlu (https://www.google.cz/maps/@69.3890167,26.1728015,3a,60y,245.91h,73.94t/data=!3m6!1e1!3m4!1spbW-nAiLq4hqkvRPHc0S5g!2e0!7i13312!8i6656?hl=cs). My tam ale nic nenacházíme. Jedeme tedy zpátky a cestou se zastavujeme osprchovat v kempu Giellajohka (69.292133, 26.723896), kde na krmítku u hlavní budovy jsou další hýlové křivčí (7 ex.).

IMG 4941

Vrabec domácí, foto: M. Šindel

Poslední zastávkou je opět kostelík u Neidenu. Budníčci severní tu dnes zpívají hned dva. Jdeme za tím za kostelem a děláme ještě lepší fotky než první den. Navíc okolo přeletují sluky. Spíme blízko Kirkenes u hlavní cesty.

IMG 4985

Budníček severní, foto: M. Šindel

úterý 25. 6.

Ráno v Hessengu tankujeme benzín a myjeme auto. Kolem poledne odlétáme z Kirkenes. Přestupujeme v Oslu, ve Varšavě jsme před 20. hodinou.

Výlet končím s pocitem, že se musím vrátit. Chci vidět Varanger a Hornøyu pod sněhem a bez komárů, ale se stejnými lidmi.

 

Jen přihlášení mohou komentovat