„Jaká je ta nejpodstatnější věc, kterou lze o přírodě říct? Jak bychom se vlastně měli na ptactvo a přírodu vůbec dívat?“
O tom každý přírodovědec (profesionál) dumá v podstatě pořád.
I přírodomilec (laický zájemce) by se nad tím měl zamýšlet.
Jinak o tom, „jak to v přírodě chodí,“ oba získají představy zavádějící či úplně nesmyslné.
Moji odpověď najdete v novém článku z č. 4 časopisu Naše příroda (u mě na webu je PDF volně ke stažení).
Pokud vás překvapí, že článek se tváří, že je o střízlících, tak si jej přečtěte… pozorně… o střízlících totiž není 😉
Střízlíci jsou jen prostředek; cíl je něco úplně jiného.
Nepíšu tam nic objevného (ze zkušenosti můžu říct, že totéž vám řekne každý, kdo o věci popřemýšlel a/nebo má reprezentativnější terénní zkušenost). Nicméně člověk snadno zapomíná; proto je dobré si ten úhel pohledu připomínat (o což se snažím písemně každých pár let, např. 2006 a 2016).
Fotky jsem připravoval s přestávkami 18 let a text se rodil skoro čtvrt století. Od zimy roku 1998, kdy jsem byl poprvé mimo Evropu a rozsvítilo se mi, že omezovat se na oblast, kde jsem se na Zemi čirou náhodou zrovna narodil, je ten úplně nejlepší způsob, jak přírodu nepoznat 😉 .
Přeju inspirativní počtení.
PS Fotka střízlíka obecného zde je jen ilustrační, v článku ji nenajdete – což je jen další způsob, jak hlavní pointu článku vyjádřit.
