Ti starší si pamatují tradici výstav, na kterých se pečlivě evidovala návštěvnost a když se objevil stotisící nebo ještě jubilejnější návštěvník, byl odveden stranou, byla mu položena standardní řada otázek, byl vyfotografován a někdy i nafilmován a nakonec odměněn nějakým hodnotným darem. Pak se ještě podepsal do návštěvní knihy a počítalo se dál. Dneska je jiná doba i jiné způsoby představení exponátů. Jedním z fonoménů doby je prezentace videí na YouTube. Svůj videokanál si zřídil i Moravský ornitologický spolek - pobočka České společnosti ornitologické (MOS). Na přelomu roku se na něm objevil navždy neznámý stotisící návštěvník, což je dobrý důvod ke krátkému zamyšlení.

Tenhle příspěvek vyšel v roce 1999 v Sylvii a jeho autorem je Josef Chytil. Tímto případné zájemce o celý článek odkazuji na tento zdroj. Jde o docela zajímavý příspěvek o výskytu vzácných druhů ptáků na Moravě a bylo by škoda si některé pasáže tohoto článku nepřipomenout.

Jak známo, lidé si mohou najít spoustu zálib. Některé jsou velice populární, jiné tak trochu raritou. To se však mění jak s letopočtem, tak se zeměpisnými souřadnicemi. Není to tak dávno, kdy se zálibám nejčastěji říkávalo koníček. To byl překlad německého slova Steckenpferd, jehož původní význam v doslovném překladu je „klackový kůň“. Ano, to je ona dětská hračka hlavně nás, dříve narozených, která byla tvořená vyřezávanou koňskou hlavou na holi. Mimochodem, v muzeích jsou některé vyrobené kolem roku 1500. Stačilo jen, obrazně řečeno, nasednout na hůlku a už se dalo běhat, poskakovat a stát se princem, rytířem, indiánským náčelníkem....... Měl ji, podobně jako zálibu, skoro každý. Běda, pokud by dítěti někdo tu hračku sebral. I to má se zálibami společné. Nedivme se, že záliby dostaly jméno koníček. Dneska, kdy je módou zapomínat na existující česká slova a nahrazovat je nepřekládanými anglickými, se zálibám říká hobby. Komické na tom je, že i toto slovo vzniklo ze jména stejné hračky zvané anglicky hobby horse. V angličtině však má hobby ještě jeden význam, a to ostříž. Ostříž je jak známo pták a ptáci jsou, jak také známo, moje hobby. Myslím, že se o této zálibě obecně moc neví, a tak se ji pokusím trochu přiblížit těm, kteří zabloudí na stránky Klubu 300 nebo se odhodlávají do něj vstoupit.

       Této soutěže jsem se zúčastnil prvním rokem, a jelikož momentálně dělám výzkum ohledně výskytu ptáků ve městě Brně, vybral jsem si jako lokalitu právě Brno.

Ve čtvrtek 16.5. jsem v rámci svého Velkého dne dorazil kolem poledne ke Střední nádrži VDNM nedaleko Pouzdřan. Už od rozednění foukal velmi silný jižní vítr a jakékoli pozorování ptáků nesmírně ztěžoval. Nejen že pro šumění korun stromů a hukot větru samotného nebylo nic slyšet, ale skoro všichni ptáci se drželi skryti v závětří a zahlédnout třeba dravce kroužící v termice bylo prakticky vyloučeno. O to příjemnějším překvapením pro mě byli dva ostříži prohánějící se nad topolovými remízky a lovící hmyz. Z polojasné oblohy svítilo ostré polední slunce a proti bílým oblakům byly po většinu času vidět jen siluety. Jeden z dravčíků mě zaujal zvláštní siluetou s delším ocasem a po chvíli detailnějšího zkoumání bylo zřejmé, že se jedná o samce poštolky rudonohé. Jednolité tmavě šedé zbarvení, rezavé kalhotky, absence jakékoli kresby na tvářích byly jasnými znaky i v ne zcela jednoduchých pozorovacích podmínkách. Měl jsem radost, byl to pro mě nový druh v ČR. Aspoň něco pozitivního na letošním Big Day, který mi jinak zpackal vítr.