Nedávným článkem o rákosnících jsem ukázal, že i když se zpožděním, přeci jen se molekulárně-genetická zjištění o příbuznosti různých druhů mezi sebou nakonec do birdlistu IOC¹ dostanou. Takových článků, které se zabývají genetikou ovšem vychází každý týden celá řada a pro laika nemusí být úplně triviální se v nich orientovat. Dovolil jsem si tedy na tomto místě vypíchnout několik dalších studií, které pravděpodobně v blízké budoucnosti ovlivní počet druhů, které si budeme moci připsat přímo v zájmové oblasti klubu 300.

Šplhavci

Není to tak dávno, co se vlastního druhu dočkal původně poddruh žluny zelené obývající Iberský poloostrov – žluna iberská, Picus sharpei. Žlunu budou zřejmě v budoucnu následovat hned dva další druhy šplhavců, strakapoud bělohřbetý a pravděpodobně i prostřední. Strakapoud bělohřbetý jihoevropský (Dendrocopos leucotos lilfordi), který obývá nejen Iberský poloostrov, ale i celé Středomoří, je překvapivě geneticky odlišný od jeho eurosibiřského poddruhu (D. l. leucotos), se kterým se pravděpodobně už dlouhou dobu téměř nekříží a jako takový je horký kandidát na samostatný druhový status (ale také na brzké vyhynutí v západní části areálu). Genetická rozrůzněnost u strakapouda prostředního (Dendrocoptes medius) je poněkud složitější a nesleduje úplně přesně tradiční hranice poddruhů. Je téměř jisté, že asijské populace strakapouda prostředního (D. m. caucasicus) jsou samostatnou genetickou linií odlišujících se od linie evropské (D. m. medius), nicméně hranice mezi nimi vede poněkud západněji, než mezi tradičními poddruhy. Morfologická variabilita mezi těmito potenciálními druhy je také výrazně méně nápadná než u strakapouda bělohřbetého nebo žluny zelené a iberské (které se oddělily zhruba ve stejné době). Zajímavé ale je i to, že podobnou genetickou odlišnost vykazuje i poměrně izolovaná populace strakapouda prostředního z Iberského poloostrova, nicméně autoři přiznávají, že je zde ještě prostor pro další sběr vzorků a ověření unikátnosti této populace. Tak jako tak to vypadá, že nám do birdlistů přibudou možná až tři nové druhy šplhavců, pro cestující birdery navíc možná i dosti "gaučové".

Zdroje:

https://doi.org/10.1111/zsc.12466
https://doi.org/10.1111/ibi.13054

Červenky

Dalším druhem, který se brzy pravděpodobně rozpadne možná až na čtyři samostatné druhy je všem dobře známá červenka obecná (Erithacus rubecula). Červenka je zajímavý druh neboť je jediným zástupcem svého rodu s poměrně velkým areálem zahrnujícím v podstatě celou Evropu, část střední Asie, ale i sever Afriky a Kanárské ostrovy. Červenka v rámci svého areálu vytváří několik poddruhů z nichž ale hlavně ty z Kanárských ostrovů už delší dobu upoutávaly pozornost nejen birderů, kteří červenky na Kanárech měli možnost pozorovat. Zdejší populace se odlišují nejen drobně odlišným zbarvením, ale také svým hlasem. No a jak od letoška víme, i vlastní genetickou informací a to překvapivě hodně. Podle nové studie to vypadá, že na Kanárských ostrovech žijí hned dva dobře oddělené endemické druhy červenek – E. superbus na ostrově Tenerife a E. marionae na Gran Canaria. Na celé situaci je zajímavé i to, že na Kanárských ostrovech hnízdí (i zimuje) také nám známý Evropský poddruh E r. rubecula, který evidentně žije na zbývajících ostrovech ze souostroví. Do této studie byl také zahrnut i jeden vzorek červenky z Kavkazu, který se ovšem na fylogenetickém stromku "neusadil" do blízkosti evropských červenek, ale jako sesterský E. superbus, tedy jednoho z Kanárských druhů. Těžko vyvozovat nějaké závěry z jednoho jediného vzorku, ale můžeme to považovat jako za takovou upoutávku na to, že se možná u červenek máme do budoucna na co těšit. Uvidíme, kolik těch červenek nakonec v západním Palearktu máme.

Zdroj:

https://doi.org/10.1111/zsc.12561

Křivky

Letos také vyšla studie, která se pomocí tradičních metod podrobněji dívala na populace křivek obecných (Loxia curvirostra) z oblasti Středomoří. Autoři pomocí rozdílů v biometrice, zbarvení a vokalizaci dospěli k názoru, že pokud existují jako dobré druhy křivka velká (L. pytyopsittacus) nebo skotská (L. scotica), zaslouží si středomořské populace křivek stejné zacházení, neboť splňují stejné podmínky k odlišení do druhů jako již zmíněné dva další druhy. Nutno ovšem dodat, že taxonomie rodu Loxia je poměrně třaskavá a kontroverzní a zřejmě se bude v budoucnosti ještě velmi měnit. Např. poměrně nedávno proběhnuvší oddělení jedné populace křivek z jihozápadu USA do samostatného druhu (L. sinesciuris) vyvolalo poměrně bouřlivou výměnu názorů (skrze vědecké články) mezi různými týmy odborníků. Možná jen křivky čekají na podobně podrobnou genetickou studii jako nedávno čečetky. Otázkou je, jestli to něco změní a chtíč mít spoustu zaškrtnutelných druhů mezi největšími birderskými komunitami nakonec, jako v případě čečetek, nezvítězí.

Zdroj:

https://doi.org/10.4081/rio.2022.574

Pěnkavy

Pěnkavy rodu Fringilla, resp. tzv. modré pěnkavy z Kanárských ostrovů (Fringilla teydea a polatzeki) v nedávné minulosti také prodělaly rozpad na dva samostatné druhy. Podle loňské studie to vypadá, že její blízká příbuzná pěnkava obecná (Fringilla coelebs) bude brzy tento trend následovat. Ve skutečnosti na velkou morfologickou a akustickou odlišnost pěnkav z Kanárů upozorňovala už studie z roku 2018, genetická studie však šla ještě dál a na základě srovnání morfologických i genetických dat (již publikovaných i svých vlastních) navrhuje rozdělení pěnkavy obecné hned na pět samostatných druhů, z nichž se všechny vyskytují v západním Palearktu. Podobně jako u červenky, i pěnkava by měla mít vlastní endemický druh Kanárských ostrovů (F. canariensis). Krom toho, by měly být odlišeny na druhové úrovni i populace pěnkav žijících na Azorech (F. moreletti), Madeiře (F. maderensis) i ty ze severní Afriky (F. spodiogenys/africana). Případ pěnkav je zajímavý i z toho důvodu, že se jedná o ukázku velmi rychlé adaptivní radiace po kolonizaci ostrovů, něco podobného jako v případě tzv. Darwinových pěnkavek. Akorát pro tento příklad člověk nemusí jezdit přes půl světa.

Zdroje:

https://doi.org/10.1111/jav.01885

https://doi.org/10.1016/j.ympev.2021.107291

Jen přihlášení mohou komentovat