Bydlím v Jistebníku, blízko rybníků, které leží v CHKO Poodří. V posledních letech, ale chodím na rybníky jen výjimečně. Nemám rád zákazy vjezdu a vstupu, přestalo mne bavit stání za stativákem a hlavně rybníky jsou většinu roku jen napuštěné vany bez ptáků, což mně strašně štve, když si uvědomím, jak by při malé změně hospodaření mohly být naopak ptáků plné. Mnohem více chodím po polích, nalehko jen s foťákem a binokulárem a bez lidí. Letošní podzim jsem strávil hledáním místa s největším výskytem protahujících pěvců v okolí. Jedno takové místo jsem nakonec našel a pravidelně kontroloval, jestli se mezi zdejšími hojnými budníčky menšími neobjeví nějaký jiný, raritní. Bohužel se neobjevil a lokalita bude pravděpodobně příští rok pro protahující pěvce ztracena díky výsadbě biokoridoru.

Dne 4. 11. 2020 jsem jel domů po hrázi rybníka Bezruč, který byl před blížícím se výlovem již téměř vypuštěný. Zastavil jsem a binokulárem jsem rybník prohlédl. Kromě hejna čejek mne zaujal větší počet kolih velkých. Zajel jsem tedy domů pro stativák a na Bezruč se vrátil. Mezi kolihami jsem uviděl bahňáka, kterého jsem i přes špatné světelné podmínky (zataženo, západ slunce) a velkou vzdálenost určil jako břehouše rudého. Nebyl jsem si však zcela jistý, volám tedy Michalovi Jakubcovi, který hned ráno druhý den s Lumírem Pilchem mé určení potvrzuje. Navíc viděli v hejnu čejek letět na rybník Prosňák nějakého divného ptáka. Dávám tedy pozorování břehouše na birds.cz.

Za chvíli mně volá Tomáš, který k mému překvapení dělá Big Year. Dělá jej díky epidemii Covidu, protože se nedá jezdit do zahraničí. A tak je pro něj i břehouš rudý, kterého pozoroval v různých koutech světa atraktivní pták. Domlouváme se tedy, že jej odpoledne vyzvednu na nádraží ve Studénce. Veze štěstí, hned po jeho příjezdu se mně podaří si sám sobě přibouchnou prst do dveří auta. Je mi špatně a chvílí uvažuji, že budu muset zastavit a pořádně se vydýchat. Přijíždíme na Bezruč, zastavujeme u jeho severního rohu, kde již stojí Emil Morav s Matějem Tvarůžkou. Břehouše pozorujeme výrazně blíže než předešlý den. Máme tedy splněno a jedeme se s Tomášem podívat na rybník Prosňák za neznámým ptákem z rána, který by dle popisu snad mohl být keptuškou.

Přicházíme k rybníku a ještě před jeho hrází stavíme stativáky. Průhledem ve stromech moc ptáků nevidíme, jedním z nich je ale neznámý bahňák. Díváme se na něj každý svým monokulárem a probíráme znaky. Jizzově nám přijde jako něco ve stylu vodouše štíhlého nebo tmavého, oba ale vylučujeme a mně napadá, že to je vodouš žlutonohý. Pak se chvíli nedívám a vodouš odlétá. Tomáš skenuje hejno čejek a najednou mu inkriminovaný vodouš přistává přímo v zorném poli a ukáže svrchní stranu celou. Procházíme Svenssona v mobilech a jsme si konečně jistí. Voláme Matěje s Emilem, kteří brzy přijíždějí.

Vodouš mezitím vlezl do kanálu protékajícího rybníkem. Dlouhé nohy nejsou vidět a někteří kolegové pochybují o správnosti našeho určení a přiklání se k vodoušovi bahennímu. I já začínám váhat, přestože vodouš bahenní nás při prvním pozorování ani nenapadl. Mezitím přijíždí Lumír Pilch a Mikuláš Řimánek. Vodouš nakonec popolétne a předvede dlouhý krk a nohy. Už nemám pochyb. Rybník obcházíme a v zapadajícím slunci, které vylézá jen na těch pár minut před západem, pozorujeme ze západního břehu i nejmenší detaily opeření. Vodouše jsem tedy pozorovali celého nebo částečně zakrytého z různých vzdáleností a za různých světelných podmínek a různou optikou (Tomášův stativák Meopta S2 82 se ukázal za špatného světla řádově lepší než moje stará Meopta S1 75). Ukázala se nám stará birderská pravda, že stejný pták může být někdy nezaměnitelný a někdy naopak určitelný těžce. Máme nezpochybnitelného vodouše žlutonohého, 400. druh opeřence pro Českou republiku. A to krátce po té, co Tomáš doložil nový druh i pro národní seznam Botswany.

Na závěr se někdy hodí napsat nějaké ponaučení, v tomto případě jak hledat nové národní druhy. Ale vzhledem k tomu, že to byla jen souhra několika náhod, nevím jestli mohu cokoliv doporučovat. Snad jen občas vylézt ven a to i tam, kam běžně nelezete.

Vodouš žlutonohý, 8. 11. 2020, r. Prosňák, Jistebník, foto: T. Grim